Dny zbývající do odletu jsem trávila snahou být užitečná, což znamenalo kmitání mezi léčitelským stanem u cvičiště, občasnou výpomocí v kovárně, pravidelnými tréninky v soubojů s Chrysem a jednáními ohledně výpravy do Černé země.

O nových dýkách jsem nikomu neřekla, chtěla jsem si je nechat jako své tajemství.

O svých nočních můrách jsem se také nikomu nezmínila kromě Arety, ta ovšem musela přísahat, že o nich nikomu neřekne, pokud bych si to já sama nepřála. Bylo to stále stejné. Velmi mě však znepokojovala ta nadávka ,illyrijská štětka,' když mi totiž takto naposledy někdo řekl, zapříčinil tak můj odchod do odlehlejšího ležení. Pochopitelně, že z toho tenkrát vyšel jako nevinný, nejspíš proto, že jsem si tuto skutečnost šetřila a plánovala ji dotyčnému jednoho dne plivnout do obličeje. A taky že to bude zatraceně stát za to, tím jsem si byla naprosto jistá.

,,Sraz za úsvitu na nádvoří, žádná stráž s námi nepoletí, jako vždycky by to byla zbytečná zátěž," vykládal nám Drakon na snad už desáté poradě. I Elissa se na ně uráčila dorazit, za což si od nás na té první vysloužila dávku překvapených výrazů. Nyní ovšem seděla pohodlně rozvalená na židli, čistila si nehty na pravé ruce a dávala okázale najevo, že jí to nebaví. Nebyla zrovna nadšená z rozhodnutí jejího bratra, naopak se mi svěřila, a pravděpodobně také Julianee, že se ho opakovaně snažila přemluvit, nehnula s ním však ani o píď. Snad právě proto přešla z taktiky přemlouvání na otevřenou ignoranci.

Já se snažila dávat pozor, měla jsem občas tendenci na všechno zapomínat, proto jsem si věci hodně plánovala.

Drakon nám začal vyjmenovávat, jakou bude mít kdo pozici na dvoře Černé země, jako bychom to už dávno nevěděli.

,,Pher," oslovil i mě a já zvedla hlavu k němu. ,,Budeš s námi jako léčitelka, musíš se tvářit jako obyčejná blízká členka mého dvora. Musíš držet své schopnosti daemati v tajnosti, rozumíš?" Když jsem přikývla, pokračoval.

,,Také nemůžeme nic riskovat, proto sebou vem hodně protijedů," kladl mi na srdce.

,,Ale bratře můj," zasmála se Elissa, i když v jejím hlase bylo znatelné jisté napětí ,,to se tak moc bojíš otravy? Přece by Její Veličenstvo neotrávila svého snoubence."

,,Ano Lisso, bojím, a nejde jen o ni, věřím, že má mnoho odpůrců, kdykoli se může na dvoře objevit nějaký nájemný vrah, přece bys nechtěla přijít o svého milovaného bratra," zazubil se Drakon.

Elissa se uchechtla ,,a že bych vládla já a měla jen hromadu povinností? Děkuji, nechci."

,,Přejdeme k programu, který mi přišel dnes ráno," pokračoval Drakon a vzal ze stolu listinu. ,,Hned po příletu nám budou přiděleny pokoje, večer bude v trůnním sále slavnostní představení dvora, kde se poprvé setkáme s královnou a oficiálně oznámíme naše zasnoubení," Drakon odložil list a promnul si spánky, stále tomu očividně nemohl uvěřit.

Julianea k němu přistoupila a vzala ho za rameno. ,,Opravdu to nemůžeš zrušit?"

Zavrtěl hlavou. ,,Ne Juli, nemůžu."

,,Budu se modlit k Matce za tvůj klid a požehnání Kotlíkem, ať se u něj přimluví," ujistila ho mile Areta a sepjala ruce, dělávala to často, byl to její obranný reflex.

Drakon se zmučeně usmál. ,,Děkuji ti Areto."

Vytáhla jsem z brašny, kterou jsem stále nosila při sobě, lahvičku s nadrcenou bylinou, došla ke stolku s pitím a do sklenice vína přidala trochu z lahvičky.

