Žije... Rhena se málem skácela k zemi hned ze dvou zjištění, kdyby ji Chris nezachytil včas. První, že král žije a zjevně měl podobu draka, pokud to pochopila správně. A druhá, že byl její příbuzný. Muž, o němž se učila, že ho zradili jeho nejbližší generál a manželka a zabili ho, žil zde na Prythianu.

Rhena se musela opřít o Chrise a zpracovat tato zjištění. Jako by jí někdo vyrazil dech z plic. Pohlédla na muže u sebe, aby se ujistila, zda slyšela správně. Jenže i v jeho očích spatřila šok. Oči proto vrátila na Kellu a skoro až přidušeně položila to jediné slovo, které dokázala.

"Jak?"

"Jeho žena mu podala nápoj a následně jej proklela. Chtěla vidět, jak ho jeho nejvěrnější zabijí a málem jí to vyšlo, jenže on zničil celý palác a s ním jsem jej uspala. Chrání to, co mu bylo odcizeno mým mužem a čeká na probuzení."

"Jak můžu být jeho potomek? Vždyť jeho žena nemohla mít děti."

"Četla jsi tu knihu, co ti tvá neteř předala a tu, kterou tvůj druh a bratr hodili do moře?"

Rhena zamrzla na místě. Četla ji, několikrát, ale stále nerozuměla. Její překlad nebyl perfektní, přesto zkusila zopakovat to, co si pamatovala.

"Král se oženil dvakrát. Jednou z lásky, podruhé z naléhání jeho rádců..."

"Prvních vladařů."

Zamrkala šokem. Znala, že vladaři vznikly až po jeho smrti, ale došlo jí to. U jeho první ženy stálo, že byla dcera Nočního vládce. Myslela, že to byl předchůdce prvního vladaře Nočního dvora, ale zjevně si to špatně přeložila. Nicméně pokračovala dál.

"Jeho první žena mu dala dceru, ale ta zemřela po útoku neznámého útočníka a s ní zemřela i královna. Král je pochoval a nějakou dobu na to se oženil opět, jenže druhá žena mu neporodila dědice."

"Správně. Nebyla ani pravou královnou, jelikož ji nikdy nedal oficiálně korunovat."

"Tak jak?"

"Král měl mnoho nelegitimních potomků s ženou mé krve. Ten nejstarší měl syna a ten se oženil s Rinou, královou jedinou legitimní dcerou."

"Ale..."

"Ta holčička s matkou nezemřela. Vychovala ji její teta a poslala do královského města a za králem, až dosáhla určitého věku. Po celou dobu nad ní bylo drženo kouzlo, aby neodhalilo její oči... Její královskou krev. Tehdy se stala i tragédie s prokletím. Rina se dostala do paláce v momentě, kdy se ho chystal zničit, ale ona se postavila mezi něj a vojáky. Poznal ji, dceru, která nesla gen jediné ženy, která vlastnila jeho srdce. Ochránil ji vlastním tělem a vlastním plamenem. Jeho temný oheň byl první, který se objevil a jeho dcera tento dar zdědila po něm. Nicméně královský gen začal pomalu mizet, což jde vidět na tvé sestřenici."

Morrigan? Rhena se zamyslela a porozuměla. Morrigan měla hnědé oči. Neměla ani podobnou magii, jako Rhysand a Rhena. Chris ji k sobě přitiskl. Nemohl jí nyní pustit. Tušil, že by se sesunula k zemi, jelikož postřehl pod šaty, jak se jí nohy chvějí. Sotva udržela rovnováhu. Kella k ní přikročila.

"Řekla ti královno, možná je na čase, aby princezna nasadila korunu svých předků"

Rhena na ni opět pohlédla. Koruna jejích předků? Kella se rozešla ven a Rhena se podívala na Chrise. Přikývl a spolu se rozešli za kočkou. Kella je přemístila. Chvíli trvalo, než jí došlo, kam je přenesla. Kraj pod Horou a zřícenina před nimi. Kella se zastavila a posadila.

"Kdysi tu vzkvétalo město, než ho čas srovnal se zemí. Nyní tu zbyly pouze ruiny zámku, jenž tu stál. Tak jak ho vidíš dnes, ho viděli mnozí před lety. Nezměnilo se to tu."

