"Tak fajn. Uklidněte se!"

Všichni z přítomných se na ni otočili. Beron stále seděl s nadutým úsměvem a Helion stál opodál. Kallias držel ruce v pěst s ledem v nich a Viviane ho držela za loket. Tamlin měl drápy již naplno venku a v očích mu jiskřila zuřivost. Rhysand stál před Feyre a chránil ji. Cassian s Azrielem stáli dva kroky od něj s meči skoro venku z pochev. Všechny sjela pohledem.

"Může mi někdo vysvětlit, co se tu děje?! Na chvíli odejdu a vy jste už v sobě?!"

"Urazil naši vladařku!"

Rhena stočila pohled na Cassiana, který ukázal na Tamlina. Z jejího hrdla vyšel zvuk podobný zavrčení a všem přejel mráz po zádech. Pomalu se rozešla k židlím a k nim a sálem opět zněl zvuk jejích bot. Nikdo se neodvážil říct jediné slovo. Pohlédla na Cassiana a Azriela a zavrčela.

"Sedněte si na své místo a mlčte."

"Ale..."

"Sednout!"

Cassian nedopověděl onu větu a už slyšel jed v jejím hlase. Střetl se s ní pohledem a už se nadechoval, ale spatřil oheň žhnoucí v nich a radši si s Azrielem sedl. Následně se otočila na ostatní a opřela o židli. Sjela je dost vytočeným pohledem. Kallias pod tím tlakem sklonil zrak, stejně jako Tamlin. Autorita a respekt. To získala už před lety a oni věděli, že by měli poslouchat.

"Takže si tu teď něco ujasníme, ano?"

Jed... Ten by z jejích úst mohl odkapávat. Beron na všechny nevěřícně hleděl, ale stále se usmíval. Líbilo se mu, jak se toto setkání vyvíjelo. Rhena pohled zastavila na Kalliasovi. S tím začne.

"Kalliasi, chápu tvůj vztek vůči Rhysandovi, ale pomsta tvůj lid nevrátí. Ani by je nepotěšilo, co jejich vladař dělá. Přáli by si, aby ses poučil z jejich ztráty a šel dál."

Kallias k ní zvedl zrak. Myslel, že spatří hněv, ale v jejích očích spatřil pochopení a lítost. I ona ztratila mnoho lidí kolem sebe a pomstila se za ně jen jednou. Jen dvě osoby pomstila z toho dlouhého seznamu. Přikývl a otočil se na Viviane, kterou objal. Jeho družce se o dost ulevilo a pevně jej k sobě přitiskla. Rhena se přesunula na Tamlina.

"Rozumím, že máš zlost a máš na ni právo. Rhysand ti odvedl snoubenku od oltáře a oženil se s ní. To je dostatečný důvod na zlost. Stejně jako ztráta tvého dvora. Bylo to mistrovské dílo, ale přehnané. Za své činy sis trest zasloužil, ale takový byl příliš ukvapený a nespravedlivý."

Tamlin na ni nevěřícně hleděl, ale stejně jako Kallias, i on spatřil lítost spolu s láskou. Ti dva si byli přáteli a milenci dlouhou dobu a znali se. Znala jeho slabiny, stejně jako on ty její. Použili to jen jednou a to oba, ale nikdy víc, ač byli naštvaní sebevíc. Též se zmohl jen na přikývnutí, zatáhl drápy a opět si sedl. Podívala se na Rhysanda a Feyre a zasyčela.

"Vy dva mu dlužíte víc, než si myslíte. Ani jeden nemáte nárok na to, na něj zvyšovat svůj hlas. Ne potom, co jste způsobili. Nestačilo, že jste se vzali? Museli jste pokračovat ve svých činech dál?"

Feyre se na ni skoro až naštvaně podívala, ale Rhysand tušil, kam tím míří. Chtěla, aby přede všemi přiznali svou chybu a to nemohli, alespoň ne nyní. Uchopil Feyre za ruku a spolu si též sedli. Neodpověděli a ona věděla, že v tomhle rozhovoru budou jednou pokračovat v soukromí. Své oči nakonec otočila na Berona, který se šklebil po celý čas.

"Vy jste zničil, co jsem milovala, a přesto tu teď stojím a již po pomstě netoužím. Můj manžel a syn zemřeli kvůli vaší ignoraci. Zlost, která mi vůči vaší rodině koluje v žilách mi nebrání v tom s vámi spolupracovat. Pokud se však budete dál chovat jako hulvát, nebudu stát stranou a pocítíte tu zlobu na vlastní kůži. Stejně ochromující a stejně bolestivou, jako oheň, který jste proti mě poslal na tom plese, před staletími."

