19. část

" Harry, ujišťuji tě, že to není trest," řekl Brumbál.

" Ale vypadá to tak," uklouzlo Harrymu.

" Pokud se domníváte, že JÁ přímo neskonale toužím po tom mít vás stále za zadkem, tak se velmi mílíte!" zavrčel Snape.

" No já taky neskákám radostí do vzduchu, jestli jste si nevšiml," ušklíbl se Harry, čímž si vysloužil nepěkný ředitelův pohled.

" Ne, Pottere jsem slepý," utřel Snape jízlivě až v Harrym škublo.

" Severusi, přestaň prosím tě tvou DOČASNOU slepotu využívat k tomu, abys Harryho trýznil!" napomenul ho Brumbál.

" Těžko bych mohl trýznit někoho, komu mé připomínky nic neříkají."

" Vy si snad myslíte, že jsem to udělal schválně?" nevěřil Harry svým uším.

" A ne snad?"

" Severusi vím, že jsi rozrušený z toho co se stalo, ale vyprošuji si, abys se k Harrymu tak nepřátelsky choval. Mimo to budeš si muset na jeho přítomnost vážně zvyknout. Vy dva spolu prostě budete muset vycházet! Jedna výhoda z toho pro Harryho vyplyne. Nebude momentálně chodit na vyučování, bude studovat sám."

" Tomu říkáte výhoda? To bych raději chodil na všechny hodiny i na Dějiny čar a kouzel," odfrkl si Harry. Další nepěkný pohled.

" Pane řediteli, skutečně mi chcete říct, že se budu muset smířit s tím, že tento trolí mozek zvaný Potter bude okupovat mé komnaty, dokud se můj zrak nevrátí?" řekl Snape ledově.

" Budeš to muset nějak snést," řekl mu Brumbál.

" Ale pane..." ozval se Harry.

" Ne Harry, vím že jsem říkal že to není trest, ale zvaž okolnosti. Ty jsi ten, který tuto situaci zamotal, nemyslíš tedy, že bys to měl být právě ty, kdo to rozmotá?" podíval se na něj Brumbál. Přes jeho půlměsícové brýle se mu v očích odrážela prosba.

" Eee... no asi máte pravdu..." odmlčel se chlapec.

" A ty Severusi prostě věř mým úmyslům. Není lepší a důvěryhodnější osoba, která by měla ohlídat své bezpečí."

" Úžasné nejen, že nevidím, ale ještě k tomu se budu muset spolehnout na Potterovo kouzelnické umění. Dnešek už nemůže být lepší," utrousil Snape. Brumbál se však už jeho kousavými poznámkami nechtěl zabývat.

" Severusi, když dovolíš teď půjdu s Harrym do tvých komnat a ukáži mu kde co máš," řekl místo toho.

" Cože? Opovažte se.. ať se ničeho nedotýká!"

" Těžko vám budu moct pomáhat, když se nebudu moct ničeho dotknout profesore," vyletěl Harry jako čert z krabičky. Nechápal proč se Snape nedokáže přizpůsobit, když on to dokázal.

"Dobrá," vrčel Snape, " ale do mé soukromé laboratoře ho rozhodně nepouštějte!" řekl tak temným hlasem, že si ani Brumbál nedovolil protestovat.

***

" Pane profesore, opravdu s myslíte, že to je dobrý nápad?" zeptal se Harry, když vstoupili do temných komat Seveuse Snapea.

Ve skutečnosti tak temné, jak si Harry představoval, nebyly. Ano jistě vévodily zde tmavé barvy, ale byt přesto vypadal útulně. Obývací pokoj byl zdá se spojený s knihovnou. Regály nacpané knihami zabíraly všechny stěny.
Pokoj do kterého vešli skrz malou chodbu Severus používal jako pracovnu a laboratoř, další pokoj byla ložnice.
Tmavé jabloňové dřevo postele z nebesy dávalo pokoji Snapeův osobitý ráz.V pokoji stála také starodávná skříň, ve které Harry tušil Snapeovo oblečení. Vedle postele pár nočních stolků ze stejného dřeva.
Brumbál ho prováděl mlčky, věděl jak na Harryho působí Snapeovy komnaty. Když sem tenkrát Brumbál přišel poprvé, poté co se tu Severus zabydlel, bylo to pro něj také fascinující.
Harry musel uznat, že Seveurs má určité charisma, kterým dokáže zapůsobit a dokonce zmrazit uvažování lidí. A to tu ani nemusí být přítomen. Stačí všechny jeho věci, kterých se denně dotýkal, které za ta léta shromáždil.

