v proluce mezi světy

snáším se dolů v podobě kosmického prachu

hladím tvé tváře

a zůstávám v odlesku tvých očí

jako stín

ochraňující

v místnosti odpočívajících očí

si rukou setřu jizvy

a vyryji sebe do mraků

až se snesou první deště

budeme stát pod nimi

budeš tu až uzřu

ty paprsky čistého rána

jež pohltily zlo?

snesl bych ti modré z nebe

až ve dveřích za jasného rozbřesku

uvidím tebe