Vstala ještě před rozedněním a zamířila ven. Na levé ruce se jí leskl prsten, který ji Chris dal než usnuli. Krásný stříbrný kroužek s pěti fialovými drahokamy. Rhena byla šťastná, a když vyšla ven poprvé po mnoha staletí mohla pocítit sluneční světlo na své pokožce. Zavřela oči a blaženě si vychutnávala doteky slunečního světla. Pak se ale napojila myslí na bratra.

Rhysi? Jsi sám?

Ne, vydrž.

Po chvíli se už ozval, že sám je. Rhena neváhala a stáhla štít, kterým mu umožnila, aby se podíval jejíma očima. Mohl vidět, jak stojí na schodech v jejích černých šatech a slunce jí září ve vlasech, s kterými si vítr hrál.

Najednou si však všimla, že se k ní někdo blíží. Ty kroky už stihla poznat. Sešla dolů a došla k jezeru, kde se proměnila v labuť. Ucítila, jak se Rhys zarazil, když to udělala.

Mám dohodu s Tamlinem. Později ti ji povím, teď ale musím.

S tím Rhyse vyhodila z mysli a zvedla štít. Otočila se v momentě, kdy vyšla Feyre. U dveří za ní však stál Tamlin. Zajímavé. Feyre k ní přišla a sedla si.

"Vadila by ti má společnost?"

Jistěže ne, jen nechceš se spíš projít? Ukázala bych ti zahradu a tak.

"Pokud můžeš."

Feyre se na ni mile usmála a Rhena roztáhla křídla. Lehce vzlétla a změnila se. Feyre se lehce vylekala, ale když spatřila ženu stojící před sebou zarazila se. Prohlížela si ji a Rhena udělala jemné pukrle.

"Snad se mě nebojíš, Feyre."

"Ne, jen jsem myslela, že se nemůžeš přeměnit."

"Nemohla jsem, ale včera se vše změnilo. Půjdeme?"

Rhena zvedla lehce šaty a přišla k ní. Feyre si všimla lehkých zlatých motivů na jejích šatech. Pak zvedla oči k její tváři. Rhena by přísahala, že ji šokovaly její fialové oči. Pak však vstala a kývla.

Procházely se a možná by si i sedly, kdyby se Feyre nezarazila a nerozhlížela. Rhena jen nadzvedla obočí. Bylo jí divné, že by si nikoho nevšimla, ale řešit to bude potom s Tamem.

To už Alis volala Feyre na oběd. Obě se rozešly zpátky, ale každá šla jinam. Feyre mířila za Alis a Rhena za Tamlinem. Nepřekvapilo ji, když ho našla v pracovně s Lucienem. Pomalu vešla a oba na ní zvedli zrak.

"Něco mi vysvětlete. Co jste Feyre udělali?"

"Jak to myslíš?"

Tamlin položil papíry, které četl a jeho zelené oči se zaměřily na ni. Rhena přišla ke stolu a usedla na volné křeslo.

"Chová se divně, jako by neviděla nikoho, kdo kolem nás prošel."

"To je možné. Nevidí nikoho, kdo pro ni není důležitý."

"Počkat... To vidí jen někoho?"

"Ano."

"Tak to mnohé vysvětluje."

Tamlin jen kývl a Lucien se zamyslel. Oba čekali, co řekne. Když Lucien promluvil, Rhenu to překvapilo.

"Upřímně, nelíbí se mi, jak s ní trávíš čas, Rheno."

"Tomu rozumím, ale nemůže tu chodit sama. Je lepší, když má nějakého přítele u sebe. Neberte to zle, ale vám dvěma moc nevěří."

"Všimli jsme si."

Lucien byl najednou chladný jak led. Rhena vybuchla smíchy a pohlédla na něj.

"Netvař se tak. Na vladařova vyslance se to nehodí."

"To říká žena, která několik staletí nic neřešila."

"A přesně proto jsem teď plně spokojena, ale budu si muset zaletět na sídlo Temnot. Co vím, tak ho nikdo kromě Chrise nespravuje. Navíc můj bratr má plno práce jinde..."

"Jako Amaranthina děvka."

Rhena Luciena propálila pohledem a možná by ho i zabila, kdyby chtěla, ale měl pravdu. Její bratr zahříval postel ženě, která zničila skoro vše, co měla Rhena ráda.

"Nicméně se tam budu muset na den zastavit a začít dávat svoje sídlo a panství zase do pořádku."