Brumbál nechal Harryho prohlížet pokoj a mezitím kouzlem uvolnil tajné dveře do koupelny. Harry za ním pomalu vešel. Kachličky zde byly jak jinak než v Zmijozelských barvách. Ručníky i osušky s vyobrazením hada Harryho odpuzovaly. Ne že by zrovna chtěl mít osušku s velkým hadem. Pomalu vyšli zpět do ložnice.

" Chceš se na něco zeptat?" podíval se Brumbál na Harryho.

" No.. kde budu spát? Není tu další pokoj..."

"Myslím, že když přeměníš nějaký kus na postel Severus bude jen stěží protestovat," mrkl na něj Brumbál.

" On mě nenechá nic udělat z jeho nábytkem," zabručel Harry nespokojeně.

" On má jméno Harry, stejně jako ty," napomenul ho Brumbál.

" No dobrá, tak profesor Snape mě rozhodně nenechá přeměnit jeho nábytek."

" Tak co kdybych to teď udělal já!" řekl Brumbál podíval se na malý noční stolek. Mávl na něj hůlkou a ten se v tu chvíli přeměnil na postel na vlas stejnou jakou měl Harry nahoře v nebelvírské věži.

" Děkuji," zašeptal Harry a kouzlem postel posunul co nejdál od Snapeovi postele.

" Není zač Harry... kdybys cokoli potřeboval neváhej použít krb. Jinak si běž sbalit své věci do věže a přijď sem. Počkám tu na tebe."

" Proč tak brzy? Vždyť jste říkal až profesora pustí madam Pomfreyová z ošetřovny..." nechápal Harry.

" Ano jistě, ale jak znám Seveuse, nebude chtít zůstat na ošetřovně ani o minutu déle než je to nevyhnutelně nutné. Proto se domnívám, že ještě dnes večer mne požádá, abych ho doprovodil do jeho komnat."

" Já myslím, že si to rozmyslí... protože pak bych se měl o něj starat já..." hlesl Harry.

" Myslím, že i přesto bude chtít být tady," usmál se Brumbál.

" Ale to ani neuvidím své kamarády až přijedou.." postěžoval si Harry.

" Bohužel ne. Severusovu nehodu musíme utajit, stejně tak i důvod tvého zameškávání hodin. Řekl bych, že když budeme vykládat, že jsi se nevzpamatoval z útoků akromantulí v Zapovězeném lese, kam jsi ses zatoulal, bude to stačit."

" Ale co Ginny, ona to ví."

" Myslím, že slečna Weasleyová pochopí proč musíme držet Severusovo tajemství..." podíval se na Harryho významně. Ale chlapec to nějak nechápal.

" Harry, víš přeci, že Severus má velmi důležitou roli v roli špeha. Nemůžeme si dovolit, abychom o informace, které nám dává, přišli. Proto za Severuse budu vystupovat já."

" Ale jak? Aha mnoholičný lektvar," došlo Harrymu. " ale to půjde jen při vyučování ne? Co když Voldemort pozná, že to není Severus?"

" V tom případě bych se považoval za mizeného herce.. již několikrát jsem ho zastoupil, když on byl natolik zraněn, že nebyl schopen dalšího setkání Smrtijedů."

" Aha.. to jsem netušil..."

" To nikdo... proto tě prosím nikomu to neříkej. Co se týče slečny Weasleyové, nech na mně, ať jí vysvětlím jen to co potřebuje vědět..."

