Všichni šli na slavnost, aby Kotlík požehnal. Chris seděla ve své komnatě a česala si vlasy. Uvažovala, co s vlasy, ale pak jí to došlo. Nechala je rozpuštěné. Vstala a došla ke skříni, když někdo zaklepal. Podívala se na dveře a lehce se zamračila.

"Ano?"

Dovnitř vešla Alis a usmívala se. V rukou nesla šaty s vlečkou. Chris se též usmála a došla k ní. S Alisinou pomocí se do nich navlékla a upravila výstřih a sukni. Podívala se na sebe do zrcadla a upravila vlasy. Zhluboka se nadechla a zavřela oči.

"Zaujmeš ho."

Chris oči otevřela a stočila je na Alis, která se usmívala. Christine se podívala zase do zrcadla a v očích se jí zalesklo.

"To doufám. Chci, aby jeho oči zůstaly na mě a nevěnoval je sestře."

"To bude. Pokud nějaký muž na tobě svůj pohled aspoň na chvíli nezanechá, budu se divit."

Chris byla Alis vděčná, že byla upřímná. Chtěla být nádherná pro muže, po němž toužila. Každou minutu si myslela, že zešílí. Uklidnila se a vstala. Naposledy upravila vlasy, pak zamířila ke dveřím a ven.

Věděla, že už nejspíš obřad skončil a nyní bude oslava. Sešla schody a zamířila za hudbou. Netrvalo to ani dlouho a už kráčela mezi všemi vílami. Alis měla pravdu... Muži i ženy se na ni otočili a žasly.

Došla až k Tamlinovi a Lucienovi, kteří se o něčem bavili, nicméně Lucien umlkl v momentě, kdy ji spatřil. Tamlin se zmateně otočil a strnul šokem. Rozpuštěné vlasy na ramenou, upnuté šaty, které odhalovaly jen to, co ona chtěla. Sklonila hlavu a předvedla nejlepší pukrle, jaké dokázala.

"Vladaři."

"Christine..."

Usmála se, když její jméno šokem zašeptal. Otočil hlavu na Luciena, aby se ujistil, že se mu to nezdá. Jen zavrtěl hlavou a zase na ni zaměřil pohled. Chris si oba prohlédla a lehce posmutněla.

"Copak vypadám až tak špatně, že oba mlčíte?"

"Ne! Jsi nádherná, jen je nezvyklé tě takto vidět."

"Ah... To jsem ráda."

"Zatančíš si se mnou, Chris?"

Lucien k ní natáhl ruku a ona se usmála na něj. Svou dlaň položila jemně do jeho a spolu zamířili k hudebníkům. Vzal ji jemně za pas a začali spolu pomalu tančit. Přitom k ní zašeptal.

"Málem bych nepoznal tu dívku před sebou."

"To byl účel, drahý Luciene."

"Hraješ velmi složitou hru. Koho chceš pobláznit? Pochybuji, že sis to vzala jen tak."

"Jednoho mladého muže, který na mně může oči nechat, ač mám cokoliv na sobě."

"Který to je?"

"To brzy zjistíš."

V davu si všimla Ianthe, která něco řešila s mladou Raelin. Dvojčata postávala kolem a sledovala okolí. Konečně si jí všiml jistý princ. Překvapeně se zarazil a sledoval její křivky. Až pak její oči. Věnovala mu milý úsměv a v ten moment ji Lucien zatočil. I on si všiml Dagdana, jak je sleduje a musel se nad tím uchechtnout. Neměla malé cíle, to musel uznat, ale až takové nečekal.

Hudebníci dohráli a páry, jež tančily, jim začaly tleskat. Lucien se s Chris vydal zpět za Tamlinem, přitom ona sledovala prince. Něco řekl sestře, kývl na Raelin a Ianthe a zamířil za nimi. Usmála se ještě víc. Její past spadla a on se chytil.

Pozornost konečně zaměřila na Tamlina a Feyre, která stála již u něj. Lucien ji pustil a sám v davu vyhledal Dagdana, který byl již kousek od nich. Naklonil se k Chris a zašeptal.

"Tvůj nápadník si tě jde nejspíš ukrást."

"Ale Luciene, takhle se přeci o našem hostu nemluví."

Schválně to řekla normálním hlasem, aby i Tamlin s Feyre pochopili o kom mluví. Když k nim dorazil, Chris na něj stočila své modré oči a dlouhými řasami zamrkala. Princ sklonil hlavu před vladařem a jeho paní. Následně pohlédl na Christine a natáhl ruku.

"Mohu požádat též o tanec?"

"Jistě."

