Ti dva tam toho dne spolu leželi, omámení pod účinky lehkých drog, až do rána. I přesto, že se Naruto vedle Zetsua vždy cítil neuvěřitelně nervózně a jediné, na co pomalu myslel, bylo, jak dokonalá vůně se kolem něj linula, jak úžasně měkké, hebké, ale i vášnivé a dravé byly jeho rty a jak skvěle si s ním poradily nenechavé ruce bloudící mu pod tričkem a v kalhotách, toho večera k ničemu nedošlo. 

Dlouhou chvíli spolu leželi na zemi v trávě, ponořeni v hlubokém, zpola vášnivém, zpola líném polibku a prsty mapovali tělo toho druhého, ale u toho to zůstalo. Pak už jen leželi vedle sebe v tichosti, zírali na hvězdy rozprostřené po celém temném nočním nebi nad nimi a užívali si zcela klidného, uvolněného stavu. 

Plavovlasý student se po opravdu dlouhé době cítil úplně vyklidněný bez jakýchkoliv strastí a starostí, které by okupovaly jeho mysl. Na Kaguyu, který byl momentálně v Suně za prací, si ani nevzpomněl. I přes to všechno si ale nemohl nevšimnout toho, že Zetsuova společnost je, když se mu alespoň zčásti podařilo překonat původní nervozitu z jeho blízkosti, o mnohem víc přirozenější a tak nějak "skutečnější", než společnost jeho sice milého, ale kontroverzího a úzkoprsého bratra.

Po několika hodinách společného válení je nakonec přemohl marihuanou posilněný spánek. Probudili se teprve těsně nad ránem za svítání v rosou pokryté, vlhké trávě, jejíž kapky se jim vpíjely do oblečení a chladily je na holé kůži.

I po naprosto dokonale prožitém večeru byla ranní atmosféra poměrně napjatější, než blondýn očekával. Poslední zbytky trávy z něj vyprchaly někdy během spánku a on poté, co se po naprosto skvěle vyspal s hlavou položenou na zelenovláskově hrudi, opět nevěděl kam s očima. Jeho potlačené podvědomí spolu se všemi pocity viny se začalo opět ozývat a on zjistil, že jen stojí na kopci s červenými tvářemi, nervózně se drbe na pravé paži a mermomocí se snaží nezírat na toho, kdo ještě včera večer byl středobodem jeho vesmíru. 

Bylo mu jasné, že tímhle chováním celý včerejšek naprosto pohřbí, ale nemohl si pomoct. I přesto, že byl odhodlaný chovat se vůči Kaguyovi, který, jak hned po probuzení zjistil, mu za včerejší večer nechal několik dosti romantických zpráv, takhle nečestně, jeho svědomí se s tím nějakým zvláštním způsobem stále nedokázalo srovnat, a tak ho mučilo těmi nejhoršími myšlenkami a pochybami.

Zetsu to ale vyřešil za něj. Jakmile si ze země posbíral všechny své věci, vstal, udělal k němu těch několik kroků a naprosto bez okolků ho uvěznil v hlubokém polibku. Dlaní s dlouhými prsty mu zajel do vlasů, chytil jej pod krkem a naklonil si ho k sobě tak, aby jej zcela mohl ovládat, kvůli čemuž se mladšímu téměř podlomila kolena.

Odtrhnul se od něj teprve po několika okamžicích a zabodl se do něj svýma žlutozelenýma očima.

"Popravdě jsem fakt nečekal, že splníš to, co ses mi snažil namluvit u mě v práci, ale když už ses do toho pustil... vykašli se na výčitky," zašeptal zhrublým hlasem a přitiskl ho k sobě ještě blíž, "a chovej se podle toho, co tě dělá šťastným..."

Naruto, naprosto pohlcený jeho naprosto dokonalýma očima a hlasem, jen nasucho polkl.

"Co k-když... co když to ale nezvládnu a... a podělám to?" zamrkal a spodní ret se mu zachvěl.

Vybírat si mezi dvěma bratry bylo jako peklo na zemi. Možná, že i horší.

Zelenovlasý se ušklíbl.

"Nenechám tě," zavrněl a znovu ho uvěznil v hlubokém polibku.

