DŮLEŽITÉ!!!

Nazdar, teda těch pár z vás, co jste tuhle fanfikci ochotni číst😅 (mimochodem, miluju vás za to😍)

Dole se nachází poměrně důležitá věc a byla bych moc ráda, kdyby jste si ji přečetli 🙏

Tentokrát to bylo jiné, stejná místnost, nikdo už mi ale nezajížděl nožem do křídla. V ráně mi však tepala hrozná bolest. Někdo mi odpoutal pouta na rukou a já se z dosavadního kleku svezla na zem.
Náhle jsem ležela na zemi, tvořené ze studené udusané hlíny. Jediné teplo bylo pode mnou. Krev. Nejen krev mých již mrtvých věznitelů ale také má krev. Někdo mě držel v náručí a opatrně mi odhrnoval vlasy z čela. Najednou jsem se cítila v bezpečí, už jsem to nikdy nechtěla opustit. Byla jsem tak vyčerpaná, mé srdce tlouklo pomalu a dech jsem měla slabý. Chtělo se mi spát, tak strašně moc...

,,Pher, prosím, neopouštěj mě..." Šeptal ten dotyčný. Z vypětím všech mých zbývajících sil jsem zvedla ruce a chytila ho kole ramen. ,,Neopustím," zašeptala jsem nazpět a v ten moment svět kolem mě zčernal.

Opět jsem se vzbudila z noční můry. Tentokrát jsem si uvědomovala kaluž krve, která se pode mnou ve snu rozlévala. Stále jsem cítila její teplo a zápach, než mi došlo proč a zaúpěla. Protože pode mnou na posteli skutečně byla krvavá skvrna, ne však z ran na křídlech, ale z naprosto odlišného důvodu. Úplně mi vypadlo, že už je to půl roku od toho posledního.

Krvácela jsem od svých patnácti, což bylo o něco dříve, než běžně u jiných dívek (Zajímavost: dříve dívkám skutečně začínala menstruace později než v dnešní době. Bylo naprosto běžné, že první nastala až kolem šestnáctého či sedmnáctého roku, jen taková malá vsuvka😄) a každého půl roku, smrtelnice to tak měly každý měsíc, ale zase mnohem slabší. Věděla jsem, že to je přirozené, ale ty křeče se někdy nedaly pomalu vydržet, kdy jsem proklínala, že jsem se narodila jako žena.

Zrovna jedna taková mě zrovna popadla tu noc, a to tak silná, že jsem se málem ani nedostala do latríny, kde jsem pak strávila dobrou hodinu.

Ráno jsem si musela nahlásit volno, jinak to nešlo a ležela ve své posteli. Také bylo nutné si zažádat o čisté povlečení a nový úbor na spaní. Všichni jsme měli stejný, soupravu z vršku a volných kalhot z bavlny. Nebylo to nic velkého, ale v noci zahřál, a to bylo hlavní, noci jsme v našich zeměpisných podmínkách měli chladné, na to, jaké teplo bývalo ve dne.

,,Teď ti opravdu nezávidím, že jsi žena," poznamenal právě příchozí Solon a položil vedle mě sklenici s vývarem ,,to ti posílá Merin, nemůže přijít, protože má hlídku na kraji ležení, ale k večeru by se měla dostavit."

,,Vyřiď jí za mě vděk," zamumlala jsem a otočila se na druhý bok. Od Merin to bylo moc hezké, že nezapomněla na naší starou tradici, kdy jedna každého půl roku přinese té druhé sklenici vývaru a pomáhá jí, Solon mi byl ale taky jakožto léčitel velmi nápomocný. Přinášel mi teplé obklady na břicho a chodil mě kontrolovat.

,,Poslední dobou jsi ještě uzavřenější než předtím," podotkl Solon opatrně.

,,Je to složitý," protočila jsem očima a přitiskla si teplý obklad pevněji k tělu.

Solon se na mě lítostivě zadíval, ale pokusil se přejít na veselejší téma.

,,Co říkáš na Lea? Mně nepřijde úplně k zahození."

Se zájmem jsem zvedla hlavu. ,,Tobě se Leo líbí?"

Zaculil se. ,,Možná ano, ale Agnes to neříkej, zabila by mě za to."

Unaveně jsem vydechla a položila hlavu zpět na polštář. Ani mě to moc nepřekvapilo. Agnes byla armádní lukostřelkyně a Solonova nová milenka, znala jsem ji, ale jen od vidění. Byť Solon měl dívek už více, čas od času neodmítl ani muže. Zkrátka v tomto neměl nouzi, aby ne, byl celkem pohledný a skoro neustále se mile usmíval. Byla jsem unavená, tak jsem zavřela oči a myslela si, že odejde, ale on ještě neskončil.

,,No, pravdou je, že ke mně by se zrovna nehodil, ale myslím Pher, že k tobě ano."
Veškerá únava mě rázem přešla, posadila jsem se a zírala na něj.

Solon jen pokrčil rameny. ,,Jsi krásná, Pher, a milá, na rozdíl od některých jiných žen od léčitelů. Mohla bys mít jakéhokoliv muže, kdybys chtěla."

,,Z nás dvou je krásnější Merin, vždyť to víš."

,,Merin je zajímavá, ale to ty taky."

