Cítila jak jí chladný pot stéká po zádech, když klečela ještě téměř v poloprázdné síni.

Většina se ještě nedostavila na třetí a zároveň poslední úkol, takže těch pár co zde bylo netušilo proč vlastně klečí.

Rhysand toho rána Amaranthu prosil aby Ilariu nechala být, ale ta se mu jen vysmála a svou dceru která vzdorovala vzala sebou a jemu nařídila se dostavit až v čase ve kterém se úkol měl odehrávat.

,,Nuže, víš co barvy šatů znamenají. Chci konkrétní význam, pokud ho řekneš tak ti splním co jsem slíbila."

Pohrávala s Jurianovou kostí, a druhou rukou nedočkavě klepala do opěradla svého trůnu.

,,Já, já opravdu nevím. Udělám cokoliv, ale neublížuj jim. Prosím, nikomu z nich," chvěla se, ani se nesnažila to skrýt, že se bojí.
Snažila na to přijít a napadali jí všemožné kombinace, u kterých nevěděla zda jsou správné či ne.
Ani rudé šaty které na sobě měla nyní, jí napověděli nic víc, než že by mohli znamenat krev.

,,Cokoliv? Opravdu cokoliv?"
Amarantha poměrně překvapená naznačila aby si sedla k jejím nohám, když to Ilaria udělala nahla se k ní aby byla dostatečně blízko a slova slyšela jen její dcera.

,,Myslím že nevím co tehdy stalo? Tvůj otec se sekra snažil to zatajit, ale Dagdan o tebe projevil poměrně velký zájem."
Ilaria hlasitě polkla a téměř se neopovážila dýchat, zas měla před sebou co jí udělal a záchvat paniky se tak pomalu dostával napovrch.

,,Rozhodla jsem se, že mu tě daruji. Přeci jen, už máš věk na vdávání a já si potřebuji aspoň truchu rovnat vztahy s Hybernem. Takže si užij dnešní poslední den tady, věř mi bude velkolepý."

,,Ty zkurvená svině," vyprskla na ní Ilaria a Amarantha se začala smát, nebyl to však smích spíše krákání.

,,No-no, buď hodná holčička. Možná si s tebou užije i král, přeci jen se říká že jablko nepadá daleko od stromu."
Její hlas utichl, když se sálu nahrnuli téměř všichni poddaní a ona se začala věnovat tomu proč se tady sešli.

,,Teď vstaň, dnes budu tak laskavá že jsem dovolila tvé přítelkyni stát vedle tebe. Tak velké srdce pro tebe mám, a jen tak mezi námi, zkus něco někomu říct a zaplatíš za to," sundala Ilarii svůj prst z brady, která celá opatřená nemohla uvěřit tomu co teď slyšela.

Kdyby mohla křičet, udělala by to.

Teď se mohla.

Div neklopýtla do náruče Namid, která celá uslzená svou přítelkyni držela aby nespadla jak se Ilarii klepali nohy.

,,Nechť započne poslední úkol!"

Davem se ozvalo hlasité skandování, které bylo natolik hlasité že div některým nezalehli uši.

,,P-podívej," špitla Nimid a ukázala do davu, ve kterém Ilaria spatřila Rhenu po boku muže kterého před tím neapatřila.
Nebo si spíš nepamatovala zda ho někde viděla, ale raději zůstala na místě protože se nemohla zbavit pocitu že teď nebylo vhodné aby za svou tetou šla.

,,Kde je Alira a Sorin?"

,,Já, já nevím ne-neviděla jsem je od rána," Ilaria div nevyskočilo srdce z hrudi, když si uvědomila že tohle se stalo i se Sorenem.

,,Hlavně nepanikař," chytla přítelkyni za ruku a chtěli vyběhnout bočním vchodem ven, jenže to už bylo pozdě.

Cestu jim zaterasil Idris, který se jako mlsný vlk na obě dvě díval jako na svůj oběd.

,,Pojď," řekla Namid a vydala se s Ilariou zpět na místo, kde předtím stáli.

Teď už museli jen čekat.

Bude to v pořádku.

