Vůbec jsem nečekala, že první kapitola povídky s úplně novým párem bude tak skvěle hodnocená :3 Udělali jste mi strašnou radost :3 A jelikož mám ještě pár kapitolek v zásobě, máte tady dneska malé překvapení :3

S myšlenkou na to, proč se pro Jashina nechal překecat a se Sasukem sem šel, se rozešel k baru. Jezerními hloubkami vyhledal volnou barovou židli, což byl vzhledem k pátečnímu večeru téměř nadpozemský úkol. Po několika okamžicích měl dojem, že jedno volné místečko našel, a tak se k němu rychle vydal. Několik dlouhých okamžiků se prodíral těly ostatních návštěvníků na tanečním parketu, kteří se kolem sebe vlnili pod vlivem alkoholů a lehkých drog.

Několik dívek se ho snažilo stáhnout k sobě a přísahal by, že v jednom momentě ho někdo plácnul přes zadek, než se konečně dostal skrz až k cíli. Namáhavě vydechl a vyrazil rovnou k židličce, avšak těsně předtím, než na ni mohl posadit svůj ctěný zadek, to plnou parou narazil do nějakého cizince, který měl očividně v plánu úplně to samé. Půlka piva, kterou Naruto ještě nestihl dopít, bohužel tak skončila přímo na něm.

"Sakra!" zaklel neznámý a jeho ruka hned vystřelila k místu, kde se mu ne zrovna voňavá tekutina vsakovala do dříve bělostného trička.

Blondýnek studem zrudnul v obličeji a nasucho polkl. "Ježiš promiň! Promiň promiň promiň, to nebylo schválně, fakt jsem nechtěl!" začal se okamžitě bránit a jednu z dlaní zvednul do vzduchu v téměř obranném gestu, aby svým slovům dodal na pravdě.

Druhý muž, patrně o něco starší týpek se sytě zelenými vlasy a žlutýma, zvláštníma očima, si jen povzdechl a zavrtěl hlavou. Naruto čekal, že se po něm šlehne svým rozzuřeným, podivným pohledem, ale on místo toho jen mykl rameny a jemně se na něj usmál, přičemž mu popravdě spadl kámen ze srdce, jelikož už v duchu viděl tu tolik typickou hospodskou rvačku, která se během chvíle mohla strhnout.

Naruto nad těmi myšlenkami jen zavrtěl hlavou a předsevzal si, že by se tolik neměl dívat na televizi.

"Tuším, že v baru s něčím takovým musím počítat, že?" nadhodil, jako kdyby se mu něco takového stávalo každý den a byl na to zvyklý.

"J-já... fakt jsem nechtěl," pípnul Uzumaki a měl sto chutí propadnout se do země. Už si vzpomněl, proč do žádného klubu, či jiného večerního podniku už nějakou dobu nechodil. Většinou totiž spadnul do nějakého průseru rovnou po hlavě, "M-můžu ti to nějak vynahradit?"

Starší na něj chvíli hleděl a prohlížel si ho od hlavy až k patě, než se jeho ústa roztáhla do jemného a překvapivě příjemně vypadajícího úsměvu. "Co drink?" nadhodil a několikrát zamrkal.

"Cože?" nechápal blondýn.

Druhý se jen uchechtl. "Co kdybys mě pozval na drink?" navrhl s úsměvem odhalujícím bělostně rovné, zářivé zuby.

Naruto se na okamžik zarazil. Pečlivě si jej prohlédl, zejména jeho netypickou barvu kštice a ještě podivnější barvu očí, než přejel na polomokré bílé tričko, pod nímž mu kvůli tekutině prosvítalo vypracované svalstvo, až po upnuté, černé kalhoty. Rozhodně to nebyl jeho typ a sám od sebe by ho nikdy nikam nepozval, ani si s ním nevyšel a možná si ještě řekl, že si tou barvou vlasů patrně něco kompenzuje, ale to, co mu provedl a hlavně to, jakým způsobem se na něj hřejivě usmíval, ho nakonec přesvědčilo k opaku.

"Jasně, proč ne," řekl a donutil se pousmát. Pak natáhnul ruku, aby se představil, "Jsem Naruto, mimochodem."

"Těší mě, Naruto," mrknul na něj zelenovlasý a mile se zazubil, "Jsem Kaguya."

***

O několik minut později už společně postávali u baru, respektive Naruto seděl na volné židli, kterou mu jeho nový známý s úsměvem přenechal a sám se vmáčkl do těsného prostoru k baru, hned vedle dalšího zákazníka. Přesně, jak plavovlásek slíbil, tak i udělal. Objednal zelenovlasému drink, na který měl chuť a sám si poručil ještě jeden půllitr piva, když část obsahu z minulé sklenice skončila druhému mladíkovi na tričku. Na několik okamžiků se mezi nimi rozhostilo tíživé, skoro až trapné ticho, než Naruto konečně stisknul ruce v pěst a dodal si trochu odvahy, aby konečně promluvil. Upřímně nechápal, kdy se z přátelského a věčně užvaněného člověka stal takovým asociálem, ale něco mu říkalo, že za to mohlo to podělané zkouškové, které ho dělilo od letních prázdnin a tříměsíční svobody.

