Druhý den ráno se plavovlasý mladík vzbudil s naprosto otřesnou náladou. Cítil se dokonale ukojený a odpočatý. Po tom rodeu, co se v noci odehrálo, se mu spalo tak, jako už dlouho ne - a přesně to byl ten důvod, proč se cítil naprosto pod psa. Stačilo, aby se na něj za svitu ranních paprsků jeho momentální partner šťastně usmál, aby si téměř okamžitě vzpomněl na to, co se stalo a komu ještě před pár hodinami nadrženě sténal do ucha a komu se udělal do velice šikovné, hbité ruky. Z toho důvodu byl už od probuzení roztěkaný a nevrlý, a tak se raději poměrně rychle zdejchnul domů. Srdce mu kvůli všem těm vzpomínkám na to, co provedl a hlavně s kým, zběsile bušilo a krev ve spáncích tepala jako zběsilá a ohlušovala naprosto všechny okolní zvuky, což způsobilo, že se mu dělalo špatně od žaludku, a on rozhodně nehodlal riskovat, že se pozvrací přímo před dvojčaty.

Dřív, než se Kaguya stačil nadát, si vymyslel velice trapnou výmluvu o tom, jak měl už dávno někde být a jak na to úplně zapomněl, co nejrychleji se oblékl a za stálého ujišťování, že je vše v pořádku a že se na svého partnera vůbec v ničem nezlobí, se vypakoval z jeho domu. Byl tak strašně moc rozhozený, že si dokonce ani nevšiml, že Zetsu stojí jen kousek od něj a s pobaveným úšklebkem v obličeji pozoruje, jak se nemotorně loučí se svým přítelem, koktá jako idiot a pak zdrhá pryč téměř nadzvukovou rychlostí.

Když pak přibližně o hodinu později dorazil konečně do konožského bytu, který obýval spolu se Sasukem, s rukama zabořenýma do vlasů prolítnul chodbou až do kuchyně, kde zamířil přímo k baru, otevřel jej a po několikavteřinovém hledání, co by mohl ztrestat, vybral jednu z whiskey, která patřila jeho nejlepšímu příteli, šmátnul po ní a i s flaškou, jíž během cesty otevřel a pořádně si přihnul, vyrazil přímo do svého pokoje, kde si sednul na postel a zadíval se do zrcadla, které se nacházelo přímo naproti němu.

Na chvíli se zadíval na vlastní odraz, který byl směsicí dokonalé odpočatosti a naprosté, psychické únavy, jež se projevovala zničeným výrazem, tikem v oku a prokousanými rty, které si zvládl naprosto pečlivě zdemolovat během jízdy z Travnaté zpátky do Konohy, a zhluboka vydechl. Pak si znovu přihnul z flašky, tak, až ho alkohol zapálil jak na jazyku, tak v krku, až měl skoro dojem, že mu každou chvíli prostě musí vypálit díru do žaludku a ukončit tak jeho momentální trápení, než nad sebou jen znovu zavrtěl hlavou a hystericky se rozesmál.

"Ty seš takovej kokot, Uzumaki!" zavrčel na svůj vlastní odraz, pravačkou si promnul obličej a zakňučel si do dlaně, "jak sem to moh' tak strašně posrat?!"

V hlavě si promítnul všechny události předchozího dne a měl sto chutí jít se zahrabat. Tak tohle se mu nikdy předtím vážně, ale vážně nestalo! Všechno probíhalo naprosto dokonale a pohádkově, dokud domů nepřitáhnul ten zelenovlasej dvojčecí prevít a úplně všechno nepřekazil. Měl sto chutí, propadnout se hanbou do země, jen si vzpomněl na svůj noční výlet pro sklenku chladné vody, která skončila úplně jinak, než si představoval.

Stačilo, aby si to vybavil a tváře mu zrudly do odstínu přezrálého rajčátka. V momentě, kdy se mu před očima objevilo, jak u něj starší zelenovlásek stál, tisknul se na něj a rukou se činil v jeho nadrženém rozkroku tak šikovně, že se mu z toho skoro protáčely palce u nohou a všude kolem hlavy viděl zářící hvězdičky, jen nahlas zmučeně zasténal, levačkou si vjel do vlasů a složil hlavu mezi kolena.

"Bože, co jsem to proved'?" zakňučel zničeně.

"To bych taky rád věděl," ozvalo se od dveří do jeho pokoje.

