Druhý úkol se odehrával v jiné jeskyni, ve které Ilaria nikde předtím nebyla.

Byla o něco menší než ta první, tentokrát zde přítomní až na Amaranthu museli stát.

Opět cinkali peníze, jak mezi sebou opět uzavírali zběsile sázky.

Cestou skrz dav si všimla několika pohledů, ve kterých viděla lítost která ale nebyla nikterak upřímná.
Jako kdyby jí viděli dovnitř a věděli co se stalo, protože měla pocit že ta falešná lítost je pouhé zhnusení.

Ale vše to ji trápilo ze všeho nejméně, když opustila opět svého otce a šla na své obvyklé místo.
Tentokrát Rhysand zmizel velmi rychle, v davu se snažil najít Rhenu ale ani Ilaria ji tentokrát nemohla najít.

Tentokrát totiž Amarantha pro ni zvolila světle hnědé šaty, které byly stejně jednoduché a dlouhé jako ty první.

A i tentokrát nevěděla jaký mají význam, v tomhle ohledu si připadala jako Feyre, která stále nevěděla odpověď na hádanku.

Povzdechla si.

Stála po boku Tamlina hned za Amaranthou, která tentokrát jako jediná seděla na vyřezávané dřevěné židli.

,,Nuže, Feyre, nyní ti sveřím druhý úkol."
Zase zněla samolibě, jako kdyby si tentokrát Feyřinou smrtí byla zcela jistá.

Vsadila si i ona opět?

,,Už jsi rozluštila mou hádanku?"

Feyre na to neodpověděla, jen mlčela a o očích zas měla tu zuřivost která slibovala že kdyby mohla, zabije ženu na trůně okamžitě.

Jaká bláhovost.

,,Škoda, ale dnes večer chci být velkorysá."

Attor a několik víl za Feyre vydalo posměšné zasyčení, ze kterého dokončí i Ilarii samotné přejel mráz na zádech.
Přesto že ho slýchávala tak často jak si jen pamatovala, nedokázala si na něj zvyknout.

,,Co třeba menší cvičení?" prohodila Amarantha k Feyre, která měla stejný kamenný výraz jako Tamlin.
Tedy aspoň na tváři, neboť ji její oči prozradily.
Byla v nich trucha bolesti, pohrdání a něčeho co připomínalo lásku.

,,Začneme," zavelela a než se Feyre stačila vzpamatovat, podlaha pod ní se zachvěla a začala sestupovat níž do rozlehlé obdélníkové jámy.

,,Luciene,"zašeptala stejně jako Feyre tiše, když si uvědomila že se stal znovu matčinou hračkou kterou mohla znovu a znovu používat dle její libosti.

,,Zde drahá Feyre, nalezneš svůj druhý úkol. Stačí odpověď na otázku tím, že zvolíš správnou páku, a máš vyhráno. Když vybereš špatně, přijdeš o život. Vzhledem k tomu, že máš na vybranou jen ze tří možností, nejspíš jsem ti poskytla nečestnou výhodu."

Luskla prsty a sálem zaznělo hlasité zaskřípění kovu.
,,Pokud ovšem dokážeš vyřešit hádanku včas," dodala a pohodlněji se usadila na židli.

Hádanka byla vyrytá na Feyřině části jámy, pod ní byly tři páky označené čísly I, II a III.

Ilarii neušlo jak zmateně Feyre při čtení vypadá, skoro jako kdyby - otočila se na Amarantha, která měla na tváři pobavený výraz který měla už na začátku.

Feyre nejspíše neuměla číst a to ji i Luciena mělo stát život.

Jenže kdo mohl prozradit že pravděpodobně neumí číst?

Možná někdo z Jarního dvora, otázkou bylo ale kdo.
Nebo Clare? Když mezi výkřiky během mučení prozradila mnoho věcí?

,,Stalo se něco?" zeptala se Amarantha se zvednutým obočím.
Už dlouho čekala až udělá chybu, za kterou by ji mohla konečně zabít a dnes to pravděpodobně mělo nastat.

Mříž nad Lucienem klesla zas o něco víc, celá nervózní zaryla nehty do přes rukavici do Tamlinovi ruky.

Ten sebou ani necukl, nic na to neřekl a jen pokrčoval v sledování Feyre s hraným nezájmem.