Kella měla pravdu. Rostliny se na stěny nelepily a ruina se zdála být nová. Jenže vítr jí do obličeje nahrnul vůni toho místa. Cítila bolest, která trochu zeslábla za ta tisíciletí. Zavřela oči a měla pocit, že tušila, kde se jaká místnost nacházela. Nikdy zde nebyla, a přesto jako by to tu znala. Opět otevřela oči a Kella promluvila.

"Najdi hrobku."

Rhena chvíli nerozuměla, co tím myslí, ale pak zaslechla hlásek. Měla pocit, že spatřila tenkou nit, jak se z jejího těla vzdaluje a kroutí mezi stěnami a vedla ji. Nic neřekla a dala se do chůze. Chris s Kellou kráčeli za ní. Ani oni nemluvili, jen sledovali, jak jí neviditelná ruka vede. Došla ke stěně, u níž bylo víc kamení než kde jinde. Zrakem sjela zeď, hádala, že tam dřív stála věž.

Pozvedla ruce a její temnota odsunula sutinu. Odhalila jeskyni, která bývala kdysi zazděná. Tak jednoduché to bylo? Sešla schody do tmy, na níž si její oči rychle přivykly. Spatřila dlouhou širokou chodbu na jejím konci se nacházel výběžek, na němž se nacházela rakev. Stáli v hrobce.

Pojď.

Zaslechla tichý hlas, jak ji vedl a ona udělala první krok k oné rakvi. Kella se postavila před Chrise, který se chystal za ní vydat. Sklonil zrak, aby spatřil, jak zavrtěla hlavou. Musela tam sama. Vrátil oči na Rhenu. Kráčela pomalu a cítila, jak se kolem ní shlukla ona tma. A najednou spatřila záblesky minulosti. Slyšela každé slovo a viděla každý výjev.

Přiběhla k otci s náramkem a smála se. Byla dítě, které chtělo potěšit otce. "To je pro tebe, tati. Udělala jsem to." Malion se na náramek podíval. Maličká netušila, co mělo přijít a přišlo. Uhodilo ji to jako facka, kterou dostala. "UŽ NEJSEM TVŮJ TÁTA!"

"Rhysi! Opatrně!" Běžela za čtyřletým bratrem, který se snažil vzlétnout uprostřed chodby. Sice se mu to povedlo, ale srazil brnění, které tam vystavovali. S rachotem spadlo a zpoza dveří zaslechla rozlíceného otce. Rhysandovi zmizela křídla a ona ho rychle schovala pod šaty, aby jej otec neviděl. Vyšel ven a na chodbě spatřil jen ji. "Odpusť otče, já nechtěla." Zkusila to se skloněnou hlavou. Otec udělal pár kroků k ní a vlepil jí tak silnou facku, že se sotva udržela na nohou. "SNAŽ SE DÁVAT POZOR, NIČEMNICE!"

"NAROVNEJ SE!" Její babička jí vzala po zádech bičíkem a řvala na ní. Tolik bolesti si její záda prožila. Tolik bolesti si prožila ona, těch sedmdesát sedm let. Cortney se u dveří držela, aby k plačící Rheně nepřiběhla, když se její babička ozvala znovu i s následným zvukem, jak její bičík narazil do Rheniných zad. "ŘEKLA JSEM NAROVNAT!"

"Možná je lepší, že se toho nedožil. Jsi ostudou celé rodiny! Měla by ses zamyslel nad tím, co říkáš, nebo mlčet úplně! Možná by bylo lepší, kdybys zdechla už při narození!" Její babička to na ní vyštěkla a rodiče nic neudělali. Jen tam stáli a mlčeli. Jen Rhysand chtěl něco udělat, ale otec jej zastavit. "NECH JI. TAKOVOU NICKU NETŘEBA HÁJIT."

