Rhena si nechala zavolat Resse, kvůli informacím o tréninků. Když přišel, posadili se ke stolu a Rhena ho pobídla k hlášení.

"Všechno probíhá hladce. V posledních dnech jsme neměli žádné vážné zranění, pouze pár menších, které nepředstavují žádný problém do budoucna."

"To je výborné. A jak se vede nováčkům, jenž se teď nově učí?"

"Dobře. Nikdo z nich zatím nepřišel o ruku ani o nohu."

"Výborně. Řekni mi, jak to zatím vypadá s přípravami na trénink boje proti monstrům z našeho zvěřince?"

Ress se připravil k odpovědi, avšak nakonec pusu prudce zavřel. Zamračil se. Šlo vidět, že pečlivě přemýšlí.

"Řekl bych, že dobře. Ne všichni mají dostatečné schopnosti, ale většina by to zvládla, avšak bez zranění by se to neobešlo."

"Tak můžeme začít snadnými terči, jako jsou Púky, nebo Bogge a pro ty lepší si necháme horší monstra. Souhlasíš?"

"Pokud chcete trénink začít už teď, bude potřeba buďto vašeho dozoru, nebo mého. Nemůžeme si dovolit ztratit víly ještě před bitvou."

"Proto tam mají tebe a Kellu. I ona se dokáže postarat o jejich ochranu."

"Preferoval bych, kdyby u toho ona nebyla."

Při zmínce Kelly se zamračil. Rhena si jen povzdechla a vysoukala zničeně ze sebe.

"Chápu tvoji nedůvěru k ní, ale nemusíš se k ní chovat, jako by byla tvoje žena, s kterou chceš rozvod."

"Nevím, jestli se mám smát, nebo vrčet."

"Co takhle brečet?"

"To je taky možnost."

Rhena se zasmála. Pak se uklidnila a pokračovala.

"Navíc měla jsem ji nechat, aby pozřela celé sídlo a nás všechny s ním? Myslím, že o to bys nestál ani ty."

Ress na ni přimhouřil oči. Chvíli byl potichu, než se zhluboka nadechl a dlouze vydechl.

"Nejspíš ne."

"Tak vidíš. Nicméně Kella není zlá, má i dobré vlastnosti. Jen vy se chováte jako manželé, kteří se mají rozvádět."

"Omluvte mě, že nevěřím bytosti, která by nás nejraději všechny snědla."

"Brzy se dozvíš, proč jí věřím."

"V tom případě doufám, že to bude brzo."

"To jsme dva. Řekni mi, kolik víl už ve zvěřinci zemřelo?"

Ressův výraz jako by zkameněl ještě víc. Stíny na jeho ramenou se zatřepaly. Pak pomalu začal vysvětlovat.

"S lítostí Vám musím oznámit, že jsme ztratili přehled o číslech."

"A kdybys měl hádat, kolem jakého čísla by se to pohybovalo?"

"Nejsem si jist, jestli ho chcete vědět."

Odpověděl jí dost vyhýbavě. Rhena pochopila, že to asi není hezký číslo.

"Až tak je to zlý?"

Ress zamručel na souhlas. Rhena si povzdechla.

"Super, takže se monstra hezky činily. Ještě je ale nemáme dost pod kontrolou, tudíž nemůžou do bitvy. Obzvlášť ty, které mají všichni za vyhynulé."

"Ani si nemyslím, že je pod kontrolu někdy dostaneme."

"Aspoň trochu bychom mohli."

"To vaše 'alespoň trochu' zabilo víc víl, než jsme schopni spočítat. Pokud je chcete opravdu tak využít, prostě je pusťte do bitvy samotné a počkejte, až se s nepřáteli pozabíjejí sami navzájem."

Zavrčel na ni a stíny na ramenou mu prudce stouply na krk. Rhena se zamračila a tetování na ruce začalo lehce svítit, ale jen nepatrně.

"Uklidni se, ano? Aspoň se snažím něco vymyslet."

"Tak si je zkroťte sama. Třeba Vám to půjde."

Zvedl se ze židle a beze slova odešel. Rhena s ním sice nedomluvila, ale co mohla dělat. Taky odešla do svého pokoje, kde si na chvíli lehla.

Po hodině se přesunula na domluvené místo, kde na ni již čekal její bratr. Usmála se a objala jej.

"Tak co pro mě máš?"

"Uzavřel jsem s Feyre dohodu."

"Jakou zase?"

"Uzdravil jsem jí a pomůžu ji s Amaranthinými úkoly za to, že se stráví jeden týden v měsíci na Nočním dvoře. Jako důkaz naší dohody má na ruce tetování."

"Proboha. Až to zjistí Tamlin, zabije tě."

"Nezabije, bude mít plné ruce s Amaranthou."

"A co pak?! Přemýšlel jsi vůbec nad tím, co se stane potom?"

"Zmizím dřív, než se do mě pustí. Doufám, že se mnou půjdeš domů."

"Až to skončí, tak ano a už se těším, až vás zase bude štvát má přítomnost."

Rhys se s Rhenou dali do smíchu a po chvíli se rozloučili. Za pár dní se odehrávala druhá zkouška. Rhena seděla opět na té samé římse a sledovala průběh. Tentokrát to byl ale Rhys, kdo Feyre pomohl, jelikož se zkouška týkala odpovědi na hádanku, jenž si měla Feyre přečíst. Rhys v ten moment zjistil, že Feyre číst neumí, ale naštěstí ji pomohl a ona ji opět zvládla.

O pár dnů později se konal menší ples na blahopřání,že Feyre úspěšně splnila obě předcházející zkoušky. Co Rhenu ale nejvícešokovalo bylo, že si víly v sále štěbetali o tom, že se Feyre a Rhysand líbaliv jedné uličce, a co hůř, že jí dokonce i osahával, jelikož jí rozmazal kresby,jež měla na těle. Radši se vzdálila, jinak by se ještě dozvěděla dalšíinformace, které vědět nepotřebovala. Jako třeba s kým se už stihl vyspat.