"Takže," začal a natočil se k němu tak, aby mu viděl do tváře, "co tě sem přivádí? Tebe jsem ve městě ještě neviděl."

Poznámku o tom, že někoho s tak sytě zelenými vlasy by si určitě pamatoval, si raději nechal pro sebe. Rozhodně ho nehodlal urazit hned chvíli po tom, co to vypadalo, že by si svojí původní nepozornost a nešikovnost mohl hezky pěkně vyžehlit pouhým drinkem a krátkým, neškodným poklábosením.

"To samý můžu říct já o tobě," pousmál se Kaguya, "Chodíme sem s bratrem celkem často a taky jsem tě tu ještě nezahlédl. Jsi tu dneska poprvé?"

Naruto jen zavrtěl hlavou. "Vlastně ne, ale od loňska chodím na vejšku a řekněme, že počet pařeb se mi od tý doby trochu snížil," mykl rameny, zvednul ruku, v níž svíral ucho sklenice, přiložil si jí k plným rtům a několika loky se napil. Pak ji položil zpátky na barový pultík. "Dneska mě po dlouhý době vytáhnul kámoš, abych se uprostřed zkouškovýho trochu odreagoval."

Kaguya se žlutým pohledem rozhlédl kolem, ale nespatřil nikoho, kdo by se k blondýnkovi hlásil. "A kde je ten tvůj kámoš? Snad tě nenechal ve štychu?"

Na to se mladší uchechtl a jen zavrtěl hlavou. "Tak trochu," řekl jen a posunkem hlavy mu ukázal, kde vysedával jeho nejlepší přítel, "Vidíš toho černovlasýho hezouna, jak tam vykecává díru do hlavy tý blondýně? Tak to je Sasuke. Dohoda zněla, že výměnou za to, že sem s ním dnes půjdu, mi navalí zkouškový otázky a bude se mi věnovat. Doufám, že když se na mě vykašlal teď, tak aspoň ty materiály donese. Jinak bych ho fakt už vynes v zubech."

Žlutooký se rozesmál a jeho napadlo, že i když na první pohled působí opravdu zvláštně, najednou mu nedělá vůbec žádný problém si s ním povídat. Navíc se opravdu hezky smál a v momentě, kdy se jeho ústa roztáhla od ucha k uchu, objevily se mu ve tvářích roztomile vypadající ďolíčky.

"No a co ty? Pokud mi to teda chceš říct a nechceš si hrát na pana tajemného," nadhodil znovu Uzumaki, ladně přehodil jednu nohu přes druhou a levým loktem se opřel o bar. Už to byla docela dlouhá doba, co se snažil na někoho zapůsobit, ale jak to tak vypadalo, ještě stále si některé fígle dost dobře pamatoval.

"Bydlíme s bráchou hned vedle ve městě, v Travnaté, ale tam nejsou kluby nic moc. Však to znáš, trapný maloměsto, co je rádo, že má dvě sámošky a jeden větší nákupák. Jinak je tam mrtvo," řekl, obtočil bledé rty kolem brčka a usrkl z pestrobarevného drinku.

"Dokážu si to představit," kývl hlavou chápavě plavovlásek a jen nad tou představou se roztřásl. Sám se vždycky radši zdržoval na místech, kde to žilo, než aby si vybíral opuštěné samoty, a tak jeho lehký odpor k rodnému městu a nadšení z Konohy naprosto dokonale chápal.

"Každopádně," pokračoval starší, "se jednou za čas s bratrem rozhodneme podívat se mezi lidi. Pak jen nastartujeme karavan a můžeme vyrazit! Ani nemusíme platit za ubytování, stačí pár kaček za parkování a tím to hasne."

Zlatovlásek na něj překvapeně zamrkal. "Máte karavan? To je super! A jak to jezdí?"

V Kaguových žlutých hloubkách se nadšeně zablesklo, snad jako kdyby se mu nikdy nestalo, že by někoho zajímala jízda karavanem, navíc ještě někoho tak pohledného, jako byl mladík, na něhož čirou náhodou narazil, znovu rty obemknul brčko, aby se napil a s úsměvem se pustil do vyprávění.

Krásnou slunečnou neděli!

V dnešní, o něco kratší kapitolce se Naruto seznámil s opravdu zajímavým mladíkem. Sám by ho nikam asi nikdy nepoznal, protože přiznejme si to - Kaguya není úplně jeho typ, ale i tak zjistil, že se mu s ním docela hezky povídá.

Bude zbytek večera probíhat pohodově, nebo ho snad něco naruší? A jak daleko se Naruto s Kaguyou dostane?

Moc děkuji za všechny krásné hvězdičky a komentáře u první kapitoly, udělali jste mi šílenou radost :3  Uvidíme se ve středu :3

Vaše Majo