Beron zkameněl, když slyšel její slova a její vyhrožování. Úsměv mu zamrzl na rtech a pohlédl na ni. Na oči žhnoucí vzteky. Oči, ve kterých plál plamen hněvu. Kella se usmívala a hrdě ji sledovala. Ze stínů vystoupil Ress, který si neodpustil poznámku.

"Nebo můžete pojít stejnou cestou, jako váš bratr."

"Jak to myslíš?"

"Váš bratr byl zabit a jeho vrah se nikdy nenašel, nemám pravdu?"

"Ty..."

"Ano, já. Já jsem zabil vašeho bratra."

Ress se na Berona zazubil a Rheně jako by se zastavilo srdce. Vzpomněla si na den, kdy přišel. Znavený a vyčerpaný, jako kdyby ho honili. Tehdy se neptala a vlastně nikdy. Ejji se ho ujal a vzal si ho pod křídla, jelikož v něm viděl potencionál. Byl dobrý v boji i nenápadný a dokázal se dobře skrýt. A najednou jí dávalo mnoho věcí smysl. Měl už nějakou praxi a věděl, kde a jak se pohybovat. Zavřela oči, aby onu informaci zpracovala. Než však stihla opět promluvit, Beron byl na nohou, z dlaně se mu kouřilo a vrčel na Resse.

"Ty malý spratku, za to zaplatíš."

"Ne nezaplatí."

Beron se zastavil uprostřed pohybu a pohled z usmívajícího se Resse přesunul na Rhenu. Pohledem sjela Berona a Resse. Oba se spoléhali na svou moc, ale každý jinak. Beron bezmyšlenkovitě útočil, zatímco Ress ne. Ten ji používal s rozmyslem. Na Berona zasyčela.

"Ress patří do mých služeb. Zkuste si něco na mého generála a neodejdete živý, a to nebudu muset cokoliv udělat."

Beron se zaraženě otočil na Resse, kterému u nohou tančili stíny. Pochopil. Generál legie Temnot, kterou si Rhena bedlivě chránila. Legie, kterou on trénoval. Došlo mu, že kdyby se postavil proti Ressovi, stavěl by se proti Rheně. Proti jejich legii a jejímu zvěřinci. Beze slova se posadil zpět na své místo. Všichni si všimli, jak Rhena na Resse hodila odměřený pohled s jasným poselstvím. O tomhle si promluví později. Konečně se otočila zpět na ostatní.

"Měli byste si brát příklad z Heliona, Thesana a Tarquina. Stojí na neutrální půdě a nechávají si svůj vztek a svou zlobu pro sebe. Nyní se ale vraťme k důležitějším věcem."

Došla ke Kelle, zvedla ji do náruče a společně se zbytkem vladařů se posadila. Položila si ji na klín a hladila po zádech. Začali opět řešit nedůvěru k Tamlinovi. Opět a zas ji to nezajímalo. Tak sklonila hlavu ke Kelle a v duchu pronesla k Ressovi.

Neřekl jsi mi, co jsi udělal Podzimnímu dvoru.

Neptala jste se.

Věděl jsi, co jsem udělala a stejně ses nepodělil. Řekl jsi o tom aspoň někomu?

Ne, nevěřil jsem jim. A když jsem začal někomu věřit, zemřel.

Věděla, o kom mluví. Ejji byl pro Resse vším i pro ni. Jako první ji našel s prosbou o pomoc. V horách, kde sídlilo nyní město Temnot, se kdysi nacházela malá vesnička obklopená monstry. Ani její otec to neřešil, dokud se nepřiblížili k Velarisu. Ona ale jednala. Objevila se tam s ním i Mimi a poprvé jednala jakožto vladař. S Mimi a Ejjim zajistila ochranu vesnice. Monstra se přestala přibližovat. Rhena se stala patronkou vesnice a začala budovat její vylepšení. Po dvorech začalo i kolovat, že královna Temnot nabízí azyl. Chvíli poté se do vesnice dostávali další víly z různých dvorů a Rhena s Ejjim po boku z vesnice tvořila město... Město Temnot. Mezi prvními přišel i Ress, který nabídl své služby. Oba byli pro a jeho talent byl využit. Mnoha vílám dali nový domov. A nového vládce, kterého si oblíbili.

„Přestože mám informace o pohybech hybernských vojsk?"

Rozhostilo se ticho. Rhena zpozorněla a pohlédla na Tamlina, který to sdělil a usmál se na Feyre. Věděl, co má říct, proto i pokračoval, když nikdo jiný nic neřekl.

