Rhena se ráno šla opět projít po Velarisu. Bylo toho hodně, co si potřebovala obnovit. Stěží si vzpomínala na ten čas strávený s Alastorem. Pomalu došla k Sindře a rozhlédla se. Byly chvíle, kdy žasla nad vílami, jež si zde poklidně žily a vychovávaly své ratolesti. Stále ji však mrzelo, že ona tuhle možnost neměla. Mrzelo ji, že ona neslyšela Saiova první slova, neviděla dělat první krůčky a všechny tyhle rodičovské povinnosti.

Ani si nevšimla, že se nedaleko objevil Chris a z povzdáli sledoval svou družku. Věděl, že je to přesně čtyři sta padesáti jedna let, co se jí narodil syn. Bylo to tak dávno a tehdy ji ani neznal. Nevěděl, toho tolik o jejím životě na Podzimním dvoře. Znal jen to málo, co mu dovolila znát. Věděl, že pomstila svého chotě a syna, tím že zabila vladařovi syny, co ji přijeli zabít. Neváhala a udělala to. Věděl, že by to udělala klidně znovu, jen aby ochránila svou rodinu.

Ani k ní nešel, nemusel. Vstala, lehce se na něj podívala a pak zmizela. Tušil, kam se vypařila, ale nechal ji o samotě. Vrátil se do domu svého švagra a našel ho hned. Rhysand k němu zvedl pronikavé fialové oči a zamračil se. Chvíli se jen na sebe dívali, když Rhys zbledl.

"To je dnes?"

Viděl mu do hlavy. Chrisovi to nevadilo, sklonil štít, aby viděl, co na břehu Sindry dělala. Jen si povzdechl a padl do křesla u stolu, za nímž seděl Rhys.

"Ano, to je dneska."

"Sakra. Úplně jsem zapomněl."

"To i já, došlo mi to, když jsem se ráno probudil sám a zjistil, že si vzala i masku."

"To ne. Snad nechce vzpomínat i na tohle?"

"Asi ano. Myslím, že jí došlo, že jsme všichni zapomněli a asi nám to ani nechce připomínat."

"Co nechce připomínat?"

Oba se otočili za hlasem. U dveří stála Feyre a lehce se mračila. Rhys si povzdechl a s Chrisem se na sebe podívali. Ani jeden nemusel nic říkat, ani nahlas, ani přes myšlenky. Shodli se a Rhys znovu svůj pohled upřel o Feyřiných.

"Víš, jak jsme v minulosti byli u smrti Rhenina manžela a syna?"¨

"Ano, vzpomínám."

"Tak dneska to je přesně čtyři sta padesáti jedna let."

Feyre zbledla a chvíli váhala nad slovy. Pak se ale stejně zeptala.

"Kde je?"

"Teď? Hádal bych, že teď je u domu, kde s Arim žila. Pak se přesune k jeho a Saiova hrobu, a nakonec se přesune na Jarní dvůr."

"Proč tam?"

"Tamlin jí kdysi miloval a myslím, že u něj hledá oporu."

"Vždyť má Chrise."

"To sice ano, ale ona to vidí i tak, že Tamlin ji miloval v době před i po svatbě s Arim."

"Myslím, že mi něco takového kdysi Rhena řekla, ale že jí Tamlin ublížil."

"Ano, ublížil. Vzpomínám si na to jako by to bylo včera. Rhena se do něj zamilovala a jeho otec chtěl, aby si ji získal, a pak se s ní i oženil. To se mu povedlo, ale Ari ji požádal o ruku dřív. Nebyla z toho vůbec nadšená, protože doufala, že se vdá za Tamlina. No a pak jí bylo řečeno, že ta láska byla jednostranná. Zhroutila se z toho a měla vůči Jarnímu dvoru zlost."

"Ale s Tamlinem byla hodně dobrá přítelkyně."

"Prý se udobřili v době, kdy byla vdaná za Ariho. Tamlin se jí za to omluvil a řekl jí celou pravdu."

"Ta láska asi jednostranná nebyla, že?"

"Ne, nebyla, jenže on to prý musel říct, aby ji ochránil před svým otcem."

