Vladaři se sešli na Jarním dvoře společně s Tamlinem. Jejich věrní zůstali vpovzdálí a mlčky vyčkávali, kdyby jich bylo potřeba. Každý měl svůj názor na tuto nečekanou schůzi. Jako by si tím chtěl král pojistit vítězství a jejich kapitulaci. Problém byl, že se museli shodnout, kdo za ně bude mluvit.

Král se dostavil i se synovcem a prohlédl si je. Krátké černé vlasy měl totožné jako Dagdan, jenž je pozoroval spolu se strýcem. Král se usmál, když je viděl. Děti, to pro něj byli. Jenže jeho pohled padl na ženu, jež se objevila za nimi. Dlouhé modré šaty vlály za ní a zahalovaly již tak krásné bledé tělo. Černé vlasy měla rozpuštěné. Jenže na tu dálku nespatřil oči, kterými si měřila vladaře. První na ni zareagoval Rhysand, jenž si jí všiml nejdřív.

"Rheno, kde se tu bereš?"

"Zkus to znovu a líp."

Její hlas znal, stejně jako ostatní. Nebylo to tak dávno, co ji slyšeli smát se na schůzi. Jakmile přistoupila blíž, povšiml si královsky modrých očích. Pochopil nedopatření, jehož se dopustil. Muže projela pohledem, ale zastavila se na Tamlinovi.

"Drahý Tamline, měl by ses oholit. To ti radím jako žena, která má stále dobrý vkus na muže."

Tamlin si projel bradu a něco si zamumlal. Přesto jeho výmluvy Kelliným perfektním smyslům neunikly. Usmála se a odhalila dva špičáky, když opět promluvila.

"Chováte se jak děti. Dohodli jste se již na tom, kdo bude mluvit vašimi jmény?"

"Zvládneme to každý zvlášť."

Kella stočila svou pozornost na Berona, jemuž se její přítomnost nelíbila. Nesouhlasně mlaskla a pohlédla na své ostré nehty. Jedna z mála věcí, co jí zůstaly z původní podoby.

"Ale Berone, oba víme, že král chce mluvit jen s jedním. Někdy si říkám, že by se jeden vládce hodil, aby vás zklidnil."

"Co ty do toho mluvíš, nejsi ani víla."

"Nejsem, to máte pravdu. Jsem něco daleko horšího a věřte, že moje děti by vám potvrdily, že mě není radno naštvat."

"Už se bojím. Kdo že jsou tvoje děti? Duchové?"

"Vy jim říkáte monstra."

Beronovi zmrzl úsměv na rtech a zdaleka nebyl jediný. Vladaři nevěděli, kdo ona přesně je a nyní jako by jim to došlo. Dokázali si spojit informace, které o ní měli. Každého sjela pohledem a zasmála se, když viděla jejich zděšené výrazy.

"To vám to došlo brzo. Ale teď k něčemu důležitějšímu."

Rhysand se rozhlédl, zjevně někoho hledal. Kella hned věděla, koho a nemusela čekat dlouho, než se jí na dotyčnou zeptal.

"Kde je Rhena?"

"Na cestě. Nemůže mít tak dokonalé příchody jako moje maličkost."

Samolibý úsměv jí hrál na rtech a Rhysand spolu s ostatními zvědavě čekali, jak se dotyčná žena objeví. Jenže její pohled padl na muže v dáli. Naklonila hlavu na stranu a pronikla přes jejich ochranné štíty. Nikdy jí nedělalo problém se dostat do cizích myslí nepozorovaně, přeci jen tu moc měla víc jak sta tisíce let. Jenže to, co spatřila, skutečně nečekala. Ošila se nad královými myšlenkami a zasyčela.

"Fuj, tak tohle jsem slyšet nemusela. Příště, až mě napadne, lézt někomu do mysli, mi bude muset někdo připomenout dnešní den. A já si myslela, že vaše oplzlé myšlenky jsou moc. Beru zpět. Tohle je něco extra."

Nikdo se nestihl zeptat, jelikož se otočila ke králi zády, zavrtěla hlavou a při pár krocích se její tělo rapidně zmenšilo. Opět tam stála Shade kočka, která se stále ošívala nad těmi myšlenkami. Někdo se již nadechoval, aby položil onu otázku, když ticho prolomil řev.

Jenže onen řev nepatřil víle, ani žádnému známému živočichovi. Nikdo nebyl schopen identifikovat zdroj toho zvuku. A pak v dáli spatřili blížící se objekt. Netušili, co to je, dokud se neozval další řev. Z nebe se snesla obrovská šelma a zemí se otřásalo hromové burácení. Dvě nohy s drápy se drželi obrovského těla. Nad hlavami se jim vznášel obrovský pár křídel a vrhal na ně hluboké stíny. Membrány měly stejný odstín purpuru jako bodce vedoucí od jeho hlavy až ke špičce ocasu. Šupiny temnější než nejhlubší noc, bestie znovu zařvala a vyslala strach do všech přítomných... Wyvern.