"Proč myslíš, že jsem je pozval do svého domu? Na své území? Jednou jsem ti řekl, že budu bojovat proti tyranii, proti takovému zlu. Vážně sis myslela, že kvůli tobě se toho cíle zřeknu? Bylo pro tebe tak snadné nazývat mě netvorem přes to, co jsem udělal pro tebe a tvou rodinu."

Nikdo se nezmohl na slovo, když mluvil. Každý poslouchal, co Feyre sděloval. Když domluvil, Rhena se neudržela a začala se smát. Měla pravdu. Nelhal jí. Každý se na ni otočil, ale Beron se zeptal.

"Přijde vám něco k smíchu?"

Rhena se snažila uklidnit. I Kella zvedla zrak a nerozuměla, čemu se Rhena tak směje. Když nabrala dech do plic, pohlédla na Tamlina a promluvila.

"Promiň, to není nic proti tobě, ano? Ale přesto si neodpustím jednu poznámku."

Svoje oči přesunula na Rhysanda, který zbledl. Pochopil, co se chystala říct, i to čemu se smála. Konečně se plně uklidnila a již s vážným hlasem pronesla.

"Já ti říkala, že má plán. Příště bys mohl poslouchat starší sestru, když mluví o někom, koho zná kurva dobře."

Zkameněl, když to řekla. Každý se na ty tři díval. Následovala další debata, do které se Rhena nezapojovala a zapojovat nehodlala. Tamlin ukázal mapy, na niž bylo vše potřebné k zničení Hybernských jednotek na jeho území. Jenže najednou začali opět spekulovat o jeho věrohodnosti. Když v tom promluvila Nesta, které si Rhena za celou dobu ani nevšimla.

"Jestli chceš z toho všeho někoho vinit, snad by ses měl nejdřív podívat do zrcadla."

Tamlin na ni zavrčel. Jenže Cassian mu to vmžiku oplatil.

"Kroť se."

Tamlin přelétl pohledem mezi Nestou a Cassianem a velkou pozornost přitom věnoval křídlům za Cassianovými zády. Ironicky se zasmál.

"Zdá se, že máte v rodině i další záliby."

"O co ti jde? O omluvu? O to, abych se s prosíkem vrátila do tvé postele a hrála si na hodnou ženušku?"

Feyre na něj zavrčela a Rhena se opřela o dlaň a s úsměvem sledovala jejich výměnu názoru.

"Proč bych měl stát o navrácení použitého zboží? Od chvíle, kdy jsi mu dovolila, aby tě šoustal jako..."

V okamžiku, kdy ta jedovatá slova chrlil z úst, se mu protáhly špičáky. Zničehonic ale zmlkl. Jeho ústa jednoduše přestala vydávat zvuky. Zavřel je, otevřel... Zkusil to znovu. Nevyšla z něj ovšem jediná hláska, ani zavrčení. Rhena zvedla hlavu a pozorovala ho, než jí došlo, kdo to udělal. Stočila oči na Rhysanda. Ten na tváři neměl náznak úsměvu, ani zákmit drzého pobavení, když si znovu opřel hlavu o opěradlo židle.

"Ten výraz ryby na suchu ti sluší, Tamline."

Všichni to zamlkle sledovali, jak se Tamlin snažil říct půl slova, ale nešlo mu to. Rhena si povzdechla a neodpustila poznámku.

"A prosím pěkně, s jedním jsem žila čtyři sta let a druhý je můj bratr. Nevyhrála jsem to?"

---

Zbytek schůze se atmosféra docela uklidnila. Rhysand uvolnil Tamlinova ústa a začali zase jednat. Tentokrát se i Rhena zapojovala. Dokud nezačala další hádka mezi Beronem a Feyre. Rhena to nevydržela, a nakonec se omluvila s tím, že až se budou chovat jako dospělí a ne děti, tak se připojí, a odešla. Ress jí byl v patách a ona se už vracet nehodlala. Počkala na všechny venku, dokud se u ní neobjevil Rhysand.

"Spokojená?"

"To nebudu nikdy, co tedy teď?"

"Zůstaneme tu přes noc. Zítra se bude pokračovat. Zůstaneš?"

"Ne, vrátím se domů. Musím dořešit papíry, a ještě pár záležitostí. Navíc mi chybí Chris."

"Snad poprvé slyším, že ti chybí. Co se změnilo?"

"Nic, jen pro jednou jsem to řekla nahlas."

"Dobře. Až skončíme, ozvu se a pak se vydáme za smrtelníky."

"Dobře, budu čekat."

Rhys ji objal a políbil na čelo. Pak odešel a ona se s Ressem přemístila domů. Do náruče svého manžela, do koupele a teplé postele.