O několik dní později...

Zelenovlasý muž vylezl ze sprchy a natáhl se pro ručník, aby se mohl po náročném cvičení řádně usušit. Díky tomu, že jejich rodiče byli v tahu a bratr předchozího dne odpoledne taky odtáhl někam do neznáma, měl celý dům jenom pro sebe a konečně se v něm mohl pohybovat tak, aniž by se musel někomu přizpůsobovat. Z toho důvodu si šel hned ráno po vydatné snídani zaběhat a pak strávil ještě hodinu ve sklepní posilovně, kterou si otec před několika lety založil v představě, že ji bude pravidelně navštěvovat. Jelikož ale většinu svého volného času trávil výzkumem, zelo jejich soukromé "fitko" tak trochu prázdnotou.

Po náročném tréninku a svaly uvolňující koupeli, spokojený sám se sebou, začal utírat mokré, kapkami pokryté tělo, přemýšleje, co dalšího podnikne, když mu v ten moment zavibroval telefon ležící na hraně umyvadla. Rychle jej přejel žlutozelenýma očima, než po něm sáhnul a v další vteřině překvapeně nakrčil obočí, načež se jeho ústa roztáhla v části v pobaveném, v části v nevěřícném úsměvu.

Uzumaki Naruto: "Ahoj... jak se máš? :)"

Zetsu se uchechtl a ještě několik okamžiků na zprávu zíral, jako kdyby nemohl uvěřit vlastním očím. V hlavě se mu mihla vzpomínka na to, jak ho blondýnek před pár dny navštívil v zahradnictví a stačilo, aby si vzpomněl na všechny ty polibky, které mu věnoval, aby mu žlutozelené oči dravě zasvítily a kolem páteře se mu prohnaly jemné, ale příjemné elektrizující vibrace. Kdyby se měl přiznat, popravdě nepředpokládal, že by ten blonďatý ďábel dostál svému slibu a vůbec se mu ozval. Spíš to v tom zahradnictví vypadalo, že se mu prostě a jednoduše příčí, že jej odmítl, a tak se zatvrdil a snažil se ho přesvědčit, že má zájem ho poznat, ale že nakonec stejně jako každý stáhne ocas mezi nohy a pak bude dál poslušně pokračovat ve vztahu s Kaguyou.

Naruto se ale nakonec ozval. A to jen den potom, co jeho mladší dvojče vytáhlo paty, což na jeho tváři vyvolávalo ještě pobavenější úšklebek. Původně se do jejich vztahu vůbec nechtěl montovat, jelikož pak odmítal stále dokola a dokola poslouchat Kaguyovo žvatlání o tom, že je nejhorší bratr na zemi a že mu ničí život, ale když se mu blondýnek takhle nabízel...

Znovu si vzpomněl, jaké to bylo, když se Uzumaki skoro až naléhavě přitiskl na jeho rty v hlubokém polibku, a sám si po nich, zcela mimoděk, přejel jazykem, jako kdyby ještě stále mohl cítit teplo a jemnost druhých polštářků. Právě to jej donutilo, pevně chytit telefon do dlaně a konečně mu odepsat.

Věděl, že se tím definitivně pouští na tenký led, ale když to vzal kolem a okolo, zjistil, že svědomí má vlastně čisté. Vždyť mladíka do ničeho nenutil. Do všeho, co se mezi nimi stalo, šel zcela dobrovolně. A on vážně doufal, že to tak bude i nadále.

"Možná," napadlo ho s úšklebkem, "Nebude od věci ho trochu pozlobit."

***

O pár hodin později v Konoze...

Naruto, ležící na posteli na zádech, s pootevřenou pusou zíral na zprávu, kterou mu ještě před několika málo sekundami poslal starší zelenovlásek a cítil, jak v obličeji pomalu, ale jistě začíná nad všemi těmi představami, co mu vyvstávaly v hlavě, rudnout studem. Už takhle ho stálo dost velkou část sebeovládání a důstojnosti, aby si Zetsua vyhledal na sociálních sítích a donutil se, konečně mu napsat. Cítil se samozřejmě hrozně provinile, když si uvědomil, že neuběhlo ani dvacet čtyři hodin, co Kaguya odcestoval do Suny a on už pase po jeho dvojčeti, ale nemohl si pomoct. Byl plně rozhodnutý, zkusit jej poznat a dát mu šanci, aby zjistil, s kterým z nich mu je vlastně líp, to aby v budoucnu třeba ničeho nelitoval.