***

I přesto, že starší Ootsutsuki na první pohled rozhodně nevypadal jako nějaký gentleman, doprovodil Naruta celou cestu zpátky až do bytu, kde přebýval spolu se svým nejlepším přítelem a těsně předtím, než si vyrazil opatřit svačinu a oběd do práce, aby během dne neumřel hlady, se s ním rozloučil dalším polibkem. Pak poloomámeného blonďáka nechal za sebou a odkráčel pryč.

***

Později v práci, když seděl u svého stolku a vázal čerstvě objednanou svatební kytici z bílých a světle růžových růží, ozdobenou malými, umělými, avšak přesto něžně vypadajícími perlami, přemýšlel nad událostmi včerejšího večera a noci. Ve stínu jeho mladšího bratra už mu nějakou dobu nic nevycházelo. Od jistého okamžiku se stal tím, od něhož každý čekal jen to nejhorší, jak ve škole, v práci, tak v chování k druhým lidem. Nebylo to poprvé, co měl o někoho zájem, ale onen dotyčný si raději vybral jeho úspěšného, milého a vždy pozitivního mladšího brášku a na něj se ani nepodíval. A tak to po nějakém čase prostě vzdal a raději se uzavřel do sebe. Avšak nyní to po dlouhé době vypadalo, že se mu i přes své drzé a častokrát nevhodné chování podařilo někoho zaujmout. A ten někdo z něj, aniž by se nějak snažil, nemohl spustit oči, což vyústilo až ve včerejší večer.

Stačilo, aby si zelenovlásek vzpomněl, jak tam spolu leželi omámení trávou a ústa se mu mimoděk, zcela samovolně, roztáhla do lehkého úsměvu.

,Že by se na mě konečně taky jednou usmálo štěstí?´ pomyslel si a nepřestával se usmívat. 

Jistě, že nebyl idiot. Rozhodně nehodlal dělat nějaké ukvapené závěry, dokud nebyla ruka v rukávě. Kaguya byl sice pěkná osina v zadku a v posledních letech spolu neměli dobré vztahy, ale pořád to byl jeho bratr. Pokud si s ním bude chtít naprosto rozházet vztah, nebude to chtít udělat jen kvůli jen tak někomu - ale kvůli někomu, kdo za to opravdu stojí, jemuž se konečně bude moci trochu víc otevřít a nechat na povrch vyplout svou milejší, jemnější stránku, o níž myslel, že ji dávno ztratil. Pokud to tedy ještě vůbec bylo možné.

A možná, avšak opravdu jen možná, by tím člověkem mohl být právě Naruto. 

,O Kaguyu jsem se staral dost dlouho...,´ napadlo ho, ,teď je konečně řada na mě...´

Z myšlenek ho vytrhl šéfův hlas, který se zastavil u nejbližšího regálu a složil ruce na hrudi.

"Hej, Ootsutsuki! Přestaň se tlemit jak měsíček nad hnojem a makej! Ta kytice se sama nedodělá! Neplatím tě za to, abys tu na nás házel ty svoje ujetý úsměvy!" zpražil ho a než stačil zelenovlásek cokoliv namítnout, zase zmizel pryč.

Zetsu si jen odfrkl. "Pche, kretén," zamručel si sám pro sebe, ale opravdu se dal do práce.

***

"Čemu se tak tlemíš?" zeptal se Uzumakiho o pár dní později jeho nejlepší přítel, když zrovna procházel kolem jeho pokoje.

Blondýnek stál před zrcadlem a vypadalo to, že se nemůže rozhodnout, jaké tričko si vezme na sebe, což u něj snad nikdy neviděl, a připitoměle se u toho usmíval. Uzumaki zrovna nebyl typ, co by se nějak extra čančal, nebo přemýšlel nad tím, co si kdy kam obleče. Prostě na sebe vždycky něco naházel a většinou se prostě trefil tak, že mu to slušelo. Takhle to ale vypadalo, jako kdyby byl nějaká zamilovaná a nevybouřená náctka. 

Jakmile plavovlásek zaslechl Sasukeho hlas, prudce sebou trhnul a zamrkal na něj velkýma, modrýma očima. Nakonec se jen zazubil a pokrčil rameny.

"Mám v poslední době prostě jen dobrou náladu," přisvědčil, než se natáhl po bílém tričku a zvědavě se na něj podíval, zda je dost vhodné na to, aby si jej oblékl. 

Mladý Uchiha se ramenem opřel o futra a složil ruce na hrudi.

"Jo, toho jsem si všiml. Možná, že až moc dobrou," zamumlal podezíravě. 

