Rhena seděla v přijímací místnosti Denního dvora. Čekala až se ukáže vladař, Helion. Konečně vešel do místnosti a Rhena vstala. Muž tmavé pleti s černými vlasy. Ve slunci měl odlesk lehce do hněda. Musela se usmát a předvést perfektní pukrle. Helion se zasmál a došel k ní.

"Princezno, rád vás vidím."

"I já vás, můj vladaři. Dnes vám to sluší."

"Nápodobně, má princezno."

Rhena lehce zčervenala, usmála a napnula hruď. Sklonila svůj zrak a poprvé vytáhla svůj vějíř. Rozevřela ho a začala se pomalu ovívat. Usmála se na něj, čímž docítila jeho lehce překvapeného leč milého úsměvu. Znala jeho pověst.

"Co vás sem přivádí, princezno?"

"Vaše společnost."

Opět se usmála. Všimla si, jak se mu její pozornost líbí, proto udělala další část svého plánu. Přistoupila k němu a vějířem si zakryla rty. Sladce zamrkala a Helion se usmál ještě víc. On byl lehký cíl, jelikož si myslel, že se mu sama vydá.

"Princezna si chce hrát?"

"Možná trochu, vladaři."

Helion jí vzal její vějíř a odhodil jej. Všichni strážní opustili místnost a vladař si ji přitáhl k sobě. Rhena neváhala a poddala se mu. Objala ho kolem ramen a on ji políbil. Neváhala a pootevřela ústa, aby jí do nich mohl vsunout jazyk a hladit jím její.

Ucítila, jak se vzrušil, a zasténala mu do pusy. Ten zvuk byl pro něj poslední kapkou. Plynulým pohybem ji zvedl a položil na jeden ze stolů v místnosti. Jejich polibek nebyl vášniví. Přesto mu objala záda nohama a přitáhla ho k sobě. Odtrhl své rty od jejích, aby jí je přisál ke krku.

Přejížděl jí zuby a jazykem po kůži, zatímco jeho ruce zajely ke šněrování jejích šatů. Pomalu rozvázal každou část provázku. Pomalu jí je začal stahovat a odhalovat její ňadra. Prohnula se pod jeho dotekem, pod dlaněmi, které jí šly od zad, ke krku a k jedné její ztvrdlé bradavce. Odtáhl se, aby si ji prohlédl, její bledé nahé tělo.

Jeho rty se sklonili, přisáli k jejímu prsu a přejeli jí jazykem po bradavce. Zajela mu prsty do vlasů a on se opřel rukou vedle její hlavy. Jeho rty našly její druhé ňadro. Přirazil k ní boky, aby ji dráždil, tak strašně moc, že se ho musela dotknout. Potřebovala cítit jeho kůži.

Popadla ho za oblečení. Pohnul se, aby jí pomohl ho sundat. Vladařský úbor dopadl na zem a ona mohla obdivovat jeho nádherné tělo a mocné svaly. Jeho holá kůže ji neskutečně hřála, jakoby se opalovala na slunci, a roztouženě položila ruce na jeho tvář.

Jeho ruce ji uchopily kolem pasu a ona zvedla boky ze stolu, aby mu pomohla svléknout úplně šaty. Udělal to a odhodil je. Usmál se, když ji viděl pod sebou nahou.

Odtáhl se od jejího dekoltu, ale hned ji popadl za stehna a stáhl ke kraji stolu. Pak si položil její nohy na ramena a klekl před ní. Hlavu jí s úsměvem zabořil do klína a začal jí dlouze a chtivě uspokojovat jazykem. Nehorázně si to užívali oba a ona vzdychala slastí. Po nějaké chvíli se rozklepala a propadla se rozkoši. Zatahala ho za vlasy, jak chtěla, aby vstal a už si s ní užil.

Helion se jen usmál a vstal. Už si začal rozvazovat kalhoty, když v tom někdo zaklepal. Tiše zaklel a došel ke dveřím. Rhena slezla ze stolu a čekala na něj. Po chvíli se vrátil, došel k ní a věnoval ji něžný polibek na čelo.

"Musím vás opustit, princezno."

"Už?"

"Bohužel, povinnosti mě volají. Brzy se snad znovu setkáme a doděláme, co jsme začali."

Usmál se na ni mile. Zvedl jak své oblečení, tak její šaty a pomohl jí se do nich obléct. Jemně jí je zavázal a políbil ji naposledy na rameno. Pak odešel z pokoje, a i ona se dala na odchod.

Mezitím se Chris vkradl do stájí s Pegasi. Došel dozadu, kde se nacházelo jedno osamocené hříbě. Rozhlédl se, a když neviděl žádnou klisnu, přistoupil k hříběti.

"Ahoj, krasavče."

Mládě k němu přišlo a očichalo ho. Chris ho pohladil a pomazlil se s ním. Neváhal, vzal ho za uzdu a šel s ním ven. Schoval se s ním do křoví a nějakou dobu čekal.

Rhena po nějaké chvíli přišla a upravovala se. Přišla k místu, kde se měli setkat a usmála se na Chrise a to hříbě. S oběma zmizela na dvůr Temnot. Tušila, že Helion brzy zjistí, že mu jedno hříbě chybí, tudíž mládě odvedli do stájí u sídla. Tam vladaři nemohli, a hlavně ani její otec nebude tušit, že to byla ona, kdo okradl vladaře.

Chris se na ni usmíval a spolu vešli do sídla. Usmála se na něj a konečně spatřila i svoji dobrou přítelkyni. Cortney se na ně též usmála a přišla k Chrisovi. Políbili se a Rhenu mírně bodlo u srdce. Přála jim tu lásku, ale žárlila. Chris se od ní odtáhl a pohladil. Pak všichni vešli do jídelny a zasedli ke stolu. Cortney se na Rhenu usmála a zvědavě nadzvedla obočí.

"Jak sis užila s Helionem?"

"Nijak. K ničemu nedošlo. Volali ho povinnosti, než jsme se k něčemu dostali."

"Ale stihli jste to."

"Naštěstí ano."

Cortney se lehce zasmála a Rhena s ní. Chris jen zavrtěl hlavou a povzdechl si. Rhena se po chvíli uklidnila a znovu promluvila.

"Kdy se vracíš na dvůr Nočních můr?"

"Už zítra. Otec mě chce doma než vypukne válka."

"Tomu rozumím. Drž se, Cor."

"Vy taky."