" Tak to byste měl asi jít se mnou, protože jakmile se začne ptát..."

" Dobrá, použijeme tedy Severusův krb."

" Snapeův krb je spojený s naším krbem v Nebelvíru?" vyhrkl Harry. Nemohl tomu uvěřit.

" Harry, profesorův když tak! Ano krb je s vaší společenskou místností propojen už od tvého prvního ročníku, kdy jsem Severusovi dal za úkol ochránit tě!" řekl Brumbál naprosto šokující zprávu.

" On mě měl chránit už od prváku? Ale....i když vlastně to koště.. ale nikdy to nevypadalo že..."

" Já vím Harry, nikdy se nechoval tak jak by měl ochránce chovat. Ale když vezmeme osobní antipatie, které měl vůči tvému otci a také fakt, že je tu spousta smrtijedských dětí, které všechno co tu vidí vypovědí doma svým rodinám..." nechal brumbál Harryho si to domyslet.

" Ach tak, jistě.." řekl Harry a ani nevěděl proč, ale bylo mu nějak líto, že Snape se k němu nechoval nikdy tak jak by měl.

***

" Ne Severusi, je to riskantní," zavrtěla Poppy hlavou.

"Nesmysl, jsem v pořádku," zabrblal Snape.

" Ne nejste! To že jsi mistr lektvarů z tebe nedělá léčitele. Já rozhodnu jestli jsi schopný přechodu do domácího léčení. A já říkám, že nejsi," zavřeštěla Poppy.

" Neřekl bych. S končetinami nic nemám," a na důkaz toho, že to se svým odchodem myslí vážně, se pomalu postavil. Trochu se mu u toho motala hlava, ale to přeci nebude téhle nafoukané ošetřovatelce vykládat.

" Okamžitě si zase lehni!"vykřikla Poppy. Ale Severus ji neposlouchal.
Právě v tento okamžik se na ošetřovnu přemístili krbem Harry s Brumbálem, poté co vyřídili všechny záležitosti v Nebelvírské věži.

" Severusi!" zahřměl Brumbál.

" Ano pane řediteli?" řekl o poznání méně arogantněji než jakým tónem mluvil s Poppy.

" Copak jsi tak pošetilý? Myslím že když už nehodláš na ošetřovně setrvat byť jen jedinou noc navíc, měl bys požádat mne, abych tě doprovodil? Kam si myslíš, že bys došel v tomto stavu?" řekl Brumbál káravě.

" Jistě jsem tak nemohoucí, že bych nedošel do krbu," ušklíbl se.

" Copak můžeš tušit, co by takový přenos udělal s tvým mozkem, který zcela jistě ještě není úplně v pořádku?"

" Cokoli je lepší než být tady vězněm. Chová se jako diktátor," kývl směrem kde tušil, že Poppy stojí.

" Copak se k tobě chovám jako k vězni?" vykřikla Poppy pohoršeně, "pokud si to myslíš měl bys tedy raději zmizet. Je to na tvou zodpovědnost, jestli se ti něco stane," řekla a odkráčela ke dveřím ke svým soukromým komnatám.

Poté se na stolku objevilo několik lektvarů, které tam naštvaná Poppy přenesla. Víc už se o Snapea nechtěla starat. Teď už to byl Potterův problém.

20. část

" Přeneseme se tedy krbem?" zeptal se Harry Brumbála.

" Jistěže, Pottere." utrousil Snape. Brumbál však zavrtěl hlavou.

" Jistěže ne! Copak jsi mne neposlouchal Severusi? Říkal jsem, že nevíme jaký účinek bude mít cesta letaxovou sítí na tvůj mozek. Nehodlám riskovat. že upadneš do bezvědomí v důsledku odkrvení mozku při přenosu. Uděláme to jinak. Oblečeš se a projdeme se," řekl Brumbál hlasem, který nestrpěl žádné dohady. Přesto Severus nadále nespokojeně brblal. Kouzlem si Snape na sebe vzal oblečení a vydal se s Brumbálem a Harrym dolů do sklepení.

