Naruto zůstal v šoku oněměle stát a cítil, jak se veškerá dobrá nálada uvnitř jeho nitra hroutí jako domeček z karet. Jasně, moc dobře přece věděl, že Kaguya se za pár dní vrátí a že bude muset vymyslet, jak přesně mu dá najevo, že tudy cesta nepovede, jelikož k němu nechová tak silné city, jak si dříve myslel, ale předpokládal, že má ještě pár dní aby mohl něco vymyslet, sakra!

Co měl jako teď dělat? Říct mu to rovnou? Nebo ještě počkat? A měl vůbec zmiňovat, že v tom má prsty jeho bratr, nebo ho měl úplně vynechat, pár měsíců dělat mrtvého brouka a pak předstírat, že se někde náhodně potkali a dali se dohromady?

"A-ahoj," vykoktal ze sebe, na čele mu vyrašily kapičky potu a celé tělo se mu rázem rozklepalo.

"Vypadáš, jako kdybys viděl ducha," uchechtl se vesele zelenovlásek a prstem ukázal dovnitř do bytu, "můžu dál?"

Naruto párkrát oněměle zamrkal.

"J-jasně," zamumlal blondýnek a o krok ustoupil, aby starší mohl projít.

Pak mu sám rukou pokynul, aby pokračoval dál do útrob bytu a zcela zdřevěněle ho následoval. Když konečně dorazili do jeho pokoje, Kaguya se posadil na postel jen kousek od jeho telefonu, který by jen stačilo odemknout a nalezl by opravdu zajímavé konverzace s jeho starším dvojčetem, jež by jej rozhodně nepotěšily. Narutovo srdce se při té myšlence zběsile rozbušilo, a tak přidal do kroku a posadil se hned vedle staršího mladíka, a telefon nenápadně zastrčil pod polštář zcela z jeho dosahu a zlehka nervózně, skoro až provinile se pousmál. Pak složil ruce do klína a pokusil se uklidnit.

"Vrátil ses brzy," začal Naruto a měl co dělat, aby se mu neroztřásly dlaně.

Uvědomoval si, že se chová kurva podezřele, ale co měl jako, pro Jashina, teda dělat? Na tohle nebyl vůbec, ale vůbec připravený a začal se cítit tak strašně provinile, až se mu začalo chtít zvracet. Na moment uhnul pohledem a silně stiskl zuby, až o sebe zaskřípaly. Věděl Zetsu o tom, že se jeho mladší bratr vrátil, nebo ještě ne? Pravděpodobně asi ne, protože jinak by ho varoval... nebo v to alespoň minimálně doufal...

"Jo, měli jsme skoro hotovo, tak jsem poprosil šéfa, jestli by mě nemohl uvolnit o trochu dřív ," uvedl na pravou míru a žlutýma očima se zadíval do těch jeho, které mu tolik chyběly, "měl jsem v poslední době pocit, že s tebou není něco v pořádku. Skoro jsi mi neodpovídal na zprávy a když už, tak jen pár slovy, ne tak jako dřív. Měl jsem strach, že se s tebou něco děje, tak jsem chtěl vědět, co se stalo. A to, že na mě teď koukáš, jako kdybych vstal z mrtvých, mi na dobrém pocitu zrovna dvakrát moc nepřidává."

Jakmile vyřkl poslední slova, zavrtěl hlavou, zlehka se k němu naklonil a jednou rukou si přitáhl jeho obličej blíž k tomu svému.

"Co se děje, Naruto? Pověz mi to," šeptl a několikrát zamrkal.

Jakmile se Kaguyova dlaň dotkla Narutovy spodní čelisti, na rtech mu odumřela všechna slova, která si myslel, že by mu snad mohl říct. Všechna ta vysvětlení, která mohl použít, dojemné vyprávění o tom, že Zetsuovu kouzlu prostě propadl už tenkrát v té první chvíli, ale dlouhou dobu si to neuvědomoval, všechny plány, které mohl vymyslet, argumenty, jež mohl použít, úplně všechny rázem ztroskotaly při pohledu do těch nezištných, dobrosrdečných očí člověka, který do něj byl patrně vážně zamilovaný až po uši a dělal si o něj vážné starosti. Všechna odvaha, kterou v sobě kdy měl, se rázem rozpustila a jediné, co uvnitř něj zůstalo, byly silné a tíživé výčitky kvůli tomu, jak sobecky se zachoval. Jak by nyní mohl jen nad vším pokrčit rameny a dělat, že je vlastně úplně v pořádku, se takhle chovat? Jak by mohl myslet na své vlastní štěstí, když by někdo kvůli němu trpěl? Jak by mu mohl zničit už tak špatný vztah mezi dvěma sourozenci?

