Od oné události uplynuly bezmála dva měsíce. Teplé září se pozvolna překlenulo v o něco chladnější říjen, který dal rychlostí blesku přednost měsíci listopadu. Semestr byl v plném proudu a jelikož byli oba v posledním ročníku, měli opravdu hodně povinností a museli se soustředit zejména na studium. Jak Sasuke, tak Naruto byli zrovna nezadaní, protože plavovlásek se z posledních událostí ještě zcela nevzpamatoval a Sasuke s Ino se opět rozhodli, že by si měli dát pauzu, měli na to spoustu času. Ponořili se do učení pečlivěji než kdy jindy a navzájem se hecovali a podporovali, aby měli dostatečnou motivaci. Z toho důvodu se stalo, že plavovlásek po chvíli Sasukeho dohnal a měl téměř podobné studijní výsledky jako on.

Uchiha byl rád, že si jeho nejlepší přítel našel nějaké rozptýlení, ale popravdě by byl radši, kdyby od své zarputilé posedlosti občas ustoupil a šel se s ním taky na chvíli pobavit. Od doby, co se to mezi ním a dvojčaty tolik pokazilo, měl pocit, že jej téměř neviděl se usmívat. Dříve usměvavý, veselý mladík s věčně dobrou náladou byl ten tam a nahradil ho jeho pouhý stín. Již několikrát se ho snažil přesvědčit, aby si s ním někam vyrazil se pobavit a poznat někoho nového, nebo si užít večer jenom s ním, pokud ještě nebyl připravený, ale blondýnek se z toho vždycky vymluvil nebo jinak vykroutil a zůstal doma.

Sasukemu to nepřišlo správné. Vadilo mu, vidět svého nejlepšího kamaráda, jenž se spíš dal počítat za jeho dalšího sourozence, smutného, zaraženého a bez jiskřiček v očích, jimiž dříve oplýval. Jednoho obzvlášť chladného sychravého, listopadového dne, toho, kdy zima a vlhko zalézá člověku pod oblečení rychleji, než by se mu líbilo, se na to již nemohl koukat, a tak vyrazil do místního supermarketu, aby nakoupil nějaký alkohol a dobroty na mlsání. Uzumaki si už potřeboval trošku od studia vydechnout, a tak jej nenapadlo nic lepšího, než tajně pozvat několik jejich přátel ze střední, nakoupit nějaké pohoštění a udělat menší akci v jejich společném bytě.

Něco mu říkalo, že Naruto takové překvapení nakonec ocení a konečně se po dlouhé době pořádně pobaví.

Bylo asi půl páté odpoledne, když s poloplným nákupním košíkem projížděl kolem sekce s alkoholem a přemýšlel, co dobrého by si mohli dát. Několik okamžiků si v hlavě dělal pomyslný seznam, co jim v partě chutná nejvíc, než sáhnul po dvou basách piva, jednom rumu a jedné vodce. Pivo nikdy nikoho neurazilo a co se týkalo tvrdého, postačí, když se ještě staví pro colu a džus, aby si ty větší dámičky mohli namíchat nějaký drinčík. S lehkým úsměvem na rtech, který světu ukazoval jen málokdy, se chytil košíku, rozešel se a chystal se zabočit doprava do další z uliček, když se v další vteřině ozvala hlasitá rána a Sasuke sebou prudce trhnul.

V dalším momentě, když se konečně z nárazu vzpamatoval, několikrát zamrkal a černým, naštvaným pohledem se zadíval přímo před sebe, avšak v té samé vteřině strnul na místě a srdce mu několik úderů vynechalo. Přímo před ním stál zelenovlasý vysoký muž a mračil se na něj jako bůh pomsty.

"Neumíš dávat pozor?!" vyjel na něj druhý návštěvník obchodu.

Sasuke znovu mrknul, načež si pohrdavě ušklíbl.

"Původně jsem se chtěl zeptat, kterej z vás dvou vlastně seš, ale když se na tebe tak dívám, vlastně to ani není těžký uhodnout," zpražil ho arogantním tónem, cítě, jak se mu začíná vařit krev v žilách.

Přímo před ním stál Zetsu, ten, kvůli němuž se Naruto v posledních měsících tak moc trápil. Sasuke si ohledně toho nedělal velké naděje. Tak nějak tušil, že blondýnek byl do něj stále zamilovaný a i to byl jeden z důvodů, proč si nechtěl nikam vyjít a přijít na jiné myšlenky.