Popravdě se už od začátku dost obával, jaká bude jejich prvotní komunikace po tom, co všechno spolu už zažili a čekal, že od té s Kaguyou, jenž stále za každých okolností vystupoval jako gentleman, se bude poměrně docela dost lišit, ale tohle bylo jako nebe a dudy. Už na jeho první otázku, jak se má, odpověděl fotkou svého polonahého těla obaleného jen ručníkem, krátkým "v pohodě" a několika smajlíky, které na něj vyzývavě mrkali. Stačil jeden jediný pohled na jeho pevné, vypracované tělo a kus potetované paže, která byla na fotce viditelná, aby skoro začal slintat a v rozkroku mu silně zatepalo.

,Musím s tou abstinencí něco udělat, nebo to on udělá za mě,' projelo mu hlavou v tu chvíli.

Naruto se zkousnutým rtem a silně bušícím srdcem odepsal něco neutrálního a vážně doufal, že se starší muž uklidní a že jejich konverzace bude nakonec stejně klidná jako s jeho bratrem.

A přesně to se nestalo.

Celých několik hodin, co si během dne psali, měl Naruto dojem, že se ho zelenovlásek všemi narážkami, řečmi a dvojsmysly snaží zničit. Samozřejmě se mu snažil odpovídat úplně normálně, ale nakonec se vždycky chytil do nějaké pasti a jemu bylo jasné, že se Zetsu na jeho účet asi pěkně baví.

Proto právě tady a teď zíral na zprávu, kvůli níž se mu valila z uší všechna pára.

Zetsu: Už je docela pozdě a já jsem doma sám ;) nechceš mi přijet dělat společnost? Uvařím ti něco dobrýho a pak můžeme pokračovat tam, kde jsme minule přestali. Určitě si to pamatuješ, ne? Jak jsem se prsty omylem dotkl tvýho horkýho nádobíčka. Bylo úplně úchvatný, zase ho moct držet v ruce... Teď by to třeba bylo jiný. Třeba by mě tvoje přítomnost donutila, klesnout na kolena. A že já jen tak před nikým neklečím ;)

Naruto se ostře nadechl a kousl se do rtu, aby se uklidnil. Jak se den chýlil ke konci, Zetsu své narážky stupňoval a on měl opravdu velký problém, všechny ty věci si nepředstavovat. Na malý moment si vzpomněl, jaké to bylo, když ho starší muž pevně stiskl v dlani, jak úžasný to byl pocit, když se mu do ní pořádně vystříkal a uvolnil ze sebe všechen ten tlak, a zmučeně zasténal, když ucítil, že mu rozkrok začíná tuhnout víc, než by se mu líbilo.

Dřív, než stačil odepsat, objevila se mu v messengeru další zpráva.

Zetsu: Představuješ si to, že? Myslíš na to, jaký by to bylo, kdybych si kleknul a pak...

Naruto se ostře nadechl a začal odepisovat dřív, než by měl ještě větší problém než teď.

Uzumaki Naruto: Myslíš někdy taky na něco jinýho, než na sex? O_o

Zetsu: Myslel jsem, že ti to nevadí, podle toho, jak ses ke mě minule lísal ;)

Blondýn se zhluboka nadechl a kousl se do vnitřku tváře. I přesto, že se mu tahle necudná konverzace docela líbila, nebylo to to, o co měl momentálně zájem. Chtěl Zetsua poznat a dovědět se o něm prostě víc, ale zatím se mu to teda moc nedařilo. Očima rychle přejel přes okno, kde se již docela setmělo, a zhluboka si povzdechl. Možná, že nebyl úplně dobrý nápad, se do toho pouštět. Možná, že by si to celé měl nechat projít hlavou ještě jednou, nebo se na to aspoň pořádně vyspat. Třeba zítra ráno zjistí, že udělal chybu a na celý tenhle hokus pokus se vykašle...

Naruto: Jsem dneska nějakej unavenej, napíšu zítra ;)

S těmi slovy hodlal telefon zamknout a jít si udělat něco k večeři, když mu do chatu přistála další zpráva.

Zetsu: Takže jsem se sem táhnul úplně zbytečně? :O

Naruto několikrát nechápavě zamrkal. "Počkat, cože, ttebayo?" vydechl a rychle svou otázku naťukal do telefonu.

"Tak se koukni z balkonu," přistála mu odpověď a v blondýnovi zatrnulo.

Na malý, sotva znatelný okamžik zamrzl po celém těle, jak se bál se pohnout, avšak v další vteřině vylítnul z postele, proletěl bytem a spěchal rovnou na balkon, jehož dveře byly díky večernímu příjemně teplému vzduchu otevřené. Nakonec se zastavil, zhluboka se nadechl a přešel blíž, kde se opřel o zábradlí a shlédl o dvě patra dolů. Několik okamžiků mu to vůbec nedocházelo a nikoho vlastně ani neviděl, ale když se o vteřinu později ve tmě něco hýblo a o pár okamžiků později se do světla lampy postavila postava se zelenými vlasy, srdce se mu zběsile rozbušilo.

