Prvních pár okamžiků bylo mezi Narutem a starším dvojčetem trapné ticho. Plavovlásek měl sice poměrně jasný cíl, ale popravdě netušil, jak by se k němu měl dostat. Přece jenom, pokaždé, když se Zetsuem trávil čas, poměrně dost to mezi nimi jiskřilo a po chvíli se to zvrtlo v něco víc, než v jen obyčejné povídání. Tady a teď, když společně bok po boku procházeli večerními ulicemi Konohy, které osvětlovaly pouze světla pouličních lamp, světla z auta a zářící okna domů, si konečně plně uvědomoval, jak moc je těžké začít nějakou smysluplnou konverzaci. Místo toho, aby se snažil prolomit ticho svým ustavičným žvaněním, jímž byl pověstný, jen skenoval okolí kolem sebe a zuby si odňoupával kůžičku ze rtů.

Nemohl si pomoct, ale byl z blízkosti druhého muže nervózní i přesto, že se mezi nimi zrovna nedělo nic vzrušujícího.

Trvalo několik dlouhých minut, než se z klidnější čtvrti konečně dostali až na kraj centra, kde bylo mnohem živěji. V tu dobu už blondýnem projížděl silný pocit úzkosti z toho, že se chová jako podělanej srab. Skoro, jako kdyby ho vesmír chtěl potrestat za jeho opovážlivost, došli za pár chvil k přechodu se semaforem, u nějž museli nějakou dobu čekat, než naskočí zelená. Naruto, naprosto zdrcený vlastní neschopností, pětkrát netrpělivě stiskl tlačítko a modrým, lehce nervózním pohledem se nakrátko zadíval vedle sebe.

Zetsu stál, díval se přímo před sebe a očividně nejevil známky toho, že by mu ticho mezi nimi nějakým způsobem vadilo. Právě naopak to skoro až vypadalo, jako kdyby mu dával prostor, uklidnit se a začít se chovat jako člověk, a ne jako stydlivá malá holka.

Naruto na okamžik sklopil hlavu k zemi.

,Bože, chovám se jako naprostej vůl. Proč nejsem schopnej začít se s ním normálně bavit?' zaúpěl v duchu.

Rázem se jeho myslí ozvalo zlovolné zachechtání. ,Možná proto, že se bojíš, že riskuješ svůj vztah kvůli pitomině, která nemá budoucnost?' zeptalo se ho jeho zlomyslné svědomí, ,Nebo naopak proto, že máš strach, že mu ještě víc podlehneš a už nebude cesty zpět?'

'Tohle mi teda vůbec nepomohlo!' vyštěknul v duchu.

Další smích se ozval hned během vteřiny.

'A kdo říkal, že ti to mělo pomoct?'

Naruto se zhluboka nadechl, silně stiskl ruce v pěst a rozhodl se, odložit hádku se svým vnitřním já na později. Pak se pořádně narovnal, jemně vydechl a konečně se na svého společníka pořádně podíval.

"T-takže... kam mě to vedeš, hm?" zeptal se ho ještě stále mírně roztřeseným hlasem.

Nesnášel se za to, že byl vedle Zetsua tak moc vyřízený.

Zelenovlásek jen jemně natočil hlavu a sjel jej nicneříkajícím pohledem, který ho ještě víc znervóznil.

"Chceš si nechat zkazit překvapení?" zeptal se zvědavě.

Naruto jen mykl rameny. "Vždycky jsem měl za to, že většina překvapení je tu jen proto, aby stresovala lidi. Navíc, když nevíš do čeho jdeš," vysvětlil.

Zetsu několikrát zamrkal, než se jemně ušklíbl, z čehož se druhému téměř podlomila kolena. "Je to jen jídlo," uchechtl se pobaveně, "neberu tě přece do žádnýho BDSM klubu. Teda - pokud nechceš, samozřejmě."

Jakmile mu poslední slova splynula z úst, s potlačovaným smíchem skrytým za kamennou maskou sledoval, jak blondýnek vedle něj rudne studem. Nakonec jen mlaskl a protočil očima.

"To byl vtip, u Jashina," vydechl nevěřícně, ale svým způsobem mu jeho reakce i tak přišla poměrně vtipné.