"Zato o tobě nemám páru, kdo vlastně seš, tak se mi laskavě kliď z cesty," procedil tiše mezi zuby starší muž a probodnul tmavovláska naštvaným pohledem.

Sasuke si pohrdavě odfrkl a oběma rukama se opřel o košík. Na obličeji mu vyvstál zčásti chladný, zčásti pobavený výraz. Neměl chuť na nic jiného, než seřvat toho parchanta na tři doby a pak mu vrazit pár ran pěstí. Nic jiného si podle něj nezasloužil.

"To by se ti hodilo, co," uchechtl se, "Ty jsi vlastně moc rád, když od sebe můžeš každýho odehnat, aniž bys přiznal vlastní vinu."

Druhý se zarazil, načež se na něj zadíval stylem, zda mu náhodou nehráblo.

"Co to tady kurva meleš, ty magore?" nechápal a znovu si ho přejel zmateným pohledem.

Uchiha si zhluboka povzdechl, pomalu obešel košík a s rukama složenýma na hrudi se postavil přímo před něj. Starší Ootsutsuki byl o několik čísel vyšší, než on a kvůli jeho zvláštnímu vzezření z něj šel strach, ale on se ho nebál. Naopak děkoval Jashinovi, že na něj narazil. Tuhle chvíli si představoval už opravdu dlouhou dobu a už se nemohl dočkat, až mu všechno vmete do tváře.

"Minimálně u Naruta se ti to hodilo, co?!" zavrčel na něj a v momentě, kdy zmínil jméno svého nejlepšího přítele, viděl, jak druhý na moment šokovaně, téměř až zděšeně zamrzl, načež se mu v hloubkách objevil záblesk poznání.

"Ty seš ten jeho kámoš," hádal.

Sasuke se hraně uchechtl. "Bingo. To jsem přesně já," přisvědčil a čekal, jak bude druhý reagovat, zda projeví alespoň malinký zájem o jeho osobu, nebo se zeptá, jak se má, ale Zetsu po pár vteřinách tíživého ticha jen mykl rameny a ušklíbnul se.

"I kdybys byl jeho babička, je mi to fuk. Teď uhni, rád bych si nakoupil. A nerad bych ti přitom rozjezdil ten tvůj dokonalej ksichtík."

Sasuke zaskřípal zuby a i přesto, že byl žlutooký mnohem vyšší, než on, bezmyšlenkovitě ho chytil za tričko a se vzteky sevřenými zuby ho přirazil na regál s limonádami.

"Tak hele, ty jeden debílku! Nelíbil ses mi už od samýho začátku a popravdě jsem mnohem víc fandil tvýmu bráchovi, protože to je aspoň slušnej člověk, ale Naruto z nějakýho záhadnýho důvodu propad tobě! Lákal jsi ho k sobě i přesto, že chodil s tvým bráchou a to, cos předváděl, by se někde mohlo považovat za sexuální obtěžování!" vyštěkl na něho.

Zetsu zavrčel a pokusil se mu vyškubnout, ale nepodařilo se mu to. Z toho maníka sálala zlostná energie, div se neklepal vzteky, a zásobovala jeho tělo adrenalinem.

"Nijak extra se nebránil!" procedil skrze zaťaté zuby.

"A koho to kurva zajímá?!" nechápal Sasuke, "Tys to zaprvý neměl hlavně vůbec dělat! Akorát jsi udělal Narutovi v hlavě guláš! Zamiloval se do tebe a věděl, že to nebude mít jednoduchý a ano, udělal sice chybu, ale sakra...!"

Konečně ho pustil a udělal krok vzad, stále ale nechápavě vrtěl hlavou.

"Tys nikdy žádnou chybu neudělal? Nikdy jsi nepokazil nic, co by sis strašně přál vzít zpátky?" naléhal na něj dál, "slíbil jsi, že ho nenecháš udělat chybu, ale místo, abys ho podpořil, když se Kaguya vrátil, vybodl ses na něj!"

Zetsu zčervenal vzteky. "Chtěl jsem mu nechat trochu prostoru, protože jsem myslel, že to vyřeší!" vyštěknul a rozhodil rukama do vzduchu.

Kolem nich se pomalu, ale jistě začali shlukovat lidé, ale oba dva to ignorovali.