Vypadalo to skoro, jako kdyby si pro něj Kaguya přišel, aby ho mohl vyzvednout a jít s ním na skvělé rande. Až na ten malý detail, že tohle nebyl Kaguya a Naruto to moc dobře věděl.

Zetsu se na něj pobaveně ušklíbl a pak zvednul ruku do vzduchu a pokynul mu, aby ho následoval.

***

Naruto málem umřel nervozitou, než na sebe naházel něco normálního, v čem by nevypadal jako úplný bezdomovec a než výtahem konečně sjel až dolů. Zatímco k němu kráčel od vchodu, myslí mu projížděly všechny ty čuňačinky, co mu zelenovlásek během dne stačil napsat. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil a nenechal na sobě nic znát a přidal do kroku, aby to měl rychle za sebou. Třeba to nakonec nebude tak hrozný...

Zetsua venku našel s cigaretou v ruce opírat se o lampu. Jakmile si starší všiml jeho přítomnosti, zvednul hlavu a lehce nakrčil obočí. Pak jej přejel zkoumavým výrazem, načež se lehce uchechtl.

"Nějak se nám červenáš," prohlásil se smíchem v očích.

Naruto silně stiskl ruce v pěst. "A ty se divíš? Po tom všem, cos mi napsal?" zamrkal a znovu se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. Nemusel přece hned od první vteřiny vědět, jak moc je z něj vyřízenej...

"Musel jsem tě trochu pozlobit," uchechtl se starší a potvrdil tak mladšímu jeho teorii, že mu to opravdu dělal schválně.

Uzumaki se ostře nadechl. Nějak nemohl uvěřit tomu, že si ten pošuk našel, kde bydlí a vydal se sem bez pozvání. "Co tu děláš?"

Ootsutsuki jen mykl rameny a znovu labužnicky potáhl. "Já na to psaní nějak nejsem," vysvětlil, cigáro típnul o lampu, strčil ruce do kapsy a pomalu přešel až k němu, "osobní kontakt je lepší."

Uzumakimu přejel mráz po zádech. "To je mi jasný," odfrkl si a v očích druhého muže se pobaveně zablesklo. Zelenovlásek stál jen asi metr od něj a jediné, na co dokázal nyní myslet, bylo, že by stačilo jen lehce natáhnout ruku a konečně by se ho po těch několika dlouhých dnech zase mohl dotknout. Nemohl si pomoct, ale ten chlap ho prostě přitahoval jako magnet. A něco mu říkalo, že to o sobě moc dobře ví.

"Takhle to samozřejmě myslím taky, ale," na moment se zarazil, jako kdyby přemýšlel, jak pokračovat dál, "minule jsi prohlašoval něco o tom, jak mě chceš poznat. Nechápu sice proč, ale to je ve výsledku fuk. Chceš to, máš to mít. A já říkám, že na tyhle psaníčka na fejsbůčku jsem nikdy nebyl."

"A-a co máš v plánu?" zakoktal se Naruto. Popravdě mu to trochu vyfouklo vítr z plachet. Přes sociální sítě dneska komunikoval přece každý a probíhala přes ně většina "námluv".

Druhý mykl rameny a hlavou pokynul směrem k centru. "Někam vyrazíme, ne? Je krásně teplo a ty máš, pokud si to dobře pamatuju, prázdniny," dodal, "byla by škoda, dřepět doma na prdeli s telefonem v ruce."

"Ale je čtvrtek...," podotkl blondýnek, "nevadí, že jdeš zítra do práce?"

Kaguya by nikdy takhle dlouho neponocoval, kdyby ho ráno čekal náročný pracovní den...

Nad tím jen starší mávl rukou. "No a co?" mrkl na něj a znovu jej překvapil tím, jak moc se od svého mladšího bratra vlastně liší, "znám pár míst, kam bysme se mohli podívat. Tak co ty na to?"

Naruto se zostra nadechl a hlavou mu projely vzpomínky na to, jak dlouho Kaguyovi trvalo, než ho někam pozval a jak ho k tomu v podstatě musel dotlačit, následované tím, jak se s ním ještě nedávno chtěl projít pod noční oblohou, aby přišel na jiné myšlenky a aby se nadýchali čerstvého vzduchu, což jeho přítel odmítl. Ještě doteď si pamatoval, jak se potom cítil svázaně a stísneně a jak nechápal, co mu na noční procházce vlastně vadí.

A teď stál tady, přímo před jeho bratrem, který mu nabízel noční rande, aniž by s tím měl snad jeden jediný problém.

"Fajn," kývl nakonec hlavou rozhodně a ústa se mu roztáhla v širokém, nadšeném úsměvu, "jsem zvědavej, co sis pro mě připravil."