Rhena se skryla za sloup a čekala na vyzvání otce, které následovalo. "Vítám všechny vznešené víly, co dorazily. Vítám i samotné vladaře a jejich rodiny. Vím, že je velmi netradiční zvát vladaře na představení samostatné princezny a budoucí manželky budoucího vladaře, leč beru za povinnost vám jednu pověst vyvrátit. Daná pověst se vztahuje na moji starší dceru Rhenu, která si počínaje dneškem hledá manžela. Nyní mi dovolte, abych vám jistou princeznu představil. PRINCEZNA RHENA." Vystoupila poprvé oficiálně ze stínu a pohlédla na tváře všech, jak ji sledovali. Poprvé byla středem pozornosti a nehodlala selhat.

"Jestli to uděláš, budu tě do smrti nenávidět." Rhena na otce nevěřícně pohlédla a nevěřila vlastním uším. Chtěl ji provdat za někoho, koho ani neznala. "Bude to dobré. Budeš mít vlastní sídlo." Nikdy jí do očí neřekl, že je něco míň. Slzy hněvu jí pálily v očích. Ustoupila o pár kroků a poslouchala jeho slova, než vykřikla. "NENÁVIDÍM TĚ!"

"MILUJI TĚ, RHENO. Vždy jsem miloval." Ari se na ni díval jantarovýma očima a hladil její nahé tělo, jež se nacházelo těsně u něj. "Vím, Ari. Ale já tebe nemiluji." Jeho oči posmutněli, ale chápal to. Tolik jí ublížil a neměl v plánu, to opakovat. Znovu ne. Pohladil jí po bříšku, kde se nacházelo jejich dítě a políbil ji na čelo.

Vběhla do pokoje, kde našla v kolébce shořelé mrtvé tělo. "Ne... Sai!" Začaly ji téct slzy a poklekla k postýlce. Chvíli tam setrvala, než vstala a rozešla zpět do sálu. Po cestě vzala meč. Vešla do síně, kde se nacházelo tělo jejího mrtvého manžela a jeho bratři. V jejích fialových očí plála temnota, toužící po pomstě. Temnota, která jí kolovala v žilách. Pozvedla meč a propalovala muže pohledem. "VRAZI!"

"Neměla bys být v salonku se svou matkou?" Malion si dceru měřil pohledem, mezitím, co vedle něj stál voják s pytlem v rukou. "Neměl bys být na poradě?" Dívka vojákovi vytrhla pytel, který rozevřela. Strčila do něj jednu ruku a pocítila něco se šupinami. Vytáhla dlouhé bílé tělo. BAZILIŠEK.

Meče se střetly v řinčení. Cassian zasyčel na ženu před sebou. Její cop se pohyboval za každým jejím pohybem. Přesně věděl, kam zaútočí a ona věděla, že to vykryje. Cítila pohledy vladařů, jak je pozorovali. Chvíli stáli, následně se prali na zemi, než vzlétl. Ona zmizela a on přistál, hledajíc náznak její přítomnosti. Až pozdě si všiml, jak se mu dostala za krk a dýku mu přiložila ke krku. "A k zemi." Jeho smích zklidnil její rychle bušící srdce a přidala se k němu. Seskočila dolů, napila se a již přesunula pohled na vladaře. Její otec se vzpamatoval jako první. "RHENO!"

"Jsi jen žena!" Vladaři sledovali hádku těch dvou. Rhenin otec pěnil vzteky, že jeho dcera si dovolovala zasahovat do těchto prekérních záležitostí. Jenže ona neměla v úmyslu ustoupit. Ne nyní, ne před ním. Znovu ne. Její ruka vylétla tak rychle, že to Malion ani nezaznamenal. V jednu chvíli stál na zemi a řval na dceru, a v druhou ho temnota svírala u zdi a dusila jej. Rheniny oči plály vzteky. "JSEM ŽENA, TO MÁŠ PRAVDU, ALE NEJSEM JEN ŽENA! Mám, co nabídnout! Nebudu jen nečině sedět a mlčet! Nebudu dělat ozdobu! JÁ NEJSEM MOJE BABIČKA!"

