Další kapitolka!
Enjoy!
Lucc♡
PS: Omlouvám se, že nevyšla v 17:00 ale až teď, ale bohužel jsem z práce přišla před chvilkou.

Honza-
,,A když už jsme u toho..Co vlastně děláš za práci?"
Zeptám se zvědavě a všimnu si jeho prudkého nádechu.
,, Jak jsem řekl, jsem architekt." Odpoví, ale mě se na tom něco nezdá.
,,Proč mi přijde, že mi neříkáš pravdu?" Zašeptám zklamaně.
,,Protože ti to nemůžu říct. Ne teď." Odpoví a sklopí hlavu.
Mezi námi nastane ticho.
,,Aha.." zašeptám smutně, slezu z parapetu, zalezu si do postele a ve vteřině usnu.

Michal-
Mám chuť křičet, vše mu říct. Ale nemůžu. Mám svoje pravidla.
A ty jsou od toho, aby se dodržovali. Povzdechnu si a taktéž slezu z parapetu, zavřu okno a políbím spícího Honzu ma čelo.
,,I když tě miluju..tak nemůžu..Promiň." zašeptám smutně a zamířím do obýváku.
V kuchyni si vezmu skleničku s lahví a pomalým krokem se přesunu do obýváku, kde po pár panácích usnu.

Další den ráno-
,,Brácho? Co tady děláš? Proč spíš tady?" Vzbudí mě zcela překvapený Pavel.
,,Asi jsem usnul" zamumlám a posadím se.
,,Ale to pořád nemění nic na tom, proč jsi sem v noci zamířil." Uchechtne se a podívá se na poloprázdnou lahev whiskey.
,,Stalo se něco?"
Povzdechnu si.
,,Nevěří mi toho architekta. A..když jsem se ho zeptal, jak to mezi námi je, tak řekl, že neví. Já ho ale miluju!" Začnou mě štípat slzy v očích.
,,Věř, že on je do tebe blázen taky." Vejde do místnosti Tomáš a dlouze si zívne a posadí se k nám.
,,Jenom je to pro něho nové. Musí si to urovnat v hlavě."
,,A ty jsi na tom jak?" Zeptám se zvědavě a sleduji jak se nenápadně otočil na Pavla a lehce zčervenal na tváři.
,,Je mi to jasné"
Ušklíbnu se a všichni se začneme smát.