Rhysand se procházel po svém dvoře, když si všimnul cizince. Svižným krokem se k němu rozešel. I na dálku poznával světlé, dlouhé vlasy jistého muže. Tamlin. Rhys byl připraven na cokoliv, když k němu přistoupil. Jarní vladař mu kývl na pozdrav a podíval se kolem, než konečně promluvil.

"Nejsem tu kvůli Feyre, ale kvůli tvojí sestře."

"Co Rhena provedla?"

"Byla na mém dvoře, aby tam zachránila jedno z monster."

"Které monstrum?"

"Baziliška."

Rhysand čekal cokoliv. Bogge, Nága, cokoliv, kromě jednoho jediného... Baziliška. Lehce zavrávoral šokem a musel zavřít oči, aby vstřebal onu novinku. Jeho sestra našla dalšího a tentokrát na Jarním dvoře.

"Tak pokud tam byla sama není potřeba to tolik řešit. Vždyť ji sám znáš. Má svůj zvěřinec a tam..."

"Nebyla sama. Byl s ní jiný bazilišek a její milovaná Shade kočka."

Kella a Mimi. Obě s ní byly. To neznamenalo nic dobrého. Věděl, že Mimi ze svého kotce unikla, ale nečekal, že by se vydala hledat dalšího svého druhu. Rhys se mu zahleděl do očí a zašeptal.

"Jaký druh?"

"Bílý. Proč?"

"Abych mohl odhadnout její další krok. Už jednoho bílého má, k čemu by chtěla dalšího?"

"Dala mu jméno. Damon."

Rhysovi přejel mráz po zádech. Samec. Pohlédl směrem, kterým se nacházel dvůr Temnot, jako by tam mohl dohlédnout a propálit svoji sestru pohledem. Pak se opět podíval na Tamlina.

"Jsi si jistý, že je to samec?"

"Ano, jsem. Ten její je samice, že?"

Rhys jen kývl a Tamlin zbledl. Oba tušili, co se může stát. Baziliškové by měli být mrtvý. Tihle dva jsou něco jiného. Jejich druh by mohl opět ovládnout celý Prythian a pokud patří Rheně... Titul, který dostala před mnoha staletími a používá ho, by se stal jejím pravým... Královna Prythianu.

Rhys si promnul kořen nosu a Tamlin k němu přistoupil. Jejich oči se opět setkali a dívali se jeden na druhého. Jako by čas přestal existovat, jelikož Rhysand Tamlina pohladil po vlasech. Za jeho dlouhé vlasy ho přitáhl, čímž se následně políbili.

Tamlin začal rukou zkoumat Rhysovu pěkně namakanou ruku, široká ramena a vypracovaný hrudník. Pomalu rukou sjel až k Rhysovu podbřišku, kde se odehrávala bouře. Rhys se mu odtáhl od rtů, čehož Tamlin hned využil a začal se věnovat Rhysovu krku. Rhysand mírně zasténal a užíval si, jak Tamlinovi zuby na svém krku, tak jeho jazyk.

Navzájem se začnou svlékat až na ně vyskočí jejich velké chlouby. Chvíli se nic nedělo, než se opět políbili. Rhys si sedl a Tamlin před ním klečel. Následně si oba lehli, ale Rhys se otočil, aby si mohli navzájem udělat dobře. První začal Tamlin. Jemně ho na ni políbí, pak olízne a konečně strčí až do krku. Rhysand zasténal a pánví mu vyšel vstříc. Dost tvrdě mu začal mrdat pusu, zatímco si jeho tepající úd strčil až do krku. Oba se uspokojovala hodnou chvíli, tahali navzájem za vlasy a vzdychali si do údů, než se s hlasitým výdechem udělali jeden druhému na obličej.

Přerývavě se snažili popadnout dech, když Rhys vlezl za Tamlina a bez varování mu celou svou chloubu strčil až po koule do jeho díry. Tamlin až skoro vykřikl, jak se mu to líbilo. Rhysand ho objal kolem pasu a hladil ho po hrudi. Po chvíli mu díru vyplnil svým semenem a vytáhl ho. To samé se dělo i obráceně.

Po chvíli dlouhých oddechů oba muži vílího rodu vstali a oblékli se. Jen na sebe kývli a každý se rozešel jiným směrem. Tamlin se vrátil na Jarní dvůr, mezitím co se Rhysand vracel do Velarisu.

---

Rhena se s výkřikem probudila a rozhlédla. Chris něco ze spánku zamumlal a pootevřel svá slepená víčka. Chvíli se na sebe jen dívali, než Rhena zbledla. Zjevně jí došlo, co se jí zdálo. Vstala a oblékla si jen župan. Chris již byl při plném vědomí a seděl. Sledoval svou družku a netušil, co se jí zrovna honilo hlavou.

"Ty někam jdeš?"

"Musím si něco ověřit, hned jsem tu."

S tím Rhena zmizela ve vlně temnoty. Objevila se v obýváku v Rhysově domě a chvíli váhala, jestli vyjít po schodech a podívat se do bratrovi ložnice, když se otevřely hlavní vchodové dveře. Rhena se tam hned podívala a div nezkolabovala, jelikož dovnitř vstoupil Rhysand přesně v tom oblečení, v jakém ho viděla v onom snu.

"Kde jsi byl?"

"Divila by ses, ale s Tamlinem."

Rhena se musela o něco opřít, jinak by to s ní seklo. Rhys se zarazil a udělal k ní rychlých pár kroků. Chytil ji za ruce a posadil ji do křesla.

"Co ti je?"

"Měla jsem sen, byl jsi v něm ty a Tamlin."

"A co se tam dělo?"

"Mluvili jste o mně."

"A to je vše? Kvůli tomu tu pomalu omdlíváš?"

Rhena váhala, zda mu o tom zbytku říct. Nakonec se rozhodla, že o tom pomlčí a jen kývla. Rhysand se dal do tichého smíchu. Rhena se lehce zamračila a zavrtěla hlavou, jak netušila, čemu se směje. Když se její bratr uklidnil, tak se usmál.

"Tak to sedí. Mluvili jsme o tobě. Prý máš nového baziliška."

"Ano, Daemona. A ještě něco jste řešili?"

"Ne, hned jsem ho poslal pryč, jelikož jsem nevěřil, že by se pak nezačal zajímat o Feyre."

"Dobře."

Rheně se dost ulevilo a pomalu vstala. Rhys ji opět chytil za ruce a jemně políbil na čelo.

"Měla by sis jít lehnout."

"Půjdu, Chris mě čeká."

"Dobře."

Usmáli se a Rhena opět zmizela. Župan se přesunul na židli a ona padla vedle svého druha. Hned ji k sobě přitáhl do pevného objetí a zašeptal něco ve stylu, že ji už nepustí. Rhena se jen usmála, zabořila hlavu do jeho hrudi a opět spokojeně usnula.