Rhysand stál na druhé straně, přesně naproti ní a jen kousek od trůnu.

Bojím se.

Já také.

Pod odvrátil pohled, když do sálu vešla Feyre a zastavila se před trůnem na kterém jako obvykle seděla Amarantha s Tamlinem po svém boku.

,,Dva úkoly si splnila," pronesla Amarantha, zatím co sbírala zrnko prachu ze svých krvavě rudých šatů.

,,Čeká už tě jen poslední. Říkám si, jestli pro tebe bude horší prohrát teď, když jsi tak blízko vítězství."

Ilaria už jen čekala až se dá většina do smíchu, což se tak úplně nestalo.

Jen strážci včetně Idrise vydali pobavené zasyčení.

,,Chceš pronést nějaká poslední slova?"

,,Miluji tě," řekla nakonec Feyre směrem k Tamlinovi.
,,Ať si o tom ona říká, co chce, ať to cítím jen ve svém nedůležitém lidském srdci. I kdyby spálila mé tělo, stále tě budu milovat."

Ilaria nevěděla zda Feyre natahuje čas, nebo tak jednoduchá slova natahuje aby vypadala lépe.

Tamlin na to nereagoval, nic neřekl i když jí samotné neuniklo že se jeho rty chvěli.

,,Má drahá, budeš mít štěstí, pokud z tebe zbyde vůbec něco, co by se dalo spálit," poznamenala sladce Amarantha.
Pak si podepřela bradu dlaní.

,,Ještě jsi nerozluštila mou hádanku, nemám pravdu?"

Když Feyre neodpověděla, usmála se.

,,Škoda. Odpověď je tak krásná, ale nemusíš být zklamaná. Ilaria tu svou také nehouhodla," mnozí se na ní otočily, včetně Rhysanda který se na svou dceru nechápavě díval.

Jaká hádanka? Proč jsi mi nic neřekla?

Nemohli jsme. Pořád nemůžu, promiň mi to.

Ucítila jak jí Namid položila ruku na rameno, nic víc pro ní udělat nemohla.

,,Už to chci mít za sebou," zavrčela Feyre.

,,Nemáš jí co říct na rozloučenou?"
Když neodpověděl, spokojeně se na Feyre usmála.

,,Tak tedy dobrá," dvakrát tleskla, dveře se otevřeli a stráže přivedli tři osoby, dva muže a ženu s pytlami na hlavách.

Ilaria se nahnula aby lépe viděla, srdce se jí téměř zastavilo když uviděla jak ony osoby klečí naproti Feyre a u každého z nich stál sluha, jenž držel polštář na kterém byla dýka.

,,Aby jsi splnila poslední úkol, Feyre,"sdělila jí Amarantha znuděným hlasem, když ukázala na klečící víly,
,,musíš těmto třem nebohým duším proklát srdce."

,,Jsou nevinní, ne že by to pro tebe bylo nějak důležité. Protože ses nad tím nepozasvila v ten den, kdy jsi zabila toho nebohého muže z Tamlinovi hlídky. Stejně jako to nezajímalo Juriana, když umučil mou sestru. Ale pokud je to pro tebe obtížné, můžeš odmítnout. Samozřejmě že tím pak připravím o život, ovšem dohoda je dohoda, že ano? I když podle mého máš s vražděním našeho rodu bohaté zkušenosti, takže to ode mě ber jako dárek."

Ilaria nomohla uvěřit vlastním uším, tušila že poslední zkouška bude nejtěžší ale tohle bylo příliš.

,,Že to nemyslí vážně?"

Překvapeně se na Namid otočila.

,,Ty nekoktáš?"

Zavrtěla hlavou.

,,Promiň že jsem ti v tomhle lhala, ale bylo snazší tobě i tvému otci pomáhat když jsi mysleli že jsem k ničemu."

,,Tohle ani za lež nepovažuji."

,,Čekám," pobídla Amarantha Feyre, Namid a Ilaria tak svůj rozhovor nedokončily a jen čekali co udělá.

,,Přece tě o něco takového neochudím, starý příteli," zvedla ruku aby si Jurian mohl prohlédnout ono dění.