***

Když konečně došli do jeho komnat, s úlevou se zhroutil na postel, potřeboval spát. Byl tak unavený, jak by nikdy té semetrice na ošetřovně nepřiznal.

" Byl bych vám velmi vděčný kdybyste mne tu nechali o samotě," poznamenal Snape, když se ti dva usadili u jeho postele.

" Severusi buď alespoň trochu milý společník! Harry tu s tebou bude celé dny a noci, má vyčarovanou postel v tomto pokoji kdybys něco potřeboval."

" Jsem snad nesvéprávný?" ušklíbl se Snape.

"To nejsi, ale jak jsi sám několikrát podotkl, jsi slepý."

" Za což vděčím komu jinému než slavnému Potterovi," zavrčel Snape.

" Severusi, prosím udělej to kvůli mně, buď alespoň jednou za svůj život milý!" vzdychl Brumbál a vstal. Harry se však neměl k odchodu, chtěl si se Snapeem promluvit.

" Domníval jsem se, že nejste hluchý Pottere, chci být sám."

" Neměl byste být teď sám profesore," namítl Harry.

" Proboha Pottere, já nejsem žádná ufňukaná Mrzimorka, nepodřežu si žíly, jestli myslíte tohle."

" To jsem nemyslel," namítl Harry.

" Tak zmizte, opravdu bych velmi ocenil kdybyste mi nechodil na oči minimálně tři hodiny. I když vlastně co to povídám... na oči... jak směšné... tak tedy prostě jen vypadněte!" zavrčel Snape.

Harry se prosebně podíval na Brumbála. Ten chápavě přikývl a gestem jej vyzval, aby ho následoval do obývacího pokoje.

***

" Musíš mu dát čas, není zvyklý na ničí pomoc, vždycky se spoléhal jen sám a sebe. Je div, že zůstal když jsem mu tenkrát nabídl pomoc," zavrtěl stařík hlavou.

" Já vím, ale je teď příšernější než kdy dřív," uklouzlo Harrymu. Brumbál se na něj zamračil a Harry zčervenal.

" Omlouvám se, takhle jsem to říct nechtěl..."

" Dobrá. Už budu muset jít vyřídit několik formalit, které nesnesou odklad. Bud tu hodný a pomáhej mu," řekl muž ve fialovém hábitu než ho pohltily zelené plameny v krbu.

***

Jo pomáhej to se lehce řekne...ale když se máte starat o nejnesnesitelnějšího člověka na celém světě, veškerá dobrá vůle vás opustí v ten samý moment kdy vás ten člověk pošle tam, kde slunce nesvítí.

To se stalo hned jak Harry večer chtěl Snpeovi pomoci zajít do koupelny a připravit mu koupel.

" Pottere já nepotřebuji chůvu. Zvláště ne vás. Snad se o sebe dokážu postarat sám!" brblal Snape v koupelně

" Kdyby si to Brumbál myslel, tak mi mě tu nenechal," vedl Harry svou.

" Mě nezajímá co udělal a nebo neudělal ředitel. Právě teď mě zajímá, proč se sakra domíváte, že mám rád horkou vanu plnou levandulové tříště, vy trollí mozku," řekl když se pořádně nadechl vůně vycházející z vany plné pěny.

" No já jen myslel, aby jste se uvolnil jste ve stresu..."

" Já vám dám stres. Vypadněte odsud, rád bych se osprchoval. A mimochodem levanduli nesnáším," zamračil se Snape.

" Tak proč jste ji tu měl?" nechápal Harry.

" Nevzal jste ji náhodou z mého kabinetu?"

" Ne, měl jste ji tu mezi hygienickými potřebami," namítl Harry.

" Cože, takovou věc bych tu nikdy dobrovolně neměl."

" No je pravda, že ta láhev byla poněkud zaprášená... našel jsem ji úplně vzadu tady ve skříňce."

"Merline, to byl ten příšerný vánoční dárek od Prýtové," zašklebil se Snape a v ten samý moment se Harry rozesmál.

