Omlouvám se, že dílek vyšel až na dnešek, bohužel jsem k té hromadě práce ještě onemocněla -_- 

Od prvního polibku mladého vysokoškolského studenta a zelenovlasého zahradního architekta uběhl bezmála měsíc a kousek. Horký konec června se překlenul do ještě teplejšího července, jenž Narutovi utekl rychleji, než kdy dřív, a nahradil jej suchý a o deště prostý srpen. Plavovlásek si to léto užíval mnohem víc, než kdy jindy - a to nejenom proto, že konečně dohnal ztracený čas s rodinou a ještě několikrát se viděl se svými přáteli ze střední školy. Důvod, proč pro něj ty prázdniny byly mnohem lepší, než všechny předešlé, tkvěl v onom tolik zvláštním mladíkovi, Kaguyovi, s nímž se od jejich prvního polibku vídal stále častěji a častěji a kradl si stále víc a víc políbení. I přesto, že ani jeden z nich vztah nenavrhl, ani se druhého nezeptal, zda s ním bude chodit, či na to téma nějak nenápadně nezavedl řeč, se jejich vztah natolik přeměnil do romantického, že to Uzumaki už bral za hotovou věc.

Musel uznat, že toho v žlutookém bylo mnohem víc, než si původně myslel. I přesto, že nebyl skoro vůbec spontánní, zjistil, že mu to vlastně nevadí a plnými doušky si užíval každou možnou chvíli, kterou s ním mohl strávit. Za těch několik týdnů o se o něm blondýn dozvěděl všechno možné a překvapeně zjistil, že toho ve skutečnosti mají společného víc, než si myslel. Měli rádi stejné jídlo, poslouchali dost podobnou hudbu a v životě měli oba dost ujasněné priority. Naruto chápal, že Kaguya musí většinu svého času trávit prací na rozdělaných zakázkách, a tak na něj netlačil, a sám moc dobře věděl, že během podzimu a zimy, kdy nebudou mít tolik kšeftů, dá zas on prostor jemu, jelikož třeťák byl přímo před ním, což znamenalo mnohem více náročného studia a psaní bakalářské práce.

Budoucností se však Naruto snažil moc nezabývat a užíval si spíše přítomnost v podobě horkého léta a pomalu se rodícího, úžasného vztahu. Na Kaguyovo drzé, prohnané dvojče nepřišla za celou tu dobu vůbec řeč a nepadla o něm jediná zmínka, díky čemuž na něj blondýnek úplně přestal myslet.

Tedy, skoro úplně.

***

Na začátku druhého týdne srpna vysedával plavovlásek u barového pultíku v jeho a Sasukeho společném bytě se sklenicí ledové kávy, jenž svíral mezi opálenými prsty, a zatímco vyprávěl, jak se měl poslední týden, sledoval, jak Uchiha zírá do telefonu a projíždí instagram té blondýně, Ino, se kterou se už přes dva měsíce scházel a rozcházel. V momentě, kdy na jeho obličeji spatřil žárlivý výraz, jen nakrčil obočí, ale nakonec nad tím jen mykl rameny. Jeho nejlepší kamarád se kvůli té holce za poslední dobu hodně změnil Minimálně byl víc žárlivý a hysterický, než kdy dřív, což mu k němu popravdě vůbec, ale vůbec nesedělo, avšak na druhou stranu musel uznat, že je úsměvné, když si dokonce i věčný proutník a sukničkář Sasuke konečně prochází jakousi zvláštní zmutovanou verzí zamilovanosti.

"Posloucháš mě vůbec?" protnul ticho nakonec blondýnek, přiložil si sklenici ke rtům a s jistou mírou pobavení sledoval, jak sebou černovlásek lehce poplašeně cuknul.

"Jasně, že jo," zamračil se Sasuke a konečně zvedl zrak od instagramu, který své vyvolené až do té doby velice pečlivě stalkoval a analyzoval každou nově přidanou fotku, "rodiče, blá blá blá, Kaguya a nějaký další bláboly."

Naruto si povzdechl a zavrtěl nad svým kamarádem hlavou. "U Jashina, Sasuke, vzpamatuj se. Už ti z tý holky začíná sračkovatět mozek," uchechtl se.

Druhý si odfrkl, zmáčknul postranní tlačítko na telefonu, aby ho zamknul a položil ho co nejdál od sebe.

"Místo, abys mě tu urážel, by sis měl vážit toho, že se tě konečně chystám vnímat," zabručel otráveně a upnul na něj své temné, černočerné hloubky, "Tak povídej, cos říkal?"

Plavovlásek se uchechtl, ale nakonec nad chováním svého kamaráda jen imaginárně mávl rukou. Zrovna mu nastalo období, kdy se spolu s Ino "nebavili", což znamenalo, že bude do doby, než se k sobě zase vrátí, zase pěkně nepříjemný a nebude s ním žádná řeč. Takže měl ve výsledku vlastně pravdu. Měl by si vážit té krátké chvíle, kdy mu inteligence ze dna, kde se posledních pár dní nacházela, znovu stoupla na dvojciferné číslo.

Znovu se napil ledové kávy a pak propletl prsty obou rukou do sebe. "Říkal jsem, že zítra mám u Kaguyi poprvé přespat, takže jsem trochu nervózní, ale ve výsledku se těším. Vlastně už se spíš nemůžu dočkat," zopakoval svá předešlá slova, která Sasuke na první pokus naprosto odignoroval a ústa se mu roztáhla do širokého, šibalského úsměvu.