Feyre přešla k prvnímu muži, tomu který byl od Ilarie nejdál.
Rychle vzala dýku jako kdyby to chtěla udělat co nejrychleji, ale Amarantha ji zastavila.

Drž Namid pevně, a ty zůstaň za každou cenu na místě.

Udělala co jí otec řekl, začala chápat proč.
Teď se začala bát ještě víc, když si stoupla za Namid a pevně ji objala okolo břicha.

,,Ne tak rychle," strážci kteří drželi prvního klečícího muže, mu sthli pytel z hlavy.

Byl to Sorin.

Jeho modré oči se prosebně dívali na Feyre, než zabloudily k Ilarii a tiše pronesl tři slova kterým mohla rozumět jen ona.

,,Tak to je lepší, pokračuj, milá Feyre. Dobře se bav."

,,Prosím," zašeptal.

,,Né! Nedělej to!"
Pustila jednu ruku z břicha Namid, aby jí mohla přikrýt ústa.
Ta sebou cukala ve snaze běžet za svým bratrance, ale Ilaria ji držela pevně.

Trhalo ji srdce vidět oba takhle, ale nemohla nic víc udělat.
To co slibovali, život po boku toho druhého daleko odsud se díky lidské havěti nemělo už uskutečnit.

,,Nedělej to. Prosím!" Jeho hlas přešel v křik, Ilaria odvrátila pohled když zahlédla jak mu Feyre vrazila dýku do hrudi.

Znovu zvedla hlavu až když uslyšela, jak první dýka dopadla na zem.

Po tváři jí klouzaly slzy, takže téměř ani neviděla.

Bylo to pro ní aspoň malé milosrdenství.

,,Výborně. Jen tak dál. Ach netvař se jako hromádka neštěstí, Feyre. Je to přeci zábava."

Předstoupila před druhou postavu, už teď Ilaria měla co udělat aby sama zůstala na místě a nebodla Feyre jednu z dýk přímo do srdce.

Stráže strhly pytel z hlavy i ženě.

,,Aliro," zašeptala nevěřícně, ta jako kdyby slyšela jak jí oslovila a otočila hlavou jejím směrem.

Přesto že se na Ilariu usmála, aby jí utěšila zatím co to byla ona, koho by měla utěšovat.

Otočila hlavu zpátky na Feyre a odříkala modlitbu.

I tentokrát zavřela oči a otevřela až když dýka dopadla na zem, do louže krve z těl jejích dvou přátel.

Namid sebou přestala cukat, Ilaria ji pustila a ona padla zem a zvracela.

Teď už přešla ke třetí osobě, u které Ilaria raději nechtěla vědět kdo je a tak otočila hlavou směrem na Amaranthu a Tamlina.

Kterému se stále třásli ústa, když se na něj dívala upřeně tak jí došlo že se mu nechvějí z Feyřiných slov ale smíchám.

Zděšeně tedy otočila hlavou aby si potvrdila že se nezbláznila.

Byl to Tamlin, kdo klečel před Feyre.

Na Tamlinově místě naopak stál Attor, který se společně s Amaranthou zlomyslně šklebil.

Podvedli jí.

,,Děje se něco?"

,,Ne...To není čestné," dostala ze sebe trahaně Feyre.

,,Čestné? Netušila jsem, že je vám lidem ten pojem znám. Zabij Tamlina a bude volný.
Pak ho budeš mít jen pro sebe."

Ilaria si promnula unaveně spánky.
Nikomu z nich před tím nedošlo, že Amarantha nikdy přesně neřekla jak Tamlina pustí.

Nachystala je všechny.

Znovu.

,,Pokud ovšem nemyslíš, že by bylo vhodnější zříct se vlastního života. Koneckonců, jaký by měl smysl, kdybys přežila za cenu toho, že ho ztratíš? Představ si ty roky, které jste spolu měli prožít... jenž nyní je budeš trávit v osamění. Jak tragické. Ačkoli jsi ještě před několika měsíci nenáviděla náš rod dost na to, abys nás pobíjela, zajisté svůj smutek snadno překonáš." Poklepala prsten, na kterém měla Jurianovo oko.