Narutovi se docela ulevilo. "Ale je mi jasný, že nějakej takovej bar určitě znáš," podotkl s hraným podtónem uraženosti v hlase.

Na to starší neodpověděl. V momentě, kdy se chystal otevřít pusu, objevila se na semaforu zelená. Naprosto automaticky položil ruku svému doprovodu na bedra, aby ho na to upozornil, a spolu s ním konečně vyrazil přes přechod na druhou stranu silnice.

"Je tu jedno bistro, kde dělají naprosto fantastický vietnamský knedlíčky. Podle toho připálenýho hrnce se zbytkem chilli ramenu, co jsem tenkrát našel po bráchovi, jsem měl dojem, že by ti třeba mohli chutnat," rozmluvil se a konečně blondýnova bedra pustil, "mají tam všechny možný druhy. Vepřový, kuřecí, vegetariánský, s krevetama..."

To Naruta zaujalo. Jestli na něco slyšel, rozhodně to bylo jídlo!

"To nezní špatně," zamručel uznale a podrbal se na temeni hlavy, aby tak zakryl rozpaky ze zelenovláskovy dlaně, která se ho ještě před malou chvílí dotýkala. Nemohl si pomoct, ale každý jeho dotek mu rozvibrovával naprosto celou páteř. Po vzoru druhého mladíka přešel na chodník a zařadil se trochu blíže vedle něj, tak, aby se vyhnul srážce se stále větším davem všemožných lidí, který mířil opačným směrem. "Ještě nikdy je neměl, tak snad to bude stát za to. Většinou se od mýho milovanýho ramenu moc neodchyluju."

Zelenovlásek strčil ruce do kapsy a jen nevěřícně vydechl.

"Neříkej, že se pořád cpeš jen ramenem."

Naruto se na moment odmlčel, jako kdyby se potřeboval na chvíli zamyslet, než se nakonec zazubil a jen pokrčil rameny.

"No, vlastně jo, ttebayo. Nikdy jsem neměl potřebu zkoumat jiný druhy kuchyně, než je japonská. Zato dokážu rozpoznat druhy ramenu podle chutě klidně i poslepu. A že jich není zrovna málo!" pochlubil se.

Ústa staršího dvojčete se roztáhla do pobaveného úsměvu a ve žlutozelených očích mu lišácky zablesklo.

"Tím pádem je dnešní den ideální čas na změnu. Kdo nic nezkusí, nic nezažije, hm?"

***

Cesta do bistra jim zabrala zhruba dalších patnáct minut, které si zkrátili klábosením o jídle. Mladý student jako kdyby úplně zapomněl na první tiché a trapné chvíle jejich "rande" a skoro dokonale se vedle svého doprovodu uklidnil. Skoro. Čas od času ho Zetsu počastoval nějakou dvojsmyslnou narážkou, nebo se jemně dotkl jeho ruky, boků, či zadku, po čemž se vždycky silně otřásl, ale musel uznat, že nakonec s ním našel téma, které zcela rozproudilo konverzaci a zcela pohřbilo všechny jeho nenechavé myšlenky plné výčitek a pochybností. Tedy, téměř.

***

Bistro bylo maličké, ale přesto útulné. Na malém prostoru se nacházelo pouze několik málo stolků vždy se dvěma židlemi. A všechny byly obsazené. Jakmile to Naruto viděl, kousl se do rtu a pohledem rychle překmitl na Zetsua.

"To je škoda," zamručel jen a s překvapením zjistil, že ho obsazenost podniku vážně mrzí. Potom, co po cestě sem probrali všechny možné chutě knedlíčků, se na ně začínal opravdu těšit.

"Škoda co?" nakrčil nechápavě obočí starší, než se vydal mezi stoly úplně dozadu za roh, na místo, kam nebylo od vchodu vidět.