Chris s ním zamířila opět k hudebníkům. Poznala, že Feyre s Tamlinem šli za nimi a taky se přidali k tanci. Hudba začala pomalu a Chris s Dagdanem tančila ten samý tanec, jako když Feyre učila.

V ten moment jako by neexistoval nikdo kromě nich a Dagdan s tím jen souhlasil. Jeho oči patřily jedině oné dívce před ním. Bylo zvláštní, že ji neviděl použít ani kapku její moci, a přesto z ní čišela ona síla. Ačkoliv se jí nedokázal přes zvednutý štít podívat do mysli, nevadilo mu to. Stačily mu její oči, aby viděl, kdo je. Pochopil, že tahle žena není leda jaká. Konečně pochopil, proč ho tolik přitahuje. Chytil ji jednou rukou kolem pasu a zatočil se s ní. Ticho mezi nimi prolomil jako první a to šeptem.

"Netušil jsem, že dokážete působit i tak nepředvídatelně."

"Nemám ráda, když vím, co čekat. Ani vy nejste takový jako jsem očekávala."

"A co jste očekávala?"

"Nesnesitelného, namyšleného nadutance, který si myslí, že mu patří celý svět."

Překvapeně zamrkal. Nečekal takovou upřímnost. Musel se usmát a zašeptal k ní nazpět.

"A co si myslíte nyní?"

"Že jste chlap, který udrží tajemství, ale stále si myslí, že svět padne k jeho nohám."

To se už neudržel a rozesmál se. Byl to upřímný smích, který ji zahřál na duši. Každý se na ně otočil, ale oni to neřešili. Odtáhla se od něj, přesto nepouštěl její ruku. Každý zde již přestal, ale oni ne.

Hudba se opět rozjela a oni s ní. Již nemluvili, nemuseli. Jejich oči patřily jen sobě a jejich pohyby byly sehrané jako by to tančili již od mládí. Najednou v něm neviděla muže, který byl o tolik staletí starší. Byl to jen mladík, který toužil po ní samotné. Hudba ustála a ona se uklonila skoro až k zemi. I on sklonil hlavu, aby jí ukázal vděk. Narovnali se, až dav kolem začal tleskat. Možná hudebníkům, možná jim, to netušila, ale jedno věděla rozhodně. Tenhle den ještě neskončil.

"Tančíte opravdu působivě, princi."

"To i vy, lady."

Lady... Nikdo ji tady tak nenazval, jelikož jí ani nebyla, ale od něj to byl kompliment. Společně ruku v ruce se rozešli mimo dav, aby měli trochu soukromí. Pohlédla kolem a oddechla si. Na něm viděla, že jej něco trápí, ale neptala se. Po chvíli se ale na onu otázku konečně zeptal.

"Povězte lady, proč jste se doposud nevdala?"

Touto otázkou ji lehce zaskočil. Sklonila hlavu a pár volných pramenů jí spadalo do obličeje. On ji však vzal jemně za bradu a zvedl. Druhou rukou jí dal ony prameny za ucho a usmál se. Ona se odhodlala k odpovědi.

"Nenašel se muž, jenž by mě miloval natolik, aby zvládl snášet mé břemeno."

"Jaké břemeno?"

"Můj dar. Víte, kdysi vladařský rod Jarního dvora ovládal počasí. Jak jste si jistě všiml, můj bratranec zdědil dar přeměn, ale ne počasí. Ten jsem bohužel získala já."

"Vaše moc je... Počasí?"

Znělo to, jako by se jí vysmíval. Ustoupila od něj o pár kroků a v očích se jí zaleskly slzy. Jistě... Nevěřil, možná to bral z její strany jako vtip. Už se otáčela k odchodu, ale to ji chytil za ruku a otočil zpět na sebe. Držel ji pevně a s vážným pohledem pokračoval.

"Odpusťte. Nemyslel jsem to zle, jen je těžké uvěřit, že by jedna žena zvládla něco takového."

"Tomu rozumím. Nemusíte mi věřit, ale neodsuzujte mne."

"To bych si nedovolil."

Přitáhl ji jemně k sobě a pohladil ji po tváři. Jeho dlaň byla drsná a lehce mozolnatá, přesto z ní čišelo teplo, jež ji uklidňovalo. Zvedla zrak a střetla se s jeho očima.

Nicméně se neudržela a svými sjela na jeho rty. Zajímalo ji, zda budou jemné na dotek. Všiml si jejího pohledu a lehce se k ní naklonil. Zastavil se kus od jejích a pohlédl ji do očí. Tep se jí zrychlil, a i ona se zahleděla do jeho. Viděla v nich touhu a možná ještě něco. Něco, co viděla jen málokdy. Čekal... Ne že by se bál, jen si nebyl jist, zda by to skutečně chtěla.

