Taehyung

Svá ústa jsem měl přitisknuta k druhé osobě. Líbali jsme se. Moje tělo se otíralo o to druhé. Svýma rucema jsem hladil druhou osobu po zádech, zatímco se držela pevně mého krku. Byl jsem nadržený. Takto jsem si své první milování nepředstavoval. Odpojil jsem se od polibku a začal se věnovat krku druhé osoby svými ústy. Polibky jsem směřoval níž a níž. Přes chlapecké prsa. Po břiše dolů až k chlapeckému spodnímu prádlu. Když jsem jej pomalu začal stahovat dolů, uvědomil jsem si, že ta druhá osoba neni dívka. Není to má vyvolená, ale nějaký kluk.

Co to dělám? Odstrčil jsem od sebe toho cizího kluka. Kdo to je? Jsem opilí? Pod vlivem nějakých jiných omamných látek? Hodil mi někdo něco do pití? Jak bych mohl dovolit, že bych skončil v posteli nějakého muže. A k tomu by to byl můj první sex.

Každopádně jsem spal a tohle byl sen. A osoba, se kterou jsem si vyměňoval vášnivé polibky, nebyla Evangeline, ale Jungkook, kterého jsem se asi chystal udělat pusou. Jak nechutně si se mnou má mysl zahrává. Lehce se mi udělalo špatně ze sebe samého. Vymýšlí si tohle opravdu mé podvědomí? Jsem znechucen sám sebou.

„Kde mám oblečení?“ vyjekl jsem poněkud zděšeně po tom, co jsem jej od sebe hrubě odstrčil.

„Cože?“ vyjekl, nějak nepobíral, proč jsem se najednou přestal svíjet po jeho těle dolů.

Než zmatený kluk stačil pochopit situaci, tak to už jsem našel své tričko a tepláky na zemi, které jsem si okamžitě oblékl. Sedl jsem si na druhý konec gauče. Jungkook se na mě zmateně díval.

„To jako něco začneš a nedokončíš to?“ zabrblal rozčileně nechápajíc, co vyvádím

„Rád bych ti osvěžil paměť, že jsi pouze kluk z obrazu, který umřel v minulém století. Taky bych ti rád připoměl, že já už někoho mám. Teda už skoro. Taky nejsem gay a opravdu ti nevykouřím. A za další vyřiď mé mozkové centrále, která vymýšlí tyhle bizarní sny ať laskavě si dá pohov.“

On se na mě přestal konečně zmateně dívat. Řekl bych, že se v jeho obličeji objevil záblesk něčeho, co jsem nedokázal rozluštit.

„To si opravdu myslíš?“ zeptal se.

„Jo.“

„Ale tohle přece není sen.“

„Co myslíš tím, že ty nejsi sen?“ zvedl jsem jedno obočí, celkem jsem měl toho snění pokrk.

„Vždyť jsem jen tvoje vzpomínka.“

„No jasně,“ ušklíbl jsem se, „jak je teda možné, že si nepamatuju, že bych tě kdy viděl? Vždyť je to absurdní! Jsi mrtvý a nikdy jsem tě neviděl. Jo a fakt si nedělám nějaké imaginární scénáře, kdy bych s tebou chrápal.“

Na to si on už jen rýpnul: „Ale míval jsi rád to chrápání. Někdy jsi v tomto býval dosti nezastavitelný.“

Cítíl jsem, jak pomalu začínám rudnout vztekem. Tento sen, blud, výmysl mi tady bude říkat tyhle žvásty. Měl jsem sto chutí se rozkřičet na něj, ale místo toho jsem se vzteky probudil.

To mě možná ještě dovytočilo, blbé snové centrum v mé mozkovně.

*

Eee, jo, nová kapitola, která je úplně nejvíc splácaná jak to jde ugh-