Rhena seděla v obývacím pokoji s Kellou v klíně a pozorovala bratra, jak chodil po místnosti a projížděl si vlasy. Nebyl nadšený z toho, co mu nabídla.

"Tohle je blbost."

"Ne není. Přežili tolik tisíciletí. Zvládli bojovat s prvním králem a přežili. Můžeme je požádat o pomoc."

"Jak můžeme věřit, že pomůžou?"

"Rhysi, jsou naše naděje. Cretea se hádám neozvala a pochybuji, že Keira usmlouváš. Zbývají Illyrijci a vladaři. U nich nemám též důvěru, že se nějak domluvíme."

"Jde o náš domov!"

"Neřvi na mně. Já za tuhle válku nemůžu. Ano, jde o náš domov a oni ho budou chtít chránit, ale koho budeme mít na své straně? Berona? Ani náhodou. Tarquina, Thesana? Zůstanou nestranní. Kallias je na tebe naštvaný, stejně tak Tamlin. Možná tak Helion. Ale to je jeden."

"Dokážu získat spojence."

"Opravdu? A co až vladařům dojde, že mají na Feyre stejný nárok jako ty?"

"Je moje družka!"

"A myslíš, že je to zastaví? Beron už jistě ví, že má jeho moc a oba víme, že nadšený určitě nebyl."

"Rheno,..."

"Nabízím ti možnost najít spojence. Spojence, kteří nám pomůžou."

Kellu položila na pohovku a vstala. Překročila vzdálenost mezi nimi a jemně chytila jeho obličej. Otočil na ni hlavu a povzdechl si. Věděl, že to možná bude jediná možnost. Vjela mu prsty do vlasů a pokračovala.

"Chápu, že se ti to nelíbí, ale nechci tebe nebo kohokoliv vidět umírat. Pokud mohu zabránit tvé smrti, udělám cokoliv. Miluji tě, Rhysi, a hodlám tě ochránit."

Rhys se na ni jemně usmál a objal ji. I on ji chtěl chránit. Políbil ji do vlasů a zašeptal.

"Tak kdy vyrazíme?"

Rhena se odtáhla s úsměvem a stočila pohled na Kellu. Ta jen seskočila z gauče a došla k nim. Otřela se jí o nohy a pronesla.

"Ještě dnes. Připravte se, pošlu Vás přímo do jejich hnízda. Ale važte slova, až budete mluvit s Alfou. Není zrovna přátelská k cizincům."

"Dobře. Řeknu to Feyre."

"Ona půjde s námi?"

Rhena se zamračila a pozorovala ho. Zastavil se a otočil jejím směrem. Zaváhal, zjevně netušil, zda by s nimi jít nechtěla. Rhena si povzdechla a přikývla. Rhys se usmál a odešel to říct Feyre. Rhena pohlédla na Kellu a zvedla ji do náruče.

"Ty s námi nejdeš?"

"Ne, musím se dneska pořádně vykoupat, protože olizování není pořádné."

"Dobře."

Rhena se zasmála a políbila ji na čelo. Položila ji na gauč a zvedla ruce. Její šaty se změnily od nohou k hrudníku a objevila se na ní volná košile a kožené kalhoty. Vlasy si svázala a otočila ke dveřím, když dovnitř vešli ti dva. Feyre na sobě měla též kalhoty a mlčela. Rhena si je projela pohledem, pak se otočila na Kellu a kývla. Ta se změnila v kouř, který proletěl kolem nich a nechal je zmizet. Objevili se ve tmě.

"Chtělo by to trochu světlo."

Poznamenala Feyre a povolala oheň. Jenže to byla chyba. Před nimi se objevila hlava Kondry, která vrčela. Feyre vykřikla a ustoupila. I oheň z její ruky. Rhys se postavil před ní a kolem nich se objevila temná magie, kterou povolal. Rhena ho chytila za ruku, když se na ni podíval, zavrtěla hlavou a on svou moc stáhl. Rhena povolala temný oheň a zvedla ruku, takže osvítila celou jeskyni. Monstra hleděla na oheň a vzdálila se o krok.

Feyre s Rhysem se postavili vedle Rheny a hleděli na vyděšená monstra. Jenže Rheně došlo, že nejsou vyděšená. Chloupky vzadu na krku se jí naježily. Cítila něco, co se jí nezdálo. Ohlédla se a spatřila věc, která ji vyděsila. Za monstry se plazilo něco, co nebylo malé ani krátké. Otočila se dopředu a polkla.

"Jdeme požádat o pomoc."

Kdo jste?

