Thera se na něj podívala a nic neřekla. On k ní přesto přistoupil a chtěl ji pohladit, ona však ucukla a propálila jej pohledem.

"Nesahej na mně."

"Thery, já..."

"Ty co?! Chtěl jsi mě zabít, i když mi říkáš, jak mě miluješ. Myslela jsem, že mi věříš! Kvůli tobě jsem použila moc, kterou mám zakázanou!"

Z očí se jí začaly hrnout slzy. Nenechala jej cokoliv udělat a už utekla od něj. Šla do války, ale před láskou utekla. Vběhla do sídla s pláčem a zavřela se v komnatě.

Všichni se za ní dívali a král jako by nebyl schopen ničeho. Najednou u nohy ucítil něco proplést, proto sklonil hlavu... Lyry. Hleděla na něj a zasyčela. Přesně věděl, co mu tím pohledem říká. Jdi za ní! Jenže on nemohl.

Povzdechl si, nasedl na koně, rozloučil se všemi a odjel. Cítil, jak se za ním dívají pronikavé modré oči jeho životní lásky. Thera seděla u okna a sledovala, jak zbaběle ujíždí.

Trvalo to několik dní, co Thera chodila po domě jako tělo bez duše. Její sourozenci nevěděli, co dělat a sledovali, jak jim mizí před očima. Lyry se držela u ní a občas dělala psí kusy, aby se její paní zasmála. Jenže nic. Její srdce zkamenělo a pomalu umírala.

Mezitím se král věnoval svým poddaným a snažil se pomáhat lidem na jihu. Byl vděčný Peregrynům, že pomáhali. Illyrijci na severu hledali vladaře Nočního dvora v čele s Tyraelem. Chodili mu od něj hlášení. Jenže jednou přišel dopis i ze sídla vladaře. Nejdřív myslel, že Thera se nad ním smilovala, ale když spatřil písmo, poznal, že Thera to není.

Vaše Veličenstvo,
omlouvám se, že ruším v tak těžké době, ale je to naléhavé. Naše sestra umírá... Thera přestala jíst, skoro nespí, a ani Lyry si neví rady, jelikož se přestala úplně smát. Vím, že Vaše práce je důležitá, ale pokud ji skutečně milujete, přijeďte a pomozte. Bratr odjel pomoct Illyrijcům najít našeho otce a s Aiginou jste nás napadl vy, že byste si s ní věděl radu.
Vaše ctěná poddaná, Candia

Naxos pohlédl na papíry, které mu ležely na stole. Pak pohled vrátil na dopis a sevřel ho. Vyšel z pracovny a zamířil do stájích. Generálové se na něj podívali a jeho dva nejvěrnější přistoupili. První promluvil starší muž, Taenaran.

"Kam jedeš?"

"Za Therou."

"Vždyť jsi říkal, že tě nechce vidět."

"To ano, ale nebudu přihlížet, jak se trápí."

"Možná to není dobrý nápad, abys tam jezdil."

"Taenare!"

"Naxi."

Naxos svůj přesunul na osobu vedle Taenara. Žena si sundala helmu a uvolnila tak své stříbrné vlasy. Přistoupila k němu.

"Ano, Cessairo?"

"Jsi si jist, že je to dobrý nápad?"

"Ne, ale miluji ji."

Víc to už neřešil, nasedl na koně, kterého mu jeden voják přivedl a pobídl do cvalu. Bylo mu jedno, že jede sám a nechal tam rozdělanou práci. Musel vidět na vlastní oči, co mu Candia psala.

Po cestě se přemístil a objevil se u panství, na které vjel. Zastavil před schody a ven zrovna vyšla Candia s Aiginou. Slezl z koně a kývl na pozdrav. Candia nic neřekla, jen pohled přesunula směrem, kde se nacházely zahrady.

Naxos neváhal ani minutu a rozešel se tam. Po chvíli ji i spatřil a pochopil, co Candia myslela tím, že je jako tělo bez duše. Viděl, jak z ní šaty pomalu padají, jak je vyhublá. Došel k ní a vzal ji jemně za ruku. Konečně na něj pohlédla a on spatřil kruhy pod očima, pohublý obličej a oči bez života.

Poklekl na jedno koleno, vzal ji jemně za tvář a políbil. V ten moment, jako by se jí vrátilo vědomí a ona jej odtáhla. Skoro až vyděšeně mu hleděla do očí, ale mlčela. On ji dál hladil po tváři a zkoumal její obličej. Oba mlčeli, přesto slyšeli tlukot srdce toho druhého. Theře se do očí opět nahrnuly slzy a zjevně chtěla vstát a utéct, ale to jí Naxos nedovolil. Přitáhl ji k sobě a sevřel v objetí.

"Odpusť mi to, Thery. Měl jsem tu být pro tebe, ne proti tobě. Neumím si představit, že bych tě opravdu nechal umřít, či musel sledovat, jak si tě berou jiní muži. Jsi jediná žena, se kterou si dokážu představit celý zbytek života. Odpustíš hlupákovi?"

