"Christine..."

Tamlin na ni hleděl div mu nevylezly drápy, jak ho právě rozzuřili. Rhena se podívala na dvě víly kus od Luciena. Jako by Feyre vypadly z oka. Hned je poznala... Nesta a Elain. Konečně pohlédla i na Rhysanda a přes most, který hned postavila zavrčela.

Přísahám, že to není moje vina. Ten parchant mě vylákal.

Věřím ti, ale co se přesně stalo?

Přišel mi vzkaz od Tamlina, že mě chce vidět. Až pozdě mi došlo, že to od Tamlina nebylo.

Pak se podívala na Azriela, který byl od krve. Netušila, co se tu dělo, ale teď byla k smrti vyděšená, aby to přežil. Zároveň ale i zuřila. Konečně se se skoro až prosebným pohledem vrátila na Tamlina. I když v mysli už zvažovala, co udělat a neodhalit se. Tamlin zavrčel na krále.

"Pusťte ji, nemá s tím nic společného."

"Ovšem že nemá. Nezasvětil jsi svoji sestřenku do plánu, ve kterým jsi se mnou uzavřel dohodu. Nebylo těžké ji vylákat a polapit. Nečekal jsem, ale že to bude tak jednoduché."

Rhena se jen vyděšeně podívala opět na Tamlina, kterého král připoutal k zemi společně s Lucienem. Na rozdíl od Luciena, Tamlin dostal též roubík, ale bílou magií. Přitom ale přes most lehce zavrčela.

Kdyby jenom ten parchant věděl. Kdybych jenom mohla použít svou moc. Tak ráda bych mu dala za vyučenou.

Rheni, nedělej to. Drž se sestřičko, něco vymyslíme.

Lucien se nějak dostal z té magie, co ho držela a zamířil k Elain, jež ležela na zemi již proměněná. Klekl k ní a sundal si kabátec, před kterým ale Elain ucukla.

Následně ale stráže vedli Nestu ke Kotlíku. Rhena chtěla vykřiknout, ať to nedělají, ale roubík jí bránil. Jen to vyděšeně sledovala a nebyla schopna pohybu. Nesta vzdorovala s každým krokem. Neulehčovala jim to... Drápala, kopala a trhala sebou. Jenže to nestačilo a nikdo ji nemohl zachránit. Všichni jen přihlíželi tomu, jak ji zastrčili do Kotlíku. Rhena nebyla schopna odtrhnout zrak od kotlíku. Jediné, co postřehla bylo, že se Feyre pozvracela. Nedivila se jí.

Jakmile Kotlík Nestu pustil, Lucien zvedl Elain do náruče, aby se nenamočila. Tamlinova pouta se uvolnila a on byl vmžiku na nohou a zuřivě se obrátil ke králi. Stráže, které Rhenu drželi též svůj stisk povolili. Rhena se lehce usmála a v mysli zavolala.

Kello! Krmení!

V ten moment zavřela oči. Ucítila, jak jeden voják trhl s její rukou a následně svůj stisk povolil úplně. Voják vedle ní se otočil, aby viděl, jak černá kočka rvala vojákovo maso na kusy a hledala pro sebe ty nejlepší části... Srdce a játra.

Rhena se na ni zděšeně podívala, pak se vysmekla a rozběhla k Tamlinovi. Hned ji objal a skryl za sebe. Král nevěřícně hleděl na kočku, která konečně vedla svůj modrý zrak a zasyčela jako varování. Její bílá náprsenka byla zarudlá a pomalu se rozešla k němu.

Král o krok ustoupil společně s královnami. Kella neváhala a skočila na ně. V letu však zmizela v dýmu, a i ten následně zmizel tak rychle jako se objevil.

Christine se přitiskla k Tamlinovi, pak si všimla, že Lucien nespouštěl svůj zrak z Elain. Když otevřel ústa řekl větu, která všechny zamrazila.

"Jsi moje družka."

Christine už neslyšela, co mu, kdo odpověděl. Podívala se na Feyre, u které si všimla, jak se snaží zničit ochranná kouzla. Lehce se usmála a zapojila do toho i svoji a Kellinu magii. Jí se přes to povedlo dostat, někde musí být díra. Najednou zaslechla Hybernského krále, jak se otočil ke královnám a promluvil.

