,,Kde může být tak dlouho," Rhysand už pil druhou skleničku vína, zatím co Ilaria měla tu svou první ještě téměř plnou.
Narozdíl od svého otce věděla kdy přestat, a dnes opravdu nepotřebovala být opitá ještě před půlnocí.

,,Možná se zdržela se zbylými přípravami, některým to prostě trvá."
Rychle pochopil že narážela na Amarantu, která si jí dnes osobně vyžádala aby ji pomohla s oblékáním.
Pro někoho by to byla jaká si forma důvěry, pro ní to byly dvě hodiny u kterých se modlila aby skončily.

Tentokrát zvolila tmavě fialové šaty s dost velkým výstřihem, aby zdůraznila své přednosti.
To vše doplnila třpytivým závojem, který si nechala spadnout na ruce.

Jedna věc se jí musela nechat.

Byla velmi krásná.

,,Možná jsi tam měla pro jistotu zůstat, když jsi dokončila kresby," oba se prosadily ke stolu, ke kterému už od začátku měli v plánu dojít.

,,Musela jsem jít ještě jinám, nemohla jsem čekat až bude úplně hotová."
Neřekla mu ze šla přímo za Amaranthou, nepotřebovala aby zas vyváděl což by nejspíše zapříčinilo nějaký ten trest.
Bylo lepší její matku nedráždit, když měla přijatelně dobrou náladu.

,,Máš pravdu," pousmál se a nalil si další skleničku, pak dolil i Ilarii.
,,Dnes ti to velmi sluší, netušil jsem že máš takové šaty."

Taky že neměla.
Ty které si, chtěla vzít nebyly nikde k nalezení, místo toho na posteli našla tmavě modré které měli dlouhý rukáv a na zádech krajku, která se třpitila snad ještě víc než Amaranthy šál.

Na tváři se mu zas po dlouhé době objevil úsměv, dobře věděl že je jeho dcera krásná.
S přibývajícím věkem tušil že bude ještě krásnější, takže od ní bude muset dohánět zástupy mužů.

,,Sama nevím kde se vzali, ale nějaké tušení bych měla."
I jí zacukali kousky a Rhysand se ucechtl, ani jeden nemusel říkat kdo v tomhle mohl mít prsty.

,,Nějak se mi to nezdá, měli bychom se po ní podívat."

Souhlasně přikývla.

Většina hostů zde již byla, při příchodu si všimla Tamlina i Luciena kteří byly zabraní do jakési debaty.

,,Myslím že jí viděla," ukázala na vzdálené dveře, u kterých Feyre před malou chvílí stála.

Jenže už tam nebyla, stejně Tamlin který se také vypařil.

,,Půjdeme?"
Nabídl jí rámě což ji přišlo trochu přehnané, ale nakonec souhlasila a oba se vydali k místu kam předtím ukázala.

Cestou tam si však všimla nenávistných pohledů, které překvapivě nesměřovali na ní ale na Rhysanda.

Ten je ignoroval, kamenný výraz a, zvednuté obočí dávalo jasně najevo že si z toho nic nedělá.

Ilaria si tiše povzdechla, také by brala aspoň část takových věcí ignorovat.
Pak by to tady bylo o něco snadnější.

,,Nepůjdeme dveřmi?"

,,Dceruško, to by nebylo zábavné."
Jeho kočičí úsměv mluvil za vše, když oba přišli zdí a naskytl se jim tak pohled ze kterého Ilaria chtěla zvracet.

Pásek od Tamlinových kalhot dopadl na kamennou podlahu, takže spona lehce zacinkala.

To však ty dva neodradilo a pokračoval v líbání, následované dalším chystaným odhozením oblečení.

,,Jak hanebné," zavrněl na ně Rhysand.
Jak Ilaria tak i on stáli v mdlém světle, přesto si byly jistí že je Feyre i Tamlin velmi dobře vidí protože přestali ve své předehře.
,,Skutečně hanebné."