Informace, kterou právě vypustil z pusy, patrně probrala a dost zaujala Sasukeho zvědavé já, jelikož téměř okamžitě nakrčil obočí a nasadil v obličeji zpola překvapený, zpola spiklenecký výraz.

"Takže první přespávačka, jo?" zamrkal na něj a ušklíbl se, "No, tak to gratuluju kámo. Myslíš, že konečně k něčemu dojde?"

Naruto pokrčil rameny a v obličeji lehce znachověl. Pravdou bylo, že spolu se zelenovláskem neoficiálně byli asi měsíc, takže na spoustu intimních věcí měli ještě času dost, ale... sakra! I přesto, že sám u předešlých partnerů nikdy netlačil na pilu a rozhodně neměl problém si na to nejlepší počkat, vždycky kolem prvních pár týdnů došlo alespoň na nějaké to ohmatávání, a tak myslel, že tohle bude podobný případ, ale ono ne. Ootsutsuki se pravděpodobně velice striktně držel jakéhosi zvláštního, osobního kodexu a tak vždycky, když se k němu zkusil během polibku trochu více přitisknout, dlaní mu vjet pod tričko a začít zkoumat i jiné části jeho rozpálené pokožky, Kaguya se od něj po chvíli vždy odtáhl s úsměvem na rtech a nějakou dobře připravenou výmluvou, proč nemůžou zajít dál, což způsobilo, že napětí v Narutově těle rostlo pořád víc a víc.

Prostě a jednoduše byl nadrženej jako prase a potřeboval trochu upustit páru. A i když jeho pravačka uměla úžasné věci, prostě mu to po nějaké době přestalo stačit.

"Jako nezlobil bych se," zamručel nakonec a ve tváři znachověl ještě víc, "Už bych si docela dal říct, chápeš. Kaguya je vážně kus a já bych toho z něj rád už viděl trochu víc... a udělal náš vztah trochu intimnější."

"Takže budete mít volný barák?" zamrkal znovu svůdně Sasuke a jeho ústa se roztáhla ještě víc.

Naruto se zasmál. "No, to doufám. Jeho rodiče jsou biologové a právě teď jsou na nějaký zahraniční konferenci, nebo co, takže... myslím, že to klapne," zazubil se nakonec a trochu si na barové židličce poposedl, aby získal lepší polohu.

"A co jeho brácha?" zeptal se nakonec Uchiha a rychlým zrakem spěšně přijel po telefonu, který se mu rozsvítil z důvodu nově přijaté zprávy. Potlačil silou chuť, okamžitě vzít mobil do ruky a přesvědčit se, zda zpráva náhodou není od Ino, ale nakonec nechal přístroj ležet tam, kde byl. Debata, kterou právě vedli, byla opravdu zajímavá a on už se nemohl dočkat, jak mu na jeho otázku blonďáček odpoví.

Druhý sebou prudce škubl a před očima se mu náhle vyjevil obličej ušklíbajícího se Zetsua, chraplavý podtón jeho hlasu, uhrančivé, žlutozelené oči a osobitá, kořeněná vůně, která před více než dvěma měsíci v kombinaci s jeho dominancí naprosto omámila jeho smysly.

Stačilo, aby na to jen na vteřinu pomyslel a po zádech mu přeběhl zvláštní, elektrizující mrazík.

,Vzpamatuj se Uzumaki!' vynadal si v duchu a dal si pomyslnou, imaginární facku.

"Co s ním?" zeptal se nahlas nevraživě a složil ruce na hrudi.

"No, bude doma, nebo taky vyklidí prostor? Však víš, aby sis pak čirou náhodou nespletl pokoje a nevlezl do postele tomu špatnýmu bráchovi," uchechtl se starší.

"Jdi do prdele, Sasuke," odsekl mu Naruto, uraženě slezl z barové židle a vydal se do svého pokoje.

"Ale noták, Uzumaki, vždyť to byla jen sranda! Přece si to nebudeš-," další větu bohužel tmavovlásek nestihl dokončit, protože za sebou mladší hlasitě práskl dveřmi. Sasuke se otočil a chvíli na dveře od jeho pokoje zíral, než se obrátil zpátky a rukou sáhnul po telefonu, aby konečně zkontroloval, kdo mu vlastně psal. Do ticha kuchyně pak už jen zamumlal: "Stejně se nechá ohnout tím druhým..."

***

I přesto, že byl Naruto na svého nejlepšího přítele dost naštvaný, musel ve výsledku uznat, že měl vlastně pravdu. I přesto, že na okouzlujícího a charismatického Zetsua celou dobu téměř nemyslel, jedna jeho část se stejně stále obávala, jaké to bude, až se spolu zase uvidí.

Kaguyu měl rád, opravdu rád a nechtěl si to s ním podělat, ale zároveň věděl, že o nějaké zamilovanosti ještě mluvit nemůže. Na to byl vztah mezi nimi až moc platonický a právě i z toho důvodu se těšil, až ho zpečetí a ucelí nějakou intimností a budou k sobě mít ještě blíž, nejlépe tak, aby mezi ně nemohl nikdo vstoupit. A už vůbec ne druhý, prohnaný zelenovlásek.

,Kašlu na nějakýho Zetsua... zítřek prostě proběhne přesně tak, jak si plánujeme. A nějakej pitomej Zetsu nám v tom nezabrání!'