Druhý den dopoledne sešel Kaguya ze svého pokoje dolů do kuchyně, aby si začal připravovat oběd. Odpoledne se spolu s ostatními z týmu měli jet podívat na jednu zahradu s domkem nedaleko Travnaté, patřící jednomu z místních členů městské správní rady. Jeho žena byla dle všeho již dlouho nespokojená se stavem a úpravou pozemku a přála si, dát jej alespoň trochu do pucu. I přesto, že zelenovlásek a ostatní jeho kolegové dokončili poslední zakázku celkem nedávno a volna si protentokrát zrovna moc neužili, vůbec mu to nevadilo. Po schodech dolů kráčel s úsměvem ve tváři a měl co dělat, aby si nezačal spokojeností výskat, nebo rovnou poskakovat jako malé, šťastné a nadšené dítě.

Rychlým krokem a s jiskřičkami ve žlutých hloubkách došel až do kuchyně, kde se setkal se svým starším bratrem. Jeho dvojče zrovna stálo před odkapávačem na nádobí s utěrkou v ruce a utíralo právě umyté hrnky, talíře a sklenice na víno. Za normálních okolností by si Kaguya jen otráveně povzdechl a protočil oči nad faktem, že má Zetsu očividně dost času na to, aby šel do práce, ale tentokrát nad tím jen pomyslně mávnul rukou. Měl skvělou náladu a nehodlal si jí zkazit takovým břídilem, jako byl zrovna druhý zelenovlásek. Když se jejich tolik podobné, avšak přesto dosti odlišné hloubky střetly, Kaguya se na něj mile usmál, obešel kuchyňský ostrůvek a vyrazil k lednici, aby si začal vyndávat přísady na "rychlé špagety", aneb "co dům dal", jak tomu s oblibou říkávala jejich matka.

"Pche, skvělý. Akorát jsem to dodělal a ty to všechno zase zasviníš," odfrkl si Zetsu, který už od pohledu vypadal, že rozhodně nemá dobrou náladu.

Kaguya se zamračil. "Co ti zase přeletělo přes čumák?" zamručel otráveně, "Zas se tváříš, jako by ti uletěly včely."

Zetsu se k němu otočil, zády se opřel o linku a prohlédl si ho od hlavy až k patě. "Zato ty se tlemíš jak měsíček nad hnojem," zhodnotil zamračeně, "Co se stalo tak skvělýho, jestli se můžu zeptat?"

Jakmile mu ta slova splynula z úst, všechny Kaguyovi počínající chmury se rázem rozplynuly a v obličeji se mu opět objevil šťastný, poblázněný výraz. Trvalo to jen malou vteřinu, než si vzpomněl na události předešlého večera, ale jakmile se tak stalo, srdce mu nadšeně zaplesalo, až to vypadalo, že mu každou chvíli prorazí hrudní koš a odcestuje kamsi do neznáma.

"No, původně jsem se nechtěl chlubit," zazubil se mladší zelenovlásek, "ale když už na to přišla řeč, tak ti to řeknu...".

Na malý moment se odmlčel a několikrát zamrkal.

"... včera jsem se spolu s Narutem poprvé vyspali. Bylo to-"

Dřív, než stačil mladší Ootsutsuki dokončit větu, místností se ozval nepříjemný tříštivý zvuk toho, jak druhému muži praskla v ruce sklenice od červeného vína. Zahradní architekt sebou prudce škubl, jak se leknul a snad ze strachu, snad čistě automaticky přispěchal k bratrovi a chytil ho za zápěstí ruky, jejíž zkrvavené prsty ještě stále svíraly to, co ze sklenky zbylo. S šokovaným výrazem ve tváři k sobě jeho dlaň přiblížil a znepokojeně se zadíval na drobné ale hluboké krvácející ranky, které mu v kůži sklo zanechalo.