"Je to dospělej chlap, nenapadlo mě, že to posere!"

Tmavovlásek mu zapíchl prst do hrudi. "Byl to mladej zamilovanej kluk, kterýho jsi postavil mezi sebe a svého bratra a nepomohl mu ukázat správnou cestu! Zalekl se, udělal chybu a jo, posral to, ale snažil se to okamžitě napravit! Sypat si popel na hlavu! Chtěl se omluvit vám oběma a nečekal, že mu skočíte kolem krku, ale taky si nezasloužil takovýhle zacházení. Minimálně od tebe ne!" zařval, načež se několikrát zhluboka nadechl, stáhnul ruku a na moment se otočil k přihlížejícím. Někteří z nich již vytahovali telefony a vypadalo to, že si jejich scénu chtějí zdokumentovat. Tišším hlasem již dořekl: "Vypadněte. Tady není nic k vidění!"

Když se ostatní s remcáním konečně začali rozcházet pryč, Sasuke zavrtěl hlavou a znovu Ootsutsukiho probodnul hněvivým zrakem.

"Čekal bych, že po tom, jak moc jsi mu vymýval mozek, po tom, jak jsi viděl, že je z tebe hotovej, se aspoň po čase ozveš, jestli je v pořádku."

"Proč by jako nebyl?" odsekl Zetsu.

Mladší zaskřípal zuby. "Protože v ten den, cos ho poslal do hajzlu, zkolaboval na tom vašem podělaným kopci, vysílenej, hladovej a dehydratovanej. A bůhví, jak by to dopadlo, kdybych mu ten večer nevolal a nenašel ho!" odsekl mu tak hnusně, že by se nedivil, kdyby mu jednu vrazil.

On se ale jen zarazil a několikrát překvapeně zamrkal.

"To jsem nevěděl," poznamenal.

Sasuke se pohrdavě uchechtl.

"Tak teď už to víš."

Na moment se mezi nimi rozhostilo ticho, během něhož na sebe jen zlostně zírali.

"A... a jak je na tom?" zeptal se po chvíli ticha starší z dvojčat.

Uchiha mykl rameny. "Do toho je ti momentálně pěkný hovno. Ale bez tebe se stejnak bude mít líp. Tak si laskavě najednou nehraj na to, že tě to zajímá. Radši běž dělat to, co ti jde nejlíp - loudit bráchovi jeho partnery."

Vyšší se k němu o krok přiblížil a temně zavrčel. "Nebýt na veřejnosti, už dávno bych ti dal přes držku, ty jeden arogantní hajzle!" procedil.

Sasukemu se na tváři rázem objevil šťastný úsměv. "Možná jsem arogantní hajzl, ale popravdě, je mi to u prdele. Klidně mi tu hubu rozbij. Naruto mi stojí za to, abych se za něj pral. Je to moje rodina, dal bych za něj ruku do ohně a tys mu ublížil!" zasykl tiše.

"A myslíš, že on mě ne?!"

"Nemyslím. Já vím, že jo. Ale aspoň se snažil to napravit. Ty ses nesnažil vůbec. A to mi k tomu, abych tě nesnášel, stačí," řekl jen, načež se od něj oddálil a sjel jej nechápavým pohledem, "nechápu, co na tobě Naruto viděl, absolutně nedokážu pobrat, co viděl v tobě, ale celá ta eskapáda s vámi dvěma ho úplně zničila. Víš... víš, možná mám pocit, že je vlastně dobře, žes ho zazdil. Jednou se z toho dostane a najde někoho, kvůli komu se bude zase usmívat, ale kdyby zůstal s tebou... Jashin ví, jak by to dopadlo."

Jakmile z něj ta slova splynula, cítil se Sasuke o tisíc procent líp. Jelikož už neměl nic dalšího, co by mu mohl říct, naposledy ho provrtal pohledem a bez jediného slova odešel pryč. Limonády holt koupí v jiném obchodě. A sladkosti. A rameny. Hromadu, obrovskou kopu ramenu, aby svému nejlepšímu příteli udělal radost a alespoň na malý moment viděl v jeho očích stopy po jeho starém já. Pro to obětuje klidně i svou ledovou, cool pózu, kterou si tak pečlivě pěstoval.

Protože Uzumaki Naruto, jeho nejlepší přítel, mu za to stál.