,,Na, vypij to," dala jsem před něj sklenici a usadila se zpět na své místo ,,přimíchala jsem ti tam spavku, v menším množství tě neuspí, ale uklidní, jestli chceš, můžu ti dát večer víc." Můj bratranec se vděčně usmál.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Po Elissině vyzvání dovnitř vstoupil strážný a zamířil rovnou ke mně.

,,Madam, očekává vás venku dívka, taková malá, má zafixované rameno, tvrdí že víte, o co jde," oznámil mi.

Přikývla jsem a zvedla se ze židle. Zamířila jsem rovnou ke dveřím, ale přerušil mě rázný úder ruky do stolu.

,,Kam si jako myslíš že jdeš? Kvůli nějaké malokřídlé couře nám nebudeš přerušovat schůzi" Ozval se ostře Straton a zvedl se tak prudce, že převrátil svou židli. V naprostém klidu jsem se otočila zpět. Bylo to poprvé během mého krátkého pobytu tady, co promluvil přímo na mě. Zato připomínek na schůzích měl mnoho.

,,Víš, čeká na mě pacientka a mou povinností je jí pomoci, nejsem jako ty, nesedím tady pořád zavřená a nehraju si na děsně důležitou jenom tím, že bych vedení vojska nechávala na ostatní," se zářivým úsměvem jsem ho nechala, ať si pěkně rudne vzteky a odešla, už k němu mířila Lesley. Za dveřmi jsem ještě uslyšela její křik.

,,Nephelle není žádná malokřídlá coura!" Následoval nezaměnitelný zvuk, když dá někomu někdo facku.

Pousmála jsem se, jediná poznámka a Straton měl pěkný průšvih. A co víc, u Lesley, a s tou nechtěl mít problém nikdo.

_______________

,,Bolí tě tohle?" opatrně jsem Nephelle zmáčkla kůži na rameni. Malinko se napjala v obličeji, ale držela.
Vzala jsem ji na vyšetření do svého pokoje, venku se začalo přitmívat a já se musela nachystat na ranní cestu, proto nebyl čas brát ji do stanu.

,,Trochu ano, ale je to mnohem lepší," opatrně si zahýbala s ramenem.

,,Děkuj Matce za rychlé uzdravování Serafů," podotkla jsem.

Usmála se. ,,To ano, slyšela jsem, že Illyrijci mají stejnou schopnost."

Zarazila jsem se ,,Kdo?"

Nephelle zamrkala. ,,Illyrijci jsou přece národ žijící na Nočním dvoře, slouží jako vojsko a mají čern..."

,,Já samozřejmě vím, kdo jsou Illyrijci," přerušila jsem ji v půlce slova ,,ale kdo ti to řekl?"

Zamyslela se. ,,Povídá se to o nich u léčitelů, občas když se zraní mistr kovář Theron, to je přece Illyrijec."

Zakoulela jsem očima ,,no že mě to nepřekvapuje."

,,Ty ho znáš?" Z
zeptala se překvapeně Nephelle.

,,Jistě, je to můj děd."

,,Ty jsi jeho přímá příbuzná? Povídej, jaký je jejich lid?"

Zadívala jsem se ven z velkého okna. ,,Dalo by se říct, že jsou našimi přesnými opaky, velmi výbušní a brutální, pánové noci, s netopýřími křídly. Nejsou plně svobodným národem jako my, žijí na severu Nočního dvora na autonomním území, tvoří obrovskou armádu, hlavní složku vojska svého vladaře."

,,Nezníš, že by jsi na to byla hrdá."

Povzdechla jsem si. ,, Některé jejich zvyky jsou dost barbarské, hlavně co se týče jejich smýšlení o ženách," zvedla jsem bradu ,,už o tom nemluvme, půjdeš se rozloučit s Lesley?"

Uculila se. ,,Pochopitelně, bude mi velice chybět, vztah s ní bylo to nejlepší, co mě kdy v mém životě potkalo."

,,Vsadím se, že ona to tak vnímá stejně," ujistila jsem jí. Jinak by si hrdá a ctižádostivá Lesley nikdy nezačala s takovou, s odpuštěním, chudinkou, které ani správně nenarostla křídla. Přesto v té dívce něco bylo, stejná hrdost a velké odhodlání ukázat všem, že na tomto světě není zbytečná. I za tu krátkou dobu, co jsem ji znala, jsem si jí velmi oblíbila, jistě byla v něčem výjimečná a její největší přednosti se nejspíš měli teprve ukázat v plné síle.