Jedna nedělní kapitolka navíc :3 Užívejte, děcka :3

Den poté, co se Kaguya usmířil s tím plavovlasým mladíkem, jehož potkal v baru a který mu byl až na to malé nedorozumění popravdě dost sympatický, mu v kapse od montérek zavibroval telefon. Zelenovlásek si zhluboka povzdechl, opřel se o násadu lopaty a hřbetem pravé ruky si setřel pot čela. Žlutýma očima se nejprve zadíval na nebe, které bylo naprosto bez mráčků, ale na němž už od rána pražilo sluníčko, jako kdyby byli někde na Sahaře, nebo co. Na vteřinu sklopil pohled a zadíval se na prozatím odvedenou práci firmičky, ve které pracoval. Zahrada Uchihů byla opravdu obrovská a kdyby mu jí někdo ukázal na pouhé fotografii, patrně by si myslel, že jde o nějaký zámecký park. Když se ale se zájmem zahleděl na nedalekou vilu postavenou v krásném evropském stylu, nakonec jen nakrčil obočí. On to tak trochu vlastně zámek byl. Když se tak díval kolem a okolo, všechno vypadalo naprosto fantasticky a upraveně - jasná známka toho, že majitelé se o svůj domov dobře starali, nebo si minimálně platili dost personálu na to, aby to jiní dělali za ně.

Jejich úkolem bylo rozšířit jezírko, které se dle informací jejich klientů na pozemku nacházelo již několik let, ale dle Mikoto, manželky Uchihy Fugaka, bylo "moc malé" a potřebovalo malou změnu. Když to tady Kaguya viděl ten první den, musel uznat, že vše v současné podobě vypadá opravdu nádherně a on sám by na tom nic neměnil, ale zároveň si na fakt, že bude po delší době pracovat zase na něčem tak zajímavém a navíc v tak úchvatném prostředí, rozhodně nestěžoval. Navíc to vypadalo, jako kdyby Vesmír vyloženě chtěl, aby sem byl ze všech zaměstnanců poslán zrovna on a zbytek z jeho skupiny, aby zas a znovu narazil na toho zajímavého, i když lehce výbušného mladíka, jehož potkal tenkrát v baru.

Stačilo, aby si na něj vzpomněl a koutky úst se mu jemně roztáhly v nepatrném úsměvu. Potěšilo ho, že si Naruto vzal jeho slova k srdci, omluvil se mu a pokusil se podívat se na věc i z jeho strany.

,Škoda,' projelo mu při té myšlence hlavou a před očima se mu na vteřinu ukázal obraz jeho zlomyslného dvojčete, že promluva do duše nefunguje u všech, u kterých by to bylo potřeba.'

Nakonec jen obraz Zetsua z hlavy vyhnal, pomyslně nad ním mávnul rukou a konečně pravačkou zašmátral v kapse, jen aby o vteřinu později vyndal telefon, aby zjistil, kdo mu všehovšudy vlastně píše. Kdyby se měl přiznat nahlas, tak trochu doufal, že mu píše zlatovlasý student - přece jenom mu na sebe dal svoje telefonní číslo a podle toho, jak se tvářil, když se loučili, to vypadalo, že mu to udělalo radost. Když však mobil odemknul jednoduchým gestem a žlutýma očima rychle vyhledal ikonku zpráv, se zklamáním zjistil, že nemá žádné nové SMS upozornění.

"Možná, že prostě jen zapomněl," zamumlal si sám pro sebe nahlas a několikrát zamrkal, "Říkal přece, že jede s kamarádama. Určitě se dobře baví a nemá čas na to, aby si s někým dopisoval. Ještě ke všemu, když by mu telefon kdykoliv mohl spadnout do řeky."

I tak ale nemohl potlačit osten zklamání, který si prorážel cestu jeho nitrem. Už to bylo vážně dlouho, co s někým naposledy randil a co měl naposledy nějaký vztah. Naruto ho zaujal už na první dobrou - jeho hluboké modré oči, zlatavé vlasy i vřelý úsměv, který nosil na obličeji, roztažený od ucha k uchu. Vypadal jako ztělesnění anděla, kterého by si každý mohl jenom přát. Moc dobře věděl, že jeho vlastní vzezření nebylo úplně nejpůvabnější, ale když se s ním student bavil bez všech možných poznámek na jeho barvu vlasů, či očí a v některých chvílích po něm dokonce házel flirtovní úsměv, nemohl jinak, než ho nechat pláchnout. A to dokonce ani potom, jak to Zetsu všechno zkazil. Nyní se mu naskytla druhá šance a on ji rozhodně nehodlal promrhat.

Zhluboka se nadechl, vytěsnil všechny tíživé myšlenky a donutil se široce se usmát. Tím, že tady bude smutně depkařit, ničeho nedosáhne. S tím rozhodnutím hodil všechny pochybnosti za hlavu, jedním kliknutím prstu otevřel ikonku messengeru, u něhož se mu ukázala červená jednička, značící, že má nějaké nové upozornění a nakrčeným obočím se zadíval na svou malou ikonku v levém horním rohu. Rychle ji rozklikl a s podivem zjistil, že má jednu novou žádost o zprávu.

"Hm?" zamručel a než na danou možnost kliknul, několikrát zvědavě zamrkal.

Naruto Uzumaki: ,Vím, že jsi mi dal svoje telefonní číslo, abych ti napsal, ale usoudil jsem, že nejsme v roce raz dva, abych ti psal SMSku. Snad nevadí, že jsem si tě našel takhle ;) :3

Kaguya naprázdno otevřel pusu, když si tu zprávu přečetl a jeho srdce se zběsile rozbušilo. Jak to tak vypadalo, mladík na něj přece jen nezapomněl, což jeho nitro naplnilo neskonalou euforií. Ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu, když mu konečně došlo, že se na něj Naruto nevykašlal a že možná, ale vážně jen možná, měl opravdu vážný zájem s ním zůstat v kontaktu. Na nic tedy nečekal a rovnou se dal do sepisování zprávy.

