Na cvičišti jsem hned poznala Chryse, který se rozcvičoval na kraji písečné plochy. Když mě zahlédl, pokývl mi hlavou na pozdrav.

,,Dlouho jsme se neviděli," prohodila jsem, když jsem k němu došla.

,,Máš pravdu, asi tak deset minut," řekl suše a podal mi jeden cvičný meč ,,dáme souboj? Chci vidět, jestli jsi u léčitelů nezlenivěla."

Šibalsky jsem se pousmála a zaujala bojový postoj ,,mile ráda."

Chrys zaútočil jako první a já jen tak tak stihla zvednout ruku a vykrýt tak úder mířící na bok. Hned, jak meč odtáhl a připravil se na další rychlý úder, jsem naklonila a vyrazila mu meč z ruky. Chrys však na nic nečekal, vrhnul se po zbrani a podrazil mi nohy. Spadla jsem na zem a on na mě namířil mečem.

,,Měla by jsi se začít více cvičit v šermu," poradil mi ,,tak jako Areta v letu."

Otráveně jsem zaúpěla ,,to si s vyzrazením dost pospíšila."

,,Nic mi říkat nemusela, znám ji lépe než nikdo jiný" usmál se Chrys a pomohl mi vstát.

,,Ale v lukostřelbě budu vždycky lepší než kdokoli jiný z těch co znám," vystrčila jsem hrdě bradu a pohlédla na písečnou plochu, kde se ostatní vojáci cvičili ve všech možných bojových disciplínách.

,,Kdo je to?" ukázala jsem na tmavovlasou vojačku, kterou jsem neznala.

,,To je Nephelle," mávl Chrys rukou ,,snaží se dostat do legie, ale je naprosto marná."

Otočila jsem se k němu, pak zase na Nephelle, lépe si ji prohlédla a došlo mi, co tím myslí. Byla to ta nejútlejší a nejdrobnější dospělá Serafka, jakou jsem kdy viděla, a i její křídla byla dost malá, pravé navíc bylo křivé.

,,Jak to mohl Drakon dovolit?" zeptala jsem se s pohledem upřeným na ni a na vojáka, který s lehkostí odrážel její pokusy o úder a vracel jí je s dvakrát tak velkou silou. Jeho očividná silová výhoda vůči ní mi přišla velmi nespravedlivá, jako myš bojující proti lvovi.

Chrys pokrčil rameny ,,s úcty k Lesley, je to její milenka, tak jí protekčně umožnil výcvik, jenže ona ani neudrží v ruce štít, navíc, když bychom chtěli udělat štítovou hradbu, tak by tvořila nebezpečnou mezeru, Drakonův otec by nikdy nedovolil, aby se někdo tak slabý dostal do legie."

,,Chrysi!" Napomenula jsem ho, otec Drakona a jeho setry Elissy zemřel, když jsem byla malá a naše společnost nepoužívala titul krále, nýbrž prince či princezny pro nejvýše postaveného, stejný titul užívali i jejich partneři, děti a sourozenci, ale o stupeň níže postavené a který vůdce by chtěl, aby mu někdo předhazoval rozhodnutí jeho předchůdce? Nejspíš žádný. A Drakon byl velmi dobrý vůdce.

V tu chvíli voják srazil Nephelle k zemi, napřáhl se a trefil ji do ramene tak silně, že se ozvalo hlasité křupnutí.

,,Do hajzlu," zaklela jsem a rozběhla se za ní. Nephelle se zrovna zvedala ze země a držela se za zraněné rameno, které jí volně viselo níže než druhé.

,,To je nechutný," ohradila se jedna z přihlížejících vojaček.

Otočila jsem se jejím směrem a zpražila ji pohledem

,,Jestli ti toto přijde nechutný, chci tě vidět na bitevním poli," odsekla jsem a zamávala na dva pomocníky, kteří už k nám běželi s nosítky.

,,Je tu někde léčitel?" zavolala jsem k nikomu určitému, když se mi nedostalo žádné odpovědi, došlo mi, že to budu muset převzít sama.

,,Nestarej se, to zvládnu" ozvala se Nephelle, já však zavrtěla hlavou.

,,Ne, někdo se ti na to rameno musí podívat, neměj strach, jsem léčitelka."

_________________________

Fascinovala mě arogance léčitele, který sloužil v malém léčitelském stanu, kam přinesli Nephelle na nosítkách.
Jen se nás podíval a se slovy, že řadový vojáci jsou pod jeho úroveň, odešel. Připomenula jsem si, že si to s ním ještě později vyřídím.

,,No věřila bys tomu?" otočila jsem se nevěřícně na Nephelle.