,,Jako Jurianova milenka."

Miryam.

Ilaria si na to jméno vzpomněla pokaždé když viděla ten prsten, malá část jí, opravdu velmi malá tu ženu nechápala jak mohla podporovat to co Jurian dělal.

Ale neznala tehdejší dění natolik, aby mohla někoho soudit když tam nebyla.

,,Nuže, co si vybereš, Feyre?"

Plynula minuta za minutou, během které Feyre se slzami v očích stála před Tamlinem a štěstí držela dýku.

,,Nedělej to Feyre," zašeptala Ilaria, která nechala Namid posazenou o jeden se sloupů a prodala se k místu kde byla jen malý kousek od obou dvou.

,,Miluji tě," řekla nakonec Feyre a než kdokoliv stačil zareagovat a bodla Tamlina.

Ten vykřikl když mu nůž zajel do těla, to jediné co mohla udělat bylo použít tu truchu moci a ostří navést ostří na kost aby nohlo proniknout hlouběji.

Teď přišla na řadu její teta, která vystoupila z davu tak aby si jí všichni včetně Amaranthy všimli.

,,Vyhrála," začalo se ozývat po celém sálu.
,,Propusť je," vykřikl kdosi další a Ilaria využívala příležitosti zmatku, takže přeběhla na stranu kde stál Rhysand.

,,Myslela sis, že když jsem se v souvislosti s hádanku zmínila o okamžité svobodě, že se to týkalo i mých úkolů? Pošetilý lidský blázne."

Amarantha pomalu sestoupila z trůnu, každý jí strachy okamžitě uhýbal ale ona se zajímala už jen o Feyre.

,,A ty. Ty. Tebe zabiju."

Ozval se podivný zvuk a Rhena společně s Rhysandem vykřikli, až pozdě si Ilaria uvědomila že ten zvuk už slyšela.

Praskání kostí.

Tentokrát to byly Feyřiny kosti, které praskali.

Ignorovala Amaranthy slova, která zanikli v hluku jejích vlastních myšlenek a zmatku kolem.

,,Tati!"
Nikdo tomu nevěnoval pozornost když Amarantha Rhysandem hodila o zem, rozběhla se k němu jak nejrychleji dokázala.

Rhena však byla první, když k němu poslala úponek své moci aby ho uzdravila.

,,Utíkej pryč," zachrčel když se k němu dostala, to však ignorovala.

Věděla že bude v pořádku, díky Rheně.

A čím její teta však nepočítala byl Idris, čekající až se Rhysand k němu otočí zády aby mohl jejího otce zabít.

Nikdy předtím nezabila.

Ale tentokrát to bude ona, kdo svého otce ochrání.

Zvedla sukni, pod kterou měla celou dobu uvázanou dýku.

Tu stejnou kterou jí bodl tehdy Dagdan, a kterou ona nyní chystala vzít poprvé život.

Než si jí skrčený Idris všiml, bylo pro něj až příliš pozdě.

Díky aspoň nějakému výcviku a práci v kuchyni, věděla moc dobře jak podříznout zvíře.

A to před ní nebylo nic jiného, než dobytek čekající na porážku.

Díky rychlým prstům stačil jeden pohyb, aby si ostří našlo cestu na něchráněný krk.

Idris se na ní vytřeštěně podíval, a ona nemohla odtrhnout zrak od tvora který se dusil vlastní krví.

Bylo jí jedno, že má všude na sobě jeho krev a v ruce drží zakrvácenou dýku.

Vždyť přeci měla něco cítit, když vzala život přeci.

Ale necítila nic.

Nechala Idrise tam kde spadl a běžela zpátky k místu kde předtím nechala svého otce, ten však už byl opět blízko Amaranthy.

Nevěděla co se stalo za tu chvíli kdy byla pryč od dění zde, ale bylo velmi blízko aby slyšela jak Feyre promluvila.

,,Láska. Odpověď na tvou hádanku, je láska."

A pak se ozvalo jen prudké křupnutí Feyřiny páteře.