Chris nezjistil, že Rhena letěla na dvůr Temnot oklikou. Nikdo nevěděl, že se zastavila na Podzimním dvoře žádat o pomoc a ani to nemohla nikomu říct. Bláznem by jí nazvali. Stála na nádvoří v noblesních šatech, které byly volnějšího střihu, takže ukazovaly menší břicho, které si, jak stahovala, tak se jej snažila skrýt. Chris ji hladil jednou rukou po tváři a druhou po břiše. Tohle mohlo být jejich naposled. Ress stál opřený o dveře a jen je pozoroval. Nelíbilo se mu, že musí zůstat.

"Dávej na sebe pozor."

"Neboj, brzy se vrátím domů."

Chris ji políbil na čelo a objal. Očima se pak zaměřil na Resse. Měl důvěru, že na ni dohlédne. Aspoň někdo musel. Věděl, že kdyby ji nechal samotnou, šla by za ním, ignorujíc svůj stav.

"Ressi, dej mi na ně pozor."

"Neboj Chrisi. Ty dej pozor na mé muže."

Chris se vděčně usmál a odtáhl se od Rheny. Naposledy jí pohlédl do očí a chvíli si ji prohlížel. Jako by se snažil zapamatovat každou část jejího obličeje. Přiblížil se a políbil ji. Odejít bylo to nejtěžší, jelikož ani jeden nevěděl, zda se znovu uvidí. Své rty odtáhl od jejích a zašeptal.

"Slib mi, že neuděláš píčovinu."

Jen se na něj zářivě usmála. Mlčela a jemu se to nelíbilo. Chtěl něco říct, ale museli se portálem přenést k ostatním. Přišel čas. Její úsměv mu musel stačit, než od ní odtáhl i své ruce a otočil. Stříbrná zbroj se na něm neobvykle leskla a velitelský plášť zavlál, jak se vzdaloval od své ženy a nenarozeného dítěte. Vojáci čekali na jeho povel. Došel ke koni, na něhož nasedl a pobídl k portálu, který se chvíli na to otevřel. Ještě se otočil na černovlásku, která mu zamávala, a pak již projel s muži, jež ho následovali.

Brána se zavřela a Rhena stáhla ruku k tělu. Chvíli jen stála a mlčela, než se otočila na Resse. Oči jí zářily a on možná i lehce zbledl. Věnovala mu šibalský úsměv a zamířila ke zvěřinci.

"Je na čase udělat píčovinu."

"To jsou slova dle mého gusta."

Ress ji následoval s menšími obavami. To že kráčela k obřím dveřím, za nimiž se nacházela monstra, se mu nelíbilo. Dveře se otevřely dokořán a ona kráčela přes celou obrovskou místnost, kolem sloužících, co ho měli na starost. Její kroky směřovaly k největší kleci, v níž se nacházely dva hadi. Zastavila se až u ní a hlavu naklonila směrem k Ressovi, jenž ji po celý čas následoval.

"Půjdeš do války. Chci, abys vedl je."

"Chcete, abych si vzal na starost monstra?"

"Ano. Nemůžeme si dovolit prohrát. Beron stojí mimo a po Tamlinovi se slehla zem."

"Jak je mám zvládnout?"

"Zvládneš. Půjde s tebou jejich Alfa. Tvým úkolem bude dohlédnout, aby vojáci Prythianu nezaútočili."

"To je velký požadavek."

"Vím, ale taky vím, co by následovalo. Z bitvy by se stal masakr. Mám strach, že by nikdo nepřežil."

"A původní?"

"Přidají se k tobě hned, jak projdeš. Kella jim otevře cestu přímo do bitvy."

"A vy? Kdo je bude ovládat, když tam nebudete."

"Já je nemám a nebudu mít pod kontrolou. Přidám se k vám, jen co si něco vyřídím. Potřebuji tvou pomoc, abych to zvládla. Pomoz mi."

Rhena mu věnovala ustaraný pohled, než otevřela dveře klece. Oba hadi byli hned v pozoru a pohlédli na ni. Rozevřela je do takové vzdálenosti, aby prolezli. Nemusela v té tmě vidět, aby cítila a slyšela, jak se k ní přibližují. Natáhla ruku, kterou se otřela o šupiny své samice.