Že byla vzhledově zajímavá, byla rozhodně pravda. Merin trpěla vzácnou pigmentovou vadou, kvůli které měla na své opálené pokožce po celém těle světlé skvrny. Jestli měla Julianea na těle hvězdnou oblohu, Merin na tom svém měla pro změnu jakousi mapu. Jedna skvrna jí dokonce zasahovala na kraji čela až do vlasů a barvila jí jeden pramen do běla. A její smyslný obličej s jemnými rysy a tmavýma očima také nenechával muže chladnými.

,,Musím zpátky za pacienty," zvedl se po notné chvíli mlčení ,,kdyby ti bylo opravdu hodně zle, dej vědět, dal bych ti něco na bolest."

Musela jsem se sama pro sebe usmát, Solon byl muž a tuto bolest by nikdy nepochopil.

,,Merin, myslíš, že jsem krásná?" zeptala jsem se k večeru své přítelkyně, sedící u mé postele.

Nechápavě se zamračila. ,,Co je to za otázku? Jistěže jsi."

,,Tak proč o mě nikdo nejeví zájem?"

,,Jeví, ale ty nikomu nedáváš šanci, a navíc jsi hrozně stydlivá."

Tentokrát jsem se zamračila já. ,,Ty víš proč."

,,Ano, vím, a vážím si toho, že jsi mi to dokázala říct, ale už se přes to musíš konečně přenést, nebo chceš být celý život panna?"

Objala jsem se pažemi. ,,Jen nechci udělat nějakou hloupost a pak litovat," vzpomněla jsem si na Elissu, co se jí stalo. Za několik měsíců se z ní stane matka, stále jsem tomu nevěřila, a moc jsem jí přála, aby to zvládla.

,,Hele, neříkala jsi náhodou, že když jsi byla malá, předvídali ti, že se jednou provdáš za toho tvého známého?"

,,Chryse? Tak to těžko," smála jsem se navzdory bolesti.

Merin jen našpulila rty. ,,Vždyť docela ujde, viděla jsem ho."

Měla jsem chuť jí říct, že o něj má zájem někdo trochu jiný, ale mlčela jsem, toto mi nepříslušelo říkat.

Když jsem pak po Merinině odchodu stála v umývárnách za závěsem, abych měla aspoň trochu soukromí a myla se dvěma vědry teplé vody, tak jsem se celou věčnost dívala do malého zrcadla a prohlížela se ze všech stran.
Skutečně jsem byla krásná? Vedle tak zajímavě tmavě hnědých, skoro až černých očích Julianey a Elissy s vysokými lícními kostmi? Vedle Merin, která ze své kožní vady udělala svou největší vzhledovou přednost? Nikdy mi muži nepadali k nohám, ale možná to způsobovalo něco uvnitř mě, ne navenek. Od jisté doby jsem žádnému nedala šanci.

,,Mohla bys mít jakéhokoli muže, pokud bys chtěla"

Jenže já nechtěla. Ale když jsem se tak na sebe dívala...

Na první pohled jsem měla typické rysy mého národa, tedy přirozeně opálenou pokožku, tmavé vlasy a hnědé oči. Skutečnou délku mých vlasů jsem schovávala do copu přes rameno, který byl nahoře trochu volnější, aby působil širší, málokdy jsem je nosila rozpuštěné.
Byla jsem drobnější než většina mužů v armádě a i přes vojenský výcvik si mé tělo dokázalo udržet ženské křivky v podobě užšího pasu, širších boků a celkem pevných ňader.

Navzdory mé světle hnědé kůži jsem byla tak o odstín světlejší než mnoho jiných z nás, možná i proto, že jsem trávila většinu času zavřená ve stanu s léčiteli. A moje oči měly i příměs modré. Ale stejně to mezi míšeneckými Serafy nebylo nic neobvyklého.

Ale moje křídla, takto našedlá je neměl nikdo, ani můj bratr, na kterém by nikdo Illyrijský původ nepoznal. Dříve jsem se za ně styděla, nyní jsem je brala jako součást sebe, to svými křídly jsem se odlišovala a dělaly mě tím, kým jsem byla.

Pro většinu Serafů jsem byla Pherenike - léčitelka, ačkoli velmi nadaná. Ze čtvrtiny Illyrijka s původem na Nočním dvoře a Serafka s kořeny u vznešených víl a možná i u lidí jsem byla svou krví. Ale cítila jsem se pouze jako Pherenike - dívka toužící po lásce. A přesto jsem se jí dlouhá léta bránila.

Ano, stejně jako v původních knihách od SJM, i já se rozhodla zmínit téma menstruace, protože je to naprosto přirozené a nevidím důvod se o tom nezmínit.

A s tím souvisí ta jedna věc, které bych se teď chtěla tady krátce věnovat.

V pár kapitolách, které mám připravené a jen čekám, kdy přijde správný čas je vydat, se objevuje erotika. Myslím si, že to ke Dvorům prostě patří (komu se vybavila kapitola 55😏?) ale stejně bych byla ráda, kdybyste mi dali vědět a vyjádřili svůj názor, jestli to mám risknout a až na ně přijde řada, tak je publikovat, s upozorněním na začátku, pochopitelně. Úplně se mi nechce změnit v nastavení příběhu na Pouze pro dospělé.

Mějte se👋