Naruto prudce nadskočil, jak se leknul a šokovaně zalapal po dechu. Modrýma, zarudlýma očima se podíval na svého nejlepšího přítele, který se právě v ten moment opíral o futra dveří a propichoval ho zvědavým, ostřížím zrakem. V momentě, kdy z jeho strhaného obličeje přejel na flašku, kterou ho viděl svírat v pravé ruce, složil ruce na hrudi a jen nakrčil obočí. V obličeji se mu mihla naštvaná grimasa.

"Když tě tady vidím, jak piješ whiskey, co jsem dostal za odmaturování s vyznamenáním od bráchy, kterou jsem mimochodem ještě nenačal, přemýšlím, že ti jednu vrazim," zavrčel černovlásek, avšak v dalším okamžiku rozčilený výraz v jeho tváři zmizel, "ale podle toho, jak tu sedíš a naříkáš jako tělo bez duše, bych řek', že ten chlast momentálně potřebuješ víc než já."

Blondýnek se jemně pousmál na důkaz díků, pak vyhodil nohy na postel, natáhnul se jak dlouhý, tak široký a modrými hloubkami se zapíchnul do bílého stropu.

"Ani si nedokážeš představit, jak moc jsem to včera posral," zaskuhral.

Jak by se teď Kaguyovi mohl podívat do očí? Jak by mohl dál předstírat, že je všechno v naprostém pořádku a nechat se od něj dál objímat a líbat, když za jakýmkoliv jeho dotekem, či jinou něžností teď uvidí Zetsua s uhrančivým pohledem a dokonalou, naprosto omamnou vůni? Jistě, ne, že by si zrovna starší dvojče nějak potrpělo na něžnostech, ale sakra! Už předtím měl problém s tím, že na něj myslel častěji, než by bylo vhodné, ale po tom, co včera udělal naprosto školáckou chybu a místo, aby před ním utekl co nejdál, si ho nechal pořádně vyhonit, to bude mnohem, mnohem horší.

Zatímco se blondýnek utápěl v sebelítosti, Sasuke se s pobaveným výrazem ve tváři rozešel k jeho posteli, posadil se na kraj a složil ruce do klína.

"Neříkej, že sis s tím druhým dvojčetem fakt zašukal," zachechtal se.

Druhý vystřelil do sedu rychlostí blesku a zapíchnul se do svého nejlepšího kamaráda zděšeným pohledem.

"Cože?! Jak to víš?!" vyjel na něj okamžitě, než se zarazil, "N-ne, tak d-daleko to nedošlo, ale... sakra, jak to, do prdele, víš?!"

S posledními slovy pronikl do jeho tónu náznak hysterie. To je tak strašně průhledný?! Jashine, co když na něm něco poznal i Kaguya?! Vždyť se ráno choval jako kdyby někoho zabil a jen čekal, až si pro něj přijdou poldové! Sakra a co když mu něco vyslepičil jeho bratr? Co když si po jeho odchodu šel mladší z nich udělat kafe do kuchyně a Zetsu tam za ním přišel, aby se mu vysmál a řekl mu, jak parádně mu ho v noci, zatímco on v klidu spal, vyhonil?

,Jsem v prdeli,' vydechl Naruto v duchu, ,úplně v hajzlu!'

Uchiha si jen povzdechl a zavrtěl nad jeho splašeností hlavou. "Jak to vím?" zeptal se řečnicky a pobaveně se pousmál, "Už tě nějakej ten pátek znám, magore. Navíc nejsem úplně vylízanej, slepej ani hluchej. Moc dobře jsem si všiml, že i když to táhneš s Kaguyou, pořád přemejšlíš o tom tvým Zetsuovi."

"Ale to je špatně!" zakňučel druhý a překryl si oči rukama.

Sasuke jen mykl rameny. "No a co? Tak tě prostě zaujal víc ten druhej, se z toho svět přece neposere," řekl jen a trochu se posunul, aby na posteli seděl celý, zády se opřel o zeď a pokrčil kolena.

"Nevím, jestli sis toho všiml, ale tak nějak už měsíc chodím s jeho bratrem!" zavrčel skoro hystericky mladší z vysokoškoláků.

"Jasně a jak daleko, že jste se spolu dostali, připomeň mi to, prosím?" zamrkal nevinně černovlásek, "Neměl jsi náhodou v plánu, s ním na to včera vlítnout? Tak jak je možný, že ses spustil se Zetsuem, hm?"

