Když jsem pak odcházela, hlavou mi vířily myšlenky. Vážně jsem se právě dobrovolně přihlásila k útoku?

Zahlédla jsem Nephelle, zamávala na mě, pozdrav jsem jí oplatila a zamířila jejím směrem.

,,Hej," někdo mi zastoupil cestu. Protočila jsem panenky a zvedla hlavu, ale zůstala jsem jako přilepená k zemi.

Stál tam illyrijský válečník. S tmavými vlasy po ramena a s očima s ořechovým odstínem a byl o hlavu vyšší než já. Vypadal trochu jako děd Theron, ale jen jako příslušník stejného národa.

,,Co je?" můj hlas zněl fascinovaně a zároveň podrážděně. Měla jsem mít službu, ne se vykecávat. Ale nějaká část uvnitř mě mi napovídala, ať zůstanu. A navíc, on tam stál a silné paže měl zkřížené na hrudi, rozhodně neměl v úmyslu mě nechat pokračovat v cestě. A uletět bych mu taky nemohla.

,,Viděl jsem tě, jak se hádáš s generálkou Lesley. Proti té bych si možná netroufl ani já a ty jsi ještě menší než ona. Jen jsem se chtěl ujistit, že nejsi jen přelud."

Naklonila jsem se do strany a zběžně si prohlédla jeho křídla. ,,No, jak vidíš, nejsem, to je všechno, cos mi chtěl?"

Pokrčil rameny. ,,Vlastně ne, to jsou tvá křídla šedá od přírody, nebo jsi prohrabala hromadou sazí?" Natáhl ruku, ale než se mě stačil dotknou, pohotově jsem vytáhla z pouzdra u pasu dýku a jediným rychlým pohybem mu ji přidržela u krku.

Byl však rychlejší a stačil včas zachytit mojí ruku dřív, než bych ho dokázala podříznout.

,,Na moje křídla se nesahá, je to jasné?" procedila jsem skrz zuby. Najednou mi došlo, že zbraň, kterou jsem držela, byla Illyrijská. Stáhl se mi žaludek, ale nedala jsem to na sobě znát.

Jenže on se začal smát a odtáhl ruku s mojí dýkou od svého krku.

,,Serafové a Illyrijci toho mají společného víc, než jsem si myslel," smál se a ukázal na zbraň ,,a schovej tu věc, než jí uvidí vladař."

,,Neraď mi, co mám dělat," stejně jsem však dýku zasunula zpět do pouzdra ,,ani nevím, kdo jsi."

Pobaveně si odfrnkl, ale podal mi ruku. ,,Cassian."

Nedůvěřivě jsem si ji prohlédla, ale nakonec jsem mu ruku stiskla. ,,Pherenike," představila jsem se.

,,Tak tedy, Pherenike, mohu se zeptat, jak jsi přišla ke zbrani mého lidu?" zeptal se a povytáhl obočí.

Instinktivně jsem se dotkla její rukojeti. ,,Byl to dar," vysvětlila jsem prostě.

Pár vteřin mě zamyšleně odhadoval pohledem. A pak mě popadl za paži.

,,Tak tebe musím ukázat bratrům," řekl a vzlétl tak rychle, že mi málem utrhl paži.

Stačila jsem postřehnout Nephelle stojící kousek od nás a její udivený výraz. Tmavé oči měla vytřeštěné a ústa otevřená.

Tak tohle bude na dlouhé vysvětlování.

____________________

Illyrijské části jsem se dosud vyhýbala velkým obloukem. U léčitelů byly i dvě Illyrijky, na jejichž křídlech se táhly dvě pečlivě seřízlé jizvy. Podle všeho to byly velmi tiché a pokorné dívky, které všude chodily se sklopenou hlavou a žádnému muži se nedívali do očí. Nikdy jsem však s nimi nemluvila, jen z pohledu na ně mi bolestivě škubalo v křídlech.

Cassian mě tam ovšem zavlekl, ani jsem se nestačila nijak bránit.

