Michal-
A tak mě napadá..nechtěl by sem Honza taky?
Povzdechnu si.
,,To asi nebude tak lehké.."
Nato se kluci ihned rozesmějou.
,,V noci nám nepřišlo, že by byl Honza nerozhodný." Řekne Pavel a já svoje dvojče pouze s rudou tváří probodnu pohledem.
,,Zkus to." Odpoví s úsměvem Tomáš.
Nevědomky si prohrábnu vlasy a podívám se na Toma.
,,Víš..nechceš to zkusit ty?" Zeptám se a sklopím pohled směrem zemi.
Ihned se zvedne a bez dalších slov zamíří k našemu pokoji.

Tomáš-
Nádech, výdech..
Zaklepu na dveře a čekám.
,,Ano?"
,,Kluku..to jsem já..otevři mi prosím."
Nečekám ani vteřinu a už mě zve dovnitř.
,,Co chceš?" Zeptá se po chvíli, co mezi námi vládne ticho, kdy vůbec nevím, jak začít.
,,Víš..chci se ti omluvit. Teď toho na tebe asi bylo moc a my jsme tomu teď tímto oznámením asi vážně nepomohli." Povzdechnu si.
,,Ale..ale však je to šílené! Jak dlouho jste spolu! A to se už chcete k sobě nastěhovat? A ještě k tomu tak daleko od Pardubic!? A ode mě?" Poslední větu řekne téměř neslyšně.
,,A ty by jsi snad nabídku na bydlení s Michalem odmítl?" Oplatím mu to stejnou ranou.
,,Ne..neodmítl." Řekne se sklopenou hlavou.
,,Tak vidíš." Řeknu s úsměvem.
,,Tak pojď. Jdeme dolů za klukama." Nabídnu mu ruku, kterou s mírným úsměvem přijme a společně míříme za klukama.
,,Tome?" Zastaví se Honza mezi dveřmi od ložnice a pustí mojí ruku.
,,Víš..já se ti chtěl jen omluvit, že jsem tak zmizel a všechno.
Jen..prostě..Praha a Pardubice jsou od sebe strašně daleko..A..já o tebe nechci přijít brácho."
Smutně se pousměje.
,,Nikdy o mě nepřijdeš kluku. To si pamatuj, ano?"
,,A teď pojď, kdo bude dole jako poslední je plesnivej banán !" Vykřiknu a rozběhnu se z pokoje s Honzou v patách.