"Zbláznil ses?! Chceš se podříznout, nebo co?" vyjel na staršího Kaguya a šokovaně se mu zadíval do obličeje, když rázem na míst ztuhnul.

Zcela ignoroval fakt, že krev vytékající z bratrových ran ulpívá i na jeho prstech a v pravidelných intervalech odkapává na zdobené dlaždice na podlaze. Jediné, co jej v ten moment zajímalo, byl jeho podivný kamenný výraz v obličeji, který s každou přibývající vteřinou vrásnily první známky emocí, které se nedaly popsat jinak, než jako absolutní a nervy drásající vztek. Z nazelenalých očí mu sršelo něco, co u něj ještě nikdy v životě neviděl a kdyby se měl přiznat, už ani vidět nechtěl. Díval se na něj, jako kdyby ho ani neznal, jako kdyby to pro něj byl úplně cizí člověk, což v něm probouzelo jakési podivné mrazení kolem páteře a divné, nepříjemné tušení. Tušení, které měl už v tu chvíli, kdy byl pracovně v Suně a Naruto mu nějakou dobu neodepisoval. Jakmile na to pomyslel, odmítavě zavrtěl hlavou. Ne. To spolu určitě nesouviselo. Nemohlo.

"Zetsu...?" začal znovu, ale dřív, než stačil říct cokoliv dalšího, jmenovaný se mu prudce vytrhnul, nedbaje na to, že mu jednotlivé drobné střípky dělají v dlani pěknou neplechu, a několika dlouhými kroky se odporoučel přímo ke dřezu, aby si na poranění mohl pustit chladnou vodu.

Stál k mladšímu sourozenci otočený zády, nechal si na ruku proudit studenou vodu, zatímco druhou zatínal v pěst v chuti, pořádně do něčeho praštit. Krátké nehty si zarýval do dlaně, aby se alespoň trochu uklidnil, ale zrovna dvakrát se mu to nedařilo, stejně jako zpracování informace, kterou na něj Kaguya před malou chvilkou vybalil.

Kaguya se vyspal s Narutem.

Naruto se vyspal s jeho bratrem.

Jak se to, do hajzlu, mohlo jenom stát?! Po tom všem, co spolu za těch pár týdnů zažili?! Po všech těch řečech o tom, jak ho chce poznat? Po všech těch dotecích a polibcích, které si vyměnili? Po tom, co se po dlouhých letech rozhodl, začít někomu důvěřovat a svěřit se mu? Zetsu silně stiskl zuby, až o sebe zaskřípaly. Moc dobře cítil v zádech Kaguyův pohled a dokonce zaznamenal i jeho pokus o konverzaci, ale momentálně se na ani jedno z toho nedokázal soustředit. Poté, co se jeho bratr vrátil z pracovní cesty dřív, než měl, mu bylo jasné, že jim do jejich plánů hodí vidle. Na Naruta ale nepospíchal, ani ho nijak neuháněl, ba naopak chápal, že krok, který musí udělat, ho bude stát všechny psychické a fyzické síly a že možná chvíli potrvá, než se s jeho mladším bráškou rozejde.

Avšak to, že udělá úplný opak, nečekal ani za nic. Co ho k tomu, pro Jashina, přimělo? Rozmyslel si snad svoje rozhodnutí, nebo byl takový srab, že ho nedokázal zastavit a než aby mu ublížil, raději se poddal? Popravdě netušil, ale nyní měl tak nějak pocit, že už to ani vědět nechce.

"Zetsu, co se stalo?" odhodlal se znovu zeptat Kaguya, ale neudělal k němu jeden jediný krok.

Jmenovaný se po chvilce s cynickým úšklebkem ve tváři otočil a znovu přejel bratra nenávistným pohledem. I přesto, že moc dobře věděl, že jeho chyba to nebyla, nemohl si pomoct. Jeho přítomnost ho momentálně stála všechno sebeovládání.