Kaguya Ootsutsuki: ,Vůbec mi to nevadí, právě naopak. Bavíte se s přáteli dobře?'

Zatímco čekal, než mu druhý odpoví, najel si skrz jeho fotku přímo na jeho profil a chvíli na něj zíral, než klikl na tlačítko "Přidat do přátel", doufaje, že to nebude vypadat, že je snad moc hrrr, nebo co. Když se mu však o vteřinu později v aplikaci facebooku ukázalo, že Naruto jeho žádost přijal, potěšeně se zazubil. Znovu přejel na jejich společnou konverzaci a v momentě, kdy se zadíval na fotku, co mu Naruto poslal, se mu zadrhl dech.

Na fotografii byl on s tím černovlasým klukem, patrně Sasukem - mladším synem jejich klientů -, kde společně stáli u tmavě modré kánoe, pouze v plavkách a přátelsky se objímali. Kaguya se zastyděl, když žlutýma očima přejížděl po Uzumakiho tmavých bradavkách, vypracovaných břišních svalech a po tenké cestičce z plavých chloupků táhnoucím se od pupíků až dolů na místo ukryté pod plavkami.

Zelenovlásek nasucho polkl a znovu si hřbetem dlaně setřel pot z čela. Zdálo se mu to, nebo se tady ještě víc otepilo, pokud to teda kvůli vysokým letním teplotám bylo ještě vůbec možné?

,Ani na to nemysli,' vynadal si v duchu, ,na tohle půjdeš pomalu. Nejsi Zetsu, aby bylo jeho tělo to první a vlastně jediný, co by tě zajímalo. Ten kluk je fajn, tak by sis to neměl podělat!'

S tou myšlenkou se uklidnil a opět se dal do odepisování.

***

I přesto, že byl blondýn na vodě s přáteli, si od té doby s Kaguyou psát nepřestal, ba naopak byli v kontaktu v podstatě každý den, když to bylo možné. Zelenovlasý hádal, že měl Naruto telefon téměř celý den vypnutý, protože mu psal hlavně ráno a večer, ale vůbec mu to nevadilo. Byl rád za každou zprávu a fotku, kterou od něj dostal a vždycky se těšil, až si s ním, alespoň takhle přes chat, bude moct popovídat.

Čtvrtého dne od jeho odjezdu, kolem dopoledne, posedával Kaguya v kuchyni na barové židličce u kuchyňského ostrůvku a s úsměvem na rtech si s ním znovu psal.

Kaguya Ootsutsuki: ,Už se vám to krátí, že? :)'

Naruto Uzumaki: ,Jo, hrozně to uteklo. Všichni mi budou chybět, ale určitě se ještě během prázdnin uvidíme. Naštěstí mám důvod, proč se vlastně domů i těším... ;)'

Žlutoočkovo srdce se rozbušilo jako splašené. Pokud se tohle nedalo nezvat flirtováním, tak už vážně nevěděl co. S širokým úsměvem se mu chystal odepsat, když ho z toho vyrušil známý hlas.

"Tak povídej, kvůli komu se tlemíš jak měsíček nad hnojem, hm?" ozvalo se těsně za ním pobaveným hlasem a o vteřinu později se přímo před něj postavilo jeho starší dvojče s úšklebkem na rtech. Zetsu se posadil k ostrůvku přímo naproti němu, hřbetem dlaní si podepřel bradu a několikrát na něj svůdně zamrkal. "No?"

Kaguya se kousl do rtu a uhnul pohledem. "T-to tě nemusí zajímat," vykoktal a doufal, že ho bratr nechá na pokoji. Něco mu říkalo, že kdyby se dozvěděl, s kým si vlastně píše a buduje něco, co se v budoucnu přemění na nějakou formu vztahu, vůbec by se mu to nelíbilo. "Taky se tě neptám, s kým randíš, nebo s kým si píšeš."

Zetsu mykl rameny, jako kdyby ho to vůbec netrápilo.

"Nikdo neřekl, že se ptát nemůžeš..."

Mladší se zamračil. "Asi nemám takový zájem jako ty, cpát se někomu do soukromí."

Jeho věrná kopie, jen s tmavšími vlasy a očima, jen protočila panenkami. "

Ty toho naděláš," zabručel, než rukou rychle vystřelil k jeho telefonu a sebral mu ho.

"Hej!" zařval na něj Kaguya, ale to už Zetsu s úšklebkem vstal a začal pochodovat po kuchyni, aby ho druhý nechytil a telefon si zase nevzal zpět.

"Naštěstí mám důvod, proč se vlastně těším domů," zapitvořil se s chechotem, když četl poslední zprávu a jen zavrtěl hlavou, "No ne, brácho, neříkej, že zrovna ty jsi někomu učaroval."

V ten okamžik mu telefon zavibroval, jak Kaguya obdržel další zprávu a Zetsu se do konverzace znovu zvědavě zadíval. "No helemese, posílá ti i fotečku," zasmál se a otevřel ji, avšak když to udělal, strnul na místě a tělem mu projela vlna šoku z toho, když uviděl, s kým si jeho mladší bratr vlastně píše, a absolutně ho přešel všechen smích.

To dalo jeho sourozenci příležitost mu telefon vytrhnout, vzít si ho zpátky a přitisknout si ho na hrudník tak pevně, jako kdyby chránil něco opravdu cenného. S lehkým nádechem napětí a nervozity se zadíval do Zetsuova zaraženého obličeje.

"T-tohle jsi neměl vidět!"