"Pomozte mi. Ochraňte nevinné."

Co mám udělat?

"Veď své věrné do bitvy. Krmte se vojáky Hybernu, jak je vám libo, ale na naše nezaútočíte."

Jak je poznáme?

"Použijte svůj čich. Vycítíte je."

Dobře. Pomůžeme.

Rhena se otočila k Ressovi. Oči se jí leskly strachy. Pochopil, že tímhle přiznává, že tohle nemusí zvládnout, ale teď to bylo na něm. Zvedla ruce a některé klece se otevřely. Mimi s Damonem vylezly svižným tempem a spolu s dalšími se prodraly na světlo. Ress se stíny držel po jejich boku a vedl Mimi s Damonem k portálu. Rhena je následovala a sledovala svou dceru, jak se z ní stala Alfa. Brána se opět otevřela a oni v ní zmizeli.

Rychle se rozešla k Naxovi, jenž sklonil hlavu. Vylezla na něj a nechala jej vzlétnout. Letěl, jak nejrychleji dovedl, ke kraji Pod Horou. K ruinám zámku, kde byla pochována jeho žena. Rhena věděla, že ji bude nejspíš potřebovat. Ji i ostatní Shade kočky.

Přistál kus od hrobky a umožnil ji slézt. Neváhala a vešla dovnitř. Cítila její přítomnost a slyšela, jak Naxos čeká venku. Musela být rychlá a nemohla si dovolit chyby.

"Královno Thero?"

Její hlas se rozléhal hrobkou a její oči hledali jakýkoliv náznak pohybu. Modlila se, aby zde stále byla. Kráčela až k hrobu, kde se něco pohnulo. Na Rhenu se zaměřil pár safírových očí. Věděla, že ji Thera poslouchá.

"Pomoz v boji proti Hybernu, prosím."

"Jsem jen kočka, jak bych ti mohla pomoct."

"Možná máš podobu kočky, ale stále máš schopnosti, kterým jsi vládla za živa."

Rhena věděla, co říká. S Kellou to již řešila ještě před nějakou dobou. Víly, z nichž se staly Shade kočky, si udržely část své moci. V tu dobu našla i kouzlo na návrat Naxovy podoby, problém byl, že na to potřebovala tu nejvyšší magii, která se vyskytovala před tisíci lety. Moc menší jak magie bohů, ale hodná krále. Potřebovala jeho magii.

"Jak ti pomohu?"

"Sežeň Shade kočky a veď je na bojiště. Jste poslové smrti, můžete způsobit menší chaos."

"Pokusím se, ale ty pro mě též něco udělej."

"O co žádáš?"

"Vezmi si můj meč."

Thera seskočila z hrobu, jenž se otevřel. Rhena přistoupila a pohlédla dovnitř. Z jejích ostatků zbyly kosti, ale na hrudní kosti ležel meč v pochvě. Rhena ho opatrně zvedla a prohlédla. Jílec i pochva byli z nejjemnější kůže. Pohlédla na kočku, která seděla kus od ní.

"Určitě?"

"Ano. Meč byl vytvořen na kontinentu. Při téhle bitvě ho nos a ochraňuj jím."

S tím Thera vstala a rozešla pryč. Po cestě se rozplynula a Rhena zamířila ven. Její šaty zahalila temnota a na jejich místě se zhmotnila stříbrná zbroj. Meč připnula k pasu a vlasy svázala do vysokého drdolu. Už nebude stát stranou. Vyšla na světlo a Naxos si ji prohlédl, když se jeho oči zastavily na meči u jejího pasu. Zhluboka se nadechla a zvedla zrak k nebi.

"Myslím, že je ideální den na odražení nepřátel. Nemyslíš?"

Rozhodně. Pojď, tvůj lid čeká.

Naxos sklonil hlavu a vydechl dým kouře. Rhena mu věnovala pousmání, než mu vylezla za krk.

"Tat athvilajerar, ha kishi chomak." [Do války, za náš lid.]

Ha kishi chomak. [Za náš lid.]

Naxos roztáhl křídla a vzlétl. Rozletěl se směrem bitvy. Za krveprolitím a monstry.