,,Můžeš mě už pustit?" vzpírala jsem se ve snaze s ním srovnat krok.

Otočil ke mně hlavu a ušklíbl se. ,,A ty uletíš, to víš že ano."

To mě pobavilo, jemu uletět by se mi nepodařilo ani ve snu.

Illyrijci, kolem kterých jsme procházeli, ustávali ce své práci a zírali na nás, až se mi z toho dělalo nevolno.

,,Klid, když jim nedáš důvod, tak ti neublíží," mávl rukou Cassian.

Pro ně by byl dostatečným důvodem i samotná moje existence.

Dotáhl mě do jednoho z velkých stanů. Tam mě konečně pustil.

Mnula jsem si to místo, kde mi předtím drtil paži, nejspíš tam budu mít modřinu.

Při pohledu na muže přede mnou jsem však ztuhla na místě.

Byl dost podobný Cassianovi, ale jeho oči nebyly ořechově hnědé, nýbrž fialové. A sálal z něj i jiný druh moci. A mimo jiné byl zatraceně krásný, až jsem z toho znervózněla.

,,Dráha Pherenike, toto je můj bratr a syn vladaře, Rhysand."

Rychle jsem se uklonila. Před synem cizího vladaře se má projevovat úcta, ať je jakýkoli.

Rhysand si mě prohlížel.

,,Normálně bych Cassianovi vyčetl, že si zase přivedl nějakou ženskou, ale ty jsi úplně jiný případ. A sestřenice prince by bylo moc silné sousto i na něj."

,,Jak...?" vykoktala jsem ze sebe, ale přerušil mě.

,,A s tou sestřenicí už to tady jednou bylo," ozval se Cassian.

Rhysand se na něj podíval. ,,Jenže tahle po tobě nijak netouží."
Pak otočil hlavou zase mým směrem
,,A jak jsem to poznal? Jednoduše, měla by sis hlídat štít. No tak, vždyť jsi daemati."

Nerada jsem dala na jeho radu a vztyčila ho, ani jsem si nevšimla, že povolil.

,,A vy jste bratři pokrevně nebo jak?" zeptala jsem se. Možná to znělo troufale, ale jejich národ si zrovna na formálnosti nepotrpěl. Naštěstí se samotný syn vladaře a Cassian začali nahlas smát.
Pak mi první jmenovaný naznačil, abych se posadila na židli k stolku u stěny. Zavrtěla jsem hlavou, v sedě jsem byla zranitelnější a to byl ten poslední pocit, který bych chtěla cítit v táboře plném Illyrijců.

,,Nejsme bratři v pravém slova smyslu," vysvětloval ,,vyrostli jsme vedle sebe, ale jsme každý z úplně jiného prostředí."

Velmi stručně mi odvyprávěl, jak ho našel jako dítě v táboře, ale zmínil se i o tom, že k sobě přibrali ještě třetího.

,,Azrieli!" houkl Cassian někam dozadu a ze stínu se vynořil ještě třetí.

Udělala jsem pár kroků vpřed a s otevřenou pusou na něj zírala.
Nebyl to jen Illyrijec, ale stínopěvec.

Po chvilce jsem však zamrkala a konečně promluvila. ,,Omlouvám se, ale nikdy jsem si nepomyslela, že potkám i jiného stínopěvce, než je generál Chrysantem."

,,Myslíš toho serafského? Chtěl jsem se s ním setkat, ale zatím nám nebylo umožněno," jeho hlas byl tichý a soustředěný, pravý opak proti hlučnému Cassianovi.

,,Vedle toho jsem vyrostla, je jako můj bratr," potvrdila jsem jeho slova. Nebo aspoň byl jako můj bratr, když jsme byli děti.

Rhysand, tedy Rhys, jak mě stihl požádat, abych mu říkala, mě vzal jednou paží kolem ramen.
,,Tak něco podobného jsme my."
________________________

,,Takže ti pak hodinu vyprávěli ho Illyrijcích?" zeptala se se smíchem Nephelle.

