Vzbudila se, když už bylo poledne. Chris už u ní nebyl, takže se rozhodla jít naobědvat. Vešla do sálu a přísahala by, že Lucien spí vsedě s vidličkou v ruce. Jen na ně kývla a sedla si na obvyklé místo, na proti Lucienovi. Chvíli po ní vešla Feyre. Zdála se veselá, ale něco se Rheně na ní nelíbilo.

"Dobré poledne."

Zvolala zvesela Feyre a vrhla na Tamlina obzvlášť cukrkandlový úsměv. Udiveně zamrkal a oba muži ji mumlavě pozdravili, když se posadila vedle Rheny místo na svou židli. Zhluboka se napila vody z poháru a začala si na talíř nakládat jídlo. Zatímco obědvala, vychutnávala si napjaté ticho v jídelně. Rhena se na muže podívala, ale jako první promluvil Lucien

"Vypadáš... Odpočatě. Spala jsi dobře?"

"Jako nemluvně."

Usmála se na něj a ukousla si další sousto. Vtom si všimla modřiny na jejím krku a zjevně nebyla jediná. I Lucien si toho všiml.

"Co to máš za modřinu?"

Feyre ukázala vidličkou na Tamlina.

"Zeptej se jeho. To on mi ji udělal."

Lucien i Rhena přelétli očima od Tamlina k Feyre a zase zpět. Rhena, která měla celou dobu knihu, ji zavřela a položila na stůl vedle jídla.

"Proč má od tebe Feyre na krku modřinu?"

"Protože jsem ji kousl."

Připustil Lucienovi Tamlin, který si nepřestal krájet plátek masa.

"Náhodou jsme se po obřadu potkali na chodbě. Zdá se, že má sebevražedné sklony."

Pokračoval a do toho ukrajoval maso. Drápy měl zatažené, ale tlačily mu do kůže nad klouby prstů, takže byl rozčilený, ale nějak se mu dařilo držet hněv pevně pod pokličkou.

"Takže pokud se Feyre neobtěžuje poslouchat příkazy, nemohu být poháněn k odpovědnosti za případné následky."

"Poháněn k odpovědnosti?!"

"Zahnal jsi mě na chodbě do kouta jako vlk zajíce!"

Lucien se opřel loktem o stůl, zakryl si ústa dlaní a hnědorudé oko mu jen jiskřilo. Rhena měla taky co dělat, aby zakryla smích.

"Nebyl jsem sice ve své kůži, ovšem jak já, tak Lucien jsme ti přikázali, abys nevycházela z pokoje."

Odvětil jí Tamlin s takovým klidem.

"Vílí prasáku!"

Zaječela na něj Feyre a Lucien s Rhenou zavyli smíchy a div se nepřevrátili na židli. Při pohledu na Tamlinův čím dál potměšilejší úsměv se Feyre sebrala a odešla. Rhena se potom podívala na Luciena.

"Příště ty maskuješ a já uklidňuji."

Lucien s Tamlinem vyprskli smíchy a Rhena se k nim přidala. Tohle byl velmi zajímavý oběd.

---

Rhena zaklepala na Feyřin ateliér. Když jí otevřela, usmála se na ni.

"Nechceš si jít někam sednout a najíst se?"

"To nezní špatně."

Spolu se rozešly do Rhenina pokoje, kde si sedly na postel. Rhena vytáhla menší košík a postavila na postel.

"Uprosila jsem kuchaře, aby to připravili jen pro nás."

Odkryla jídlo a podala jí trochu. Začaly jíst, pak se však Feyre zeptala.

"Jak to že mezi tebou a Tamlinem ni není?"

Rhena se na ni podívala a zasmála se.

"Mám svého druha."

"A kdyby on nebyl?"

"Tak by mezi námi ani nic být nemohlo, protože mi už jednou ublížil. Ale párkrát nás už za pár považovali."

"Vážně? Kdy?"

"Bylo to před padesáti lety, když jsme spolu poprvé předstoupili před víly. Všichni nás měli za pár. Než jsme tam šli, řekla jsem Tamovi a Lucienovi, že se chci pobavit. Opravdu jsem se bavila. Tamlin mě vyzval k tanci a spolu jsme protančili část večera. Sice mě nikdo nepoznal, ale jedna žena mě propalovala pohledem."

Rhena si lehla a na chvíli se odmlčela, čehož Feyre využila a zeptala se.

"Proč?"

"Protože Tamlina chtěla, ale on se celý večer věnoval jenom mně a Lucienovi. Ten večer si mě všiml můj druh, Chris, a poznal mě. Byla jsem prý jediná žena, kterou znal s černými vlasy, fialovýma očima a jediná, které byla autorita ukradená a řekla svůj názor, děj se, co děj."

"Vím, i na Tamlina sis párkrát otevřela pusu."

Obě ženy se zasmály a lehly si na postel. Pak se Feyre na ni podívala a opět zeptala.

"Tobě Tamlin někdy ublížil?"

"Ano, bylo to ještě před prokletím. V dobách, kdy jsem bývala nejslabší člen rodiny. Je zvláštní si v téhle době na to vzpomenout. Tehdy jsem byla nejslabší a nyní jsem nejsilnější. Tehdy se moje moc ještě neprojevila a jediné, co ke mně muže vábilo byl můj vzhled. Vychovávala mě babička, která se ze mě snažila vydolovat to nejlepší. Učila mě způsobům, chování, všemu. Na jednom plese, kde jsem měla být představena jako princezna, jsem se seznámila s Tamlinem a zamilovala se, ale něco se stalo a on mi ublížil..."

Feyre viděla, že to Rhena nechce rozebírat víc, tak ji nechala. Objala ji a Rhena jí za to byla vděčná. Byly takhle až do večera, kdy spolu došly do jídelny. Tamlin se s Feyre jeden druhému omluvili.

Tamlin jí dokonce přinesl kytici bílých růží ze zahradyjeho rodičů. Rhena se na něj hrdě usmála a zase se začala věnovat své knize.