Prsty mu zajela do vlasů a projela mu jimi jemně. Skoro až zavrněl a konečně jejich rty spojil. Chris neváhala a začala ho líbat s vášní a touhou, jakou v ten moment pocítila. Víc ho k sobě přitáhla a on jí objal kolem pasu svými silnými pažemi. Lehce ji nadzvedl, ale pak ji zase postavil. Líbal ji náruživě, ale dychtil po jejích rtech. Toužil po nich od prvního jejich soukromého setkání. A ona to cítila. Jeho rty klouzaly jemně po jejích a jazyk si doprosil vstup do úst. Chvíli se jimi rvali, než to Chris vzdala a nechala ho zkoumat.

Po pár minutách se zadýchaně odtáhl a opřel si čelo o to její. V očích mu jiskřilo, jak po tom toužil takovou dobu. Chris oddechovala a usmívala se. Pohladila ho po tváři a zašeptala.

"Myslela jsem, že se nikdy neodvážíte."

"A já myslel, že to nechcete, drahá lady."

"Já? A nechtít? Moje srdce po Vás touží od prvního setkání. Od vašeho prvního pohledu na mne."

Dagdan se jen usmál a pevně ji k sobě přitáhl. Zabořil jí hlavu do vlasů a spokojeně vdechoval její vůni. Ona se zase přitiskla k jeho hrudi a blaženě přivřela oči. Chvíli tak setrvali, než se ozvala opět hudba. Oba se tím směrem podívali. Víly tam tančily a smály se.

Pohlédla na Dagdana a kývla k nim. Chápala, že nemusí chtít, ale i přesto ji vzal za ruku a zamířil k nim. Když tam došli, zatočil ji a ona se rozesmála. Viděla pohledy, jak jeho sestry a Raelin, tak i šokovanou Ianthe a culícího Luciena. Nedivila se. U hudebníku si všimla Tamlina, který jemně pozvedl obočí. Hrál na housle a usmíval se. Vybízel ji... Od Dagdana se odtáhla a najednou mu zmizela v davu. Rozhlížel se a hledal ji, ale to už stála u Tamlina a hudba opět utichla.

Všichni se na ně podívali, ale to už někdo začal opět hrát a ona se po chvíli nadechla a začala zpívat. Každý šokovaný tím, co vidí, a ti co nebyli překvapilo, co následovalo. Vzduch se ochladil a chvíli na to začalo lehce kapat. Déšť padal jen zlehka a po chvíli ho vítr provál kolem nich. Chris zpívala a nabádala vítr, aby každý viděl a cítil tu krásu kolem. V dáli se ozval i hrom, ale vždy jen do rytmu hudby.

Dagdan ji hrdě sledoval. Ianthe, pokud byla v šoku před tím, tak nyní ležela někde na zemi s infarktem. I Feyre a Lucien byli šokovaní tím co viděli. Jí to, ale nevadilo a pokračovala. Tamlin hrál vedle ní.

Nikdo si však nevšiml osoby v davu. Královsky modré oči sledovaly Chris a usmívaly se. Kápě na hlavě by ji mohla prozradit, nicméně to se nestalo. Osoba vyšla z davu a o kus dál se změnila v černou kočku s bílou náprsenkou a následně zmizela úplně.

Tamlin dohrál a Chris dozpívala. Všichni do jednoho začali tleskat a smáli se. Chris sešla a usmála na Dagdana. Usmíval se, ale pak k němu přišla sestra a něco mu řekla. Kývl, naposledy se podíval na Chris, pak s ní odešel. Posmutněla, ale začala se zase bavit.

Večer mířila do svých komnat sama. Schválně to vzala kolem pokoje Dagdana a Brannagh. Procházela kolem dveří, když zaslechla ženské vzdychy. Zastavila se a zaposlouchala... Brannagh. Najednou se k nim přidal i mužský, a to ji šokovalo ještě víc.

Chtěla jít dál, ale ucítila na svých zádech něčípohled. Otočila se a spatřila Luciena. Sklesle ji sledoval a donutil se aspoň kpřikývnutí. Chris se podívala na dveře a dostala ze sebe skoro až zvířecízavrčení. Uvnitř se vzdychy umlčely, ale už bylo pozdě. Její temná moc spodšatů vyklouzla a vplazila se dovnitř. Následně odešla. Ještě zaslechla, jak obapo temnotě útočí, ale ona věděla, že do rána budou mít co dělat. Za to jízaplatí... Oba.