Plavovlásek vydechl a vydal se za ním. Trvalo jen pár vteřin, než ho dohnal. To už starší Ootsutsuki usedal na židli u soukromého stolku u velkého okna, za nímž se rozkládal potemnělý park osvětlovaný pouze pouličními lampami. Díky nim mohl dost dobře dohlédnout na nedaleké jezírko, po němž si to štrádovala rodina kachen, což na jeho tváři bůhvíproč zanechalo jemný úsměv. Když se ptáků konečně dost vynadíval, modrým zrakem přejel po stolku a s překvapením zjistil, že je na něm položena cedulka s reservé na Zetsuovo jméno.

"Udělals tu rezervaci," prohlásil očividné, udělal několik kroků a i on se posadil, "Jaks mohl vědět, že sem s tebou půjdu? Mohl jsem tě odmítnout, ttebayo..."

V očích druhého muže se šibalsky zablesklo.

"A kdo říkal, že bych bral tvé "Ne" jako odpověď?"

***

Dvojice strávila v bistru téměř hodinu a půl, během nichž to vypadalo, že se Uzumaki snaží sežrat úplně všechno, co měli v nabídce. Zetsu ho během cesty sem tak dokonale navnadil, že se rozhodl objednat si od každé variace knedlíčků několik kusů, na což zelenovlásek jen nevěřícně zíral, jak patrně nedokázal zpracovat fakt, že se do někoho s tak pěknou figurou vejde tolik jídla. Na druhou stranu mu dělalo vážně radost, že se blondýnek alespoň projedou rozhodl upustit od ramenu a vyzkoušet něco nového, navíc něco, co mu sám doporučil.

Po krátkém dohadování, kdo všechnu tu hostinu zaplatí, uhradil žlutooký celou útratu, po čemž jeho peněženka docela zaplakala. Nikdy se nestyděl za to, že jako dospělý muž měl práci jen na půl úvazku, ale teď, když mohl konečně někomu udělat alespoň trochu radost, poprvé pocítil, že finance jsou prostě potřeba. Jelikož si ale nechtěl kazit večer, odsunul své finanční potíže na později a dál pokračoval v příjemně rozehraném večeru.

***

"Přiznej se," zaúpěl zlatovlásek a chytl se za bolavé břicho, když pod rouškou naprosté tmy stoupali vysoko do kopce k místním obrovským balvanům, kterým obyvatelé prostě a jednoduše říkali "Stonehenge", "celý tohle sis na mě připravil a jen čekáš, až to se mnou někde flákne, abys mě mohl vykuchat a rozprodat na orgány!"

Na moment se zastavil a zhluboka vydechl, aby se uklidnil. Kdyby věděl, že v jedenáct v noci budou stoupat do nějakýho podělanýho kopce, rozhodně by se tak nenažral. Nemohl si pomoct, ale připadal si jako pěkný prase.

Zetsu, který byl jen několik málo kroků před ním, se otočil a rádoby zklamaně mykl rameny.

"O tom jsi ale neměl vědět," zamručel na oko zklamaně.

"Jen si dělej prdelky," zahudroval mladší.

"Tak pojď, už jsme skoro tam."

A skutečně. Trvalo to asi ještě pět minut, než se ti dva konečně dokodrcali na malé prostranství vysoko nad Konohou k velkým balvanům, od nichž byl naprosto dokonalý výhled na celé město poseté miliony zářivých světel. Jakmile na ten výhled blondýnek pohlédl, zatajil se mu dech.

"Nikdy bych neřekl, že Konoha může bejt tak pěkná," vydechl uznale.

"A bude to ještě lepší," mrknul na něj zelenovlásek, sáhl do kapsy a o pár vteřin později z ní vyndal precizně zabalený, sněhově bílý...

"Joint?" zamrkal Naruto a pobaveně se zasmál, "Neříkej, žes mě sem vzal, abys mě zhulil a zneužil."

Druhý si jen odfrkl. "Zase jsi odhalil moje plány," protočil jen hraně očima, než si kecl na zem a hlavou pokynul k ubalené věcičce, "nemáš s tím problém?"

Tázaný se na moment zamyslel. Věděl, že hulit trávu není nic dobrého a že Kaguya by mu patrně pěkně vynadal, ale už byl nějakou dobu na vejšce a v prváku prolezl pěkných pár mejdanů, kde se hulil tráva, pil alkohol a divoce se šukalo, kde se dalo...

