,,Chtěl jsi se mnou mluvit?"
Naxos vzhlédl od dokumentů, které mu ráno nechala poslat ke kontrole.
Ale i když je měl před sebou, nezdálo se že by je vůbec četl.
Takže ty dva dny vážně jen koukal na ty jedny a samé.

,,Hodlám dnes s Ileane navštívit Noční Dvůr, abych probral s Nisyrosem probral několik záležitostí co se týká nynějších konfliktů."
To bylo spíš jako kdyby jí to jen oznamoval, než když jí poslal vzkaz že nutně potřebuje aby přišla.

,,A není jedna z těch záležitostí jistá mladá dáma, která je náhodou dcerou Nisyrose?"
Zkrátka si to nemohla odpustit, a když se pobaveně zasmál, usoudila že se trefila do černého.
Jedna nula.
Aspoň že i ten dokument položil zpátky na hromadu k ostatním, deptalo jí jak ho mezi prsty neustále kroutil.

,,Přiznej si to, miluješ jí."

,,Já, já. Samozřejmě že ano."
Byl do ní zamilovaný až po uši, ale pořád tu byl problém jménem Ileane.
Která jak se zdálo šilhala pohledem i po jejím synovi Kalonovi, který měl však pohled jen pro jednu ženu a sestra vladaře ho tudíž absolutně nezajímala.

,,Tak jí to už řekni, nebo hodláš do konce života tancovat okolo horké kaše?"

,,Jenže to není tak jednoduché."

,,Ale je. Ileane je možná tvojí družkou, ale ještě k tomu prahne po koruně. Což si odmítáš přiznat, Thera tě miluje. Copak si tak slepý."
Ona měla štěstí že poznala na první pohled ženu, která se nejen stala její družkou a manželkou, ale i matkou jejich dětí.

,,Ale co když mě odmítne?"
Opřel si hlavu o desku stolu, jako když byl mladší a dával tak najevo svou nejistotu.
Tohle bylo jiné než bojiště, na kterém nejistotu téměř nepoznal.

,,Pokud tě miluje tak ne. Je to hodná dívka, pokud k ní budeš upřímný nevidím důvod proč by tě měla odmítnout."
Nebyla slepá, aby si nevšimla jak se oba na sebe dívali a, chovali v blízkosti toho druhého.

,,Nemám v plánu jí lhát. Řeknu jí vše, a budu doufat že bude mít pochopení."

,,Ale víš že tím vše, se myslí opravdu vše. I to o nás, nebo spíš to co, jsme mezi sebou měli."
Když k ní chtěl být upřímný, měla vědět i o tomhle.

,,Máš pravdu."
Zvedl se od stolu, aby si ze židle u okna vzal plášť který tam tak předtím odhodil.

,,Přidáš se?"

,,Víš že mám ještě nějaké povinnosti, a pokud si dobře vzpomínám dal jsi mi týden volna od těchto návštěv, když se narodil Arwan."
Byla to i malá výmluva, jak se vyhnout zvířátku které měla Thera neustále blízko sebe.
Mohla být sebe víc odvážná, ale plaz jí naháněl husí kůži pokaždé když ho viděla.

,,On to už ví?"

,,Samozřejmě že ano, dala jsem mu to ihned vědět."
Tím on, myslel biologického otce který byl poměrně dost daleko a zároveň i tak moc blízko.
,,Už běž, nebo přijdeš pozdě."
Div ho násilím nedostrkala do síně, kde na něj už s jedovatým úsměvem čekala už přichystaná Ileane.
Jí se už vyhnout nemohla.

,,Generálko, chtěla jsem vám upřímně pogratulovat s vaší ženou k synovi. Je skvělé že je zdravý, a obzvláště že je to syn."
Cessaira věděla že ani jednu z věcí nemyslela vážně, o to víc jí uvnitř zabolelo to poslední slovo.

Syn.

,,Děkuji výsosti." Také se falešně usmála, jako kdyby ty dvě byly snad dobré přítelkyně.

,,Cessaira i Thena jsou teď velmi šťastné matky," přidal se Naxos, který se chystal nabídnout rámě své družce.
Ale když se k tomu chystal, prudce se zarazil.

,,Co se děje drahý?"

,,Omluvte mě, jen jsem něco zapomněl v pracovně. Hned budu zpátky."
Než cokoli jedna z nich stačila říct, zmizel znovu za dveřmi své pracovny.

,,Také mě omluvte, lady. Bohužel mám dost povinností."
Když mohl zmizet Naxos, mohla se tím pádem vypařit i ona za svými záležitostmi.

,,Ach už odcházíte, doufala jsem že spolu budeme moc strávit nějaký ten čas."
Co slovo, to jedovatá poznámka. Ta ženská opravdu nevěděla jak se má chovat, co si sakra o sobě myslela.

,,Bohužel, některé věci se sami nevyřeší."

,,Pravda, podřízení vždy mají spoustu práce."
Dodala s jejím jedovatý smíchem, u kterého dávala najevo tak své pohrdání kýmkoliv kdo nebyl na její straně.

,,Podřízeným? Jediný kdo je po podřízený lady Ileane, jste vy. Tohle si sakra zapamatujte. Nejdříve je Naxos, pak já a Taenaran, pak dlouho nic a pak možná vy. Jelikož pořád na ruce nevidím prsten, a ani nic nebylo oznámeno jste pouze sestra vladaře."

Ileane která si všimla jak se Naxos blížil zpět k nim, zašeptala Cessaiře do ucha větu určenou pouze jí.

,,Až budu sedět na trůně, bude vaše hlava první která se bude houpat na bráně."

Asi si tím myslela že generálku vyděsí, ta se jen záludně usmála až se jí oči divoce zaleskli.
Naklinila se k ní tak blízko, až Ileane cítila její dech na svém krku.

,,Dítě, vážně si myslíš že proti mě můžeš jít výhrůžkami? Pokud ublížíš někomu tady, přijdeš na to že se pod kůží skrývá něco co nechceš vidět venku."
Mladá žena se chvěla i po tom, co od ní Cessaira dotáhla hlavu.

,,Ileane můžeme?"

,,Zajisté můj králi," ani slůvkem se nezmínila o tom co jí, jeho generálka řekla, nebylo dobré jí dál provokovat a tak příjmula Naxovo rámě a oba se vydali pryč.

,,Užijte si to!" Křikla za mini, přičemž to dobře myslela jen pro Naxose.

Když se však chtěla rozejít do stájí, silná bolest jí vystřelila z pravého boku do nohou přičemž se na nich nedokázala udržet a zhroutila se na podlahu.
Další nával bolesti se dostavil chvíli na to, způsobil tak silnou křeč že měla pocit jako kdyby jí něco chtěla rozervat zevnitř.

,,Mami!"
Adira, její nejstarší dcera která měla být na hranicích Jarního Dvora se k ní okamžitě přehnala jako vítr.
Když však chtěla na matku sáhnout, ta sebou začala cukat v návalech které způsobovali křeče.

,,Adiro, běž pro Satori. Běžž!"
Krve na podlaze si ani nestihla všimnout, když matce neodporovala a hlanala se pro pomoc.