Ležení vypadalo úplně stejně, jako když jsem ho před více jak týdnem opustila. Jako kdyby se nic nezměnilo, a přitom se změnilo všechno. Každým dnem jsem očekávala, že přijde nějaké oznámení o vyhlášení války a s povoláním do boje. Změna byla cítit ve vzduchu, později jsem nebyla sama kdo ji vnímal, a to jsem jako jediná byla u toho, kdy byla osvobozena jistá otrokyně. Vlastně ještě někdo by tady byl, ale Areta se pár dní po návratu rozhodla vrátit se za Chrysem. Asi to tak bylo lepší.

,,Zůstala bych tady s tebou, ale víš jaký je," řekla mi ,,musí se trochu uvolnit, nemůže být pořád tak chladný a mlčenlivý, všimla sis, jak po něm kouká Julianea?"

Její rodiče se při pojmenovávání svých dvou dětí nemohli splést více.
Sice byla pojmenována po dávném serafském bohu války, ale
Areta se do takového světa nehodila, narodila se pro život v modlitbách a odříkání, stejně tak jako ke Chrysovi nesedělo jeho jméno po květině. Kotlík jí nadělil zbožnou tvář s velkýma hnědozelenýma očima a rámovánou dlouhými vlnitými černými vlasy. Kapuci jejího kněžského hávu měla téměř vždy přes hlavu, jen málokdy byla prostovlasá. Působila tak nevinně a čistě, což ještě umocňovala její bělostná křídla. Čistá jako lilie byla i uvnitř, ač nemusela, stále zůstávala pannou. Před lety se za mnou vydala do odlehlého ležení, prý abych tam nebyla tak sama, tehdy mi zpočátku hodně pomohla a já jí za to byla vděčná. A nyní jí potřeboval její bratr.

Před odchodem jsme spolu mluvily o mých nočních můrách, která se stále nepravidelně vracela. Celý den jsem ji měla před očima.
Vždy sen končil tím, že někdo vzal mou tvář něžně do dlaní.
V tento moment jsem se vždy probudila celá zpocená a vyděšená.

,,Já netuším, kdo to je, nikdy nevidím jeho tvář," stěžovala jsem si, krátce před jejím odletem, když jsem jí vyprovázela k bráně.

,,Pher, je to zvláštní, ale já zatím nevím, jak ti pomoct, jestliže se ty tvé sny takto stupňují, tak prostě vyčkej, třeba se ti jeho tvář nakonec ukáže," pokrčila rameny.

,,Opravdu nemám letět s tebou?" zkoušela jsem jí navrhnout, ona ale zavrtěla hlavou.

,,Netřeba, leda by ses chtěla vrátit na déle než týden," vyšel ze stínu krajních stanů Chrys.

,,No jistě, a dívat se na Stratonův samolibý arogantní výraz každý den," ušklíbla jsem se, mírně překvapená jeho přítomností.

,,Psala jsem mu o mém návratu, a ať pro mě neletí, že to zvládnu sama, ale on si prostě nedá říct," vysvětlila Areta.

Navzdory své mírně řečeno uzavřenosti a tichosti, Chrys se vždycky Aretu snažil chránit, neunesl by pohled, jak jeho křehká a milá sestra trpí, dřív se tak choval i ke mně, ale pak se to zlomilo. Ve chvíli, kdy jsem nejvíce potřebovala něčí zastání, on tam nebyl, netušil to, ani nikdo jiný. Od té doby jsem musela se o sebe postarat víceméně sama, ne neustále čekat, až mě někdo přijde zachránit.

,,Opravdu můžeš letět s námi, jestli jde jen o Stratona, tak na něj dám pozor, aby se zklidnil," navrhl mi Chrys znovu opatrně. Dojalo mě, jak v něm stále zůstala ta dávná potřeba mě chránit.

,,Já nemůžu Chrysi," rozpřáhla jsem ruce ,,podívej, tady je mě skutečně potřeba, v ležení, ne na hradě, ty tam můžeš být užitečný, vždyť jsi generál, ale já jsem léčitelka, mým úkolem není dávat rozkazy a velet, ale pomáhat raněným, a to dělat z komnaty nejde."

Chrys se chápavě usmál. ,,Pošleme pro tebe, až to bude potřeba, jsem si jist že to přijde. Je nebezpečné to říkat, když ještě nebylo vydáno oficiální prohlášení, ale Drakon...," zarazil se a nadechl, jako by tomu stále nevěřil ,,poslal královně posla s omluvou, poslala mu zpět jeho hlavu."

Zůstala jsem stát bez dechu. Takový vzkaz měl jasné poselství; vyhlášení války.

,,Naše země se přidává na stranu lidí."

,,Cože?" vyhrkly jsme s Aretou naráz. Dávalo to smysl, Miryam nám všem otevřela oči, ale byl to šok.

,,Snažíme se zkontaktovat vladaře Nočního dvora, Pher, je to možná hloupost, ale nemá tvůj děd ještě nějaké spoje s illyrijskou armádou?"

Sotva jsem ho slyšela, s jeho dotazem se mi podlomila kolena. Noční dvůr...

Chrys stál blíže ke mně a stačil mě včas chytit za paži. ,,Jsi v pořádku?"

,,Ne, nejsem!" odsekla jsem a vytrhla se mu ,,nemůžeme se spojit s Nočním dvorem, když mezi sebou máme jejich dezertéra! Oni ho zabijou! A mě taky!"

,,Pher, určitě to půjde nějak domluvit, budeme jim silným spojencem..."

,,Chrysi," přerušila klidně Areta jeho pokus mě utěšit ,,je tu i jiné řešení."

Oba jsme se zarazili a pohlédli na ni.
,,Jaké řešení?" zeptal se její bratr jako první.

,,Existuje povstalecké vojsko, vídám je ve snech, vede je smrtelník a skrývá se kdesi v poušti daleko na východě." Její pohled byl skelný a dívala se nepřítomně do dálky, jako by ho mohla vidět daleko za horizontem, kde začínala kamenná pláň.

Chrys k ní opatrně přešel a vzal ji za rameno. ,,Jsi si jistá?"

Areta mu místo odpovědi věnovala mírné pokývnutí a podívala se na mě a já okamžitě pochopila.

Všechno se změnilo.

Tahle část mi dala velkou práci a trvala dost dlouho. Každopádně, příště se nejspíš přesuneme v čase do budoucnosti.

Mějte se👋