,,Promiň," špitla tak tiše, že pohybovala zda ji vůbec slyšel.

,,Odpověz!" Zakřičel na ní Lucien, vyděšený natolik že se mu hlas zádrhel a nemohl pokračovat ve zbytku věty.

Feyre se dívala okolo sebe po všem co by ji mohlo pomoct, jenže tentokrát tam nebyla žádná nápověda.

Ilaria se na to nemohla dívat, zároveň ale nedokázala zavřít oči ze strachu že Namid společně se Sorenem přijdou o svého bratra.

,,Feyre!" křikl Lucien bez dechu s  pohledem upřeným na neustále se přibližující ostny.

,,Prostě si jednu vyber!" zaječel Lucien z plných plic, několik víl se dalo do smíchu když pozorovali tohle vše jako kdyby to byla snad nějaká zábava.
A samozřejmě že mezi nimi byly i Lucienovi bratři společně s otcem, který pohrdavě sledoval jak svého syna tak i svou nemanželkou dceru a syna kteří stáli na druhé straně jámy.

Rukou najednou z ničeho nic sáhla po druhé páce, ale v posledním momentu za ní nezatáhla.
Zkusila to ještě jednou a ani tentokrát nepoložila ruku, poté přistoupila k první a opět nezatáhla.

Ilaria udělala dva kroky v před aby lépe viděla, pustila konečně Tamlinovu ruku a přísahala že slyšela lehké oddechnutí způsobené úlevou.

Nedivila se mu.

Už zůstala jen třetí páka, pokud to ovšem nebyl jeden z Amaranthy chytáků.
Mohla to klidně být past, ani třetí páka nemusela být odpověď na hádanku.

Bodce byly už příliš blízko, stačil už jen malý kousek aby rozdrtily Luciena.

,,Feyre, prosím!" zasténal. Bylo na něm už značně vidět že déle už moc nevydrží, strach odváděl své dokonale.

Ta se třásla, i na takovou dálku viděla Ilaria že Feyre sotva stojí na nohou a stěží natahuje ruku k poslední páce.

Zatáhla.

A čas jako kdyby se v ten okamžik zastavil.

Mříže přestali klesat a místo toho se začali zvedat ke stropu, Lucien který se konečně mohl hýbat padl na kolena a s modlitbou na rtech nepřestával líbat zem.

Tentokrát si Ilaria nemohla odpustit úspěch, když konečně vydechla úlevou.

Jenže Feyre kleskla cestou na povrch na kolena a přitiskla si rozechvělé ruce na tvář, pod kterými skryla slzy.

Sice to chvíli trvalo ale vstala, zůstala přímo před Amaranthou několik okamžiku stát a jí neušlo že při tom samozvanou královnu propaluje pohledem.

Rhysand se vynořil ze stínů kde byl téměř po celou dobu úkolu, oči upíral na klečící Feyre.

Ta stála jako socha, když se nakonec přeci jen pohla a zamířila pryč, zpět do své cely.

,,Zůstaň tady, vrátím se pro tebe," špitl její otec když okolo ní prohnal jako vítr.

,,Kam jinám bych šla," podívala se za ním smutně, začínala mít pocit toho že ji staví na druhou kolej.

Byla aspoň ráda že má své přátele, pousmála se nad Namid která k ní mířila a i ona na sobě měla šaty podobné těm jejím, jen s rozdílnou barvou, byly oranžové.

,,Dnes to bylo jen tak tak."

,,To,bylo, málem jsem rozdrtila Tamlinovi ruku."

Namid překvapeně zvedla obočí.

,,Tamlinovi? Tak to se divím že na to nic neřekl."

,,Omluvila jsem se mu, ale neodpověděl - tedy ne že by mě to nepřekvapilo, on téměř nikdy nemluví."

,,Ani když tančíte?"

,,Ani tehdy, většinou slyším jen tátu jak nadává."

,,Myslím že tvůj táta není jediný, kdo tiše nadává že tančíš s Tamlinem."

Ilaria si okamžitě všimla šibalského výrazu své přítelkyně, když ji podala obálku.
Ta byla o něco silnější, takže ji došlo že se v ní nebude ukrývat jenom jeden list.

,,On totiž žárlí i jistý mladý muž."

Kdo by asi tam mohl žárlit 😏