,,A co jsem měla dělat? Já všechny jejich zvyky znám, ale musela jsem se tvářit, že o nich slyším poprvé. Taky se dost posilnili alkoholem," odpověděla jsem jí.

Jakmile mě propustili, jsem šla rovnou za Nephelle, abych se jí omluvila a vysvětlila mé náhle zmizení v oblacích.

Seděli jsme venku na zemi, na placu kousek od okraje tábora. Moc lidí tam nechodilo a byl tam celkem klid. Dál už byly jen kamenné pláně a v dálce se rýsovala poušť.

,,A to jim ani nebyla divná barva tvých křídel?"

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Jestli ano, tak snad nevědí proč. A štít jsem si hlídala."

,,Dost zvláštní teda muselo být, když tvůj děd přišel k Serafům," ušklíbla se a znovu se napila vílího vína.

Pokrčila jsem rameny. ,,Bylo, ale dokázal se adaptovat. Nikdy k Illyrijcům úplně nepatřil, až mezi námi se cítil, jako by se vrátil domů."

Možná už začalo působit víno, že jsem najednou byla tak hovorná o věcech, které jsem si většinou nechávala pro sebe. Nebo spíš se mě na podrobnosti o dědu Theronovi nikdo moc neptal, většinou toto téma skončilo u přiznání s naším příbuzenstvím.
Tak či tak, Nephelle to nadchlo a ptala se dál.

,,Ale jak to vzal třeba tvůj otec, když si bral poloviční Illyrijku?"

,,Na matce to nebylo vidět, jeho krev se projevila až u mně," pak jsem se zeptala pro změnu já ,,a co tvůj otec? Jak vzal tvůj problém s křídly?"

Nephelle však odvrátila tvář a pohlédla do své číše.
,,Odešel, když jsem se narodila. Chtěl syna a místo toho dostal křivokřídlou holku."

Chápavě jsem přikývla. ,,To mě moc mrzí."

Mávla rukou. ,,Nemusí, je to vůl. K lásce mi stačí Lesley."

,,Jak ti to teď s ní vůbec klape?"

,,Docela dobře, nemáme spolu problém" lépe si poposedla a křídla si srovnala tak, jak jí to levé křivé umožnilo.

Stejně jsem si nedala říct. Odpoledne mi přišlo, že je na ní Lesley tvrdá a že jí moc rokazuje. Když jsem se jí na to však zeptala, začala se opět smát.

,,Ona už je prostě taková. Například když jsme spolu sami dvě, tak je jiná, milejší, protože ji nikdo jiný nevidí. Je odmala zvyklá nedávat najevo slabost a vždy si vydobít svou. A ano, vím, na co se mě chceš zeptat, miluju ji a ona mě, tím jsem si jistá. Nemusím mít křídla jako ona, abych to věděla."

Zvedla jsem na obranu ruce. ,,Vždyť jo, já nic neříkám."

Znovu si dolila víno. ,,Ale s tebou se o tom mluví jinak, protože víš, jaké to je, když tě ostatní soudí kvůli křídlům."

,,To je pravda," pozvedla jsem svou číši ,,na všechny s divnými křídly."

,,Na divná křídla," souhlasila a přiťukla si se mnou.

Tak se nám zde ukázali stáří známí jako mnohem větší mlaďoši. Kdo taky miluje Rhyse a spol? (no přece všichni 😂)
A můžu prozradit, že Mor se zanedlouho také objeví 😉

Chci se omluvit, že jsem včera publikovala novou kapitolu a pak jí zase smazala. Ještě jsem upravovala jednu dopředu a omylem jí zveřejnila 😄

A rozhodla jsem se udělat menší průzkum o počtu čtenářů. Všichni, kdo jste se dostali ve čtení až jsem, napište do komentářů ,,zde" nebo co chcete, prostě dejte vědět prosím. Vím, že to není moc, protože Dvory nejsou tak známé jako například Harry Potter, ale chci aspoň vědět, koho to reálně baví 🙏

Mějte se👋