Anna

Se sestrou jsme byli ve velmi dobré náladě a běhali jsme po nástupišti 9 a 3/4. Byli jsme malý holky takže proč ne? Bylo za 2 minuty jedenáct.

„Mám vás ráda zlatíčka," teta Ella.
„My tebe taky"
„A hlavně nám pište tře-" řekl už po třetí strejda Godrik.
„Já vím, třeba každý den. Mám tě ráda strejdo." já.

Rozloučili jsme se a my rychle zaběhli do vlaku. Ještě chvíli a ujel by. Procházeli jsme kupé a všechny byli plné. Došli jsme až nakonec vlaku a tam jsme našli poloprazdné kupé. Seděli v něm jen dva chlapci. První, na svůj věk poměrně vysoký, zrzavý kluk se cpal obloženými chleby a nás si vůbec nevšiml. Malý a vyzáblý kluk s černými vlasy si nás ale všiml. Dívali jsme se na sebe a on koukal i po Lence.

„Ahoj, můžem si přisednout?"
„Jo jasně," řekl ten zrzek a my si přisedli.
„ Já jsem Harry a to je Ron."
„Harry, Harry Potter? "
„Já ti to říkal, "řekl Ron s plnou pusou.

Smáli jsme se úplně všichni. Harry nakonec přerušil smích.

„Jo jsem Potter."
„Lenko! Neblbni, děda to přece psal v dopise, ať se chováme slušně."
„No jo sorry. Já jsem Lenka a to je Anča. Jsme Brumbálovy."
„Jakože Brumbálovy dcery?"
„Tak starý snad ještě nejsme. Je to náš děda."

Smáli jsme se jako blázni. Svěřili jsme se Harrymu, že jsme taky přišli o rodiče. Měli jsme toho hrozně moc společného. Z dětského povídání nás vyrušila stařenka. Byla obtloustlá a tvářila se velice mile.

„Dáte si něco drahoušci?"
„Mám svoje." Ron vytáhl z batohu obložené chleby.
„Počkat dáme si-"
„Dáme si všechno." vyrušila jsem Harryho objednávku.
„Od každého něco."

Milá stařenka nám prodala horu sladkostí. My jsme je znaly, ale Harry tolik sladkostí v životě neviděl. Vytáhl z koše Čokoládové žabky. A díval se na ně s nechutí.

„Nejsou to opravdové žáby, že ne?"
„Je to jenom kouzlo, ale pozor ať ti neu-" nestihl doříct Ron, protože Harryho žabka právě vyskočila z pootevřeného okna.

Ron se rozhodl přivést řeč na něco jiného a tak zkusil kouzlit.

„Hele ukážu vám kouzlo, naučil mě ho Fred. Tak javor, buk, lípa, platan, ať je tahle krysa zlatá."

Nic se nestalo, ale do dveří vešla brunetka s kudrlinami po celé hlavě a hrozně chytrým výrazem.

„Neviděli jste žábu? Jeden kluk Nevil ji ztratil. Jé ty děláš nějaká kouzla to se podívám."řekla a Ron zopakoval kouzlo.

Když jsme se společně zasmáli Ronovu nevydařenému kouzlu. Dívka, která se jmenovala Hermiona, jedním mávnutím hůlky zpravila Harrymu rozbité brýle.

Lenka
Jakási Hermiona právě zpravila Harrymu brýle.

„Asi bychom se měli převléknout do hábitů." navrhla jsem a všichni souhlasili.

Převlékli jsme se a vlak zastavil před obrovským jezerem.

„Prváci ke mě! Prváci ke mě! Jé ahoj Harry a vy musíte být Brumbálova děvčata."
„Jo to jsme a vy musíte být pan Rubeus Hagrid."
„Jo a říkej mi Hagrid. To pane mi nějak nesedí."

Hagrid nás odvedl k jezeru a my nasedli do loděk. Anna, Harry, Ron a Hermiona byli v jedné loďce, ale já se tam už nevešla. Sedla jsem si k někomu, kdo jak jsem později zjistila byl Draco, Crabbe a Goyl. Byli docela v pohodě, jenom Crabbe a Goyl byli hrozně tupí. Draco říkal, že děda je dobrej kouzelník, ale jinak je to starej blázen. Vím, že bych to neměla říkat, ale myslím, že má pravdu. Dracův táta je prý smrtijed. To je hustý.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Hrad zakrývala hustá mlha a působil děsivě. Připluli jsme ke břehu a Hagrid nás seřadil do dvojřadu. Odešli jsme do hradu. Vystoupili jsme po schodišti a před mohutnými bukovými dveřmi jsme se zastavili. Draco se šel zeptat Harryho jestli se nepřidá k nám. Harry ho ale posla pryč. Přišlo mi to docela nefér, ale mám je ráda oba.

„... budete zařazeni do jednotlivých kolejí..." říkala nějaká čarodějka, asi učitelka.

Vzala nás dovnitř. Všichni se na nás dívali. Došli jsme až před učitele. Na stoličce tam ležel Moudrý klobouk. Zpíval písničku o dobrých stránkách každé z jednotlivých kolejí. Po potom začala ta čarodějka číst jména.

„Lenka Laskorádová" ke klobouku přicupitala malá blondýnka.
„Havraspár" vykřikl klobouk.
„Ron Weasley"
„Nebelvír! "
„Harry Potter" sál zašustil vzrušením. Moudrému klobouku to dlouho trvalo, ale nakonec vykřikl.
„Nebelvír"

Hrozně dlouho četla McGonagalová jména a hrozně dlouho klobouk vykřikoval názvy kolejí. Když jsem zaslechla jméno své sestry, zpozorněla. Sál ztichl. Nikdo nevěděl o našem příjezdu. Klobouk se sotva dotkl Anniny hlavy a už vykřikl.

„Nebelvír! "

Brumbál se pousmál. V tu chvíli jsem věděla, že bych ráda byla v Nebelvíru se svými přáteli, ale měla jsem přátele (Dracův, Pansy, Crabbeho a Goyla) I ve zmijozelu. Ke zmijozelu mě to přece jen trochu víc táhlo. Čarodějka přečetla mé jméno a já si na hlavu narazila Moudrý klobouk.

„Á další Brumbálová. Určitě by si chtěla za svojí sestrou. Ale co to. Myslíš si, že máš na víc?" šeptal mi v hlavě hlas.
„Do Nebelvíru ne prosím."
„Jestli jsi si jistá, ať je po tvém. Ale máš větší nadání než tvá sestra. Mohla by si se stát ministryně kouzel.
„Ale to já nechci."
„Ať je to tedy zmijozel!"

Sál ztichl, Brumbál se naklonil a zamračil, jestli se mu to nezdálo. Byla to pravda.

Doufám že se vám to líbí. Určitě mi pište svoje názory a nápady jak to vylepšit. Omlouvám se za chyby :D