Zatím co ona zůstala stát ve stínu, její otec vykročil k těm dvěma.
,,Podívej, co jsi udělal s mou hračkou, chudák Ilaria si s tím dala tolik práce a ty jsi to rozmazal."

Tamlin na něj varovně zavrčel, zatím co držel Feyre dál v náruči.

,,Amaranthu by velice zarmoutilo, kdyby věděla, že se její malý válečník spouští s lidskou služkou."

Ilaria nic neřekla, jen varovně zavrčela na svého otce.

,,Jak pak vás asi potrestá? I když třeba podle svého zvyku potrestá Luciena. Koneckonců ještě mu zbývá jedno oko, o které by mohl přijít. Možná si ho také vsadí do prstenu."

,,A ty máš pořád obě koule, možná si z nich Amarantha udělá antistresový míček," dodala sladce když se na ní Rhysand podíval, drzost měla rozhodně po obou ale ukazovala jí jen zřídka v takové míře jako teď.

Zakoulel očima, Tamlin mezi tím sundal ruce z Feyre a odtáhl se od ní.

,,Těší mě, že umíš být i rozumný," řekl Rhysand a Tamlin se naježil.
,,A teď buď chytrý vladař a zapni si opasek a uprav si oděv, než se tam vrátíš."

Neušlo jí že její otec z Tamlina udělal neschopné dítě, které neví jak se má obléknout.

Zatím co si rovnal oblečení, Ilaria udělala několik kroků vpřed aby sebrala ze země opasek a podala mu ho.

,,Užij si slavnost," popřál mu sladce Rhysand a ukázal na dveře.

,,Ilario, buď tak hodná a dohlédni že jeho lordstvo trefí do sálu."

,,Zajisté můj lorde," posměšně mu vysmekla poklonu, Tamlin otevřel dveře a počkal až projde, pak je s hlasitým zabouchnutím zavřel.

,,Nic neříkej."

,,A řekla jsem snad něco?"

,,Už jsi to měla na rtech, nepotřebuji kázání."

,,Kdybych chtěla udělat kázání, vypadalo by to úplně jinak."

,,Vás dva bych tady nečekala, ty - ty - ty," zamlaskla Amarantha a každé ,,ty" zdůraznila.
,,Že by se nám tu klubal další pár? Copak nevíš Ilario, že na věci co patří jiným se nešahá?"

,,Vím."

,,Šikovná, ale tohle mi vadí o něco méně než tohle."

Prudce otevřela dveře a dala se do smíchu, div se nezačala dusit.

Víly které stáli za ní se také dali do smíchu, který přípomínal drápy škrábající o sklo.

,,Věděla jsem, že je to jen otázka času," poznamenala a položila Tamlinovi ruku na paži. Druhou zvedla, aby mohla Jurianovo oko přihlížet, když řekla:
,,Vy lidé jste všichni stejní, není divu že Černá Země na to doplatila když si vás nedokázala plně ovládnout."

Na to nikdo neřekl nic, Amarantha jen mlaskla a odvrátila se k odchodu.
Její doprovod, včetně Ilarie a Tamlina jí s nechutí následoval.

,,Jak typické pro lidskou sebranku. Jejich srdce jsou nestálá a prázdná," podotkla a přitom se dívala na Ilariu, která před ní sklopila hlavu.

,,Jdeme," zavelela a rozešli se do trůnního sálu.

,,Dnes už mě unavuješ," Ilaria překvapeně otočila hlavou, když uviděla svého otce jak strká Feyre k hlavnímu vchodu.
,,Vrať se do cely," Amarantha a její dvořané se za ním zlomyslně usmály na Feyre.
Jejich úšklebky byly však potměšilejší, když zahlédli rozetřenou barvu na její kůži.

,,Lidé jsou špína dráha Ilario, nehodí se na víc než aby se po nich šlapalo. Zapamatuj si to, příště až na tvé tváři uvidím lítost, skončí to víc než pouhým napomenutím."

,,Zapamatuji," přitakala a zmizela uvnitř sálu, společně s ostatními.