Naruto znovu mykl rameny a začal se oblékat. Jak by taky neměl mít dobrou náladu, když mu v posledních dnech všechno tak skvěle vycházelo? Večer, který strávil se Zetsuem na kopci byl naprosto fantastický a i když se ráno cítil dost stydlivě a nervózně, starší se o jeho starosti postaral.

 V dalších dnech se pak viděli pokaždé, když to bylo možné. On sám se za ním zastavil v zahradnictví a když to vypadalo, že je zelenovláskův šéf pryč, ukradl si od něj několik vášnivých políbení, až měl skoro co dělat, aby se nenechal strhnout a nezatáhl ho na záchody pro zaměstnance (ale podle toho, jak se na něj druhý lepil mu něco říkalo, že by mu to zas až tak nevadilo), nebo po jeho směně chodili někam ven, většinou na dlouhou procházku do přírody, kde se od sebe téže skoro nemohli odtrhnout. Prozatím se ale nejdál dostali tenkrát při jejich nočním setkání a z toho důvodu napětí mezi nimi stále stoupalo. 

A Naruto měl ten dojem, že to mělo všechno vygradovat v dnešní večer, kdy jej Zetsu pozval na návštěvu. V nitru se mu kvůli tomu honila hromada různých emocí, od pozitivních a natěšených, přes negativní hlasy, které na něj pořvávaly, že to, co dělá, je špatně, ale v ten moment z něj byl tak mimo, že se rozhodl to risknout… a že pokud dojde na něco víc, rozhodně se nebude bránit. Ne, když se s ním cítil tak, jako s nikým jiným.

,Možná se cejtíš dobře, ale uvědomuješ si, jak se bude cejtit Kaguya, až se necháš ojet jeho bratrem?' ozvalo se jeho svědomí.

Naruto ho ignoroval.

Uchiha jej stále pozoroval. "Kdy se vůbec vrací Kaguya?" zeptal se, "docela dlouho už jste se neviděli, co?"

Blondýnek sebou trhnul podruhé. Zlehka se kousl do rtu, aby umlčel hlas vnitřního svědomí, který na něj v tu chvíli už skoro řval a jenž posílila černovláskova poznámka, donutil se navenek zůstat v klidu a jen s falešným úsměvem přikývl.

"Vrátí se za pár dní. Proč?" 

Sasuke několikrát zamrkal, než to byl nakonec on, kdo znova pokrčil rameny.

"Jen tak," zamručel, než se nakonec otočil na podpatku a odešel. 

Nemohl si pomoct, ale stejnak mu na té situaci něco smrdělo. Tak nějak si říkal, zda to náhodou nemělo co dělat s tím Kaguyovým dvojčetem… jak že se jmenoval? Sasuke se zamračil, přešel do kuchyně a vydal se k lednici, vzít si plechovku vychlazené limonády. Naruto ale přece říkal, že to s ním už vyřídil, ne? Že by mu snad neřekl pravdu? Proč by to ale dělal? Zrovna on přece nebyl ten typ, co by něco zatajoval, nebo lhal. Navíc svému nejlepšímu kamarádovi…

Sasuke otevřel plechovku Pepsi, přiložil ji ke rtům a konečně se napil. Nakonec si jen zhluboka povzdechl.

,Třeba se mi to jenom zdálo,' pomyslel si, než nakonec vyrazil do svého pokoje věnovat se vlastním záležitostem.

***

O několik hodin později stál Naruto před domem rodiny Ootsutsuki a čekal, než mu přijde Zetsu otevřít. I přesto, že byl odhodlaný mu toho dne podlehnout, kdyby na to přišlo, jej kvůli Sasukemu znovu sžíraly pochyby. Rozhodně mu nechtěl lhát, ale něco mu říkalo, že to jinak nešlo. I přesto, že černovlásek sám rozhodně nesekal ve vztazích dobrotu, stoprocentně by si od něj vyslechl výchovné řeči. A to rozhodně nechtěl.

Dnešek si chtěl prostě a jednoduše užít a hlavně zjistit, zda se ve svých rozhodnutích zmýlil, či nikoliv.

'A jestli jo,' zamyslel se, 'stejnak se budu cejtit tak hrozně, že pak těma depkama vytrestám sám sebe.'

Těsně předtím, než se stačil zplna ponořit do svých pochybností, Zetsu otevřel dveře a on při pohledu na něj opět zapomněl, že by ho snad mělo cokoliv trápit.