"A ty mě? Neměla jsem ti tolik ublížit a říct to, co jsem řekla. Miluji tě, ale zabolelo to, jak jsi proti mně pozvedl Gwydion. Nebýt Temné Matky, Kotlík ví, co by se mnou bylo."

"Matko znič mě, kdybych tě tehdy zabil. Moje srdce už dávno bije jenom pro tebe. Pro žádnou ženu tak nebilo, ani pro mou družku."

Thera se lehce odtáhla a pohlédla mu do očí. Jemně se usmála a hladila ho po tváři. Už mu začaly růst vousy. Usmál se, její dlaň chytil do své a políbil ji na ni. Vstal s ní a chytil ji do náruče. Nehodlal dovolit nikomu, aby jí ublížil. Ještě toho dne nechal ze zámku zavolat Cessairu a její manželku, Thenu.

Bělovlasá generálka svou drahou polovičku a jejich narozené dítě nehodlala jen tak opouštět. Jen málokdo věděl, kdo je skutečným otcem toho uzlíku v Thenině náruči. Jenže jakmile blondýnka spatřila Theru svýma modrýma očima, pochopila, proč je zavolal. Jeho snoubenka vypadala jako chodící smrt. Podala miminko své ženě a s Therou odešla do jejích komnat, aby si ji pořádně prohlédla.

Mezitím, co řešily Theřin vzhled se ke králi připojila i nejstarší ze sester. Candia, jak králi, tak Cassaire, hodně děkovala, že přijeli, aby pomohli. Jenže to se na ni král starostlivě podíval.

"Co Váš otec? Našel se už?"

"Bohužel. Bratr má podezření, že z Nočního dvora odešel a přesunul se na jiný, ale není si jist a dokud neproleze každý kout, nevrátí se."

"A kdo místo něj zatím vládne?"

"Zatím já a bratr. Andros se stará o naše vojska a já o lid a správu dvoru. Stejně to nejspíš padne na mne a mého budoucího chotě, jelikož se Andros dost straní těmto povinnostem."

"Tomu rozumím. Takže si už hledáte manžela?"

"Už jsem si potencionálního muže našla, píšeme si a zjišťujeme, jak moc si rozumíme. Nicméně musím myslet i na sestry. Thera se nejspíš provdá za Vás, čímž Aigina získá větší možnosti, ale chtěla bych pro ni jen to nejlepší. Pro ně obě."

"Jsou to vaše sestry, je pochopitelné, že budete mít zjevně vysoké nároky na jejich nápadníky."

"Jistě. O Theru se nebojím, jelikož vy. Ale Aigina... Jak bych to řekla, má menší problémy vycházet s muži. Je tichá a převážně si drží odstup. Ale už jsem ji viděla s někým, kdo ji dosti zaujal a zjevně ona jeho taky. Zbývá jen, aby se vyslovil."

"Jistě. Budu doufat ve štěstí vaše i vaší sestry a bratra."

"Co se Androse týče, pochybuji, že si najde vhodnou partnerku."

"Proč myslíte?"

"Jak to říct... Jeho byste spíš zaujal vy než tady vaše generálka."

"On je..."

"Bohužel ano. Dát Nočnímu dvoru potomka bude zjevně na mně."

"Držím Vám palce, Candio."

Trvalo to hodinu, možná dvě, než se Thena s Therou vrátily za králem, generálkou a Candiou. Všichni na ně pohlédli a Naxovi jako by spadl kámen ze srdce. Musel nechat, že Thena má úžasné schopnosti, jelikož Thera vypadala jako dřív, možná i líp.

Usmívala se a zatočila se, aby všem ukázala, že jí již lépe. Naxos měl co dělat, aby k ní nepřišel, objal a už ze své náruči nepustil. Rozhodl se. Vstal z pohovky a pomalu k ní přistoupil. Vzal ji za ruce a nespouštěl oči z jejích. V očích se mu mihl strach z otázky, kterou se chystal položit a z odpovědi, kterou by mohl dostat.

"Stále si mě chceš vzít, nebo jsi změnila názor?"

"I když jsem o změně názoru uvažovala, neumím si představit život vedle někoho jiného, než jsi ty. Takže ano, stále si tě chci vzít."

Naxovi spadl obrovský kámen ze srdce, vzal Theru do náruče a zatočil se s ní. Tolik se zamiloval a nechtěl o ni přijít. Teď si ji skutečně vezme a nikdo a nic mu v tom nezabrání.

Ahojky,
tak tu máme další část a rovnou takovou, která nám ukazuje i pohled z královy strany. Seznámili jsme se s jeho přáteli a dalšími. Ráda bych i upozornila na příběh psaný mou kamarádkou (pokud ji tak mohu nazvat a nesezere mě xd) ChristinaTemrsonn z pohledu Cessairy.

Vaše Kvena