"Co myslíš, že se stalo, hm?" vyplivnul na něj skoro, cítě, jak to v něm začíná s každou další vteřinou stále víc a víc vřít, až nemohl jinak, než udělat k němu pár kroků zpět, vytyčit se nad ním jako bůh pomsty a zčásti zlostně, zčásti pobaveně se uchechtnout, "řekni mi, sténal tvoje jméno, když jsi ho píchal?"

Kaguya naprázdno otevřel ústa. "Cože?" nechápal, respektive doufal, že nechápe a že ono stále sílící špatné tušení, které mu našeptávalo, že se stalo něco nehezkého, se jen mýlí.

Druhý jen zavrtěl hlavou, lehce se k němu naklonil a pln zlosti, bolesti a přehršle dalších pocitů mu zašeptal do ucha. "Protože to moje sténal, když jsem si ho bral," zavrněl jedovatě.

Trvalo setinu sekundy, během níž se oči mladšího dvojčete zeširoka rozevřely a spodní čelist povadla, než mu došlo, co se mu to tady Zetsu právě snaží říct a další vteřinu, než plně vstřebal fakt, že špatné tušení, které před časem během svého pobytu v Suně a také to, co cítil před malou chvilkou, nebylo jen tušení, ale smutná a tvrdá realita toho, že zatímco nebyl doma, jeho sobecký, arogantní a nenávistný bratr se zase jednou rozhodl, zničit mu to jediné štěstí, které měl. Jako kdyby v ten moment zcela opustil své typické, nenásilné a nekonfliktní Já, se zcela vykašlal na to, že je jeho sourozenec zraněný, prudce se napřáhnul a jednou dobře mířenou ranou pěstí se mu trefil přímo do obličeje.

Zetsu překvapeně udělal několik kroků zpět, až se zády zasekl o hranu linky, několikrát překvapeně zamrkal a do dřezu odplivnul kus slin s příměsí krve, která mu tekla ze rtu, a uchechtl se.

"Nemůžu uvěřit, žes měl dostatečně velký koule na to, abys mi jednu vrazil," zasmál se.

Kaguya rudný v obličeje vztekle zavrčel. "A já nemůžu uvěřit tomu, že je můj jedinej brácha taková sobecká píča, že mi musí sebrat všechno, co se mi podaří získat!" zahřímal, "Řekni mi, tos fakt nedokázal překousnout, že měl zájem o mě a ne o tebe?!"

Na moment se odmlčel, sám zavrtěl hlavou a odevzdaně se rozesmál.

"Teď už se nedivím, že byl včera celou dobu tak mimo, jako tělo bez duše!" zachechtal se, "Myslel jsem, že je jenom nervózní, ale tohle by mě v životě nenapadlo! Jak jsem si jenom mohl myslet, že ho tu můžu nechat osamotě, když po něm paseš už od samotného začátku a nejsi schopný se přenést přes to, že chce být se mnou?! Prostě jsi to musel udělat, co?! Musel jsi ho mít dřív, než já, musel jsi ho donutit-"

Zetsu si otřel krvácející ret do předloktí. "Tak abys věděl, nějak extra jsem ho nutit nemusel," skočil mu vrčivě do řeči.

"Přestaň mi lhát! Vždycky všechno poděláš, zkazíš všechno, na čem mi záleží, protože závidíš a tohle není žádná zkurvená výjimka!" rozjel se Kaguya.

Zetsu si odfrknul a nakonec jen zavrtěl hlavou. "Hele víš co," zamručel zcela otráveně, "už toho mám fakt plný zuby a tohle je jenom poslední kapka. Nebudu se ti tu obhajovat, nikdy jsem to nedělal a dělat nebudu. Tak se Uzumakim třeba udav, mě už je ten kluk stejnak u prdele!"

S těmi slovy, krvácející rukou a rtem se sebral a odešel do koupelny, aby se ošetřil a nechal tam tak svého bratra stát zcela samotného a zničeného. Sám na tom však nebyl o nic lépe.