Proletěl jim nad hlavami a se skloněnou hlavou zařval. A v ten moment všichni spatřili jezdce na jeho krku. Nebo spíš jezdkyni. Wyvern je obletěl a přistál za vladaři. I král se snažil dohlédnout za všechny přítomné, aby onu ženu viděl. Společníci vladařů se rozestoupili, aby ona prošla. S hlavou hrdě vztyčenou kráčela k přítomným a wyvern za ní se vzedmul na oblohu a kroužil nad nimi.

Krásná jako vždy. Ale je zaujala věc na její hlavě... Koruna. Čím se přibližovala, král viděl víc z té dámy. Viděl šaty s výstřihem, odhalující její dekolt. Pasující na její štíhlý pas a černé dlouhé vlasy. Koruna na její hlavě mu byla povědomá, stejně jako většině vladařů. A pak jim to došlo. Koruna královny Prythianu v celé své kráse se leskla na její hlavě s vlasy svázanými tak dobře, že to ke koruně sedělo.

Pomalu došla k mužům a prohlédla si je. Prohlíželi si ji, jako by ji neznali. Prohlédla si všechny přítomné a nadzvedla lehce obočí. Nikdo nic neřekl. Její bratr sledoval korunu na její hlavě a zamračil se. Jenže to k nim již přistoupil král. Dagdan kráčel za ním s hrdě vztyčenou hlavou, dokud se nesetkal s Rheninýma očima. Poznal ji a sepnul ruce v pěst, když jeho strýc promluvil.

"Myslel jsem, že královna Prythianu je mrtvá."

"Myslela jsem, že král Hybernu má rozum."

Králi se zaleskly oči. Rhena se na něj usmála a odhalila při tom své zuby. Následně se ohnula a zvedla Kellu do náruče. Král sledoval, jak jí mezitím vlasy pomalu spadávají ze zad a odhalují šněrování šat. Nemusela mu vidět do hlavy, aby cítila jeho pohled na šněrování a představuje si, jak by vypadala bez šatů. Kella jen lehce kývla, aby potvrdila její myšlenky. Radši se narovnala a své vlasy si z ramen hodila na záda. Král sklonil oči k výstřihu a na její dekolt, jak se pravidelně zvedal při dýchání.

"Takže, kdo se mnou bude jednat?"

Král vrátil oči do těch jejích a musel si dát dohromady její gen. Jeho rodina jednala s králem Prythianu a on musel znát jeho příběh. Jen netušil, že onen král mu nyní létá nad hlavou. Vladaři se probrali z šoku z jejího příchodu a pohlédli na krále. Každý udělal krok, avšak Rhena zvedla ruku a zastavila je. Otočila na ně své oči, ve kterých plál oheň a promluvila starým jazykem.

"Yeri vo sāc, yeri va drivo." [Poklekněte, nebo zemřete.]

Všichni vladaři na ni hleděli s úžasem. Možná ne všichni uměli mluvit starým jazykem, ale její pointu pochopili jasně. První poklekl Tamlin s Helionem. Poté jej následoval Tarquin, Thesan a Rhysand s Feyre. Jako poslední poklekl Kallias s Beronem a všichni jejich společníci. Stát zůstala jen Rhena s králem a Dagdanem. I oni si všechny s úžasem prohlíželi a nevěřili vlastním očím.

Rhena se hrdě otočila na krále a úsměv neopustil její rty. Král nejspíš pochopil, že jednat bude s touto ženou a nebránil se tomu. Natáhl k ní ruku a ona do jeho drsné dlaně vložila tu svou. Stále měla dlaně jemné, i když držela tolik zbraní a trénovala s nimi bedlivě. Věděla, že by měla mít mozoly na svých dlaní již dávno, nicméně ona se o svou kůži starala s takovou něhou a pýchou, že nezbyl jediný náznak po tvrdých trénincích. Ostatní měli tendenci ji kvůli jejím rukou podceňovat a většinu z nich ani nenapadlo, že by tak jemné ruce drželi někdy nějakou zbraň.

Spolu se v tichosti rozešli dál od ostatních. Cítila na sobě pohledy vladařů, jak vstávali, ale nijak se neotočila. Pohled spíš zaměřila na tvář krále. Roky se na něm již podepsali, ale jeho tvář byla stále krásná. Černé vlasy, jež se dědily v rodině, jelikož stejné měl i Dagdan. Jen oči se lišily. Oba je měli černé, přesto se v nich zobrazovalo něco jiného. Dagdan v nich nosil zlost a touhu. Král moc, touhu a zvědavost. Přesunul na ni též pohled a promluvil.

"Promluvme si o nadcházející válce."

"Válce, kterou jste začal již prolomením zdi a následným útokem na Letní dvůr?"

"Ano o té. Mohu nabídnout rozumný a výhodný obchod. Vdejte se za mě a vydejte mi celý Prythian a já se svými vojsky odtáhnu."

"To má být výhodné? Leda tak pro vás, nikoliv pro mne."

