všechny ty chyby

se točí v kruhu

utíkáš do exilů

dopsán epitaf

(v jazyku, kterému nerozumíš ty, ani tvoji příbuzní)

nejsi

zhmotněn ideálem života, než dojde ke dnu

snu

zapálen jako ohniště uprostřed polí

epicentrum jaderné záře

po objevu ztracených hvězd

jak osvítili tvojí duši

a odnesli ji nazpátek

dokud křičíš, žiješ

zalidněné ulice mají poslední slovo

nikdo si už neužije

rozjezdy vlaků, kde nezbylo už ani místo

stojíš na andělu

do uší šeptá eva pilarová

že až skončí tenhle kabaret

svět zůstane stejný

ale pro mnohé

tu nezůstane vůbec nic

a noc je pohltí

znova

a zalepí úniky

větví

bytů

betonové zahrady