Naruto si povzdechl, dlaněmi si vjel do vlasů a začal s vyprávěním událostí včerejšího večera.

***

O pár dní později...

Plavovláskova nálada se za těch pět dní, co se s bratry Ootsutsuki neviděl, ani o trochu nezlepšila. Ano, rozhovor se Sasukem a fakt, že se mu mohl svěřit, mu jako vždycky pomohl, ale tentokrát se nejednalo o pouhou blbou náladu, kdy si Zetsua a Kaguyu spletl, protože nevěděl, že jsou dvojčata a nedokázal je od sebe rozeznat. Tentokrát se jednalo o nevěru, v níž rozhodně nebyl ani za mák nevinně. Udělal strašnou, obrovskou chybu a nejhorší na ní bylo, že si vlastně doteď nebyl jistý, zda to chyba byla, či nikoliv.

Poté, co si tmavovlásek poslechl celý jeho příběh spolu ještě několik desítek mluvili a probírali, co by měl Naruto dělat dál. On sám dospěl k názoru, že nejlepší by bylo, odstěhovat se, podstoupit plastickou operaci a k tomu si změnit jméno, ale jakmile to vyřkl nahlas, druhý ho zpražil naštvaným pohledem, a tak svůj návrh hned poté zamítl. Moc dobře věděl, že nejlepší by bylo, na celou tu věc zapomenout, druhému zelenováskovi se vyhýbat, poučit se ze svých chyb a konečně se naplno věnovat Kaguyovi, ale díky Sasukeho až moc dobrým argumentům mu došla jedna jediná, podstatná věc - Zetsu ho prostě a jednoduše zajímal tak moc, že nebyl schopen ho vytěsnit ze své mysli. Stále dokola a dokola si přehrával ten večer a jeho mysl a fantazie v těch momentech vytvářela všemožná, velice příjemná pokračování.

A to bylo špatně. Nebylo to vůči Kaguyovi fér.

A právě z toho důvodu tady a teď stál před jedním ze zahradnictví Travnaté vesnice a se silně stisknutými pěstmi se se odhodlával k tomu, aby vešel dovnitř a Zetsua konfrontoval. Díky jeho facebookovému profilu, který ve volných prázdninových dnech stačil prostalkovat skrz naskrz, zjistil, že to už nějakou dobu pracuje. A kde jinde by si s ním mohl promluvit v soukromí, aby to nevypadalo divně? Pochyboval, že by jen tak mohl přijít do jejich domu a říct Kaguyovi, že vlastně nepřišel za ním, ale za jeho bratrem, aby si spolu mohli promluvit.

Doteďka neměl vymyšleného, co mu řekne, dokonce ani to, jak vůbec začne, ale to divné, napjaté a zčásti i vzrušující cosi, co se mezi nimi odehrávalo, prostě muselo skončit. Protože jestli ne, skončí to pravděpodobně velkým průserem!

Nakonec se Naruto jen zhluboka nadechl, sám pro sebe si kývl hlavou a vyrazil do dovnitř. Zetsua našel asi po pěti minutách poté, co si v klidu prošel všechny uličky s vystavovaným a nabízeným zbožím. Zahlédl ho vzadu na malém prostůrku, který od zbytku velké místnosti z jedné strany odděloval regál se semínky bylinek, zeleniny a okrasných rostlin, jak sedí u stolu a pomalu, se soustředěným výrazem v obličeji váže patrně narozeninovou kytici laděnou do žluta a tmavě červena. Užuž se chystal začít sbírat odvahu na to, všechno s ním dořešit a jednou pro vždy s ním ten nesmysl ukončit, když se zarazil a pečlivě se zadíval na klidný výraz v jeho tváři, který úplně postrádal onu míru drzosti a škodolibosti, kterou normálně oplýval, což mu naprosto sebralo vítr z plachet.

Blondýnek se kousl do rtu a na moment ho napadlo, že by možná nebylo tak špatné, promluvit si s ním a třeba ho zkusit pořádně poznat, avšak v další vteřině, jako kdyby snad druhý slyšel jeho myšlenky, zvedl Zetsu hlavu a ústa se mu roztáhla do širokého úšklebku.

"Neříkej, že se ti po mě stejskalo, koťátko," uchechtl se, položil kytici a propletl prsty obou rukou do sebe, očekávaje, co z nově příchozího vypadne.