Černá země byla přesně taková, jakou jsem si ji představovala.

Pod námi se vyjímal široký veletok lemovaný zelení, v dáli se však rýsovaly písečné duny.
Dříve jsem nechápala, proč se tak této zemi říká, pohled na zeminu pode mnou mi však byl dobrým vysvětlením.

Už od pohledu z výšky to byla velmi úrodná půda, tak dobře zásobená vodou z řeky, že se zdála až černá.

A sídlo královny mi vyrazilo dech.

Obrovský komplex z bílého kamene s terasovitými zahradami plné palem, altánů a jezírek. Samotná stavba měla celkem jednoduchý tvar, bohatá výzdoba v podobě sloupů, balkonů, nejrůznějších ručních maleb a zlatých čar na fasádě jí však dodávala dojem ještě větší majestátnosti.

,,Je překrásný," vydechla Juli letící vedle mě, sotva byla přes vítr slyšet.

Já se ale zamračila. Krása postavená na krvi a utrpení tolika nebohých lidských duší.
_____________________

Hned u vchodu nás uvítala víla oblečená do černé róby poseté třpytem, který zářil na slunci.

Vlasy bílé jako sníh měla sepnuté do dokonalého, složitě zapleteného copu, ze kterého netrčel ani vlásek. Samovolně jsem zvedla ruku a dotkla se toho svého obyčejného, cestou značně rozcuchaného, i když jsem se snažila korigovat vítr kolem sebe.

,,Vítám vás, princi Drakone, i vaši družinu, jmenuji se Aikaterine a budu vás zde dnes provázet, než se setkáte s Jejím Veličenstvem" neuklonila se, jen mírně pokývla hlavou, dávala nám tím jasně najevo, že není jeho poddanou.

Drakon si však již nasadil svůj životem nacvičený výraz prince Serafů, a nedal na sobě znát ani náznak rozrušení.

,,Je nám ctí, lady Aikaterine," projev slušnosti, nic víc, nic míň.

Zaculila se. ,,Prosím, nejsem lady, nýbrž nejvyšší komorná Jejího Veličenstva, troufám si říct, že to je mnohdy váženější pozice než některá lady."

Potlačila jsem nutkání protočit očima. A to dost pracně.

Aikaterine nás vedla odpoledním sluncem zalitými chodbami paláce a já si ji mezitím pozorně prohlížela.

Byla krásná, ale velmi strojená s nacvičeným úsměvem, oheň v očích, ač velmi dobře krytý, prozrazoval, že by byla ochotná v mžiku za svou královnu položit život, hrdý postoj zase to, že rozhodně nebyla jen pouhou nevinnou komornou. Možná členkou její osobní stráže.

Postupně přidělovala pokoje tak, aby každý měl svůj, až se dostala řada i na mě.

,,Lady, jako ostatní budete mít vlastní služebnou doufám, že se vám bude komnata líbit."

Donutila jsem se k úsměvu a doufala, že vypadá přirozeněji než v mé hlavě.

,,Děkuji, Aikaterine."

Komnata, kterou mi přidělili, byla o mnoho větší a zdobnější než ta má na hradě, do obrovské postele by se vešla celá několikačlenná serafská rodina i s křídly. Kombinace světle modře vymalovaných stěn a bílého měkkého koberce po celé podlaze by někomu bez křídel mohlo připadat jako v nebi, to však pro mě neplatilo, tam nahoře jsem strávila mnoho času. Obrovská skříň mi opět přišla jako naprosto zbytečná.

,,Mám lady pomoci s oblékáním?" ozval se tichý hlas a ze stínu vystoupila služebná, které jsem si předtím nevšimla. Její prosté naškrobené černé šaty byly přesným opakem luxusní róby, kterou na sobě měla Aikaterine.

Já sama sebou měla jedny šaty, tmavě modré, střihem přesně ve stylu Serafie, tedy dlouhé zdobnější tuniky. Naše země byla na jihu, po většinu roku jsme měli teplo a slunce. Takové šaty byly univerzální v tom, že na zemi v nich nebylo vedro na padnutí, v případě vzletu v nich však bylo příjemně teplo, pokud nositelka neletěla moc vysoko. A přesně toto náš národ vyžadoval.

Ta služebná byla smrtelnicí, to jsem poznala hned, na jejích zápěstích jsem si všimla dvou kovových kruhů, které zřejmě jen tak nešly sundat.

Nemohla jsem si nevšimnout, jak na mě zírá. Když si všimla mého výrazu, rychle sklopila zrak.

,,Omlouvám se má paní, to vaše křídla zaujala mou pozornost," viditelně měla strach, že ji za takovou hloupost potrestám, začala se totiž třást.

,,Na to, že někomu připadá zvláštní jejich barva jsem již zvyklá, nemusíš se ničeho bát," uklidňovala jsem ji, to jí dodalo trochu odvahy.

,,O tom nemluvím," ujistila mě tiše ,,myslela jsem, že jich máte víc."

To mě zaskočilo. ,,Víc?"

,,No ano, povídá se, že váš národ má tři páry bílých opeřených křídel."

Absolutně jsem nechápala, co tím myslí. ,,Na co by nám bylo šest křídel?"

,,Na některých obrázcích si jimi prý zakrýváte tvář, nohy a třetím párem se pohybujete," komorná s přikrčila, jako kdyby čekala ránu.

Pochopila jsem. ,,Ano, podle velmi staré legendy první Seraf měl tři páry bílých křídel, dvou se však vzdal, aby mohl mít potomstvo, jeden pár pro dceru a druhý pro syna, kteří se narodili už jen s jedním párem, Kotlík jim jako dar věnoval moc vládnout větru a vzduchu." Tu legendu jsem měla moc ráda, vyprávěla se hlavně dětem před spaním.
Někdy se také uváděla pravděpodobnější verze, že když když lidé a víly viděly na obloze Serafy, mohlo se jim díky máváním křídel zdát, že jich mají více párů.

Dívka jen sklonila hlavu. ,,Nechť Kotlík požehná svazku prince Drakona a Jejího Veličenstva."

Hledala jsem si na internetu nějaké informace o Serafech, jestli mi něco náhodou v knížkách neuniklo, hlavně na wiki fandom. A mimo to jsem našla na Wikipedii info o řádu andělů serafínech, kteří jsou vyobrazovaní s šesti křídly. Přišlo mi fajn to sem dát.

Mějte se👋