Jungkook

Když se země začala třást, ani jeden jsme neváhali a zmáčkli červené tlačítko. Musíme se okamžitě vrátit do našeho času, pokud ovšem nechceme, aby se z nás stala fosílie objevena o několik století později.

Jehla z hodinek mi v mžiku střelila do zápěstí. Přesně jak říkal Jin, skoro jsem jehlu necítil. (O tom, že se mi pak na zápěstí udělá pěkná modřina nikdo nezmiňoval...)

Země se stále chvěla a nevypadalo to, že by chtěla přestat. Do těla se mi pomalu dostávala látka, jež mě měla poslat zpět. Chtěl jsem, aby to šlo o trošku rychleji. Začínal jsem být nervózní. V dáli jsem viděl velký černý kouř. Kouř plný žhavých sází, který za chvíli zahubí obyvatele tohoto města.

Prosím, prosím! Už chci být zpátky!

Zavřel jsem oči a čekal jsem až se probudím ve své době.

„Vypadáš jak strašpytel," to bylo prosím první, co jsem slyšel.

Opatrně, pro případ, že by mi nějaká saze vletěla do oka, jsem otevřel jedno oko, pak i druhé. Sláva! Neumřel jsem! Oddechl jsem si sám pro sebe a pohlédl na Taeho. Ač sice měl jednu pichlavou poznámku, tak nevypadal o moc lépe než já. Myslím, že se mu také ulevilo, že z něj není uhlík.

Během pár minut jsme v místnosti nebyli sami jen my dva, začali se vracet další výherci historické cesty. Někteří vypadali opravdu nadšeně, kdo ví, co viděli nebo koho potkali. Musel to být opravdu příjemný zážitek. Každopádně někteří se vraceli s hrůzou ve tváři. Nejspíš si nevybrali zrovna veselou dobu.

Taky se objevil Jin - jako vždy s širokým úsměvem na tváři.
„Tak co? Jaké to bylo?" položil nám všem spíše řečnickou otázku, na kterou nečekal odpověď. Pár lidí zvedlo palec nahoru.

„Věděl jsem, že si to užijete, teď nezbývá nic jiného než se s vámi rozloučit, ale nemusíte se bát, nebude to navždy. Výherce nelosujeme jen pro nějakou soutěž, abychom jim pouze dopřáli jednu cestu. Ale to bych pak prozradil už moc."

S Jinem jsem se rozloučil stejně jako s tímto místem, kde jsem už neměl v plánu někdy přijít. A to i přesto, že Jin měl kec o tom, že nás nevybral jen pro jednu cestu a ještě se uvidíme, zkrátka za cestováním časem dělám velikou tečku. Důvod? Je mi to jedno. Důvod dva? Nechci riskovat, že by se ze mě ten kus uhlíku přece jen stal.

Taemu jsem řekl prosté měj se. A nechť si žije svůj pitomý mrňavý život stejně jako já. Pochybuji, že bych ho někde někdy ještě potkal.

Ještě ten den jsem se ocitl v přítomnosti Jimina. Možná by se spíš očekávalo, že bych šel na schůzku se svou přítelkyní, ale když šlo o cestování časem, tak byl zkrátka Jimin nezastavitelný. To byl možná trošku důvod, proč jsem se bál sednout si si s ním ke stolku s hrnkem kávy popřípadě kakaa.

„Tak co? Jaké to bylo?“ vyhrkl na mě Jimin hned, co si sedal za mnou za stoleček. Oči mu naprosto zářili. Měl ze mě takovou radost, že jsem mohl cestovat do minulosti, i když on nemohl. Bylo mi ho trošku líto, to on měl být na mém místě a ne já

„No... Bylo to asi v pohodě?“ nevěděl jsem moc, co mu mám říct.

„Co myslíš tím v pohodě?“ zadíval se na mě, jakoby se mi snažil číst z duše.

„Nevěděl jsem, kam mám cestovat, tak-“

„Cože?!“ skočil mi do řeči. „Ty jsi nevěděl, kam by jsi chtěl? Já mám celý seznam míst, kam bych se chtěl podívat. Chtěl bych se seznámit s Neandrtálci, projet se na mamutovi, plout s Vikingy na moři-“

A možná by ještě pokračoval, pokud bych mu tentokrát do řeči neskočil já: „Jimine, já vím.“

„No jo, prostě ses mohl zeptat, bych ti něco zajímavého navrhl... Každopádně pokračuj.“

„No a prostě jsem nevěděl, kam bych chtěl tak mě Jin poslal do Pompejí asi hodinu před tím než měl vybouchnout Vesuv.“

„Cože udělal?!“ chytil se dramaticky za hlavu.

„No jo, ale uhlík se ze mě nestal,“ poplácal jsem se po ramenou a pak dodal: „Naštěstí.“

Možná by se Jimin ještě dál vyptával, pokud by se neozvalo tříštění talířů a následný jekot. Dva lidi na sebe začali něco štěkat. Neshody vypusobily hádku.

Já i Jimin jsme se otočili k místu dění.

„Cože jsi udělal?“ syčel mladý muž na toho druhého. Své ruce svíral v pěst a byl rudý vzteky.

„Spal jsem s ním a co s tím uděláš, hmm?“ odvětil mu ten druhý poněkud drze, jakoby jej snad chtěl ještě víc rozčílit.

Otočil jsem se zpět na Jimina a řekl mu:
„Vlastně mě tam neposlal sám. Byl tam se mnou on,“  a ukázal jsem na mladíka, jež se právě přiznal, že nejspíš podvedl svého přítele.

*

Začínám se lepšit normálně:D řekla jsem, že vydám kapitolu ještě dnes a je tu:D

Ps: co poslouchte za pisnicky mimo k-pop? Bo mě to celkem zajima:D<3

Všechny dojmy k příběhu tady prosim (⁠｢⁠'⁠･⁠ω⁠･⁠)⁠｢✍️💬💘

Love u