"Přemýšlejte, jste mladá a nezkušená. Naše manželství je rozumné a výhodné pro obě strany."

"Jsem nucena odmítnout."

"Z jakého důvodu?"

"Hned z několika. První, možná jsem mladá, ale nejsem nezkušená. Navíc jsem starší jak většina vladařů, což též hraje v můj prospěch. A druhý a nejpoctatnější důvod, již vdaná jsem."

Král překvapeně zamrkal, když pronesla tyto dva důvody. Čekal, že bude ze všech nejmladší, ale to, že byla jedna z nejstarších, ho šokovalo. Nepamatoval si, že by bojovala ve válce. A fakt, že již vdaná byla, jej nepřekvapil, aspoň ne zcela.

"Tak co navrhujete vy?"

"Odtáhněte se svými vojsky a uniknete potupě."

"Potupě? Myslíte si, že mě vyděsíte takovými řečmi? Ani ten drak mě neděsí."

"Ale to by měl."

Rhena se s tím otočila a vydala zpět k vladařům. Oči zvedla na Naxe, který sletěl o něco níž a přistál kousek od nich. Rhena pomalu došla až k Dagdanovi a pohlédla na něj, než své oči vrátila na krále, který se ani nehnul.

"Podle vás jsem nezkušená. Váš synovec se se mnou již stihl setkat ještě před vaším připlutím. Myslím, že si jasně pamatuje, jak naše setkání dopadlo poté, co se pokusil pobláznit mé srdce. Nicméně ráda připomenu, co se stane, pokud se někdo postaví královně Temnot."

Oči vrátila na Dagdana. Nemusela se ani tolik snažit, když se chytil za hlavu a padl na kolena v bolestivé agónii. Jeho křik se nesl do dály a ona periferním viděním postřehla, jak sebou někteří trhli. Nečekali to. Oči vrátila na krále a Dagdan se konečně uklidnil.

"Nosím korunu, která mi patří právem, ale titul královny jsem dostala ještě před první válkou. Každý na Prythianu ví, čeho jsem schopna a co obnáší se mi postavit. Ale vy ne. Proto vám povím krátký příběh, chcete?"

Král mlčel, jen pohledem přejížděl z ní na svého synovce a zpět na ni. Dagdan měl cvik v daematích schopnostech a představa, že jedna žena dokázala tohle ho překvapilo. Když jí však neodpověděl, pokračovala.

"Kdysi dávno, před staletími, žila jedna princezna. Tato princezna byla milá, pokorná, tichá a bez špetky daru. Proto se jí její otec rozhodl dobře provdat. Jenže rok od svatby se z princezny stala vdova, které před očima zemřel její čerstvě narozený syn. Zabili je bratři jejího chotě. Ona princezna je bez jakéhokoliv tréninku zabila, měla štěstí. Od toho dne se z milé, tiché a pokorné princezny bez moci, stala královna se silnou magií, předčila i vlastního otce. Královna se změnila a jasně dala celému Prythianu najevo, že si nic líbit nenechá a dodržela to. Podle některých jsem jen žena, ale podle mě si mohu určit, kdo jsem."

Král na ni hleděl, jako na něco neznámého. Pomalu došla k Naxovi, který sklonil hlavu, aby jej mohla pohladit. Naposledy se otočila na krále. Naxos vedle ní zavrčel a ona mu musela dát za pravdu. Ani jí se nelíbil. Též zavrčela směrem ke králi.

"Odejděte z Prythianu v míru, nebo budete litovat."

S tím vylezla na Naxův krk a chytila se ostnu, za nímž seděla. Jakmile cítil, že se ho pevně drží, roztáhl křídla a rozešel se. Během dvou kroků se dostal na oblohu. Zařval, ještě sletěl, níž a hlavu sklonil. Král se s vladaři přikrčil, než se Naxos rozletěl pryč. Kella se hrdě usmívala. Pohlédla na rozhněvaného krále, který vzal svého synovce a spolu zmizeli.

Vladaři se ještě chvíli vzpamatovávali z tohoto setkání. Beron se naštvaně rozešel za svou ženou a synem, když se kus od nich zjevila žena s mužem. Bílé vlasy měla svázané v copu a přehozený přes zbroj. Muž za ní měl dlouhé blonďaté vlasy, svým vzhledem připomínal lehce Tamlina, až na pár detailů. Jeden z nich byly oči, které svou barvou sdílel s onou ženou. Museli být příbuzní. Oba je pozorovali fialovýma očima a projížděli je pohledem. Byl to Tamlin, kdo k nim udělal krok a promluvil.

"Ramnio? Co tě sem přivádí?"

"Chci mluvit s vaší královnou."

Tamlin se otočil na Rhysanda, jenž se zamračil. Pohlédl do dálky a nasadil nepřítomný výraz. Spojoval se se sestrou. Trvalo to pár minut, než se vrátil do přítomnosti a pohlédl na ženu, Ramniu, a odpověděl jí.

"Je na cestě sem."