„Fénix.“

Kamenný chrlič uskočil stranou, aby otáčivé schodiště mohlo návštěvníka dovézt k ředitelně.
Chlapec si otráveně povzdychl a rázně zaklepal.

„Vstupte!“ ozvalo se zpoza dveří, načež mladík vstoupil.

Brumbál, sedící za svým stolem, se zářivě usmál.

„Harry! Chlapče můj drahý, posaď se. Jistě jsi zvědavý, proč jsem pro tebe poslal.“

„Ano, pane,“ odpověděl Nebelvír, když usedl, „je Vám lépe, pane profesore?“

„Díky Severusovi účinky lektvaru již pominuly a co se týče mé ruky, no, je to lepší. Ty jsi tak milý chlapec, Harry.“

Černovlásek vyloudil na tváři úsměv, ačkoli jej z ředitelova přeslazeného tónu rozbolely zuby.
Vzápětí však Brumbál zvážněl.