Uzumaki absolutně nevěděl, co má dělat, ale jedno jediné mu bylo jasné - odvahu na to, aby mu řekl pravdu, prostě neměl. Rozhodně ne teď. A jen Jashin věděl, jestli se mu jí podaří načerpat někdy v budoucnu. Moc dobře si uvědomoval, že pokud tenhle opravdu obrovský průser brzy nevyřeší, přijde nejen o Kaguyu, ale i o Zetsua, ale teď byl vážně rád, že se mu podařilo vzpřímeně sedět a neomdlít.

Nakonec jen uhnul pohledem, zavrtěl hlavou a když se nebesky modrýma očima vrátil zpět, jen mykl rameny. Nezbývalo mu nic jiného, než to zkusit natahovat co nejdéle a doufat, že zatímco bude vymýšlet, jak se z těhlech sraček vyhrabat, Zetsu na něj počká.

"Za pár tejdnů nastupuju do třeťáku... je to můj poslední rok a tak nějak to na mě padlo... začal jsem plašit a posledních pár dní ležím v knížkách, abych se připravil na začátek semestru a snažím se psychicky se nezhroutit," zalhal a dlaní si promnul starostmi zkrabatělé čelo, "necejtil jsem se úplně na to, abych si s někým vypisoval a zároveň jsem tě nechtěl zatěžovat svýma kravinama, když jsem věděl, že máš práce až nad hlavu."

Kaguya ho celou dobu pečlivě poslouchal a jakmile Naruto domluvil, vřele se pousmál a přiblížil se k němu ještě blíž, tak, až se téměř dotýkali nosy.

"Zvládneš to, věř mi," zašeptal znovu a pokrčil rameny, "A kdyby se náhodou stalo, že by nastal problém, rád ti pomůžu a budu se učit s tebou. Nenechám tě v tom, neboj."

S těmi slovy konečně překonal vzdálenost, která je dělila a přitiskl své rty na ty jeho v hlubokém, láskyplném polibku. Plavovlásek, který by se kdykoliv předtím blahem zatetelil a možná se pokusil i o intimnější kontakt, jen silně stiskl ruce v pěst. Srdce na něj hystericky křičelo, že tohle není správné, když je ve skutečnosti zamilovaný až po uši do Zetsua, ale jedna část jeho mozku, ta, která se cítila naprosto otřesně, byla z nějakého důvodu hlasitější. I kvůli tomu se neochotně podvolil a do polibku se zapojil, doufaje, že neshoří v pekle.

***

O pár dní později...

Byl to již týden, co se Kaguya vrátil zpět ze Suny a co si Naruto připadal, jako kdyby se ocitl v očistci, kde se měl kát za všechny svoje hříchy. Jelikož byl mladší zelenovlásek dlouho mimo vesnici, chtěl svému příteli celý ten ztracený čas pořádně vynahradit, a tak se s ním snažil trávit každou volnou chvilku. Blondýnek tak neměl jedinou možnost, zastavit se za starším dvojčetem a zkusit si s ním promluvit, případně dohodnout, jak budou celou situaci řešit. Jelikož byl mladší celou dobu stále s ním, neodvažoval se mu napsat ani žádnou pořádnou zprávu ze strachu, že by snad Kaguya kus konverzace zahlédl. Jediné, co mu Naruto napsal, byla krátká zpráva, že čeká na vhodnou příležitost. Jediné odpovědi, které se mu dostalo, bylo strohé "dobře".

Ne, že by se Uzumaki divil. Moc dobře mu bylo jasné, že od chvíle, co se jeho mladší bratr vrátil, Zetsu patrně neustále myslí na to, jak zasypává polibky někoho, kdo měl patřit jenom jemu. A Naruto opravdu chtěl. Vážně. Ale pokaždé, když už se odhodlal k tomu, říct Kaguyovi pravdu (nebo alespoň její část), stačil jeden jediný pohled do jeho tváře, kde na něj shlížely dvě dobrácké, žluté oči podtržené milým, jemným úsměvem, aby okamžitě ztratil veškerou odvahu. Jednoho dne jej dokonce napadlo, jak špatné by to bylo, kdyby všechny své touhy zavrhl a nakonec s Kaguyou zůstal. Byl to opravdu dobrý, hodný a zábavný člověk. Třeba by se ho nakonec postupem času naučil milovat...

