Drakon a Lesley stále vyhlíželi, zda se na obzoru neobjeví aspoň jedna z těch které oba milovali.

A nebyli jediní. Julianea nepřišla z bojiště sama. Pevně se držela za ruku s Chrysem. Něco se muselo zlomit a oni konečně mohli dát své city najevo. Normálně bych byla nadšená, ale teď mnou zmítaly akorát starosti.

,,Drakone, Lesley," oslovil je Leo opatrně ,,za chvíli budeme muset pustit moře, nebo nás doženou zálohy."

,,Ještě chvíli," přiložila si Lesley propletené prsty ke rtům. Nikdy nebyla nábožensky založená, ale teď vypadala, jako by se modlila.

,,Zkoušel jsi Miryam zkontaktovat?" zeptala se Elissa ,,myslela jsem, že spolu dokážete mluvit skrze pouto."

,,Neodpovídá, jako by něco bránilo spojení," čím déle Drakon mluvil, tím více byl zoufalejší.

Podívala jsem se na Julianeu a ona mi pohled opětovala.

,,Vílí zmar," naznačila neslyšně ústy.

Ale to by mohlo znamenat, že pokud ji zasáhl vílí zmar, je vážně zraněná, nebo dokonce mrtvá.

Došla, nebo spíš dokulhala jsem ke svému bratranci. Nohu jsem si už zaškrtila a zastavila si tím krvácení, ale pořád bolela, nejspíš bylo ostří potřené právě vílím zmarem. Jak já ten kámen nenáviděla! Kvůli němu jsem měla zjizvené břicho, záda i křídla, potom co mi musela Lania prakticky všít orgány zpět do těla.

Při vzpomínce na Laniu se mě opět zmocnil smutek, ale musela jsem zatím zůstat na pohled silná, jako pravá léčitelka a vyslovit tu strašlivou hypotézu.

,,Drakone..."

,,Pusťte vodní stěny," hlesl Drakon a přerušil mě tak.

,,Cože?"

,,Ať dá Leo příkaz, má pravdu, nemáme dost sil bránit se zálohám. Aspoň je šance, že to tu mrchu spláchne," bylo vidět, že by jí dopřál daleko horší smrt než utopení.

Podívala jsem se na Lea. Dej příkaz

Zaváhal, ale nakonec si přiložil prsty ke spánku a viditelně se soustředil. Vyslání hromadného příkazu bylo těžké, mnohem těžší než se dorozumívat pomocí pouta.

Hnědé oči se Drakonovi zalily slzami, bylo to poprvé v životě, co jsem ho takto viděla, když sledoval, jak voda padá dolů.

Ozvalo se vyjeknutí. Lesley si držela jednu ruku na ústech a druhou ukazovala před sebe.

Tam, kde se spojovaly dvě stěny, se objevila tečka, která se stále přibližovala.

Drakon popošel dopředu.
,,To je... nemožné."

Přimouřila jsem oči a málem vykřikla.
,,Při nejsvětější Matce!"

Byla to Nephelle. Nesla svou přítelkyni v náručí.

Ale co bylo ještě neuvěřitelnější, že letěla. Řítila se neskutečnou rychlostí kousek ode dna a za ní se valila obří vlna. Dno moře bylo pokryté obřími kameny a skálami, při normální velikosti křídel by bylo nemožné mezi nimi manévrovat.

Ale Nephelle byla jiná. Její křídla byla oproti jiným poloviční.

,,Nephelle!" Lesley padla na kolena a nevěřícně sledovala výjev před sebou. Kolem ní se začali shromažďovat zvědavci, co se ještě dokázali udržet na nohou. Slyšela jsem, co si říkali.

,,Nephelle? Ta marná kartografka?"

,,Vždyť ona nese Miryam! Družku prince!"

,,Jak to, že letí tak rychle?"

,,Matko, chraň ji."

Nephelle konečně dopadla na kraj útesu. Ještě stačila Miryam položit opatrně na zem a konečně se zhroutila na kolena, až málem omdlela.
Místo dýchání vydávala sípot.

Okamžitě jsem přiběhla k nim oběma.
Přiložila jsem Nephelle dlaň na záda a cítila, jak stále nemůže popadnout dech.

,,Dejte jí někdo napít! Hned!" křikla jsem. Ani ne za pár vteřin k ní přiklekla Lesley a dala jí k ústům měch s vodou.
,,Pro Matku na nebesích, Neph! Co tě to napadlo?!" Brečela štěstím Lesley a tiskla si ji k sobě.
O Nephelle tak bylo postaráno, nyní byl čas se zaměřit na Miryam.

V břiše měla zařazený kus kopí, ale stále dýchala, stále i vnímala, i když ztrácela čím dál víc krve.

,,Pher, jsi to ty?" zašeptala.

Už podruhé ten den mě někdo odstrčil. Drakon.
Položil si Miryaminu hlavu do klína, sklonil se a chvilku spolu mluvili skrze jejich pouto. Láskyplně jí přitom hladil po vlasech a ona se malinko usmívala. Z toho pohledu bych se rozplívala blahem, kdyby jí právě nehrozila smrt.

Pak se Drakon narovnal a veškeré jiné emoce v jeho tváři vystřídal spalující hněv.

,,Zabiju ji," z jeho mrazivého hlasu se prudce ochladil vzduch kolem nás.

,,Co chce udělat?" zeptala se Julianea, která se zrovna objevila vedle mě.

Zvedl se a zamířil zpět k moři.
V jedné ruce se zaleskla dýka, v druhé vytasil meč.

Nevěděla jsem ani, co dělám, ale najednou jsem stála na nohách.

,,Drakone!" zavolala jsem za ním a dostihla ho těsně před odletem.

,,Ani se neopovažuj mi to rozmlouvat, Pherenike!" zarazil mě varovně.

Neodpověděla jsem, ale ze skryté kapsy na mém úboru jsem vytáhla svou dýku.

,,Chci, abys to udělal illyrijskou zbraní," řekla jsem a podala mu ji rukojetí napřed.

,,Pher..."

,,Neopovažuj se mi to rozmluvit," použila jsem jeho vlastní slova. Po tom, všem, co mi nechala udělat, co udělala Miryam, smrt nožem vytvořeným zcela odlišným okřídleným národem pro ni bude vrchol potupy. A já jí nic jiného ani nepřála.

,,Co když se ti nevrátí?" zeptal se. Byl připravený při tom zemřít. Ale Nebyl čas se tím dojímat.

,,Ty mi ji vrátíš," pronesla jsem tvrdě ,,až té děvce konečně vyřízneš srdce z těla."

,,Pher, prosím, postarej se mi o ni." Prosil, než si nakonec dýku vzal.

Nestihla jsem nic říct, protože se otočil a vzlétl.

Odešel vykonat svou konečnou pomstu.

Dvoudenní zpoždění, omlouvám se, ale střední si nevybírá.

Mějte se👋