"Jasně, proč ne," mrkl jen a posadil se hned vedle něj. Zatímco čekal, až Zetsu špeka zapálí, zahleděl se na město před sebou, než ucítil, jak zprava od něj vychází tolik typický, lehce štiplavý zápach.

Zetsu si několikrát potáhl a předal jonita svému doprovodu. Plavovlásek o pár vteřin později následoval jeho příkladu a několikrát si potáhl. Jakmile do sebe dostal několik prvních šluků, překvapeně vykulil oči.

"No, to je pořádnej matroš, ttebayo," zamručel a podal mu jej zpět.

"To mi povídej."

Trvalo několik málo minut, než vykouřili úplně všechno a za tu dobu jim oběma najel pohodový, klidný a naprosto uvolněný stav. Starší Ootsutsuki už dávno nezíral na město, místo toho se natáhl na záda do trávy, užíval si teplo letního srpnového večera a hleděl na hvězdy nad sebou. Blondýnek naopak celou tu dobu seděl jak pecka a hleděl do záře konožských světýlek, kde díky opravdu velmi teplému létu byla stále vzhůru spousta lidí, i přesto, že byl pracovní den. S výbornou náladou a zlehka těžkým tělem sledoval každou jednotlivou blyštivou tečku a měl pocit, že by mu snad nemohlo být líp.

Ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu, když ucítil, jak na něj jde vlna pravdomluvnosti, kterou se ani nesnaží zastavit.

"Nikdy bych nečekal, že rande s tebou bude tak... přirozený. Jako kdyby to tak prostě mělo bejt," řekl o něco poetičtěji, než měl v úmyslu.

V další sekundě ucítil, jak ho po zádech pohladila zelenovláskova ruka, což mu rozbušilo srdce a roztáhlo ústa v ještě širším úsměvu.

Jako kdyby to snad byl nějaký povel, nebo co, zcela automaticky se položil na záda a hlavu si dal na Zetsuovu teplou, hřejivou hruď, která hicovala i přes látku trička, které měl na sobě. Jakmile se jeho hlava dotkla jeho těla, všude mu naskočila husí kůže a srdce se mu rozbušilo ještě rychleji. Netušil proč, ale bylo to fantastické. Zvedl oči, aby se zadíval nahoru na oblohu a zcela se mu zatajil dech. Přímo nad ním svítilo miliardy různých, silnějších i slabších světelných bodů, které vypadaly jako diamanty a naprosto dokonale ho oslňovaly do poslední buňky jeho těla.

Očima se snažil spočítat všechny ty zářivé tečky, ale po chvíli stejně zjistil, že na ně zírá se zcela vymytým mozkem a pootevřenými ústy. Na mysl mu najednou vyvstalo, jak moc se Zetsu liší od svého mladšího bratra. Kaguya by ho nikdy nevzal na dlouhý noční výlet Konohou se zastávkou na jídle a s cílem na kopci nad městem, když by měl druhý den vstávat do práce, nikdy by s ním nemluvil tak odlehčeně, provokativně, v jednu chvíli se mu nesnažil nakecat, že nemá zájem, ale zároveň se pak nechoval v pravém opaku. Nikdy by mu nenabídl trávu, dokonce ani cigaretu, protože obojí bylo nezdravé.

Měl pocit, že on by pro něj nikdy neriskoval, nikdy by nezmeškal povinnost, jen aby mohl být s ním. Ale přesně někoho takového Naruto potřeboval. Někoho, kdo sice na první pohled bude vypadat jako drzý parchant s úšklebky, střídajícími kamennou masku v obličeji, ale někoho, kdo pro něj klidně skočí do ohně.

Naprosto samovolně, jako kdyby se nechumelilo, se otočil na bok a na malý moment se zaposlouchal do silných úderů Zetsuova srdce, které jím rezonovali až do morku kostí.

Bylo na čase zcela akceptovat fakt, že je ze staršího zelenovláska naprosto v prdeli a jen tak něco ho z toho stavu neprobere...

Pak, když si to konečně plně uvědomil, se podepřel loktem, naklonil se k němu a konečně ho po celém skvěle prožitém večeru pořádně políbil.