Chris Rhenu vzal do náruče a s pláčem ji položil do postele. Nějakou dobu tam seděl, dokud na dveře nezaklepal Rhys a nevešel s šibalským úsměvem.

"Chrisi? Už ses vrátil. Čekali jsme tě až zít..."

Chris vstal a tím Rhysovi dal výhled na bílé tělo jeho sestry. Rhys se zarazil, opřel se o zeď a jen svou sestru nečinně sledoval. Pomalu se později odtáhl od zdi, došel k nim a stěží zašeptal.

"Jak?"

"Přišel jsem pozdě. Ta bytost jí musela zabít zevnitř."

Pronesl zničeně Chris a dál nespouštěl zrak ze své družky. Nevěřil tomu, co před sebou viděl. Oba mlčeli, jenže to se u Rheniny hlavy zhmotnila silueta kočky a očichala svoji paní. Pak zvedla zrak a zašeptala.

"Ještě je naděje."

"Vážně?!"

Oba to vykřikli naráz, čímž si vysloužili zasyčení. Kočka seskočila z postele, změnila se a došla ke dveřím. Muži ji následovali, ale to se k nim už připojila i Feyre s Mor a Amren.

Společně došli do jídelny, kde usedli u stolu a Kella se posadila do jeho čela. Když všichni seděli, zavřela oči a nad stolem se objevila zářivá koule. Celá místnost potemněla. Kella otevřela opět oči a podívala se do koule. Konečně promluvila.

"Rhena ve svém těle nosí parazita. Něco, co je horší i než jsem já. Živí se její mocí a roste a sílí v ní. Je zvláštní, že se neobjevil už dřív, pokud se nepletu. Chrisi jsi její druh, nevíš o něm něco?"

"Bohužel, ani jsem ho neviděl, jen slyšel, a to jen díky poutu s Rhenou. Nikdy se ale o něm nezmínila. Ani o něm, ani ničem, co je s ním spojené."

"Tudíž se ukázal až teď. Je potřeba zjistit, kdy s Rhenou navázal první kontakt. Bez toho se nepohneme dál. Proto navrhuji, že Vás pošlu do minulosti, abyste to našli. Nemám ale dost síly na to poslat všechny z tvého dvora, Rhysande. Zvládnu poslat sotva dva."

"Půjdu já."

Ozval se Chris, ale Kella jen zavrtěla hlavou.

"Tebe budu potřebovat tady. Navíc jsi jediný, kdo ji dokáže aspoň trochu držet při životě."

"Ale vždyť je..."

"Mrtvá? Její tělo ano, ale duše žije u tebe. Proto tě tam nemohu poslat."

"Tak půjdu já."

Kella se podívala na Rhyse. Chvíli zvažovala pro a proti, pak si jen povzdechla.

"Dobře, ale půjde s tebou Feyre."

"Proč já?"

"Protože tebe tam nikdo nezná, čímž můžeš dost pomoc. Dostaneš se i tam, kam Rhysand ne."

"Jako třeba?"

"Porady, schůze, a tyhle místa. Jelikož na těchto událostech bude Rhys z jejich současnosti, tak by se tam neměl objevil i tenhle, jelikož bychom tím změnili kompletně přítomnost."

"Dobře."

Feyre si jen povzdechla, ale byla lehce i ráda, že svojí přítelkyni pomůže. Kella kývla a magickou kouli zvedla.

"Až tam budete nesmíte s nikým mluvit a..."

To už koule začala pracovat a vtáhla Rhyse a Feyre do minulosti. Bylo ale zvláštní, že sebou vtáhla ještě třetího.

---

Feyre dopadla na zem a možná by i spadla, kdyby ji Rhysand nechytil. Jen se střetli pohledem, ale hned se odtáhli. Za nimi se ozval známý ženský smích. Oba se otočili a tam stála žena, jež na sobě měla dlouhé šedé šaty. Když se uklidnila, její fialové oči stejně jiskřily nadšením.

"Vidím, že vás Kella skutečně poslala do minulosti."

"Ale... Vždyť jsi mrtvá."

Rhena se jen usmívala a lehce uklonila. Feyre k ní přišla a objala. Bylo to zvláštní, že měla být mrtvá, ale teď před nimi stála v celé své kráse.

"Sice jsem, ale ne tady. Takže co tady děláte?"

"Hledáme to, co je v tobě."

"V minulosti? To zní jako plán."

Rhena se na ty dva usmála. Kus od nich se ozval dětský smích. Všichni tři se tam vydali a všimli si malé sotva sedmileté Rheny. Něčemu se smála, dokud k ní nepřišla jiná žena. Její vlasy byly svázané do drdolu a natáhla k ní ruku. Rhena s Rhysem na sebe pohlédli, ale byla to Feyre, kdo promluvil.

"Kdo je ta žena?"

"Naše matka."

Oba jí odpověděli na stejno. Když se žena s dcerou rozešly pryč, Rhena vyšla a sledovala je odcházet. Najednou ale kopnula do něčeho měkkého. Sklonila hlavu a před ní ležela panenka. Klekla si a vzala do dlaní. V očích se jí objevily slzy, když panence upravila vlásky.

"Lyra..."

"Mami! Nechala jsem tam Lyru!"

Rhena zvedla zrak, ale už bylo pozdě. Malá princezna stála před ní a nevěřícně ji sledovala. Rhena k ní natáhla ruku s Lyrou a usmála se.

"Ta je asi tvoje."

"Já tě znám. Ty jsi ta z toho místa..."

"Bohužel."

Malá princezna si Lyru převzala, ale hned se zděšeně rozhlížela. Naštěstí si nevšimla, ani Rhysanda, ani Feyre. Rhena se lehce zamračila.

"Děje se něco?"

"Je tu s tebou? Je tu..."

Rhena hned věděla, o kom mluví. Jen ji k sobě přitáhla a objala ji. Sama se rozhlédla, pak zašeptala.

"Nemusíš se bát. Tohle je realita."

"Jak to můžeš vědět, tak jistě?"

"Takhle."

Rhena jí vzala ručku, vyhrnula rukáv šatů a štípla. Princezna lehce vypískla, ale pak se zamračila.

"Proč jsi to udělala?"

"Kdyby to byl sen, tak by ses teď probudila."

"Opravdu? To jsem nevěděla."

Princezna se usmála, ale to se ozvala její matka, jak ji volá. Rhena ji pustila a pohladila.

"Utíkej za mámou."

"Uvidíme se ještě?"

"Když Matka a Kotlík dají, tak ano."

Princezna kývla, vzala Lyru a rozběhla se za mámou. Rhena vstala a došla k těm dvěma. Než stihli cokoliv říct, zvedla ruku.

"Já vím, nesmíme potkat někoho z minulosti, jinak změníme přítomnost, ale tohle se kdysi opravdu stalo."

Ohlédla se a povzdechla. Věděla, co to znamená.

"Alastor je jeho jméno. Představil se mi, když jsem byla malá. Zajímal se a byl tu, když mě otec odstřihl."

Rhys pohlédl na Feyre. Nemuseli nic říkat. Najednou se objevila záře a oni se zase přesunuli v čase.

Ahojky,
je tu další kapitola a moje menší radostné oznámení. Právě mám za sebou první část ústní maturity🥳
Užijte si zbytek dne

Vaše Kvena