Thera si prohlížela svatební šaty, které jí přivezl sluha. Prý ať má nové, jenže ji ani jedny nezaujaly. Sice byly krásné, ale to neznamenalo, že si dokáže přestavit se v jedněch z nich vdávat.

Candia i Aigina jí záviděly, ale ona si nakonec sedla k oknu a povzdechla. Candia služebné poslala pryč a s Aiginou si sedly k sestře. Byla to ale Aigina, kdo se zeptal.

"Co se děje? Žádné se ti snad nelíbí?"

"Ani nevím, nějak mě ani jedny neoslovily. Jsou nádherné, ale..."

"Ale nejsou takové, jaké sis přála, že?"

"Ano."

Aigina se na Candii podívala, ale ta si jen povzdechla. Pak jí ale něco napadlo. Vstala a odběhla. Po chvíli se vrátila s ještě jedněmi šaty.

"Co tyhle?"

Thera si je prohlédla, vstala a došla k sestře. Musela si na ně sáhnout, aby se ujistila, že se jí to nezdá. Látka byla jemná. Sukně na sobě měla kus látky, co připomínal záclonu. Usmála se a pohlédla na sestru.

"Ale ty jsou maminčiny."

"Ano. Schovávala je pro jednu z nás. Myslím, že by byla ráda, aby ses v nich vdávala ty. A ty aspoň budeš mít pocit, že je tam s tebou."

Theře se do očí nahrnuly slzy a Candii objala. Vždy si myslela, že ty šaty zůstaly na kontinentu, nebo se už rozpadly. Vždyť to bylo přes tisíc let, co se jejich rodiče brali. Candia je zavěsila o závěs a usmála na sestry.

"To máme něco starého. Teď něco nového, modrého a půjčeného."

Teď odběhla Aigina a vrátila se s náhrdelníkem. Podala ho Theře a usmívala se.

"Půjčím ti ho, myslím, že se k šatům bude perfektně hodit."

"Je nádherný, děkuji Gino."

Aigina se zářivě usmála a Thera dala náhrdelník na stolek ke šperkovnici. Byl malý a decentní, ale krásný. Všechny tři se posadily na postel a přemýšlely. Lyry se k nim přilezla pomazlit a zasyčela spokojeně, když se jí zase někdo věnoval.

Jenže to jejich dobrou náladu vyrušilo otevření dveří a následný vstup jejich otce. Na tváři se mu zračil nic neříkající pohled, přesto očima zpražil sestry. Až pak si všiml svatebních šatů a zbledl. Thera vycítila jeho nevraživost stejně jako sestry, proto jen kývla, když se zvedaly a daly na odchod.

Osaměli a oba mlčeli. Čekali, kdo z nich promluví první. Otec, který přísahal, že se jeho nejmladší dcera nevdá za krále. Nebo zdrcená dcera, která miluje svého otce, ale víc miluje muže svého srdce.

"Ty šaty ti budou slušet."

"Děkuji..."

Opět zmlkli. On došel k šatům a pohladil je. Lehce se usmál.

"Vzpomínám, jak jsem tvoji matku poznal. Byla voják a zároveň dcera jednoho z lordů. Trénovali jsme spolu, zjistili, že jsme druzi a zamilovali se..."

"A po pár letech jsi ji požádal o ruku. Její otec byl nejdřív proti, ale pak svolil a vy jste se rok na to vzali."

"Ano, když jsem ji v těch šatech spatřil, došlo mi, že bych ji nedokázal nikomu dát."

Pohled přesunul na svou dceru a lehce posmutněl. Pomalu se k ní rozešel.

"A když mi dala vás, učinila mě nejšťastnějším mužem na světě. Věděl jsem, že vás budu chtít rozmazlovat. Jenže pak vaše matka zemřela a mě došlo, že budu na vás sám. Sice Andros a Candia byli už starší, ale tušil jsem, že to bude složité. Jak šla léta z tebe se začala stávat vaše matka. Jsi jako její kopie, jak vzhledově, tak povahově. A horší bylo, že jsi zdědila skoro až děsivou magii. Mám o tebe starost. Nechci, aby ti ublížil. Jelikož nezná tvoji moc a mohl by se jí vyděsit. Nejhorší by bylo, kdyby tě chtěl kvůli ní zabít."