"Vidíte? Dokázal jsem vám ne jednou, ale dvakrát, že to je bezpečné. Která z vás chce být přetvořena jako první? Třeba taky získáte za druha pohledného šlechtice z rodu víl."

Co prosím? Chris se podívala na královny, když předstoupila ta nejmladší. Prohlížela si muže a lehce usmívala, jako by si mohla vybrat. Najednou ji zamrazilo, když zaslechla svého bratra.

"Když jsi tak přístupný dohodám, možná s tebou také jednu uzavřu."

"Vskutku?"

Rhys pokrčil rameny, přitom stál vedle Feyre. Chris na něj zděšeně hleděla.

Opovaž se, ty zmetku.

Nemůžeš mi bránit.

Že ne? O tom si ještě promluvíme!

Najednou Feyre padla na kolena v křeči, chytila se za hlavu a skřípala zuby. Vzlykala a lapala po dechu, rvala si vlasy. Rhys k ní vztáhl ruce, jenže ona dala průchod své moci v záblesku bělostného, čirého světla. Světlo plnilo síň a shromáždění vojáci se syčením ustupovali. I Rhys ztuhl a král a královny zůstali stát s otevřenými ústy. Otočili se i její sestry s Lucienem.

Znovu nechala vyšlehnout to oslnivé světlo. Když světlo pohaslo, zůstala ležet schoulená na podlaze s hlavou v dlaních. Ticho. Všichni byli zticha a jen na ni zírali. Dokonce i Jurian se přestal nadutě usmívat od zdi, o niž se celou dobu opíral.

"Tamline?"

Feyre se na něj podívala. Nehnul se ani o píď. Znovu zamrkala, jako kdyby se snažila vyčistit si hlavu.

"Tamline?"

Zadívala se na své ruce, na krev, a když spatřila Rhyse, své přátele s chmurnými výrazy a své mokré, nesmrtelné sestry... Na Rhysově tváři nešlo vyčíst nic než šok a zmatek, když se od něj snažila neobratně dostat pryč.

"Tamline."

Dostala to ze sebe. Lucien vykulil oči, když se postavil mezi ni a Elain. Spěšně se otočila ke králi Hybernu.

"Kde..."

Opět se otočila k Rhysandovi a vydechla tichým hrdelním hlasem, přitom couvala k Tamlinovi.

"Co jsi to se mnou udělal? Co jsi to udělal?"

"Jak jsi mi dokázala uniknout?"

"Cože?"

Jurian vztekle zasyčel, odstrčil se od stěny a rázně vyrazil k nim. Feyre se ale otočila k Tamlinovi. Obezřetně ji pozoroval, nic přitom neudělal. Nehnul se od Christine.

"Nedovol mu, aby mě znovu odvedl. Nedovol mu... nedovol..."

Feyre nedokázala přemoct vzlyky, které se jí draly z hrdla. Christine vylezla zpoza Tamlina, udělala pár kroků k ní a chytila ji. Tamlin za ní tiše pronesl.

"Feyre."

Ta se rozbrečela ještě víc a přitiskla ke Christine, která s ní couvala k Tamlinovi dál od Rhysanda a jeho přátel. Feyre stále opakovala s očima upřenýma na Tamlina.

"Nenech ho, aby mě odvedl. Nechci se tam vrátit."

"Co jsi udělal tomu děvčeti?"

Mor se na Rhyse obořila a pomáhala Cassianovi na nohy. Ten si jí ale nevšímal a tázavě naklonil hlavu.

"Jak se ti to povedlo, Feyre?"

Tamlin je obě bedlivě pozoroval a Lucien stejně tak. Potom se Feyre otočila ke králi. Usmíval se, jako by ji prokoukl. Ona ale zašeptala.

"Zruš to pouto."

Do Rhysanda jako by udeřil blesk. Odtáhla se od Christine, rozběhla se ke králi a padla na podlahu před jeho trůnem.