Tamlin kývl a pohledem se zaměřil na okno, jako kdyby přemýšlel. Pak ale promluvil.

"Kdy se tam vydáš?"

"Zítra ráno, Feyre nechám vzkaz, tak ji zkuste nezabít, než se vrátím."

Mile se usmála, pak se otočila a odešla.

---

Večer seděla po Feyřině pravé straně a poklidně jedla. Občas pohlédla na Luciena, který si stěžoval na jakousi vadu svého kovového oka. Přesto jí ale neuniklo, jak si Feyre skryla nůž do rukávu své haleny. Určitě si toho všiml i Tamlin a stejně jako on tomu nevěnovala žádnou pozornost.

Pak její pozornost přilákal Lucien, který se Feyre ptal na to, jestli obdivovala jeho meč nebo jestli jen přemýšlela, jestli je zabije. To už se Feyre ohradila že nic z toho. Chvíli hleděla na Tamlina, jenž se po chvíli zmínil, že ráda loví. Feyre už opět odpovídala.

"Nelovím ráda. Lovila jsem, protože jsem neměla jinou možnost. Jak o tom vůbec víš?"

"Viděl jsem luk a šípy ve vaší... Ve vašem domě. Když jsem uviděl ruce tvého otce, bylo mi jasné, že je nepoužívá."

Že by chtěl říct něco jiného než vašem domě? Rhena se radši na nic neptala a jen je klidně poslouchala. Tamlin ukázal na její ruce a Rheně došlo, co tím myslí. Ten hned pokračoval.

"Řekla jsi mu, jak dlouho jim úlovek vydrží a kolik peněz jsi dostala za kůže. O vílách se dá říct ledacos, ale nejsme včerejší. Pokud vaše směšné pověsti o nás netvrdí i to."

Rhena si musela dát ruku před pusu a odkašlat si, aby se nezačala smát. Naštěstí to se už Lucien zeptal.

"Kolik je ti vlastně let?"

Rhena nadzvedla obočí, ale víc ji šokovala Feyřina odpověď. Devatenáct. Téhle dívce, co seděla kousek od ní bylo devatenáct? Vždyť je to ještě dítě...

"Tak mladá, a tak vážná! A už je z ní zkušený zabiják!"

Rhena uznale přikývla nad Lucienovou poznámkou. Pohlédla na Feyre a čekala, jestli něco odpoví.

"Takto vypadá váš život? Prokazujete milost lidem, kteří porušili Úmluvu, a dopřáváte si lahodné jídlo?"

Musela ji nechat, že si troufá. Kdyby jen věděla pravdu.

"Také tančíme s duchy za svitu úplň­ku a krademe lidská novorozeňátka z kolébek a místo nich vám podstrkujeme svoje..."

"Matka ti o nás nic nevyprávěla?"

Skočil mu Tamlin do řeči. Rhena si všimla, jak Feyre zatnula nehty do stolu. Zjevně to byla bolestivá vzpomínka. Pak mu však odpověděla.

"Má matka neměla čas vyprávět mi příběhy."

Rheně se zúžily zorničky. Došlo jí to. Její matka zjevně zemřela, když byla Feyre ještě malá. Ale než se stihla zeptat, Tamlin ji předběhl.

"Jak zemřela?"

Podívala se na něj a on tiše dodal.

"Nevšiml jsem si ve vašem domě náznaků, že by tam žila starší žena."

Rhena se na ni podívala. Stejně jako Lucien i Rhena mlčela a projížděla pohledem mezi nimi. Feyre mu odpověděla, ale z jejího hlasu šla slyšet lehká bolest.

"Umřela na tyfus, když mi bylo osm."

Pak vstala a dala se na odchod. Rhena pohlédla na Tamlina, který ji zarazil.

"Feyre... Je mi to líto."

Feyre se sice lehce otočila, ale pak se stejně rozešla dál. Když odešla zavládlo v síni ticho, které Rhena prolomila.

"Tak to by bylo. Víc bolestivé téma jste si vybrat nemohli?"

Zamračila se na ně a taky vstala. Oba ji propálili pohledy, ale nic neřekli. Rhena jen odešla a v pokoji napsala vzkaz pro Feyre, který předala Alis.

Těsně před rozedněním už stála venku a povzdechla si. Před ní se objevil portál z temného kouře a Rhena do něj vešla.