Přišel den první zkoušky. Rhena se objevila v sídle Amaranthy a vylezla na jeden sloup, u nějž byla římsa, na kterou se postavila. Viděla perfektně na celý sál, ale co ji nejvíc překvapilo, byl labyrint uprostřed místnosti. Labyrint byl plný děr a jam, které nepochybně vedly do podzemních tunelů.

Najednou dovnitř přivedli Feyre. Rhena se na ni podívala a lehce se nad tím pohledem vyděsila. Byla špinavá, pohubla, a zjevně nedostávala pořádné jídlo. Její pohled se přesunul na Rhysanda, který stál u ostatních vladařů Prythianu, a chudáka Feyre sledoval se stejně kamenným pohledem jako Tamlin. Pohled pak přemístila na Tamlina. Měl svůj bandalír a vypadal, jako by uvnitř umřel. Nic neřekl, pohled měl neutrální, skoro se zdálo, že ani nedýchá. Pohledem ale spatřila Amaranthynu ruku na jeho klíně. Byla to však Amarantha, kdo promluvil a utišil dav kolem.

"Nuže, Feyre, přišel čas na první úkol. Ukaž nám, jak hluboká může být lidská náklonnost. Dovolila jsem si zjistit o tobě pár věcí. Bylo to jen spravedlivé. Myslím, že se ti tento úkol bude líbit."

Mávla rukou. Attor předstoupil a přiměl dav, aby se rozestoupil, a uvolnil tím cestu k okraji příkopu. Amarantha opět promluvila.

"Prosím, podívej se."

Vtom se ozval výkřik a Rhena spatřila, jak Feyre padá do jámy. Ale to ji už Attor svíral paže v železném stisku, a zvedal se ní výš a výš do vzduchu. Jeskyní se nesla ozvěna smíchu. Snesl se do příkopu a spustil ji zpět na nohy.

"Rhysand mi pověděl, že jsi lovkyně. Tak lov."

Víly a kouzelné bytosti spustily jásot a Rhena mezi rukama nejrůznějších barev zahlédla zlaté záblesky. Oni sázeli na Feyřin život?!

"Vypusťte ho!"

Amarantha zamlaskala. Ozvala se brána, jenž se otevřela a Rhena spatřila to, co měla Feyre lovit. Byl to obří červ, nebo to, co by červem mohlo být, kdyby se jeho přední část nezměnila v ohromnou tlamu plnou zubů ostrých jako dýky. Pak ale Amarantha zašeptala směrem k Feyre.

"Utíkej."

To ho už Feyre spatřila a rozběhla se pryč. Rhena se znovu podívala na Tamlina. Chvíli to trvalo, ale pak zvedl zrak a spatřil ji. Ani jeden nemusel na nic pomyslet, poznala to. Jeho oči se změnily. Měl v nich strach, proto Rhena jen přikývla.

Přikrčila se a seskočila. V pádu přes sebe přetáhla plášť a změnila se v labuť. Proletěla kolem Amaranthy a davu víl a sletěla dolů. Zaslechla vyděšené nadechnutí a Amaranthu, jak zavrčela. Rhena přeletěla Feyre nad hlavou a poslala k ní.

Chceš pomoct?

Feyre k ní zvedla zrak a kývla. Vběhla do uličky a Rhena přistála. Svými ptačími nohami se rozběhla druhou uličkou, čímž docílila, že se červ vydal za ní. Radši vzlétla a letěla před ním, ale i tak cítila, jak jí je za ocasem stále v patách. Feyre mezitím postavila past.

Zaveď ho sem.

Rheně chvíli trvalo, než zjistila, kde se Feyre nachází, ale pak se rozletěla jejím směrem a směrem k pasti. Ohlédla se na červa a radši přidala v letu. Když ji spatřila, vzlétla a Feyre nechala, aby to dokončila. Feyre si v mysli pomyslela.

Děkuji.

Za málo.

Odpověděla jí Rhena a zmizela ve stínu sloupů a říms. Tehdy se změnila a dopadla na místo, odkud vyletěla. Otočila se a v tom už Amarantha promluvila.

"Hm, předpokládám, že by to zvládl každý, i když jsi měla menší pomoc."

V tu chvíli Feyre vyrazila a vší zbylou silou po ní mrštila kostí. Zabodla se do bahna u jejích nohou, přičemž jí potřísnila bělostné roucho špínou, a chvíli se chvěla. Víly znovu zalapaly po dechu. Amarantha hleděla na třesou­cí se kost a potom se dotkla živůtku. Nenuceně se usmála.

"Zlo­bíš. Asi tě potěší, když ti řeknu, že většina dvořanů dnes přišla o pěkné peníze."

Amarantha zvedla pergamen. Za tím, co ho pročítala, Feyre upírala oči na Tamlina. Rhena se podívala na Rhyse, který se lehce culil a přísahala by, že se na Rhenu po očku podíval. To už Amarantha pokračovala, když si pročítala pergamen, a přitom si pohrávala s kůstkou z Jurianova prstu na konci řetízku.

"Tak se na to podívejme. Ano, řekla bych, že se téměř celý můj dvůr vsadil, že nepřežiješ první minutu. Někteří se domníva­li, že vydržíš pět a pouze jeden věřil, že zvítězíš. Odveďte ji. Ta její tuctová tvář už se mi omrzela. Rhysande, přistup."

Rhys předstoupil a vzal si své peníze, mezitím Feyre odvedli zpět do cely. Rhena zmizela a v pokoji čekala na bratra. Ten po chvíli vešel a podíval se na setru

"Žasnu, že se tě Amarantha nebo někdo jiný nepokusil zabít."

"To nejsi sám."

Oba se usmáli a Rhys jí dal polovinu své výhry. Rhenato schovala do šatů a s rozloučením zmizela do sídla Temnot, kde ony penízerozdělila mezi své věrné, ale hlavně dala dětem.