,,Na to už jsem zvyklá," pokrčila zdravým ramenem a sedla si na vyšetřovací lůžko.

Začala jsem s vyšetřením, zkontrolovala jí zornice, zkrátka to, co už jsem dělala nejmíň stokrát.

,,Máš vykloubené rameno," oznámila jsem jí po chvilce ,,a taky zlomenou klíční kost, většinou se láme pádem z výšky na rameno, tady ti ale zlomeninu způsobil naráz toho cvičného meče."

,,Nepovídej," uchechtla se Nephelle suše a nakrčila nos, to jsem tak příšerně páchla? Pomyslela jsem si.

Rameno jsem jí musela zpět nahodit, jenže kvůli zlomené klíční kosti jsem musela být velmi opatrná a taky jsem očekávala, že bude při výkonu prožívat větší bolest. Žádné anestetikum jsem sebou ale neměla, kromě jednoho velmi staromódního.

Vytáhla jsem z brašny kožený pásek a složený jí ho podala. Zatvářila se dost zmateně, hodně mých pacientů mělo stejnou reakci na tuto pomůcku. Pravdou však bylo, že ten kus kůže z dávno mrtvého zvířete byl velmi užitečný, když nic jiného nebylo po ruce nebo bylo na spěch.

,,Dej si ho mezi zuby a pevně zkousni," poradila jsem jí. Nechápavě se na mě podívala, ale poslechla. Následně jsem jí řekla, aby si lehla a zraněné rameno nechala viset přes o kraj. Obličej se jí zkřivil bolestí, když si lehala. Vzala jsem jí opatrně za zápěstí a kolenem se pro lepší stabilitu opřela o okraj lůžka.
Pak jsem jí jedním otočným pohybem nahodila rameno zpět. Se zatnutými zuby vykřikla, pak jen chvíli ležela a zhluboka dýchala. Nakonec se pomalu posadila a opatrně si mnula zraněné rameno, stále jí to muselo bolet kvůli zlomené klíční kosti, to už však byla maličkost.

Vytáhla si pusy pásek a podala mi ho, bylo mi jasné, že ho budu muset později vyvařit, než ho budu moci zase použít.

Beze slov jsem jí rameno zafixovala a dala se do uklízení pomůcek do brašny ,,nech to pár dní v klidu, a později o tom nebudeš ani nic vědět."

,,Stejně jako ostatní nevědí o mě," zašeptala Nephelle.

Otočila jsem s k ní ,,jak to myslíš? Je to kvůli tvým...?"

Nephelle naklonila hlavu na stranu ,,kvůli mým křídlům? Ano, vždycky kvůli tomu."

,,A jak se ti to stalo? Vrozená degenerace?"

,,Nejspíš někdo z mých předků ojel vlastní sestru.".

,,Vážně, já se tě ptám čistě z akademického hlediska."

Nephelle si povzdechla ,,moje matka si v těhotenství myslela, že když bude pít speciální odvary, co jí umíchala nějaká pochybná bylinkářka, tak tím zvýší šanci na narození syna, no, docílila akorát mého malého vzrůstu a tohohle," ukázala na svá křídla ,,ale ty tvoje jsou taky velmi zvláštní, co se stalo tobě? Tvá matka snad užívala popel?"

Zakoulela jsem očima a přehodila si brašnu přes rameno ,,je to složitý příběh, příští týden za mnou přijď na kontrolu, strážným u brány řekni, že jdeš za léčitelkou Pherenike, ta šedokřídlá, oni už budou vědět."

Nephelle zvedla hlavu.
,,Ty jsi ta dívka, co opustila dvůr, o které mi říkala Lesley?"

,,To nejspíš budu," povzdechla jsem si.

,,Obdivuju tě," přiznala.

Překvapeně jsem zvedla hlavu tentokrát já.
,,Cože? Proč?"

,,Že jsi překonala svou odlišnost a odešla do světa, který ti nebyl tak známý a navíc jsi tak krásná."

Cítila jsem, jak mi růžoví tváře a se slovy, že ví, jak se dostat ke mně na další vyšetření jsem odešla za někým, koho jsem toužila navštívit nejvíce za celou svou pouť sem.

Ten koronavirus má jednu výhodu, stíhám psát😄

Myslím, že Nephelle známe všichni, co jsme četli třetí díl Dvorů, akorát ta její milenka nikdy nebyla jmenovaná (aspoň myslím, kvůli informacím jsem to přečetla snad i zezadu😅), a já jí ani za Boha nemohla vymyslet ani najít nějaký pěkný jméno, tak je to nakonec Lesley😄
Klidně mi někdo napište pro ni nějaký lepší jméno, já ho zvážím a třeba ho změním😇

Mějte se👋