"Zruš to pouto. Tu dohodu, to... to pouto, které mě k němu váže jako k mému druhovi. Přinutil mě k tomu, přinutil mě to odpřisáhnout..."

"Ne..."

Rhys na ni zaraženě hleděl. To ji nezastavilo a ona dál snažně prosila krále.

"Udělej to. Já vím, že to dokážeš. Jen mě osvoboď. Osvoboď mě od toho."

"Ne!"

Okřikl ji Rhysand. Tamlin však těkal očima mezi nimi a Feyre se na něj podívala, na vladaře, jehož kdysi milovala, a zašeptala.

"Už ne. Už žádné zabíjení... žádné vraždění. Užne. Vezmi mě domů a nech je jít. Pověz mu, že to je součástí dohody, a nech je jít. Ale už žádné krveprolití, prosím."

Tamlin se na ni s žalem a něhou díval. Pak se otočil na krále a rozhodně mu sdělil.

"Nech je jít, zruš její pouto a tím to skončíme. Její sestry půjdou s námi. Už jsi zašel příliš daleko."

"Tedy dobrá."

"Ne..."

Zopakoval Rhys, a to bylo vše, co řekl. Tamlin se na něj utrhl.

"Je mi u prdele, jestli je tvojí družkou. Je mi u prdele, jestli si myslíš, že na ni máš právo. Je moje a jednoho dne ti splatím veškerou bolest, kterou kvůli tobě prožila, veškeré utrpení a zoufalství. Jednoho dne se třeba rozhodne, že si přeje tvou smrt, a já jí s radostí vyhovím."

"Nedělej to."

Rhys zaprosil Feyre, ta ale před ním ustupovala, dokud nevrazila Tamlinovi do hrudi. Jeho teplé, těžké ruce ji vzaly za ramena. Pak opět krále vyzval.

"Udělej to."

"Ne."

Vyhrkl Rhys znovu a zlomil se mu hlas. Král však na Feyre ukázal prstem a ona vykřikla. Tamlin ji uchopil za paže a ona křičela bolest. Christine ji vzala za ruce a dívala na ni. Rhysand se za ní s řevem zmítal na zemi. Měla dojem, že možná křičí jméno své družky. V tom se pouto mezi Feyre a Rhysem přetrhlo.

Feyre omdlela, ale po chvíli se probrala. Tamlin jí stáhl levou rukavici a odhalil, že tetování zmizelo. Chris se otočila na Mor, která táhla Rhyse pryč.

Mor se hbitě jako zmije přenesla k Lucienovi. Rázně Luciena odrazila úderem dlaně do hrudníku a jeho křik otřásl síní, když popadla obě sestry za ruce a zmizela s nimi. Lucienův řev ještě nestihl doznít, když Rhys vyrazil kupředu, chytil Azriela a Cassiana a přenesl oba pryč.

Lucien vrtěl hlavou a snažil se popadnout dech, pak se k nim uštvaně otočil.

"Dostaň ji zpátky."

Zavrčel na Tamlina a přehlušil tím i králův zuřivý výstup. Christine měla před sebou muže z vílího rodu, který se přestával ovládat touhou bránit to, co mu náleželo. Tamlin si ho nevšímal, za to ona k němu udělala pár kroků, vzala za ruce a zašeptala.

"Je v pořádku a bude, takže se uklidni."

Jurian mu něco řekl o Illyrijcích a ženách a Christine musela držet, jak sebe, tak Luciena, aby mu něco neudělali. Chvíli se ještě něco řešilo, než všichni čtyři zmizeli.

Na Jarním dvoře se Christine držela u Luciena a ignorovala je. Jakmile ale Tamlin zmínil Ianthe, jako by v ní hrklo. Podívala se na Luciena, který věděl o její hře. I on se na ni podíval a objal. Oba se drželi, aby se něco nepodělalo. Tamlin právě přivedl vladařku Nočního dvora na svůj dvůr společně s královnou Temnot... Hra začíná.

Ahojky,
tak a máme zde Epilog a konec tohoto dílu. Snad jste si příběh užili, ale i nyní s lítostí oznamuji, že si dám pauzu od psaní, abych se připravila na psaní války.

Vaše Kvena