Taehyung

Znova jsem spal. Věděl jsem to, jelikož se zase opakoval stejný scénář jako vždy. Otevřel jsem dveře a nechal se znovu vtáhnout do snu, o kterém jsem věděl, že si jej už další den pamatovat nebudu.

„Vítej,“ přivítal mě jako vždy Jungkook, který seděl na sedačce. Do tohoto momentu jsem si sny pamatoval. Dále jsem je vždy úspěšně zapomínal, i když jsem si vždy říkal, že když už se mi ten stejný sen zda každý večer, tak chci aspoň zjistit o čem je celý. A ne jen znát začátek snů a pak černo. Zkrátka jsem si chtěl pamatovat celý sen.

Sednul jsem si k němu. Nebo sednout si je trošku silné slovo, já se totiž spíše rozplácnul vedle něj, jak jsem sebou praštil o gauč. Nějak jsem to začínal brát tak, že tohle je můj sen, moje malá realita, kde si můžu dělat prakticky, co chci, abych zde seděl na gauči v nějaké nepohodlné poloze, která aspoň vypadá normálně, nepřipadalo v úvahu.

„Jak ses dnes měl?“ zeptal se mě Jungkook.

„No, šlo to,“ odpověděl jsem mu. „Teda vlastně vůbec to nešlo. Měl jsem rande,“ odfrkl jsem si.

On se na mě podíval: „Fakt? To je přece fajn, ne? Nebo mě to většinou aspoň bavilo a co vím, tak ty ses taky většinou tvářil, že si to užíváš.“

„Hmm, fakt? Tak to nevím odkud jsi to vzal, jelikož tohle bylo moje úplně první a zároveň nejhorší, nejtrapnější a nejvíc nemožné rande,“ ujistil jsem jej, že bylo opravdu příšerné.

On se tomu trošku zasmál. „Však to přeci jen nemohlo být tak hrozné, ne? Když to bylo první rande, tak jsi prostě nevěděl, co dělat, ale určitě se to časem naučíš, jak na to,“ pokračoval v konverzaci.

„Stalo se ti někdy, že by jsi měl rande s někým, s kým jsi si už předem naplánoval celý život. Počítám do toho samozřejmě svatbu, děti i samotný pohřeb, a pak jsi s tou osobou šel ven. S tím, že jsi na ni nejdřív malém rozlil kávu a poté ses jí trapně zeptal, jestli ji můžeš políbit. Takže jsi ji políbil, ale tobě to líbání přišlo nějaké divně, takže jsi ji pak hned odstrčil a pak jsi se s ní rozloučil, že musíš domů a nechal ji tam zmateně stát? Hm? Fakt mi chceš říct, že to nebylo tak hrozné?“

„Okay, tak tohle se mi fakt ještě nestalo. Já si totiž nejdřive randil a pak s tou osobou ten život plánoval za chůze,“ vycenil na mě zuby.

„Každopádně být na tvém místě, tak bych se chtěl propadnout někam fakt hodně hluboko.
Ale hele, počkej, jak jako chceš říct, že se ti nelíbila tvoje první pusa a tak jsi utekl? Vždyť se mnou jsi se líbal pořád a nebylo možné že zastavit-“

Skočil jsem mu to řeči: „Jak jako jsme se my dva líbali? Jak si může můj mozek v tomto snu vymýšlet vůbec takové ptákoviny!“ rozčílil jsem se až jsem se z návalu emocí vymrštil do sedu a dál ruce v bok.

„Já bych se určitě v žádném případě nelíbal s klukem. A už vůbec ne s tebou, vždyť jsi jen nějaký Jungkook z obrazu, který byl beztak nějak pořádně prokletý a teď se mi o tobě každý den musí zdát tento sen. Jen aby jsi věděl, tak je to už celkem otravné!“

„Hmm, fakt je to otravné?“

„Jo.“

„Tak to máš smůlu, jelikož tím obrazem se ti nejspíš připomněla vzpomínka, která měla navždy zůstat zamrazena. Takže se ti o mně bude asi zdát ještě nějakou dobu.“

A tímto skončil další sen, který jsem si z nějakého důvodu pamatoval.

*

Dobrý den, znova se hlásím:3

Zítra je pondělí, takže hodně štěstí!

Co říkáte na tuhle kapitolu?

Vhk♡