Po dvou, zdánlivě nekonečných, hodinách Harry konečně vyšel z domu svého strýce. Na tváři měl jemný úsměv, ruce se mu trošku třásly.

Jakmile za ním zaklaply dveře, pocítil neskutečnou úlevu.
Měl to za sebou a již se sem nikdy nebude muset vrátit.
Byl volný.

Sotva jej Draco zaregistroval, vyskočil na nohy a objal ho.
Harry rád zabořil tvář do blonďákova ramene a nadechl se jeho vůně.

„Jsem volný, Draco.“

Aristokrat k němu zvedl rozzářené oči, pak ale zvážněl.

„A kde teď budeš bydlet, Harry?“

„Brumbál rozhodl, že zbytek prázdnin strávím v Bradavicích.“ odpověděl Nebelvír klidně, ale Draco zachytil kyselý podtón.