,Možná, že třeba i jo,' napadlo ho jednoho večera, když se zrovna od krátké návštěvy rodičů vracel domů, ,ale už nikdy bych se nedokázal podívat Zetsuovi do očí... zradil bych ho stejně jako všichni ostatní a Jashin ví, jak by s tou zradou pak naložil...'

Už toho na něj začínalo být až příliš a on se prostě potřeboval někomu svěřit. Sasuke absolutně nepřicházel v úvahu. Už předtím si ho dobíral, že nakonec skončí v posteli se Zetsuem a tímhle by mu akorát dokázal, že měl pravdu. Ne. Tentokrát potřeboval, aby ho vyslechl někdo, kdo ho v žádném případě nezavrhne. Někdo, jako byla jeho matka. Tak, aby nevypadal jako největší kokot na světě, se jí snažil celou situaci popsat a doufal, že mu nějak poradí. Kushina celé jeho vyprávění poslouchala v tichosti až do konce, nijak ho nepřerušovala a samozřejmě mu poradila nejlépe, jak uměla, ale ke konci vypadala zklamaně z toho, jak se její syn zachoval.

Dle jejích slov měl jít za svým srdcem, ale tak, aby nikomu neublížil a nemusel se za své činy stydět. Bohužel mu tak nějak připadalo, že se to lépe řeklo, než udělalo.

,Ať udělám cokoliv, stejně nakonec někdo skončí zničenej a nasranej... ať to budu já, Kaguya, nebo Zetsu... možná by bylo pro všechny nejlepší, kdybych se vysral úplně na všechno a prostě to nechal plavat. Sice ublížím jim oběma, ale aspoň tím úplně nezkazím jejich bratrskej vztah. A já... já prostě půjdu o dům dál...," přemýšlel, zatímco mířil výtahem do požadovaného podlaží, kde se nacházel jeho a Sasuke byt, ,ale co když je Zetsu ten pravej? Takovou jiskru, jako s ním, jsem nikdy s nikým jiným nezažil..."

Jakmile byl nahoře, vyšel z výtahu a z kapsy vytáhnul klíčky. Zcela bezmyšlenkovitě je otevřel a vstoupil do temného bytu, které však narušovalo jakési podivné mihotavé světlo vycházející z jeho pokoje. Blonďák strnul na místě a rázem jej prostoupil strach. Že by se k nim někdo vloupal? Ale co by pak znamenalo to světlo? Tiše si sundal boty a udělal krok dopředu, když šlápnul na cosi měkké konzistence a překvapeně se zarazil. O vteřinu později zjistil, že hledí na něco, co vypadá jako rudé plátky růží, které vedly naznačenou cestičkou od vchodu přímo do jeho pokoje. Jakmile mu to došlo, žaludek mu o něco ztěžkl.

,Ne, ttebayo...,' vydechl v duchu, ,prosím jen to ne.'

Skoro jako v transu vyrazil do svého pokoje, aby se ujistil, že se mu to jenom zdá a že nic z toho není skutečné. Jakmile ale stanul na prahu přivřených dveří a jemně zatlačil do dřevěné desky, aby se přesvědčil, bohužel zjistil, že jeho nepříjemné předtuchy se naplnily. Jeho pokoj byl ponořen do tmy a jediným zdrojem světla byly desítky zapálených svíček ozařujících jak okvětní plátky růží rozeseté všude kolem, tak láhev se šampaňským a dvě skleničky a zejména mladšího Otsutsuki stojícího uprostřed místnosti s jednou jedinou rudou růží v ruce.

,Ne,' zaúpěl v duchu Naruto.

Chystal se otevřít pusu a všechno to zarazit dřív, než bude pozdě, avšak Kaguya byl rychlejší a dřív, než se nadál, stál u Naruta, dlaněmi svíral ty jeho a rty se jemně otíral o jeho růžové, roztřesené polštářky.

"Já vím, že tohle... tyhle věci jsi čekal už dávno, ale já... potřeboval jsem si to v sobě srovnat. A nechtěl jsem nic překazit zbrklým sexem. Ale teď... po tom, co jsem byl skoro týdny bez tebe, už vím, že by to nic nezkazilo, ale naopak vylepšilo... Sex je ve vztahu důležitej, propojí a utuží všechna pouta..."

,Ne... Ne. Ne. Ne. Ne!'

Kaguya si jeho zcela vyděšeného výrazu nevšiml a s úsměvem pokračoval dál: "... a teď už to vím... a vím i jiný věci, který bys měl vědět i ty..."

,Neříkej to!'

Kaguya blonďáka sevřel v náručí a pořádně si ho na sebe natiskl.

"Miluju tě, Naruto. A dneska ti to hodlám dokázat se vším všudy!"