Ozvalo se v její hlavě. Zamrkala šokovaně a všimla si, že není jediná. Nejspíš to slyšela i Feyre s Rhysandem, jelikož sami měli pohled stejný jako ona. Plni šoku, tudíž usoudila, že to slyšeli stejně jako ona. Sebrala odvahu a odpověděla.

"Poslala nás sem vaše matka."

To je nesmysl. Matka zmizela už před staletími, proto se ptám znovu. Kdo jste?

Z davu monster vylezla hlava. Baziliščí hlava. Rhena zbledla strachy. Nikdy neviděla většího hada. Všichni tři o krok ustoupili. Sledovali ji vyděšeně. Rhena se nadechla a odpověděla jí.

"Jsem Rhena. Blíží se válka a potřebujeme vaši pomoct. A vaše matka nám řekla, že vás máme požádat o pomoc."

Samice se odmlčela a zjevně se začala vybavovat s ostatními. Feyre na ty dva pohlédla a zašeptala.

"Jak to, že je slyšíme? Vždyť nemluví?"

"Bazilišci jsou nejspíš něco jako daemati. Mimi to umí též a čekám, kdy se mnou i Damon začne mluvit a hlavně nadávat."

"Ale vždyť to jsou monstra..."

"Monstra, která se začala učit a vyvíjí se. Doma hodím řeč s Kellou, jelikož by mě zajímalo, kolik jejích dětí má takový dar."

Feyre se lehce usmála, pak se otočili na samici, která se na ně otočila. Přilezla k nim, ale najednou se zarazila. Očima projela z Rheny na Rhysanda.

Máte fialové oči. Vy i ten muž. Naposledy jsem takové oči viděla před tisíci lety u jednoho muže...

Samice zasyčela. Rhysand obešel Rhenu a postavil se k Feyre, kterou za sebe schoval. Jenže Rhena ho chytila a oba stáhla k zemi. Nad hlavami jim proletěl ocas oné samice.

"Musíme vypadnout."

Všichni tři se rozběhli, co nejdál od samice. Problém byl, že samice byla delší, než čekali. Takže je její tělo obklíčilo. Feyre se chytila Rhyse a vyděšeně se všichni otočili na samici, která se k nim přibližovala. Syčela a otevřela tlamu, chystala se je sežrat.

Nevěřila bych, že to znovu udělám, ale Kello! Pomoc!

Zaslechla smích na druhé straně. Kolem nich se objevil kouř. Samice tlamu zavřela a vyplázla jazyk, aby zavětřila. Kouř vklouzl Rheně pod sukni a ona zaklonila hlavu a zavřela oči. Otevřela je a usmála se na samici. Oči se jí změnily.

"Ahoj Nero."

Samice se stáhla, a ještě jednou zasyčela. Přilezla k ní a sledovala královsky modré oči. Pak se s ní pomazlila. Další monstra se k nim přidali a pomazlili se. Měli radost, že matku opět vidí.

"Nero, potřebuji, abys jim pomohla."

Ale oni jsou jeho potomci.

"Ano jsou, ale byl to on, kdo dovolil, abyste mohli odejít. Normální víly, by vás pozabíjeli, on se smiloval."

Zabili bychom je.

"Ano a mnoho z vás by zemřelo. To jsem nemohla dovolit. Takže jakmile mě sestra začala ignorovat, musela jsem zakročit. Já nedovolím smrt svých dětí."

Ale teď nás chceš poslat do jiné.

"Ano, protože vím, že jste silnější než tehdy. Ty sama jsi nesmrtelná, stejně jako další mé děti. Miluji vás a proto chci, aby do války šly ty původní."

Dobře. Zařídím to.

"Děkuji, Neri."

Kella se otočila na Rhyse a Feyre a zmizela s nimi. Objevili se v domě a Kella se z Rheny přesunula a změnila se v kočku. Olízla se a prohlédla se.

"Tak máte na své straně mé děti, gratuluji."

"Kdo je ten muž, který má být náš předek?"

Rhysand Kellu propálil pohledem. Rhena si promnula čelo a povzdechla si. Posadila se a Kella si vlezla do jejího klína, kde se stočila do klubíčka.

"Byl to někdo, kdo pro tebe není zatím nijak důležitý. Přesněji pro tebe a tvou družku to neznamená vůbec nic."

Slovo družka zdůraznila a zasyčela na ně. Olízla Rheně ruku a zavřela oči. Rhena se na ty dva nevinně usmála a už neodpovídala. Počkala, až odejdou, pak se tiše zasmála a pohladila Kellu.

"Musela jsi?"

"Ano, když ty to neuděláš."

"Chápu, jednou si dupnu."

"Je to sice žena tvého bratra, ale to neznamená, že na ni musíš být milá."

"Neboj se. Jednou nebudu."

"Doufám v to."