Pohladil ji a ona se lehce usmála. Chápala jeho strach. Objala ho a zašeptala.

"Jsi můj otec. A i když mě zklamalo, co jsi udělal, když mě král požádal o ruku. Vyděsilo mě to, že bys mi to udělal."

"Jsi moje malá holčička. Nedokážu si představit, že by ses vdala a založila rodinu."

"Jsem tvoje dcera, ale nejsem už malá. Jsem zamilovaná a chtěla bych s ním být."

"A co když ti ublíží?"

"Pokud mi ublíží, zaplatí. Ublížím mu já, i Andros a nejspíš i ty."

"Dobře. Mám tě moc rád."

"I já tebe."

Usmála se a přitiskla k němu. Její otec odešel a ona osaměla. Podívala se na Lyry a usmála se na ni. Pomalu došla k oknu a vydechla. Dívala se z okna, když si všimla posla. Přijel k sídlu, slezl z koně a dovnitř zamířil. Thera neváhala a vyběhla z pokoje. Sestry byly ve svých komnatách a asi si ho nevšimly, jelikož tam i nadále zůstávaly.

Thera seběhla schody a došla k pracovně jejich otce. Slyšela zevnitř hlasy, otec, bratr a cizí, zjevně posel. Chvíli tam jen stála, pak ale pomalu otevřela dveře a vešla. Všichni se na ni otočili. Posel sklonil hlavu v úkazu úcty, zatímco k ní přistoupil její otec.

"Thero, neměla bys tu být."

"Chtěla jsem vědět, proč sem posel přijel."

"Thery..."

"Otče, myslím, že by to měla vědět."

Oba se otočili na Androse, který k nim pomalu přistoupil. Otec se lehce zamyslel, pak si povzdechl.

"Asi máš pravdu."

Svůj pohled stočil zpět k dceři. Chvíli mu trvalo, než si to v hlavě zformuloval, aby to bylo v pohodě, i když tušil, že to jeho dceru vyděsí.

"Víš... Král chce vyhladit monstra, co se usídlily na jihu, proto povolává vladaře a jejich lid. Chce pomoct lidem se jich zbavit."

"Co tím chceš říct? To půjdete znovu do války?"

"Bohužel ano."

"Ale..."

Theře se všechna slova zadržela v krku. Z očí jí začaly stékat slzy. Nechtěla, aby ani otec, ani bratr šli do války. Natož král, nechtěla, aby se mu též něco stalo. Ustoupila o krok a zavrtěla hlavou nad tím. Ještě tam stála, než se otočila a vyběhla s pláčem. Vyběhla schody a vběhla do komnaty Candii. V mžiku tam vběhla i Aigina. Obě se na něj podívaly a objaly.

"Co se děje?"

"Otec s bratrem jdou do války s monstry."

"Cože?! Vždyť to nemusí přežít."

Aigina se zděsila též a pohlédla na starší sestru. Candia vstala a došla k oknu. Uvažovala nad tím. Všechny věděly, že pokud oba zemřou, Candia se bude muset provdat, aby měl Noční dvůr vladaře. Otočila se na obě a vydechla.

"S povoláním nic neuděláme, můžeme se jen modlit, aby se jim nic nestalo."

"Takže je necháme jen tak odjet?"

"Nemáme na vybranou, sestřičky."

Ještě nějakou dobu seděly, než někdo zaklepal. Dovnitř vešel Andros ve zbroji a smutně se usmál na všechny tři. Sestry vstaly, přišly k němu a pevně ho objaly.

"Otec chce už vyrazit."

"Už?"

"Čím dřív, tím líp."

Všichni zamířili ven. Otec už seděl na koni a na dcery se usmál. Aigina k němu přišla a vzala ho za ruku.

"Vraťte se brzy domů."

"Neboj se, holčičko, vrátíme se oba."

I Andros již nasedl na koně. Usmál se na sestry. Otec Aiginu pustil a podíval se i na Candiu.

"Dej pozor na sestry."

"Neměj strach otče."

Přikývnul a lehce se usmál. Pak pobídl koně do kroku as celou armádou se rozjel k lesu, kde následně zmizeli.