" Je něco vtipného na tom že mi profesorka Prýtová dala vánoční dárek?"

" Ne jen jsem si myslel, že Vánoce vám jsou z duše protivné."

" To nezastírám," připustil Snape

" Tak potom nechápu, proč jste si nechal ten dárek a rovnou ho nevyhodil. Vždyť profesorka by sotva zjistila, že ho nepoužíváte."

" Zřejmě jsem ho ve své prozíravosti chtěl někomu předhodit, ovšem nepochybně jsem na něj zapomněl," objasnil Snape.

" Aha." řekl Harry když ho nenapadlo nic lepšího.

" A teď vypadněte, chci se umýt."

"To vám nemůžu dovolit, mohla by se vám z té horké vody udělat špatně a kdybyste upadl a narazil si zase hlavu mohlo by to dopadnou ještě mnohem hůř," trval Harry na svém.

" Až vám pomůžu do vany tak zmizím," slíbil Harry.

" Copak nechápete, že chci mít soukromí sakra?" vybuchl už Snape.

" Chápu a slibuju, že se nebudu dívat," zasmál se Harry.

" To si pište, že nebudete," zakouzlil na něj Snape a na Harryho očích se objevil šátek. Harry si ho okamžitě sundal.

" To je směšné! Myslíte, že jsem nikdy neviděl nahého muže? Děláte jako bych byl ženská."

" Pottere tohle pro vás jistě bude mít následky, hned jak se opět vrátíme do vyučování," řekl Snape tónem až v Harrym zamrazilo.

" No dobrá, nebudu se dívat..." řekl Harry.

" Jak vám mám věřit?" řekl Snape.

" Prostě budete muset.JSEM NEBELVÍR, držím své slovo!" popíchl ho Harry.

" Jistě, Nebelvír" utrousil Snape a kouzlem se svlékl. Rukama si zakryl přirození. Co kdyby náhodou že?

" Už můžu?" zeptal se Harry.

" Ano," řekl Snape rozmrzele. Harry ho chytil za paži a dovedl k okraji vany. Snape si do ní přelezl. Voda byla příjemně teplá.

" Trochu moc pěny na můj vkus!" utrousil Snape nespokojeně.

" Vy si stále na něco stěžujete," zamračil se Harry.

" Také mám důvod."

" Možná, ale mě už to nebaví poslouchat, jdu."

" Že bych se vás zbavil hned první den? Netušil jsem, že to bude tak snadné."

" Ne, jdu jen vedle do pokoje, kdyby něco tak zavolejte," řekl Harry a nechal pootevřené dveře. Měl toho protivného chlapa plné zuby.

***

Harry si už asi půl hodiny ležel na posteli a zíral do stropu. Bylo podezřelé, že z koupeny nevycházeli žádné zvuky a tak se tam šel podívat.. Všechna pěna už dávno zmizela. Snape ležel ve vaně zhrouceně.

" Ach proboha je v bezvědomí," vykřikl a jal se ho křísit. Propleskl Snapea po tváři. Jeho nevole byla dostatečným důvodem k tomu, aby toho Harry nechal. Snape jen usnul.

" Co to děláte Pottere?" zamračil se Snape.

" Pane měl jsem strach, že jste omdlel."

" Z čeho tak usuzujete?"

" No nejevil jste známky bdělosti..."

" To bude nejspíše proto, že jsem spal. Nalil jste tam té levandule příliž." řekl a pomalu se hrabal z vany, protože voda už byla studená.

" Pottere neumíte používat ohřívací kouzla, jestli dostanu zábal plic..."

" Pane víte, že moje magie není jako dřív. Není od vás moc fér, že mi to připomínáte."

" Pottere zvykněte si, život není fér," řekl a noha mu ve vodě uklouzla a Snape padal. Harry ho zachytil v posledním momentě než se zřítil na zem. Teď celou vahou ležel na Harrym. Obličeje měli tak blízko sebe. Nosem se téměř dotýkali. Harry nasál tu vůni levandule, byla opojná.. zajímavé nikdy tak levanduli nevnímal. Cítil se po tom malátně. Nádherná chvíle okamžiku byla pryč, když se Snape začal drápat nahoru.