Vladař Jarního dvora na ni shlížel ze svého místa a nelíbilo se mu, že mu princezna vzdorovala. Rozhodl se pro trest, který ji stihne za odmítnutí sňatku s jedním z jeho synů. Dal jí možnost volby, ale odmítnutí znamenalo něco horšího než smrt. Znamenalo vězení. Znamenalo věčné ticho a ona to byla ochotná obětovat. Pro svůj domov, pro lid, který milovala. Nehodlala ho prodat. Ressovi věřila, že to zvládne. Její moc bude stále tam, stále je bude chránit. V zřídle, které tam nechala posilněné její mocí. Úlomkem její moci. "MĚLA JSI MOŽNOST ŽÍT JAKO ŽENA, NYNÍ BUDEŠ ŽÍT JAKO TO, CO JSI... JAKO LABUŤ."

Rhena udělala poslední krok a stanula před výběžkem. Za celou cestu se nezastavila, ani neotočila. Její život nebyl procházkou růžovou zahradou, spíš cestou po rozbitém skle. Za jejími zády stály dvě osoby, které jí věrně stály po boku. Její přítelkyně a její manžel. Ona byla bohyně, Temná Matka. On byl ztělesnění štěstí, naděje... Den. Ona byla jeho opak, temnota a bolest... Noc. Na jejích rukou bylo tolik krve, ale přesto nyní stála zde.

Udělala krok vzhůru a v ten moment se před ní zhmotnila koruna. Zlatá tiára posázená diamanty. Složité detaily na ní ladily perfektně a ona věděla, že se před ní nachází jediná koruna královny Prythianu. Udělala k ní pár kroků a natáhla dlaň. Z tiáry čišela moc. Nemusela se jí ani dotknout, aby věděla, že takovou moc nikdy necítila.

"Už si ji můžeš nasadit. Ta koruna ti po právu náleží."

Rhena ten hlas neznala. Za korunou se zaleskly světle modré oči, světlejší než safíry, ale zářivé do noci. K očím patřilo tělo. Kočičí tělo. Chvíli myslela, že Kella změnila svůj vzhled, ale pak pochopila svůj omyl. U koruny neseděla Kella. Seděla u ní první a jediná královna Prythianu, Thera.

Rhena korunu opatrně vzala do dlaní, jako by se měla rozpadnout, a otočila se s ní čelem k těm dvěma. I na tu dálku poznala, že ani jeden neví o kočce, jež korunu hlídala. O kočce s korunou spojená svým osudem. Pomalu, skoro až váhavě, si korunu nasadila na hlavu. Pocítila její váhu, ačkoliv nerozuměla, že takový šperk, takovou má.

Kočka za ní zmizela a Rhena udělala krok směrem k muži na druhé straně a kočce u jeho nohou. Jenže v tom se země otřásla. Rhena se zakolísala a ohlédla za sebe, aby spatřila, jak se z trosek něco zvedá. První spatřila dlouhý ostnatý krk. Potom následovala dlouhá křídla. A najednou viděla hlavu. Obrovskou hlavu s rohy a fialovýma očima, jak jí pozorují. V tom šeru si přesto všimla ostrých zubů. Ledový pot jí zalil záda a ona o krok ustoupila.

"Musíme ven, hned."

Nikomu neurčitému to sdělila a přesto věděla, že to její druh s Kellou slyšeli. Na nic nečekala, otočila se a rozběhla k nim. Chris neměl fyzickou magii, aspoň ne takovou, jakou by se mohl bránit. Viděla, jak se Kella naježila a hned pochopila proč. Ucítila pach ohně. Stihla jen otočit hlavu, aby spatřila, jak se drak nadechl a vyšlehl oheň. Temný oheň.

Rhena se zastavila, otočila a povolala svou temnotu, kterou vytvořila zeď mezi nimi a drakem. Oheň na ni narazil, ale neprorazil. Ulevilo se jí, ale jen na chvíli. Chris s Kellou opustili v rychlosti jeskyni a ona je následovala. Potřebovali na světlo, jedině tak se mohli chránit. Uvnitř hrozilo, že se na ně strop zřítí a zasype je.

Denní světlo ji na okamžik oslepilo, než si zvykla a pohlédla ty dva. Neměla moc času na zkoumání, když se země opět otřásla a z jeskyně vyletělo ono stvoření. Konečně ho viděla lépe. Černý s fialovými křídly jim proletěl nad hlavou a přistál naproti ní. Wyvern na ni zavrčel a přiblížil se.

