stojíme na střeše tvého bytu

v tričkách zmačkaných a naruby

pouliční osvětlení se stává naším mementem

až oni budou křičet, my budem spát

v jednu ráno na hlavním nádraží

odjíždí poslední vlaky

na poslední chvíli

si sednem pod hodiny

lidskou chybou zastaveny

válejíc se v kamení

pozbudem si na pár chvil

utopeni v douškách smíchu

další noc tu budu čekat

i když vím

že už nejspíš nedorazíš

prší sníh a je zima

nic než

prázdná místa