" Pottere, vy idiote. Neměl jste mi náhodou pomáhat? Díky vám jsem málem skončil opět na ošetřovně," začal se Snape vztekat.

" Neříkal jste náhodou, že nejste nesvéprávný?" vrátil mu Harry naštvaně. I když věděl, že Snape má pravdu.
" Pottere vy si jednou taky pamatujete, co já říkám? Neuvěřitelné," řekl Snape a zabalil se do ručníku. Ještě sušící kouzlo a mohl se obléknout. Pomalu došel do ložnice. Nohou narazil do něčeho co zde předtím rozhodně nestálo. Byla to přeměněná Harryho postel.

" Do... kdo to sem dal," rozčiloval se Snape.

" To je moje postel," vysvětlil Harry.

" A to musí být tak blízko té mé?" otázal se Snape.
" Je co nejdál od té vaší, ten pokoj není nafukovací!"

" Pottere, snad víte, co to je zvětšovací kouzlo, ne?"

" Před chvílí jsem vám říkal, že moje magie..."
" No dobrá... teď mě to nezajímá!" zavrtěl hlavou Snape. Posadil se na svou postel a kouzlem přivolala pyžamo. Oblékl se a zalezl pod peřinu.

" Vy chcete jít spát?"

" Je na tom něco tak divného, vždyť je večer," nechápal Severus.

" Ale je docela brzy a navíc jste spal skoro celý den,"

" Pottere vím co jsem dělal a rozhodně nepotřebuji abyste mi to připomínal s pamětí nic nemám... Nechcete mi tedy laskavě sdělit, co nám jako podle vás dělat, když nevidím?"

" Aha.. co třeba knihy..."

" Pottere vy jste skutečně asi býval trollem. Jsem slepý, jak bych si mohl číst?!

" No já myslel že třeba bych vám přečetl něco... mě to samotného tady nebaví," řekl Harry.

" Ó světe pozastav se, ani se mi nesnilo, že jednou Potter bude vyhledávat mou společnost. Není dnes apríl?" vysmíval se mu Snape

" Tak co, mám číst? Řekněte co a já klidně budu," překousl Harry jeho poznámku ve snaze vycházet s tímto protivným člověkem.

" Když nemáte nic důležitějšího na práci, třeba rande," ušklíbl se Snape.

" Ne nemám," řekl Harry smutně. Snape to zaznamenal, ale raději se k tomu nevracel. Ted nepotřeboval utěšovat pubescenta. Nepotřeboval, aby mu Potter vyléval své zlomené srdce. Napadlo ho něco jiného.

" Tak tedy běžte do obývacího pokoje a najděte knihu číslo 33," navedl ho Snape. Harry pokrčil rameny a vdal se pro knihu pro kterou ho poslal.
Zdálo se to však jako nemožný úkol knihovna nebyla podle čísel seřazena i když by měl být. Nakonec ji po půl hodině usilovného hledání našel v zaprášeném regálu. Dlouho ho zřejmě nikdo nepoužíval, vzal knihu a setřel z ní prach. Podíval se na název. Vyrazilo mu to dech. Jak učarovat čarodějce?

Co to proboha je?

" Pane opravdu chcete, abych mám předčítal tuto knihu?" řekl Harry když se vrátil, ale Snapea už tvrdě spal.

Hmm možná se mě chtěl jen zbavit...

Zalezl si do své postele a knihu otevřel. Byla velmi zajímavá. Začetl se do ní tak že nevnímal okolí. Někde v půlce se mu začaly klížit oči. Odsunul ji stranou a blaženě se protáhl se spokojeným výrazem téměř okamžitě usnul.

Asi za hodinu ho probudil křik. Snapeův silný nářek. Držel se za hlavu, zmítal sebou na posteli a sténal.