V ten moment se zarazil. I on na ni lépe viděl. Spatřil dlouhé černé vlasy a fialové oči. Sklonil hlavu, aby nasál vzduch. Její vůně byla jiná. V jejích dlaní spatřil kouř, jak držela temný oheň pod pokličkou, ale nezaútočil. Místo toho pohlédl za ni. Na blonďatého, vysokého muže a kočku. Kella přistoupila k Rheně. Ani jeden nespouštěl zrak z toho druhého. Wyvern sklonil hlavu až k zemi, jako by se klaněl a ona udělala to samé. Vzdávali si úctu.

Rhenin plamen zmizel a wyvern oči přesunul z kočky na ni. Stále si ji prohlížel. Chris přistoupil též k ní a uchopil ji za ruku. Nemusela na něj ani pohlédnout, aby tušila, jak se tváří. Šok. Jeho dlaň pustila a pomalým krokem zamířila k bytosti před sebou. Wyverní oči v sobě již neměly vztek, jen lítost spolu s radostí. Rhena natáhla ruku a dotkla se jeho čumáku. Neucukl, právě naopak, přitiskl se k ní. Na rtech se jí usadil nepatrný úsměv a promluvila.

"Ráda poznávám svého předka."

Wyvern jí neodpověděl, přesto se mu v očích mihlo poznání. Proto jí byla tolik podobná. Ocas stáhl a obtočil kolem ní. Objal jí tím. Byli rodina a jí spadl obrovský kámen ze srdce. Kella k nim přistoupila a též promluvila.

"Naxi, dovol, abych ti představila, dceru Rininu, Rhenu. Stejně jako ty dokáže mluvit skrz myšlenky."

Naxos Fionn pohlédl na kočku, pak však oči vrátil zpět na dívku. Chvíli bylo ticho, než v mysli ucítila pohlazení. Jen chvíli si myslela, že to je Chris, ale pak jí došlo, že se spletla. Štít stáhla a umožnila mu, tak vstoupit do její mysli. Jeho hlas byl vznešený a trochu i unavený, čemuž se nedivila, ale byl i milý.

Myslel jsem, že vidím svou dceru, když jsem tě spatřil. Odpusť mi mé chování uvnitř jeskyně, jen jsem chránil pozůstatky své ženy.

"Rozumím vašim činům a nemám vám, co vyčítat. Jednala bych stejně, kdyby někdo narušil klid mého mrtvého manžela."

Prosím, ty formality si odpusť. Nejsem již nikdo významný, abys tak mluvila.

"Stále jste král."

Co je král bez koruny? Král, který zničil svůj domov? Zabil své milované?

"Nezničil a nezabil. Vaše dcera přežila."

A přesto tu již není. Jsem otec, co přežil všechny své děti.

"Vždy budou s vámi a jistě na vás čekají na druhé straně. A krále nedělá koruna, krále dělají jeho činy."

Víš o koruně dost, i když ji máš na hlavě prvně.

"Nosila jsem korunu, ačkoliv krátce a jen vladaře, ale vím, jaké to je být vládce."

Naxos přikývl a zvedl hlavu. Něco zaslechl a nebyl sám. I Kella se naježila. Rhena s Chrisem na oba chvíli nechápavě hleděli, než Kella zasyčela k Rheně.

"Král Hybernu se brzy sejde s vladaři. Musíš vyrazit."

"Nejsem vladař, nemám tam co dělat."

Ale jsi dědička trůnu.

Rhena skoro šokovaně pohlédla na wyverna. Kývl, čímž ukázal na korunu. Přijala ji. Rhena se jí jemně dotkla, pak si však povzdechla.

"Nevím, kde se mají sejít."

"Ale my víme."

Kella kývla na wyverna, který sklonil hlavu a krk položil k Rheně. Zaváhala, ale on na ni vyzývavě pohlédl. Ohlédla se na Chrise, jenž hrdě kývl a promluvil.

"Vrátím se na dvůr Temnot a obeznámím Resse se situací. Ty musíš jít tam. Ukaž jim, že jsi toho hodna. Buď tou královnou, kterou Prythian uctívá a vypráví si o ní. Buď pravá královna Temnot."