Chvíli se tam ještě bavili. Mezitím Rhena opravdu stála u ohořelých zřícenin domu svého mrtvého chotě. Vzpomínky se jí vracely. V tohle domě prožila sice jen rok, ale i ten rok byl úžasný a zároveň příšerný. Vzpomínala, jak si ji bral i když to nechtěla, jak ji bil, když se mu nelíbilo její chování. Jenže pak otěhotněla a vše se změnilo. Začali spolu mluvit, smáli se, chránil ji, byl tu pro ni. Stali se přáteli a ona začala věřit, že i kdyby ji nikdy nemiloval, měla by místo, kde bude doma.

Pak se přesunula ke dvěma hrobům. Jednomu většímu s motivy Podzimního dvora, ten patřil Arimu a druhý menší se spojením Nočního a Podzimního dvora, a ten byl Saie. Poklekla před nimi a položila růže. Na Ariho dala žlutou a růžovou. Žlutou jako symbol toho, co spolu prožili a růžovou kvůli jejich přátelství a jistému druhu lásky. Na Saiův položila bílou a rudou růži. Bílou jako nevinnost, kterou oplýval a rudou, jelikož ho bude nadosmrti milovat. Vždy bude mít svého syna ve svém srdci, stejně jako prvního manžela.

"Jak se vám tam nahoře líbí? Doufám, že se o vás Matka a Kotlík starají dobře a pomáháte, obzvlášť ty Saii. Asi se vám můj styl života nelíbí, ale nemohu za něj. Jsem smolař, co přišel o dva přítele. Ale vdala jsem se, za svého druha. Ano, vím že před rokem jsem říkala, že asi zůstanu sama, jelikož si měl vzít Cortney. Pamatuješ si na ni Ari? Moje nejlepší kamarádka a pomocnice, kterou jsem si nemohla vzít s sebou. Ta vysmátá holka se měla vdávat, ale asi jsem jí zničila naděje. Nerozumím Matce, jestli to je trest za to, že jsem našeho syna neochránila, nebo něco jiného. Ale má velmi zvláštní humor, že?"

Usmívala se nad tím vším. Najednou jí přejel po zádech mráz, jelikož se za ní objevil někdo další. Chvíli klečela a neotáčela se. Snažila se zjistit, kdo to je. Ten dotyčný k ní přišel a stále mlčel. Konečně poznala jeho vůni a jen nepříjemně zavrčela.

"Co tu chcete, Berone?"

"Snad se mohu přijít podívat k hrobu svého syna v den, kdy zemřel, nebo snad ne?"

"Věděl jste, že zde budu, že ano?"

"Tušil jsem to. Chybí ti?"

"Co je Vám do toho?!"

"Byl to i můj syn, Rheno."

Ale můj manžel. To vaší vinou je mrtev stejně jako můj syn."

"Myslíš, že jsem to chtěl?"

"Přijde mi, že ano. Neudělal jste nic pro jeho záchranu."

"Křivdíš mi, drahá snacho."

"Nejsem vaše snacha, už mnoho staletí ne."

"Byla jsi vdaná za mého syna..."

"To nic ale nemění!"

Rhena konečně vstala a pohlédla do Beronových očí. Lehce se zarazil, když viděl chlad a hněv. Musel o krok ustoupit, jelikož se kolem Rheny už nahromadila silná magie. Být tu Chris, uklidnil by ji, ale nyní tu před vladařem Podzimního dvora stála sama. Bez manžela a bez bratra. Snažila se uklidnit, ale marně. Krve by se nedořezala, jaký měla vztek.

Najednou se jí o nohu otřela chlupatá věc. Sklonila hlavu a její pohled se střetl s pohledem Shade kočky. Uklidnila se a Kellu si vzala na ruce, pak oči vrátila zpět k vladaři a chladně promluvila.

"Zkuste si něco a přísahám na Matku, že si vás najdu a zabiju vás tak pomalu a bolestivě, že si až budete přát, aby vás zabil Bogge, či Nága."

S tím i zmizela do domu svého bratra a rovnou i do svého pokoje. Kellu položila na postel a začala ji hladit, drbat a celkově se s ní mazlit.

"Děkuji."

"Za málo. Nepotřebujeme mít mrtvého vladaře."

Obě se zasmály, když to dovnitř vstoupil Chris. Hned ji objal a pomazlil. Rhena nemusela nic říkat, věděl, co se stalo. Zase se podívala na místo, kde se ještě před chvílí nacházela Kella, která už byla ta tam. Jen se usmála a víc přitiskla na Chrise.